Když cvičíš, můžeš si věřit; jsi mistr

Jejka. Klimbla jsem. Odbila půlnoc. Smazala jsem si text, všimla jsem si, až když jsem měla napsáno... :-) 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-01-03-misto-ranniho-podnikani-fotim-zofii

Ráno. Žofii asi vrátím. Jestli ji přijmou zpět v reklamaci do králíkárny, tak pude. Zvykla si škrábat na dveře. Už jen to, že poškodí dřevo. Ale v neposlední řadě – drzá, budí mě. Někdy jen zařvu:

- Žofie!

Jindy:

- Vypadni!

Dnes jsem vyletěla. Dala před dveře štokrle. Jen chvilku trvalo, než zaujala škrábající pozici.

Vyběhla jsem. Utekla. Jen jsem ulehla, cink. Co kde zas shodila?! Můj cinkací stromeček! Včera jsem pro něj hledala místečko, kde bude nerušeně cinkat. Shodila mu gongy a točivou vrtuli. No počkej! Popadla jsem noviny. Řádně jsem se probrala a proběhla. Někam se zašila. Ta mi hnula žlučí. Vzala jsem vztekle ntb. Prohlédnu si Vánoční příběh. Ještě než jsem spadla do polštáře, usnula jsem.

https://www.youtube.com/watch?v=J5D4W3jhKsI

Na You Tube se mi našteloval rozhovor se synem Karla Svobody. Syn geniálního skladatele je podobný na tátu. Je příjemný. Milý. Vysvětluje, jak sbíral materiály na knihu. Už vyšla cihla o Karlu Gottovi. Tak teď cihla o jeho skladateli. Velmi pěkný neagresivní rozhovor. Vyobrazil šťastná léta. Citlivě popsal, jaké to bylo, když zemřela jeho maminka. Snažil se nedotýkat se období se zlatokopkou.

Tak tedy jdu do dne. Žofka čeká - jako by nic. Asi netuší, že mě zlobila. Je šťastná, že už jsem vzhůru. Jdeme do koupelny. Božínku, dnes se vydováděla na záchodové míse. Je to kočka člověk. A byla instalatérem. Bavím se.

Šéfka:

- Jdi už pracovat. 

Podřízená: 

- Ještě ne. 

Šéfka:

- Máš práce až nad hlavu.  

Podřízená:

- Ještě chvilku. Nebo až zítra!

Šéfka:

- Huš! 

Výhoda a nevýhoda práce z domova. Jsi sám sobě šéfem i podřízeným. Kdo zvítězí?  

- Vezu vám dva balíky. Jste doma?

- Jsem. Už jste tady?

- Jsem před domem.

Zboží přivezla milá maličkatá řidička. Minule jsem ji přijala v županu s větou, že jsem ráda, že JÁ už nemusím.

- Dnes vypadáte odpočatě.

- No, ale nenamalovaně. :-)  A kde je můj hoch, co m vozí zboží. 

- Tomu jsem uvařila čaj. Bolí ho záda. Odpočívá.

- Vy s ním žijete?

Milé zjištění. Balíčky mi vozí velice hodný hoch. A téhle paní z očí svítilo slunce. Tak to má dobrou pečovatelku.

Jdu se domalovat. Žofie pracuje na plný úvazek. Jen kdybych odklopila víko na WC. Vlezla by si nad hladinu. Hlavičkou by vyčuhovala z nádoby.

- Česká pošta. Jste doma?

- Jsem. 

- Mám pro vás rekomando.

Před Štědrým dnem mi omylem přišlo deset balíčků františků. Výrobkyně mi dnes poslala deset balíčků její kouzelné purpury. Hned sypu na plotnu. Miluji tu vůni jako Rybovu mši. Dva symboly z dětství, adolescence. Protahuji si uměle vánoční čas.

Kde je Žofie? Kam se zašila? Kde jen může být?

Petroušek volá přesně v poledne.

- Ty jsi jak časomíra.

- Viď? Tady schválně čekám.

Vím, že mají hodně práce a že plká. Stěžuji si na drzou kočku. Jak mě nenechá spát. Jak mi shodila z cinkacího stromečku zvonky… Už zas oba běžíme po své práci.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-01-03-drza

Jdu hledat kočku. V ložnici svítí dotyková lampička. Jasně. Drzoun! Ložnice je pro ni zakázaný prostor. Tak si to vzala pěkně po rampě s lampičkami. Uvelebila se na okně. Čučí do krmítek ptáků. Cvaká na ně čelistmi. Vždycky dělám, že jako nevím, že tam je. Dnes je to okaté. Musím zareagovat.

- Co tu děláš!

Přivřela oči. Dnes předstírá pro změnu ona, že tu není. OK. Přistoupila jsem na její hru.

Den se přehnal jak rozjetý vlak.

Večer bude vyhodnocení práce nezávislých distributorů.  Vždycky jsme se sjeli do Brna. Dnes poprvé v rámci středečního vzdělávání jen přes zoom. Vždycky se od desítky k pódiovým stupínkům objevují jména supervizorů; druhá desítka patří Word teamům. Tam patřím jako členka světového týmu i já. A třetí skupina jsou tzv. TAB teamy. Jsou to sekce z marketingového plánu. Když jsem pracovala z plných sil jako výživová poradkyně, povedlo se mi mou pílí obsadit sedmé, páté, třetí, čtvrté místo. Vždycky jsem si odvážela domů kytici. A vždycky jsem byla udivena. Teď, ´co podřízená pracuje jen lážo plážo pro radost, se už asi čtyři pět let její jméno do první desítky nedostalo. Od kurzu s Markem Komissarovem předloni na podzim jsem si začala poctivě a intenzivně cvičit intuici. Hodně. Viděním na slepo mi zmizely dioptrie. Docílila jsem opravdu pocitového zvýšení. Cvičím záměrně. Zvyšuji ji a zvyšuji. Stále a stále jsem překvapena, jak to funguje. Velice dobře cítím, když na mě někdo pomyslí. Projde mi vzadu hlavou. Vím, kdo to je. Mark říkal hned v první lekci, že by si přál, aby se děti učily do páté třídy intenzivně vidět na slepo, aby si cvičily intuici. Pak se lépe učí, lehčeji, umějí se v životě dobře rozhodovat – načítají nejlepší cestu. Dospělý jde po ulici, načte si člověka za sebou:

- Proč mi chcete ukrást kabelku?

Roční cvičení přináší výsledky. Dnes od rána jsem tušila, že se umístím. Od dvaceti hodin vyhodnocení. Supervizoři deset, devět, osm… World teamy – desítka – Irena Hrobská…

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-01-03-zofie-to-koukas-co

Vůbec nechápu, jak jsem se mohla dostat do první desítky. Opravdu ne. I Žofie nevěřila vlastním očím. Ostatní kolegové ráno vstanou. Zasednou ve svém studiu. Pracují. Po obědě opět. Večer zas. Tak se tu chlubím, raduji, tetelím štěstím – opět ubezpečena, že to umím a dnes jdu spát.

Děkuji všem, kteří mi důvěřují. Kteří si u mě nakupují. Kteří mi vodí nové klienty. Kteří mi pomáhají, abych plnila své plány. Vesmíre, děkuji!!!

Žofinka okupuje Mourkův koš. Kamna sálají. 

Dobrou noc!

P. S. Jsem ráda, že se ceny snižují :-) https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-01-03-zlevnuje-se