Když energeticky úspěšně zapracuješ...
Eurytmie: Tobě dávám, od tebe přijímám, spolu se dělíme a z toho žijeme.
Pro inspiraci:
Miluše Kubíčková - ranní poděkování, aby do dne vstoupil vědomě:
Žehnej mi zářivé ráno! Žehnej nám zářivé odpoledne.
V němž chceme pozemské dobro a člověka vědomě procítit. A s ním
společně pozemské pochopit, duši uchopit, moudrost uskutečnit
a osud naplnit.
Ráno. Asi šest. Péťa už na křesílku...
- Dobré ráno! Co zuby?
- Dobré.
- Nebolí tě?
- Nebolí.
- Tak to jsi včera dobře pracoval. Díky Lucce. A všem, kdo ti radili.
Druhé vstávání. Nikde nikdo. Jen kočičandy. Kitty se bojí obou. Zrzka je benevolentní, ale když na ni černá zasyčí, jednu jí uštědří se slovy:
- A drž hubu!
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-11-11_Kocky/
Kitty u mě na křesílku. Zrzka v obýváku okupuje gauč. Mourek trpělivě očekává něco do hrdélka na terase. Kitty už mi nevyhrožuje, že mi ukousne ruku. Je aklimatizovaná. Až si zvykne dokonale, Linda ji sbalí a odveze do Phy. Včera ve čtyři, když jsem šla spát, zatoužila skočit si do zahrady. Její přání mi bylo rozkazem.
Dnes ráno v šest deset prý Kitty přišla domů, zasyčela na Zrzku; už ji měla. Výchovnou. To má Zrzka od koťat. Jak někdo zlobí, jednu mu ubalí. Myslím, že je to seriózní vyřízení. Žádné udávání, žádné stížnosti, hezky rychle, hotovo. (Jéžiši, aby mě zas nějaký husar nenařknul, že píšu o něm. :-) Už se mu opravdu smějou i nadřízení.) Potrefená husa bez inteligence. Jak se to dělá ve společnosti u stolu. Upadne vám řízek, hezky se usmějete, jako že jste tak zamýšleli, odkopnete ho jinam a nehnete brvou, že jo? Jen nevychovanec n. b. s nízkým IQ se pro řízek ohne pod stůl.
Dnes význačný den. Příměří v první světové. 11.11. v 11.11 hod. Stejně mi nejde na rozum, že válka ještě běsnila, a nějaké nedůležité odpadky od Rakouska-Uherska si myrnyx tyrnyx založí nudli uprostřed Evropy. Na just ji nazvou republikou. Československou. Přitom v ní jsou i Rusíni. Nebo národ, který žije v Zakarpatí, spíš Podkarpatí.
Chodím v maminčině županu domem. Napájím zvířenu. Myslela jsem, že bych si ještě mohla zajet zpátky do sarkofágu. No, on už není. Spíme na prostěradlech nazí. Tak už si neuděláš svůj důlek, své teplé místečko.
V hlavě mám včerejší den. Byl to běh před mačetou. Jedna zpráva stíhala druhou. Utíkala jsem, snažila se zdvíhat nohy. Zprávy mě doháněly. Vrchol odchod Mira Mekyho Žbira.
Hledala jsem večer zprávu o Rusku. Až dnes v Messengeru ji otevírám jako první. Ano, to je ta, která mě včera taky dohnala. Vyděsila.
Tetování QR kódu na ruku... Kdopak to tam vede? Cituji:
Kdokoliv studuje pozadí Vladimira Putina, jeho historii a rodinu, tak ví, že pochází z židovské rodiny, která měla velice blízko k Vladimiru Iljiči Leninovi, což byl kádr Domu Sion a řeznický emisar Rothschildovy rodiny v carském Rusku v roce 1917. Článek o židovském původu Vladimira Putina najdete zde. Putinův dědeček Spiridon byl totiž osobní kuchař Naděždy Krupské, manželky V. I. Lenina.
Jeho příjmení Putin je přitom podle spisovatele Henryho Makowa odvozené jako derivatio od jména Rasputin, což byla záhadná a okultní postava s podivnou historií uvnitř carské rodiny Mikuláše II. Rasputin totiž podle informací disponoval svatým grálem (pozn. "živoucí" nádoba obsahující krev po Abrahámově linii) a s kýmkoliv se spojil pohlavním stykem, tak mu udělil dar dlouhověkosti. Podle hebrejských zdrojů je živoucí nádobou myšleno samotné lidské tělo. Pokud by to byla pravda, měl Rasputin čistou pokrevní linii Amšelach H'aredim po Abrahámovi a jeho krev měla mnohonásobě vyšší cenu než zlato, diamanty, šperky, prostě cokoliv.
Kdo umí číst, dočte si sám.
Total kontrol v slovanské zemi. Konec civilizace.
Lehký oběd. https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-11-11_Inspirace/1515271214
Volám Péťovi. Hlásí se spokojeným hlasem.
- Chválím tě. Děkuju ti.
- Nejsi u zubařky?
- Ne. Už pracuji u pana T.
- Tys dobře pracoval. Stav se v lékárně...´To bylo v noci strašné, viď? Když bolí zub a nezabírá tišidlo. Ale tys´ to zvládnul.
Diktuji mu, co má koupit podle rad mých FB přátel. Za hodinku volá. Předává mi na ucho paní magistru. Dala mu spray s mořskou solí. Jo, to bude další dnešní léčba. Svářím mořskou sůl od Gábiny. Loni mi poslala plnou sklenici soli od moře. Předloktí do horké, ručník, inhalace mořské soli, když už teda neumíme proplachovat ten nos. :-) To byla taky jedna z rad.
Jdu zadělat na chleba. Klasika. Povedlo se. Ireno, žádné experimenty. Předevčírem jsem na chleba moc spěchala. Nevzešel. Mou netrpělivostí. Jak hnětu, bořím prsty na vláčné hmoty, jde mi hlavou, jak lidé klesají. Nechávají se chytit do sítí temna. Neumřou jako lidské bytosti. Zaprodali duši v experimentu. Jedna zápalka osvětlí tmu. Na to lidé nesmějí zapomenout.
https://www.youtube.com/watch?v=ySOlSOvNIAs
Zdůrazňoval jsem každému, že má pozorovat SHOW a v žádném případě se SHOW nezúčastnit. Jakýmkoliv svolením ústupku proti jeho svobodné vůli a proti jeho přesvědčení. A to od kohokoliv při silném nátlaku ze strany státu a zaměstnavatele. Být ve vyčkávací pozici a raději "hibernovat", tak, jak to dělám já. Opakoval jsem dokola: Je lepší ztratit zaměstnání a cokoliv jiného s tím spojeného, než darovat svoji duši.
Volám smluvené hovory.
Líbilo by se mi být logistikem. Celý den řídím kočky. Kdykoli chce Kitty ven, nutno zaparkovat Moura na terasu, Zrzku domů. Až přijde Kitty z vycházky, teprve vypustit tygry do zahrady. Večer se Kitty ráda prohání tmou. No jo, jenže Zrzka taky. Hodinu tu ječí:
- Pusť mě ven.
- Zrzečko, venku je Kitty, musíš počkat.
- Ale já chci taky ven.
Když neuspěje u mě, huláká na Péťu.
Telefonuji, otevřela si hlavou dveře. Jde mi vykřikovat do pracovny. Omlouvám se. Vysvětluji, že nejsme tyrani koček. Vykazuji ji z pracovny. Pro dnešek končím. V obýváku Péťa v náručí s kočičím tyranem.
- Tak my budeme čekat, až se pražská vyběhá. Na, vem si ji.
Chvíli si s ní hraju, mluvím na ni, vysvětluji. Cení zuby. Mečí. Nakonec mi jednu ubalila. To bylo divení. Už jsem ji měla. Pěkně přes hubu. Trefila se.
- Teda Zrzko! A mazej!
Jede do zahrady mrknout po sv. Martinovi. Dnes nepřijel. Prý neměl osvědčení o očkování.
Za chvilenku Kitty přiběhla. Mohu vypustit z terasy druhého člena kočičího gangu. Zatápím. Prohřívám dům.
Večer. Nesleduji svatou bednu. Dnes ano. Otevírám počítač. Miro Žbiro. Rozkošná postava. Skvělý hudebník, autor, textař, člověk. Vlastně ani jeho písničky mimo těch nejprofláklejších neznám. Sleduji jeho vývoj, život, kolegy. O klavíristovi z Modusu Jánu Lehotském zaněla věta: To je jednotka egoismu. Vtipná charakteristika. Zapamatuji si. Začnu používat. Bude se hodit. Sleduji černobílou i barevnou dobu, kdy jsme stejně stárli. Já tady, on v Blavě. V jednom společném státě. Charakteristické oblečení - široká ramena, cvočky, druky. Honili jsme módu přes Burdu. Naše ženy, kamarádky, maminky zručné švadlenky. Šily na děti, na sebe. Lyžařské overaly. Věřil by někdo, že i móda na hory byla ruční práce? Měla jsem jednu šikovnou na Špici. Šila mi. Kdykoli zahnu do těch uliček, vzpomenu si. A druhá mi ušila prošívaný originální kabátek. Ještě dnes se dá nosit. Poslouchám písničky s Marikou Gombitovou. Včera někdo psal, že tvořili pár. Byli hezcí lidé. Poslouchám, jak žil. O zákazech. Netušila jsem, že byl s Katkou až podruhé ženatý. Ta je krásná. Stále veselá, usmívající se. Sympatická. Vzdává jí hold. Díky ní točil desky ve studiu Beatles. Hm, mám ho zafixovaného jako čestňáka, slušňáka... Odešel. Jdu si ještě o něm počíst na net. Nikde nezapomněli doplnit včerejší datum jeho odchodu.
Mezi jeho nejznámější písně
patří BIELY KVET, ATLANTÍDA (obě 1982) či MÚR NAŠICH LÁSOK (1983); několik alb
vydal v zahraničí (MIRO, 2012) nebo pro děti (SONGS FOR CHILDREN, 1993).
Z manželství s Helgou (1972 - 1987) má dceru
Denisu, jíž je věnována stejnojmenná píseň, v jejímž refrénu ale původně nemělo
být "Deny", nýbrž "Odchod", což se však zdálo být příliš tvrdé. 1988 si po
4-leté známosti vzal Katku (též věnována píseň); dcera Linda a syn David (asi
1990 a 1992).
Traduje se, že na sletu Zlatých slavíků 2002
přišel do šatny, kde už ostatní byli, a přistoupil ke K. Gottovi: "Díky tobě,
Karle, se všichni vejdeme do jedné šatny."
Zoubek zažehnán. Petroušek si odpočinul. Myslím, že už mě poslechne. Vytáhnul si totiž konečně šálku a čepici. :-) Snad mu horká voda s mořskou solí spustila rýmu.
Ještě před půlnocí Kitty ven. Za chvilenku slyším jemné zabušení na sklo. Pouštím ji dovnitř. Linda jede za svou kočkou. Mám dopsáno. Tiché ťuky, ťuk. Aha, Péťa mě neslyšel. Nechal klíče v zámku. Linda si chce svou Kitty pohladit.
- Chrrrssssffff!
- Jo, teď si ji musíš udobřit, kdyžs´ ji tu nechala.
Kéž jsou všechny bytosti světa při rozumu. Ať se nenechají zatáhnout do tmy.
Dobrou noc!