Když nakupuješ na internetu

Můj papírek s nápisy:

- posbírat švestky

- umýt terasu

ani dnes nedošel škrtance. Ani jednoho! Měla jsem tam ještě poznámku POČÍTAČ. Už druhý den. Netušila jsem, že koupě bude porod. Můj původně nový počítač, který jsem vrátila před týdnem, nebyl dotykový. To jsem zjistila hned, jak jsem ho začala vybalovat. Šup, hned jel zpátky do Alzy. Bezdotykovost nepřichází v úvahu. Jsem zvyklá psát, ťukat na obrazovku a zrychlovat a ulehčovat si tím práci.

Kočky se ráno přišly podívat, co je nového v domě. Petroušek jim vždycky hodí pár kousků masa. Nevím, kolik to je pár kousků. Dnes se Mourek vyvaloval venku na lehátku, nijak zvlášť na snídani nepospíchal. Asi se Petoruškovi s kouky utrhla ruka. Mourek trávil těch pár kousků z rána. Žofka se nasnídala jako první. Mourek neodolal. Když je ruka páně, teda paničky otevřená, to on si dá. Holky vyběhly. Venku krásně. Zahrada zvala ku práci.

Nejdřív vyřídím počítač. Volám do Alzy, že mi nabízejí mega slevy. Jestli si sleva týká i mého počítače. Ne netýká. To jsou mega slevy.

- No však jo, neopovrhnu mega slevou.

- Ale to jsou slevy na vyjmenované zboží.

- Jo takhle. A prosím vás, záruka tři roky se vztahuje na tenhle počítač u vás nebo u výrobce?

- U nás.

- A je podmínka registrace?

- Ne.

- Tak proč jsem se registrovala? Psali jste nebo říkali, že je to pro registrované. Jinak dva roky.

- Ne, na tenhle jsou tři.

- Aha, taky jsem slyšela, že až mi bude počítač instalován, zeptá se to – chce zaregistrovat u naší značky? A teprve tam se objeví sleva.

- Ne, máte tam třicet šest měsíců.

- Kde?

- Dole pod košíkem.

Hledám očima. Nic nevidím.

- Dole pod košíkem?

- Ano.

- Jo tady. To není skoro vidět. A ještě dotaz, Alza mi neuznala prasklou desku č. dvě. Tedy klávesnici.

- Ano, vidím to tu.

Ty vorle. Oni tam mají všechno.

- A máte tam, jak na mě byli nepříjemní???

- Byli?

- Ano. Totiž do záruky se nevztahuje mechanické poškození. Jenže to byla vada materiálu! Jak to bude, až to zase praskne?

- Zkusíte to u nás zreklamovat.

- Jo. Zkusím. A s jakým výsledkem?

- Pošleme to na posouzení…

- No, to si pošlu sama, přímo k výrobci. Protože vám na zákaznících vůbec nezáleží, víte to?

Končím hovor. Děkuji. Mám sice šestatřicet měsíců, ale nevím, k čemu mi to je. OK. Jdu mrknout na nákup do mé značky. Ne. Zcela stejná cena. Vracím se do Alzy. Otevírám své bankovnictví. Okno se během chvilkové nečinnosti ihned zavírá. Dluhová karta je přeplněná. Vrátili mi na ni peníze z Alzy. Jak to udělat, abych si na ni nalila ještě částku, abych mohla zaplatit ten nový. O hodně dražší.

Když voláš do banky, chtějí tvé ID. Ok. Potvrdit křížkem. První číslici z hesla. Čtvrtou číslici. Než to přejedeš, utíkají minuty. Nepoužívám k nákupům jinou kartu, než dluhovou. Na ni musíš dolévat. Máš na ní odsouhlasený limit.

- Prosím vás, jak si převedu peníze na kreditní kartu? Chci z ní zaplatit částku…

- To nemůžete, protože byste překročila limit.

- Aha. A smím si limit na chvíli zvýšit?

- To musíte mít odsouhlaseno a novou kartu.

Dál se nevyptávám.

- Dobrá. Jak si z ní vrátím peníze na účet, když je přeplněná nad limit?

- To byste musela zaplatit.

- Zaplatit? Aha.

- Ta karta je určena k placení u obchodníka.

- Takže já na ni budu nyní mít velkou částku peněz a postupně z ní utrácet.

- Ano.

- Tak to ne. Udělám to jinak. Děkuji.

Jdu si objednat zboží z Herbalife. Lehce z karty odčerpávám velkou částku. To určitě! Platit za své peníze. Ačkoli – peníze v bance nejsou moje. Jsou banky. Hotovo. Teď si naliju peníze na e-kartu. Jak se to dělá?

Volám. Minuty běží. Venku svítí sluníčko. Konečně jsem ve spojení s bankéřem. Radí mi, kudy jít, abych si nabila e-kartu. Super. Musím jít do jiného bankovnictví. Přelít peníze. Na telefonu už mám operaci č. tři, čtyři, pět, šest, deset...

To dám! To dám určitě!

Jdu po krocích. Vybírám box. Způsob platby. Objednávku. Posílají fakturu do mailu. Výborně. Tak teď už jen zaplatit. Platba byla zamítnuta. Nevadí. Opakuji. Platba byla zamítnuta. Kontroluji, na nic nepřicházím. Alza píše – teď už čekáme jen na platbu. No, to já taky. Volám banku. Po kolikáté dnes už? Ozval se zas Slovák. No. Dobře. Nemám s ním dobrou zkušenost. Penál a tupá pastelka... Ireno!! Nesuď!

- Prosím vás, už mi tečou nervy. Hodinu tu nakupuji počítač. To bych pro něj rychleji dojela do ochodu.

Vyptává se, jak a kdy a při šem se mi platba nepodařila. 

- Môžete zmeniť prehliadač?Mohu. 

- Ale to budu muset všechno překopírovávat. Zatím se mi zavře bankovní okno.

Přesouvám se na jiný prohlížeč. Dávám si pozor, abych našla svůj typ, který mi byl doporučen. Jdu po krocích. Vybírám box. Způsob platby. Vracím se do už dávno zavřeného okna bankovnictví. E-kartu nemáš v ruce. Je virtuální. Když chceš vidět její číslo, musíš zas přes kód… Já se picnu.

- Zkopírujte si číslo. Označte si to modře. 

Zapisuji si na papírek exiparci, takové to trojčíslí. Vkládám číslo karty. Vyplňuji údaje… Platba zamítnuta.

- Víte co, jděte se bodnout. Já tu panáčkuji hodinu a půl  okolo počítače. Venku svítí slunce. chci jít sbírat švestky a vy mě tu cvičíte, jak maňáska!

Zkouším to ještě jednou. Zamítnuto.

- Půjdu od vás pryč. Jste nemožní. Zhoršili jste se. Mám tu devět SMS z dnešního dne. Každý hovor, každé zavření okna, každý pokus o platbu. Naveďte mě, jak z té e-karty přeliju peníze zpátky tam, odkud jsem je vzala.

Jdu do jiné banky. Na jinou kartu. Zas přihlašování. Kódy. SMS... Klíče. Vyhledávání boxu… Ty vorle! Kde má Péťa sekeru?

Zaplaceno. Hodinu a půl. Senzační. To jsem ještě nezažila.

Ohřívám polévku. Obědvám rýži se sýrem. Na sluníčku. Nabíjím se. Souboj s civilizací nikdy nevyhraješ. 

https://www.youtube.com/watch?v=HwvgL4TsW7A

Chci jet koupit kytku mamce. Dojet na hřbitov. Petroušek je tu. Líčím mu anabázi s nákupem.

- Peťuš, já jsem dnes nic neudělala. To je cílené. Odvádět lidi z přírody. Od koníčků. Od práce.

Beru auto. Protože bych se vrátila za dvě hodiny.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-08-26-vyjela-jsem-si-do-obchodu

Než vyjíždím z ulice, všímám si nalajnovaného nebe. Štvou mě. Jedu na nákup. Chjo, zas čekat na semaforu. Profrcaný den.

Jsem na řadě. Zelená. Stihnu to. Vejdu se tam. Á, na kruháči, na průtahu ani noha. Ani technika. Nikde nikdo. Už chápu, že se snad údajně má termín konec října posunout na konec listopadu.

Kytky už nemají. Jasně, prodali je, když jsem nakupovala na Alze za pomoci bankovních poradců. Čas mi protekl. Beru bílé frézie. Mám ráda astry, listopadky, karafiáty. Běžím ještě do druhého řetězce stejného majitele. Ješiši! Copak jsem tu tak dlouho nebyla? Fíky kus za čtrnáct? To je jako bych svou velkou blůmu dala do papírové vaničky a prodávala kus za čtrnáct. Když nám bylo asi osm devět, byly jsme tu se sestřenicí na zahradě. Mamka nás tu nechala. My jsme si našly papírové pytlíky. Naplnily jsme je žlutými rynglaty. Na decimálce jsme navážily po kile. Stanovily jsme si cenu dvě koruny. Lidi okolo zahrady jezdili na kole, pěšky. My prodaly všechno, co jsme si připravily. Za pár korun šly pytlíky na dračku. Regály se zeleninou plné. Tržby snad prý údajně klesly na třicet procent. To povídali prodavačky. Ceny šponují vysoko. Srdíčka salátů! Vždyť ještě nedávno stála šestnáct, osmnáct korun. Dnes pětačtyřicet!! Písek!!! Sháním obyčejný sypký písek. Uklizečka mi říká, že ho sežene v retroprodejně. V pátek si mám dopoledne stavit. Ty bláho! Tekutý písek pomalu za stovku? No, za osmdesát korun. Malý za pětapadesát! Jo takhle, už ani kuřecí krky nemají. Bodejť, když jsem den strávila nákupem a přemýšlením, jakou cestičku toku peněz vybrat… Jedu. Zas semafor. Až za roh. Výborně. Posouvám se v řadě. Už do další várky bych se mohla vejít. Jedu. Ten za mnou už to nestihl. Papapá.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-08-26-na-hrbitove

Jedu vylidněnou pevností. Nikde ani noha. Mrtvo. Prázdno. Tudy jsem chodila do školy. Tady mě vodila maminka za ruku. Tady byla jedna z cukráren, zelenina. Támhle drogerie, obuv. Mamií! MAMÍÍÍ! Jsem tu špatně. Mami! Počmárané nebe. Zavřené obchody. Pusto. Prázdno. 

Parkuji u hřbitova. Bylo pět. Ještě brána otevřená. Klušu známým hřbitovem. Kamenná váza, do které maminka vložila odstřiženou láhev od octa z pevné hmoty, vyschlá. Kytice by přežila, ale bez vody ne. Ometám hrob. Myšlenky se tvoří. Vyndávám vyhořelé kelímky. Vkládám nové. Zalévám kytky v květináčích. Vyplachuji vázu. Zapaluji  kahánky.  Zbytkem vody zalévám květináč na sousedním hrobě. Je čas. Ještě běžím zapálit tetě Bartošové. Cestou od hrobu se stavuji u paní Slezákové. Maminčina kamarádka. Stará paní. Umřela v březnu sedmdesát pět před mou maturitou a první svatbou.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-08-26-vecer

Šest.

- Petroušku, to je v prčicích, já dnes nic neudělala. Co to prohlížíš?

- Muvčí ŘSD slibuje, že průtah městem opraví o sto dnů dříve. 

- Cože? od 30.6. do 30.10. - Tak to už je průtah opraven, ne? Ale teď tam nebyla ani noha. 

Hledám na FB odkaz. 

https://www.facebook.com/search/top/?q=%C5%98SD

Ředitelství silnic a dálnic

Oprava povrchu vozovky na silnici I/33 v Jaroměři jede na maximum. 🏗Na kompletní výměně povrchu, který měří 3 a půl kilometru, pracuje denně přes 20 kusů těžké techniky a 25 lidí. 👷 Jsme přímo ve městě, takže bohužel nesmíme pracovat 24/7, ale dle hygienických nařízení od 7 h. ráno do 17 h. odpoledne. Děkujeme všem za trpělivost. 🙏 Brzy pracovní ruch skončí, a to rovnou o 100 dnů dřív! Nový povrch bude k dispozici řidičům už na konci října. 🍁🚗 

Bavím se komenty místních. Čtu je nahlas. Řehotáme se. Kopíruji na svou zeď. Připisuji:

Tohle budou dávat na Silvestra v LziTV. Konec měl být 30.10. Zaslechla jsem prodloužení do konce listopadu, a teď o 100 dní mluvčí ŘSD slibuje zkrácenou o 100 dnů. To už ale dávno bylo! Teď u Kauflandu ani noha. Ani náklaďák. Pracovaly jen semafory. 

Jdu zalévat. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-08-26-mourek-na-zacatku-pobytu/1688309980

Promazávám fotky. Mám je uložené na velkých discích. V počítači zabírají místo. Dívám se na Zrzečku s koťaty. Prohlížím její děti po roce, dvou, třech. Narazila jsem na fotky Hradcem. To bylo před třemi lety na konci července. Šla jsem k soudu orodovat za pečovatelku, které se přihodilo, že jí maminka uklouzla a smrtelně se zranila. Zajímavé… Tady u nás byl Lukášek. A tady snacha s Vanessou. No jo, tady jsem balila dárečky pro vnuky… Jak by to řekla maminka? Všechno je pryč. Hodila jsem za hlavu. Mažu, mažu. Jé, tady maminka. Tu mám zvlášť uloženou jen k nakouknutí v počítači. Maminko, myslím na tě každý den!

Tak zas maňana.

Dobrou noc!