Když pršelo, jen se lilo - a tma bylo

Ránko. Poslouchám příběh z cesty Kolona. 50 minut. Odbor dopravy kraje. Ano, nemají to na starosti. Úředník křičel – tohle patří ŘSD! Ne, aby řekl – zkusím pomoci Komunikace jako na trhu. Překřikování. Argumentace – vy jste placen z našich peněz… Jenže to nikoho nezajímá. NIKOHO. Oni si myslí, že vy jste jejich podřízení. OK: Na ŘSD se pracuje od devíti. Nahlášená kolona. Zavolejte panu Jedličkovi. Odpověděl.

- Já mám měsíc do důchodu. Mně je to jedno. Stěžujte si na lampárně. Je to fajn, že stojíte v koloně.

Tak takhle hovoří korporátní úředníci!!! To je nekonečná zvůle. A když jsem to povídala, že jsme korporace, nikdo mi nevěřil. Koukám na cestu v moři na obrázku. Jen dvakrát za rok se takhle otevře. Tažke můžeme nakonec být rádi, že ten bordel na kolečkách máme k dispozici pořád. No ne?

Lezu do temného dne. Venku zamračeno. Smrkové výhonky trhám ze žebříku v dešti. Kontroluji past ve skleníku. Včera jsem si tam zakopala dva kelímky s pivem. Ne. Jen jeden sotva narozený slimák si šel na pivo. Jinak všichni chrápou v hlavičkách salátu. Čekala jsem sadisticky na radost z utopených slimoušů. Tak nic. Příště. Letos na sekání trávy nedržím ruku. Zkrátka povoluji sekat ji na deset centimetrů. Ať nemají ty importované odporné slizké potvory skrýš. Hlavičky sedmikrásek přežijí. Pod jabloní jsme včera hledali kopretiny. Péťa mě mile překvapil, protože jejich lístečky poznal. A ví, že je tam vždycky obdivuji. Tady mi bude nechávat pás. Na zahradě, jak jsme říkali na parcele,  vůbec vždycky maminka měla květnou trávu na seno. Někdo přišel s kosou. Travičku si tu nasušil. Dnes už jsou lidi líní. Nechovají zvířata. Asi je jiná doba. Za mě měli lidi králíkárny, slepice, kozu, ovečky, prase…

Lije. Nic se neděje. Zahrada se zalije. Poledne.

- Tak jakpak to tam u nás je?

- Petroušku, vynesu asparágusy na déšť.

Dostávám svolení. Směju se. Prý jestli to unesu. :-)  Jeden velký byl maminčin, druhý velký byl můj. Mami, na zahradě nocuje tvůj ibišek a dnes i další květina z tvého domečku. Druhý ibišek jsem dostala od kuchařky k sňatku, když jsme ředitelovala. Druhý asparágus od tebe. Luxuji terasu, omývám stolek.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-28-nic-to-nechce-jen-jist-lehce

Jdu si vytrhat pár topinamburů. Odkrajuji konce. Dělím je na plátky. Hodně koření, hodně – to je dle dr. Susan Bowerman důležité. Protože v koření jsou vůně a barvy rostlin. A to patří do výživy taky. Vitamíny, minerály, fytonutrienty.  Pokapávám kolečka olejem z vlašských ořechů. Do trouby. Jedno jablíčko s lesním ovocem do kompotu. A salátek. Zelená – nyní velice zdravá. Brčálová se nemá vůbec v zimě do šestnáctého února konzumovat. Nevhodná. Navíc mezi sedmnáctou a devatenáctou může způsobit i třes, zimnici. V únoru začíná jaro; stoupá míza. Teď už jdeme k létu. Konzumuji od března zelenou o sto šest. A vyplácí se mi to. Hodně. Vystoupila jsem z komfortní zóny. Peču si veškeré pečivo ze špaldy sama. Melu si do Pernerky čerstvou mouku ječnou, pohankovou, špaldovou, žitnou… Omývám ovoce v octu ve filtrované vodě. Filtraci bych ráda poskytla i blízkým. Péťův tatínek říkal, že samochtějícímu se křivda neděje. Tak nic. Nekupuji průmyslově zpracované potraviny. V zimě vůbec nenosím z obchodu rajče, papriku, okurky. Zařazji kysané zelí, červenou řepu... Nepijeme kupované nápoje. Jen filtrovanou vodu, já vodíkovou a čaje. Zavařuji od jara do podzimu. Nepoužívám chemickou kosmetiku. Hodně si vyrábím sama. Letos poprvé kopřivový balzám. Pampeliškový krém… Máchám prádlo z pračky v octové vodě. Nesuším v sušičce, žehlím. Vyhýbáme se tučným jídlům. Sušené ovoce proplachuji z plísní ve vodě. Mandle, ořechy a semínka máčím ve vodě. Jsou lépe stravitelné a probudíme tak enzymy. Hojně využíváme výživu Herbalife. Nejen vyživuje, ale i čistí od chemie. Čaj rozpouští tuky v cévách, podpovrchové i vnitřní. Activ mind z máty klasnaté zlepšuje nervové spoje. Phyto complete likviduje břišní tuky ve spojení s pohybem. A že ho mám! Chodím bosa celý rok. Nemám starosti, stresy, strachy. Žiju v harmonickém vztahu. To vše se promítá do tkání a orgánů.

Kdo by si dal nevzhledné brambory bez masa… JÁ! A pak už nikdo. 

Na čtrnáctou na kosmetiku a masáž. Svěřuji se velké odbornici. Vystudovala střední kosmetickou školu v Moskvě v bývalém SSSR. Masíruje mi víčka, body na obličeji. Někde něco zmáčkla. Navodilo mi to zvláštní stav. Najednou komunikuji s bývalým mužem. S jeho matkou. Tečou mi slzy. Co to bylo? Bylo to ve snu nebo ve skutečnosti? Cítím slzy v zavřených očích; tečou mi po spáncích. Tak nevím.

Jedu domů. Svěřuji se Petrouškovi. Uklidňuje mě. Moje štěstí. Velké ŠTĚSTÍ!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-28-prutrz-a-slunce

Ješiši, venku průtrž! Co tomu asi řeknou rajčata, ibišky, asparágus, ptáci v hnízdech, třešně…

Po hodině vysvitlo západní poslední sluníčko.

Na Šalingradu dnes o barvách, o módě, o Giorgiu Armanim, Karl Lagerfeldovi. V chatu běží diskuze. Varuji v ní před deodoranty s hliníkem. Okamžitě dotazy – dej odkaz. Spojujeme se po vysílání. Fotím své prostředky, špachtličky, radím – hledat ohne Aluminium nebo Aluminium free. Než skončí komunikace, už vidím Lucku z FB.

Ptá se:

- Ahoj Irenko, tak co měření? Dobrý?

Lucie

- Myslim, ze jsi byla zrejme relativne cista. Bych se divila, abys po vyzive, co mas a hajani na TeslaMediku byla zaneradena jako mnozi smrtelnici. Ani nevim, kolik jsi mela stranek mereni, ale uz i dnesni deti mivaji kolem 30ti, coz je naprosto desivy, jak jsou zanesene.

Jo, dnenšní děti jsou obrýlené od peřinky. Plné chemie, alergií, foukátek a léků na psychiku. S radostí podávám zprávu, že lidi mívají i třicet pět stran. Já jen šest. Jde mi o motolici – vlčí mlha a o patogeny z umrtvovacích injekcí.

Odskok. Jak jsem četla o tom lékaři, který si sám vyoperoval slepé střevo za polárním kruhem, jinak by nepřežil, psali tam, že je to velice těžké, protože po lokální anestezii svaly ztuhnou. On to dokázal. Napadá mě, proč je tak náročné vytáhnout zub. Asi ho drží ztuhlé dásně…

Nahrávám Lucce zprávu, co všechno dělám. Jsme stejné. Tato mladá dáma je nadmíru vnímavá. Slyší to, co my ne. Navnímává energie. Je to můj mladý rádce a vzor.

- Ty jo ty jsi dobra! Jen sest stránek! Mazec. Obdivuji u tebe tu pravidelnost a poctivost. Vyplaci se to.

Lucie

Jo. Vseobecne vse co děláš, je dobré pro tvoje zdraví a bytost. Ty jsi proste vzor. Vazne.

Tak to mě potěšila. Opravdu. Protože pro jiné mladé jsem nekonečně odporná bytost. Ještě si chvíli povídáme:

- Irenko, bud v klidu. Kamaradka Jirinka porad rika, ze prijde zablesk a kudlanky zmizi. Neumim si to představit, ale chci tomu verit. Potrebujeme fakt pomoc z vyssich světu. A aby uz nekdo tem smradum zarazil pole jejich pusobnosti. Zlo si samo vymlati zuby. At si trhnou hnatou!

Má pravdu. Zlo jednou musí skončit. Namlouváme si zprávy. Do toho komunikuji s Lindou a naší Luckou. Plánujeme jejich návštěvu u nás, ale máme pozvání k nim. Tady mi je dobře. Tady není faleš. Tady mě mají rádi. 

Luci z FB píše:

- Rodina je místo, ktere te prijima, nasloucha ti, nebojuje a neskodi. Nech cizáky jit jejich cestou. Tvor si svuj svet. Oni maji ten svuj povrchní. Jsou to novacci a maji zkušenosti.

No jo, asi mladé duše.

Dnes jsem sdílela bezva doplňující text:

Ó, ano, než by pozdravil, raději řeknou, že mě neviděli. Oprsklí, nevycválaní, neuctiví, nedůtkliví, klidně vrátili dárky zabalené pro ně. Pravda!!

Kamil Káma Klečka

Mám to štěstí, že jsem téměř na konci života...! Bude hodně náročné pro tuto novou generaci se o sebe postarat. Rodiče poskytující servis, tu věčně nebudou .. Děti se dnes nemají nutit k jídlu, spánku, učení, pohybu, domácím pracím, ba ani k respektování autorit. Děti dnes jednoduše mohou vše - dospělí nic. Vyrůstá přece generace osobností, která nepotřebuje to, čím si prošli jejich rodiče … Děti dnes nemusí nic, doslova.

Třeba my jsme v mládí museli poslouchat – rodiče, prarodiče, učitele, trenéry ... To je asi první věc, kterou dnešní rodiče na svých dětech nevyžadují, aby neměly doživotní mindrák. Jo, já poslouchat musel a mimochodem žádný mindrák z toho nemám. Rodiče měli autoritu a dokud jsem bydlel do dospělosti doma, platila pravidla mých rodičů. Nevychovaných dětiček, co se neumí chovat ani doma, ani kdekoliv na veřejnosti, v hotelu, v restauraci, v dopravních prostředcích atd. vídám stále více. Neposlechnou za žádnou cenu, ani za cenu sebezničení a tomuhle někdo říká "zdravé" dětské sebevědomí? Děti dnes nemusí ani jíst v pravidelných časech normální jídlo. Vídám maminky, které se lžičkou v ruce pobíhají kolem stolu či kdekoliv jinde a snaží se dostat do svých dětí oběd. Dítě oběd odmítá, načež vyškemrá po chvíli sušenku, čokoládu, zmrzlinu, brambůrky nebo nějaký jiný pamlsek. Pamatuji se jak u nás platilo snídaně - oběd - večeře, nikdo nás do jídla nenutil, ale všichni věděli, že v mezičase nic nebude. Najez se jídla, sladkosti jsou za odměnu nebo si dej ovoce. U televize nic k "zobání" nebylo a po večeři se už nic nekřupalo. Světe div se, obezita nebyla takovým strašákem jako je dnes a to se u nikoho doma žádné speciality, cizokrajná, odlehčená, bezlepková (i pro ty, kteří takovou dietu nepotřebují), veganská nebo light jídla nepřipravovala …

Děti dnes zásadně nemusí doma pomáhat. Rodiče dost často připomínají otroky a sloužící. Z práce honem vyzvednout autem děti, honem je odvézt do kroužku, připravit jim tohle a tamto, dovézt domů, uvařit jídlo, uklidit, vysát, vyprat, vyžehlit, dát do skříně … Slýchám, jak se některým ratolestem protiví i to, že musí dát nádobí do myčky, případně ho z myčky uklidit do skříněk. S odpadky chodí tátové, hadr na podlahu "děti - osobnosti" neznají, není přece od věci pořídit automatický vysavač?! A posekat trávu nebo snad vyplít záhon? Pomoct něco u babičky nebo dojít pěšky pro nákup???? Žijí jako v bavlnce, jediný stres, který je doma může potkat je nefunkční anténa k TV, výpadek internetového signálu nebo ztráta mobilu …

No, jsem zvědavý, kdo jim takový servis bude poskytovat až tu rodiče nebudou a jak se o sebe postarají. Nutit děti do učení nebo je vyhnat někam do lesa za pohybem, na rodinnou procházku, v horším případě na stadion či plavečák? Nebo je snad nutit jít večer spát ... nemyslitelné! Já vám nevím, ale je to opravdu správná cesta - nechtít po dětech nic?

Nemusí nic znát, protože vše najdou na internetu. Vždyť některé dnešní děti neumí ani pořádně psát, leckteré nedokáží pořádně ani číst a bez kalkulačky si nespočítají ani nákup… Bez navigace v tabletu nebo mobilu si neumí najít cestu nebo vyhledat odjezd vlaku v jízdním řádu. Bez internetu se vlastně neumí ani bavit, protože internet a sociální sítě jsou pro ně jedinou zábavou, všechno ostatní je nuda … A takoví jedinci, kteří se vlastně neumí o sebe postarat, nic nevědí, nemají jakékoli sociální návyky a žijí znuděné životy, jsou prý ta lepší příští generace?! Jedinou cestou k normálu je NÁVRAT k výchově, prováděnou našimi PŘEDKY.

PRVNÍM A DŮSLEDNÝM KROKEM MUSÍ BÝT POŘÁDNĚ SEŘEZAT PRDEL TĚM NEMYSLÍCÍM POLITIKŮM, VÝCHOVNÝM POSKOKŮM, SOCIÁLNÍM PRACOVNÍKŮM A PSYCHOLOGŮM, CO TU SOUČASNOU NEVÝCHOVU K NÁM ODKUDSI ZAVLEKLI!!!!!!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-28-pro-zajimavost

Asi tak.

Dobrou noc!