Kitty se dočkala. Jela domů

Osm. Ještě ne. Za okny šedo. Odpudivě šedo. 

Barvy mají vliv na naše chování a emoce. Ta šedá mě tlačí do postele. Obchodníci a reklamní návrháři barvy využívají pro zvýšení prodeje a atraktivity výrobků. U rychlých občerstvení většinou najdeš v logu červenou. Vábí člověka, vyvolává pocit hladu.

V osmdesátých letech se vyráběly hezké kuchyně, žádnou jinou jste v rodinách nenašli. Měly krásnou jahodově červenou lesklou barvu. A ty samé ještě v oranžové. Oranžová je spojována s kreativitou. Pokud miluje člověk oranžovou, chce se jedinečně emocionálně a smysluplně vyjádřit. Takový člověk má kreativitu. Oranžová dodává energii, povzbuzení k práci, optimismus. Já ji ráda nemám. Výjimečně. Ale spíš ne.

Když jsem studovala grafologii, věnovali jsme se barvám. Červená je agrese. Vyvolává sexuální choutky. Dělali jsme si legraci, že se rodilo tolik dětí. Muž přišel z práce. Žena zabraná do vaření u rudé linky. Bylo to tak náhlé. No jó, ono taky dřív se nedělalo v třísměnném provozu, noční byly myslím jen do dvaadvaceti. Stačil jeden pracovní poměr. Přišlo se z práce, věnovalo se dětem, pokud zrovna nelítaly bůhví kde bez dozoru. Rudá je smyslnost.

Barevná metoda se využívá často pro psychické zklidnění v čekárnách lékařských ordinací, na úřadech, ve školách. Aplikují se světlé pastelové barvy.

Člověk má svá barevná období. I já jsem milovala nejprve rudou. Na základní škole i na gymnáziu mi šila švadlena z neznášovské hospody. Paní Krušinová. Vlastně možná rožnovské. Ty dvě vesnice jsou spojené. Na křižovatce je ještě asi Rožnov. Mamka už bydlela v Neznášově. Chodila se k paní Krušinové jako holčička učit šít. Vyprávěla mi, že se tam ztrácely peníze. Asi ne velké. Mamka byla Věnceslava - Venuška, Vendulka. Učila se tam ještě jedna holčička stejného jména. Nastražili někde nějakou minci. Mamka se jí netkla. Druhá si ji strčila do kapsy. Prý pak říkali:

- Máme tu dvě Venušky, ale tahle nekrade.

Tak nějak to bylo. Už se holt nemohu zeptat.

Paní Krušinová mi ušila elegantní červený kostýmek. Bylo ve zvyku nechávat věci přešívat. Z kostýmku mi později ušila šaty. Pod krkem velkou mašli. Když jsem se vdala, paní tchýně, oslovovala jsem ji maminko, ale nešlo mi to přes jazyk. Pletichářka a zdatná manipulátorka. Tedy ta maminka mi kupovala krásné dárky. Jednou jsem dostala velký balík červeného krulu. Uzlíky se na vlně opojně leskly. Krásná látka. Veselá. Byla jsem štíhlounká, mohla jsem si dovolit nechat si ušít z té červené krulové krásy kostýmek. Obéza by měla sukni jak Michelin. Ó, jak mi to slušelo. Tohle rudé období nenápadně vplulo do modrého. Spíš světle. Rudá nejvíce spojována s láskou, romantikou a smyslností. Ty kuchyně... Elegance červeného kostýmku mi dávala sebevědomí, vnitřní sílu. Nepodceňujme červenou. Velmi silná barva.

Barvou slunce, štěstí, elánu, radosti je žlutá. Pamatuji, jak jsme v mateřské škole plochým štětcem s červenou násadkou asi nacvičovali držení štětce. Malovali jsme kuřátka. Ach, paní učitelka rozdělala žlutou. Sundala víčko z konzervy. Už jen to byl rituál. Malá konzervička s víčkem jako dnes se prodávají barvy na plot a tak. Barvy tak krásně voněly. Dodnes to kouzlo cítím. No jo, ale já to asi spatlala. Co? No měl se nabarvit červený zobáček a červené nožičky. Tu patlaninu si nepamatuji. Paní učitelka si mě asi druhý den posadila na klín u malého trpasličího stolečku. Chytla mou dlaničku do své ruky; pod rukama na papíře vyrostl překrásný oválek kuřátka. Ještě hlavičku. Prý žlutá umí navázat kontakt s naším vnitřním dítětem. Jo, máme ho tam každý. A každý tam máme muže i ženu. Ale nejsme hermafroditi. To je plán po žraní cvrčků. Aby se rodili bezpohlavní příšery. Stačí vystavit se žluté barvě. Umí kouzlit úsměv. Optimistická energická barva. Nabíjí.

Co vás napadne u zelené? Barva lesa, přírody, uzemnění. Zelená zklidňuje. Pomáhá najít životní stabilitu. Prý je spojována s penězi a bohatstvím. S tím nevím jestli souzním. Prý pomáhá lépe hospodařit s penězi a dělat chytrá finanční rozhodnutí. To by měly dnes namatlat na fasády bank a na pokladny v obchodech. A na Ministerstvo financí. Brutálně brčálovou zeleň. Jestli by se vzpamatovali. - Co vím já, zelena zklidňuje. Usínat v ložnici s jemným zelenkavým nádechem je jedna báseň.

Která ale dokonale uklidňuje, to je právě modrá. Mé druhé období. Moře, obloha, pláž, hory. Snižuje krevní tlak; klidní mysl. Navozuje klid, harmonii, pohodu, relax. Je to barva upřímnosti a pravdy. Proč si myslíte, že si ji narazila prolhaná ODS? Proč je tu tolik modré!? Vlajka EU - navíc se zářivými žlutými hvězdami. Taky naši okrajinští přátelé mají na vlajce tuto kombinaci. A co pomáhat a chránit? Dává se najevo, že mluví pravdu a jsou důvěryhodní. Kokoška v pohádce by asi spustil cha cha, chi, chi, cho cho.

Na grafologii jsme se učili, že nejnebezpečnější barva je fialová. Barva církevních rouch. Prý je fialová královská. Majestátní, silná. Vyhýbám se jí. Mám ji ráda jen na fialkách, hyacintech a modřencích. Složená z červené a modré - nevíš, co od pana faláře (mamka říkala z legrace falář) můžeš očekávat.

Černá prý vyvolává dojem noblesy, elegance, diplomacie, profesionality, sofistikovanosti. Z toho důvodu se nosí v byznysu. Černá zeštíhluje. Tedy dodává sebevědomí. Schová pruhy na břiše. Dodá odvahu stát hrdě a vzpřímeně. Dřív se nosila černá nevím kolik týdnů po pohřbu. Dnes jen v ten den. Pokud si natáhnu černou, jsem neviditelná. Nemohou ke mně ale ani dobré energie. Tedy tuhle ochranu střídat s barvou.

Bílá - od nepaměti barvou nevinnosti. V devadesátých letech 19. století se narodila secese. V různých zemích ji jmenovali jinak. Francie - nový styl - Art Nouveau, moderní styl, taky styl Mucha - podle našeho malíře z Paříže. V Anglii se označovala jako nové umění Modern style. Němci měli styl mládí - Jugendstil. Secese - odtržení - chtěla zpřetrhat všechny svazky s uměleckými směry světa. Jenže navazovala na romantismus, propojena byla se současným symbolismem, dekadencí. Secesní umělci se inspirovali přírodou, ale na rozdíl od romantiků - ti ji chápali jako celek - vyhledávali scenérie, z přírody vybírali jen určité tvary, jevy, barvy. Romantici milovali modrou (Novalisův modrý květ), secesní umělci - už jsem tady!! - milovali BÍLOU. Árie Květiny bílé na cestě... Rusalka. Ano - i barvu zelenou, zlatou. Z rostlin leknín, lilii, kapraď. Hle, hle - bílá a zelená.

Bílá barva MÍRu, nevinnosti, čistoty, neposkvrněnosti. Andělská. Běl jejich řízy a křídel v nebeském světle. Bílá povzbuzuje, oprošťuje od bolesti světa.

Asi patnáct let, možná déle, mám jedinečnou barvu - růžovou. Na přednášce o barvách aury jsem se bála zeptat. Nakonec jsem našla odvahu. Prý to byla skvělá otázka: Jestli oblíbené barvy etap života souvisí s naladěností a čakrami. Ano!! ANO! Srdeční čakra má zelenkavou a růžovou. Barva k sobě a ke světu. Tak to jen takové lichotivé pochlubení. :-) Čko. Pochlubeníčko. :-) 

Tak tedy za okny šedo, bílo, stříbrno. Pán tvorstva se realizuje v prácičce. Mně nezbývá, než nakrmit Kitty, obě naše kočky jsou někde venku. Chovám se v kuchyni potichoučku, aby mě neslyšely. Pak hned načuhují ze zahrady:

- Je tu něco k snědku? Dlabánek by nebyl?

Uf. Nikdo v zahradě nečeká. Zalézám a čučím do ntb. Spím. Poslouchám Ivo Šmoldase s hostem Karlem Hvížďalou - taky mu mozek zamrzl dávno v poválečné době. Ne, měla jsem ho tak ráda. Ne! Debil. Pardon! Chtěla jsem říci - kde byl?

Poledne. Volá Petroušek. Ano, den stvořený pro válendo.

Rychle koupelna, brambory na páru. Ráno jsem si namočila rýži do octové vodičky. Vyplavit těžké kovy, konkrétně arsen. Svištím na nákup. Budu hned doma. Do dvou to musím stihnout. Kaufland. Nemají tu nic výjimečného. Penny. Tam chci krmivo pro kočky. Kde je? Ty vorle malý, poněkud zmenšený formát krabice kapsiček stojí pomalu dvě stovky? Kapsičky, že by se obsah vešel na lžíci. Volám Petrouškovi:

- Peťuš? Kde mají to žrádlo ve slevě?

- Musíš to celé obejít až za uzeninami...

- Už vím.

Hledám. Ne. Mají tady ty krabičky, které nechci. Prodavačka je ochotná. Od pokladny jde hledat. Aha, tady to je. Kitty žere jen Felixe. Nóbl kapsičky od Rossmanna - na ty mi skočí max Mourek. Rezatá a černá nee. Krabice jedou. Pět šest pytlíčků. A to se snažím, aby se nepřežírali. Ale Kittyně přeju. Černá a Mour stále při chuti. Rezatá jí jak víla. Jak noční divoženka. Jen si zobne a odtančí. Černá žere jak protržené necky. Ze stresu. Mourek - ten zas z nedosycenosti. Chudák má v hlavě blok:

- Už nikdy neseženu něco na zub.

- Moure - seženeš. U nás vždycky.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-02-19_Jaro_se_hlasi/

Jsem doma. Kompot. Oběd mám hotový.

- Já jsem byl připraven na rýži.

- Neopovážila jsem se, Petroušku .

V duchu si říkám - měla jsem to zkusit. Krůtí stehno - jen ať se chlapec učí, že nejsou jen brambory. OK. Tak příště. 

- Mami, já budu celý týden doma...

- Tak si přijedeš pro Kittynku? No hurá!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-02-19_Kocky/

V srdci lehký žal, ale i radost, že kočička zas bude se svou paničkou. Dopoledne jsem jí oknem ukazovala, kde se pod ořechem v boudě narodila. Seděli jsme na zahradě - maminka, já a Péťa. Micicinda vyběhla z boudy, v hubě nesla kotě jako myš, zatřásla hlavou, ukázala. Zaplula do boudy, vyběhla tentokrát už jen na kratší vzdálenost s dalším. Zas s ním zatřásla. Vyslechla obdivné výkřiky. Pak další a další. Předvedla nám všechny své potomky, kočička naše překrásná. Ale to už je jiná pohádka. Chci spát.

Vrhám se na ložnici. Převléknout. Vyžehlit naše zázračná harmonizační léčivá prostěradla. Kitty odjela. Luxuji její místečko v polici v ložnici. Převlékáme. Vytírám. Linda volá. Už jsou v novém domově. Přepravní tašky se Kitty bojí jak čert kříže. Linda posílala videa. Kitty se drží v tašce. Kitty pomalu vychází. Kitty prozkoumává temná nedodělaná zákoutí. Krb se teprve zrealizuje. Kittynčin ocásek se pomaloučku zdvihal. Už ho má jak anténku. Má dovolené jedno okno se šáchorem. Přede prý jak elektrárna. Tak to všechno dobře skončilo. A takhle to všechno dobře skončí i na světě. 

Keine Angst!

Dobrou noc! Ty blázne, chce se mi napsat germánsky Gute Nacht! Ireno! Neblbni! Vrať se!

Tak dobrou noc!