Klid, pohoda, dobrá mysl
Středa měla být pracovní. Jenže – jsem svobodný člověk. Navíc jsem živá bytost. Chápu to tak, že si mohu aspoň program dne dirigovat sama. Aspoň něco. První myšlenka – včerejší koncert. Ještě v posteli přehrávám písničky. Vzpomínám na výkony! Beru program. Znovu procházím, vzpomínám, jak která píseň. Chodila po včelínku – hned jsem na druhém stupni své milované základní školičky v pevnosti. Znovu si prohlížím fotky lidí z obou sborů. Všechno krásné usměvavé tváře. A když vážné, oduševnělé. Že by hudba? No jasně! Ti lidé žijí nádhernými vibracemi. Cantus kdysi začínal – v kolika? Asi ve čtyřech lidech? Co jich tam dnes je. A zpívají do světa jako profesionálové!! Jaromír – nejstarší smíšený sbor v našich zemích!! Nepřerušili činnost ani za války. Tehdy jich prý bylo asi okolo 130. Občas je sleduji. Je jich tak do třiceti. V nedalekém Hradci zpívají hoši ve světovém dětském chlapeckém sboru Boni pueri. Od nás nedaleko, takže kluci, kteří chtějí zpívat, mají možnost zpívat v Dobrých chlapcích. S jejich sbormistrem se znám. Ochotný přijet zazpívat do mé školičky, kde jsem ředitelovala. Nakonec jsme jeli na pozvání na dětskou operu Brundibár do divadla. V Jaromíru jsem včera zaznamenala nové ženské mladé tváře. Bohudíky! Cantus – těším se z toho, jak se rozrostli. Poslouchám je s koncentrovanou pozorností. Svět kolem mě padá do mlhy. Jsou jen oni, jejich hlasy, ladně harmonicky znějící. Co úprav, originálních nastudování už za pětatřicet let nacvičili a předvedli! Včerejší zážitek – díky za něj!
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-05-17_Tajna_depese/
Ireno! Vstávej. V kuchyni na okně mi datluje sýkorka (je tohle oxymóron?) nějakou zprávu. Buší zobáčkem, bere zrníčka slunečnice. Občas sletí dolů do truhlíku vyndat to, co shodila. Za den mi xkrát dává zprávu.
Zvonek. Zboží. Spadni z okouzlení hudbou. Jdu otevřít v županu. Můj dovozce umí balík doručit, i když tady nejsem. Je na něj spoleh.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-05-17_Seriky_na_nasi_zahrade/
Jdu si sehnat pampeliškový
kořen do koktejlu. Asi před pěti šesti lety jsme koupili asi pět různých druhů
šeříku. Kvetou. Jeden krásnější druhého. U vrat před padesáti lety rostl plnokvětý. Nevím, kdo ho dal vykopat. Jsme trkvolíni. Protože jsme plnokvětý sytě fialový zasadili do řady keřů, kde na něj nikdo nevidí. U branky je obyčejný fialový. No - neobyčejný. Všechny květy jsou fantastické dílo Přírody.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-05-17_Snidane/
Zahrada zalitá. Vyrýpnout pampelišku není těžké. Vracím se do domu. Měla bych jít ven, ale dnes se mi opravdu do té zimy nechce. Až po obědě.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-05-17_Cajik_z_barevnych_bylinek
Louskám ořechy z předminulé sezony. Mám před sebou celou loňskou sklizeň. Uvařím si čajík. V sobotu mi na Nábřeží řemeslníků k nákupu darovala paní pytlíček bylinek. Vysypávám celý pytlíček do hrnečku. Stačí prý jedna lžička. Tak nádherně barevnou směsku jsem ještě neviděla. Má tam lístečky růží, lipový kvítek, pomněnky, květ slézu… Zalévám vodou přikrývám talířkem. Přihazuji ještě minifík. Čaj nejen nádherně voní, má navíc skvělou chuť. Některá jádra ořechů, která se mi nezdají, nesu sýkoře do domečku. Však si všimla. Hned je ochutnala. Hned poslala novou depeši.
Chleba. Nemáme chleba! Zapomněla jsem rozkvasit kvásek. Dnes bude kvasnicový. Melu mouku. Přihazuji hrst jednozrnky. Jak to přeženu, nebude těsto ideál. Zaděláno. Vyhněteno. Za chvíli chlebíček pod ošatkou zdvojnásobil svůj objem. Sýkorka mi pořád něco vzkazuje. Jo, už vím. Tuhle zprávu jsem rozšifrovala. Vyzobala na ochozu barevného domečku slunečnici. Teď děkuje za vlašáky. Ok. Chlebík do trouby.
Napadá mě, že mám ráda starou dobu. Vím, že staré časy se už nikdy nevrátí. Taky vím, že mladí žijí jinak. Ale dějí se změny. Zavírání do cel, teda vlastně Lock downy, přivedly mnoho lidí zpět k pečení. A to je vynikající. Protože kupované chleby nepečené klasickou technologií škodí lidskému zažívání. Někdy nám to nějaký lékař vysvětloval. Chemická reakce kynutí přerušena. Naše zažívání není za dlouhá léta vývoje v posledních třiceti letech připraveno ani na to, že místo kvasnic a kvásku se používají enzymy. Taky v pekárnách namáčejí neprodané bochníky chleba do těsta. Dřív prý byla doba chutnosti chleba čtyři dny. Dnes prý stěží vydrží dvacet čtyři hodin. Pak plesniví. Někteří pekaři dělají podvůdky. Místo 45 minut pečou jen 40, aby byl chleba na omak měkčí. A lépe se kazil. Přínosem plandemie je, že hospodyně přišly na to, že není nad domácí chlebíček. Můžeš ho jíst jen se solí. Má nepřekonatelnou chuť. Sama mám na Vorwerku několik receptů. Střídám je. Mohu péci housky, bagety, rohlíky rovné, rohlíky zahnuté, chleba kváskový, chleba z kvasnic. Už vím, že když namelu pohankovou nebo přidám ječnou, že si mám dát pozor. Chlebíček není tak povedený, někdy málo vyběhne, někdy se víc drolí. Mám docela ráda, když mi praskne. Mňam. S kváskem se pracuje déle. Musíš si ho nechat pár hodin před pečením rozkvasit. Taky dýl kyne. Každý recept má svoje.
Když jsme byli malí, maminky nepekly chleba. Ani housky. Všechno jsme kupovali v konzumu u paní Röslerové. Pekla poctivě jediná městská pekárna. Pečivo bylo vynikající. Vše chutné, zdravé. Paní Röslerová měla dvě holky. Hanku a Marušku. Obě starší než já. Maruška byla asi s naší Ivou. A Hanka s manželkou Petrouškova staršího bratra. Mílou. Bydleli jsme u nich v podnájmu. Tam tatínek ležel, když pracoval ke smrti. Byly mi tři roky. Tam na jeho gauči, který sám vyrobil, jsem lehávala i já, když jsem byla nemocná. Maminka zavolala doktora. Přijel dr. Páv. Pamatuji, že mu říkala:
- Teď usnula.
Přesto si mě poslechl. Z obrovské tašky vyndal recepis; napsal nějaký sirup. Když jsem chodila do třetí, přestěhovali jsme se do našeho domečku o ulici níž. To byly časy…
Míla, Hanka a další byly sice starší, ale hrály jsme si společně. Pamatuji, jak mi Míla jednou na schodech jejich domu dávala slovní úlohu. Něco že maminka koupila do síťovky rohlíky... Vůbec jsem nechápala, co mi to povídá. Co mám počítat. Byl to příběh s otázkou. Nebyli jsme tak bystří, jako dnešní děti.
- Peťuš, já jsem dnes odpočívala.
- To jsem ti říkal. Nemůžeš pořád pracovat. To je dobře, že sis odpočinula. Zahrada ti neuteče.
- Právě že příroda ti teď na jaře uteče. Už je po zmrzlých, vysadím ven rajčata, okurky, papriky. Dnes zatopím.
Půlnoc. Poslouchám na Tik Toku mladou paní. Retrovzpomínky. Vypadá na třicet. Ale asi jí je daleko víc. Hodinu se nemohu odtrhnout. Kolik jí tak může být, když si pamatuje všechny ty věci z osmdesátých let. Vedle sebe malou dcerku.
Vzpomíná na pionýrské tábory. Smíšené. Poláci. Děti ze Sovětského svazu. Taky Němci. Rozcvička – nenáviděla. Když pršelo -v holínkách. Fajn byly nástupy, pošta, vyhodnocování, přísnost na úklid. Miluje tohle obdob í. Účesy podle hrnce. Tanečky – vrchol byl vlnění, ale nic víc. Žádné dotyky. Všichni měli stejný penál, aktovku. Tak si na penál něco nakreslili. Něco originálního. Aby se odlišovali .Na prvního máje dostali ve škole tyčku s krepáky – mávátka. Lampionové průvody – pojďme hrou. Nenásilně. Dnes dítě nastupuje do školky a už se pomalu předpokládá, že umí násobilku. My jsme si hráli. Učili jsme se pomalu. Nechtěli z nás mít Einsteiny.
Mladá paní vzpomíná na tábor na zámku. Vždycky vybíhali mohutné schody. Dívali se dolů na lidské mravence dole na náměstí. Svítívá céčka. Respekt k učitelům. Dnes zavírají učitele. Taky měla jednoho zlého. Bil i holky. Paradoxně se stal ředitelem. Ale měli k učitelům respekt.
Zmrzliny byly jiné, než dnes. To byly smetanové, eňo ňuňo. V kornoutku třeba ve tvaru mušle. Žádné vodovky. Ze smetany. Doopravdická zmrzka.
Kolo Wrangler- (To já teda neznám.) Berany se obtáčely izolepou. Páskou na hokejky. Eska – skládací. Favorit. Dokázali na skládačce ujet bez pitného režimu mnoho kilometrů.
Žužu bonbonky. V samoobsluze byly kovové košíky. A žádné pípaní. Pokladní vyťukávala číslíčka – 33,90Kčs. Bylo tam to s - Korun československých. Mlíčko bylo ve skle. Prodavačky měly stejnokroje. A třeba ve vlasech krajkovou čelenku. Mlíčka měla nahoře alobalové víčko. Červené. Modré. Vlastně nejdřív takovou zátku z tvrdého papíru s malinkatým úchytem na otevření. Pivo bylo hnědé desítka, zelené dvanáctka. V jednotě se kupovalo za bony? Ne. Za bony se kupovalo v Tuzexu. A to byly fronty až na chodník. V Jednotě se kupovalo za koruny. A všechno tam měli. I obvazy. Po navážení se na papír napsalo obyčejnou tužkou. Obyčejnou tužkou! To bejvávalo. Někdy bylo mléko v igelitovém pytlíku. Modré, červené. Kapkalo ti to. A chodilo se pracovat i v sobotu. Někdy jsme chodili na pole nebo na vinice sbírat do kýble kameny. (To my ne. My na brambory.) A pole byla obhospodařovaná. Jj, vlašák se jedl s rohlíkem z papíru. Jo, a hry byly Nu, pogodi. Vlk tam chytal vajíčka do košíku a stavebnice Merkur. Ojedinělá. Byla celá ze železa, na šroubky. Rozvíjela mysl i jemnou pozornost. A šití bylo. Vyšívání na předtištěné kanavy. Rubikova kostka. Mikádo. Člověče, nezlob se. Karty. My jsme měli tak krásný kolektiv ve třídě. Milovali jsme se s děckama. Neřešili jsme, kdo má lepší mobil. Ano, Čtyřlístek. Kočárky. Zbrojovka. Benzín za 15 Kčs. (To ne, ten byl levnější, ne?) Časopis ABC. Vystřihovaly se modely, lepily se. Lakovaly, aby déle vydržely. Jo – hra Kloboučku, hop! Ještě byla bludiště. Kulička běhala nakláněním do domečku. Sbírání známek. Ty se odlepovaly všude. Hra Šest ran do klobouku. Jo a Kačeři z Kačerova. A rozhlas po drátě. Ze společenských her – kuličky. Hliněné. Takové přírodní obyčejné ošklivé tóny, barevné nebyly.Skleněnky. Guma se skákala. A švihadlo. Čip a Dejl. A krasohledy. Pamatujete? A gumídci městem pádí. Pedro. V Bajo byly příběhy. Včelí medvídci. A hra Krvavé koleno. (To neznám.) Nechoď, tam je krvavé koleno. A jarmilky, i kluci. Krásný úděl. Arabela. Hvězdné obsazení. Jú a Hele. Bolek a Lolek. Smolíkovi. Praštěná Gábi. Ládínek. Jen počkej, zajíci! Mach a Šebestová. Amarouny – Výletníci. Ne – Návštěvníci. Džísky se savovaly. Bikava. Mončičáky – s prstem v puse. Krteček. Jo a mimo jiné se pletlo háčkovalo a zašívalo. Dnes ponožky hodíš do koše. A Honzíkova cesta. A Pohádky ovčí babičky. Randall a Hopkirk. Jája a Pája. Děda Lebeda. Příběhy včelích medvídků. Ferda Mravenec. Ondřej Sekora. Ano, napsal pravidla ragby. Strýček Fido. Sazínek. Pohádka o pejskovi a kočičce.
Hodinové vzpomínání. Lidi psali, paní četla. Byl to pel mel krásného výletu do minulosti. Tak vzpomínejte… A nezapomeňte se vrátit zpět.
Včerejší den s prací na zahradě a s deštěm korunovaný nádherným večerním koncertem se ztrácí v řadě. Dnešní měl taky něco do sebe. Jen tak. Volno. Sýkorčiny zprávy. Louskání ořechů. Pečení chleba.
Joj, převařila jsem mléko. No, tak to se mi ještě snad nepovedlo. I to patří do dne. Vlastně teď už do noci. Ne. Už začal nový den. :-) Krůček po krůčku našlapuji životem. Na každého čeká konec cesty. Vybírám si, jestli budu kráčet po asfaltu, po betonu, po dlažbě, po mechu, trávou, okolo potůčku, na žhavém slunci nebo skrytá pod zelenou hradbou lesa. Taky jestli spíš poletím nebo se budu bořit. Snažím se nezaobírat negativními myšlenkami. Občas mě to popadne. Brr. Štěstí, že mám Petrouška. Hned mě z negativního pozdvihne. Moje slunce. Jasně – slunce mého žití. :-) On osvětluje můj chodníček, dává pozor, abych šla po měkkém. Já se na oplátku snažím udržovat nás ve zdraví a v kondici přiměřeně zdravým jídlem. Proč přiměřeně? Kupuji zrní, ale mám jistotu, že to není z pole, které před pokosením postříkali glyfosátem? Já si myslím, že naše zrní a mouka z něj jsou v pořádku. Zpracovatelé Probio nebo Pernerky dali na veřejnost dobrozdání, že jejich obilí není kontaminované. Abychom byli zdraví, dělám pokud možno všechno doma. Žádnou jíšku. Domácí nudle. Žádné slazené nápoje. Své pečivo a nudle do polévky. Tak si hladce kloužeme světem. Hýbeme se. Necháváme se obejmout paprsky slunce. Věnujeme se svým zálibám. Přijímáme hodné lidi, rodinu, přátele. Snažím se pochopit nepřátele. Jsem potvora. Neznám přetvářku. Hnusí se mi. Říkám pravdu. Tím se nám tříbí jednotlivci okolo nás. Každý přímou řeč do obličeje neunese. Jsem spontánní. To se taky nenosí. Jenže já jsem se nenaučila za celý život nasadit si masku. Zkrátka ne. Někdy jsem hloupá. To každý je někdy za blba. Neustále se snažím doplňovat informace o světě. Nepovyšovat se. Snažím se být milá. Pro někoho jsem divná – možná. Jsem určitě jiná, než jsou ostatní. Snažím se vyhýbat lžím. Mám v srdci lásku. Už není čas na nic jiného. Mám věk.
Mourek dnes prospal den u Petrouška na židli. Původně tam nesměl. Ale za ty dva roky se propracoval. Po ztrátě Zrzky je Peťulka rád, že mu tam dělá kožíšek společnost. Teď si tu hraje s rybičkou s kozlíkem lékařským jak blázen. Za chvilku brekne. Půjde si okouknout revír.
A já ho mám zmáknutý, tak mohu jít spát.
Bylo to krásné. Děkuji.
Dobrou noc!
P. S. Až ráno si opravím překlepy.
P. S. 2 Snad opraveno. :-)