Klid. Pohoda. Siesta. MÍR. Uznání :-) 

Za chvilenku půlnoc. Dožehlila jsem. Crcala jsem se s tím pomalu od pondělí. Po chvilkách. Ale mám to. Na co myslím víc? Na včerejší zážitky z Glorchestry nebo na Brutal před týdnem? Co byste hádali? Glorchestra v Kuksu, mém oblíbeném. Milí příjmení lidé, krásně oblečeni, pohádkové prostředí. Účast na druhém ročníku nového hudebního projektu. Začala jsem jako první - Glorchestrou. Ne, ne. Myslím na minulý čtvrtek. Na osobní seznámení se Shindym. Klidným, vyrovnaným chlapíkem s nesmírným organizačním talentem. Na kapely, na které jsem zrovna narazila a nebyly to takové ty extrémně extemporiální. To jako - nebyly z okruhu těch, kam jsem ještě nedospěla.

Znovu si v hlavě přehrávám rozhovory s lidmi, jdoucími po našem chodníku na koncert. Také náhodná setkání s lidmi mezi vysokými zdmi - kulisami festivalu. Prohlížím si videa, fotky, pročítám vzkazy lidí z celého světa. Včera spustili refundace. Dnes jsem viděla, jak jednoduché to je. Přiložíš k náramku telefon. To jediné se mi kříží - elektronické odbavování, nakupování - hudba a vlhký sen Great resetu. Prý spuštěno v červnu 2020 jako reakce na covid. Kecy. Ten byl patentován daleko dřív. Všechny "jejich" nemoci mají patent. Zpátečka. V mysli procházím ulice na festivalu. Trefím k absintové limonádě. Přemýšlím o tupém panu Kastrůlkovi. Ireno, nesuď. Vždyť on chce mít Brutal, ale jinak. Jak on by to sešněroval! Pan Pánvička prý bojuje po dobrém i po zlém a hlavně marně proti BA.

Těším se, až někdy na přelomu zimy a jara náhodně potkám dvě tři auta na náměstí s posádkou v černých hadrech s nápisem Brutal Assault. To znamená - přijeli na brigádu. Díky festivalu se pomaloučku opravuje naše barokní perla padající lidem nenápadně na hlavu. Asi před dvěma lety jsem na nějakém pouličním videu z ciziny zahlédla černé triko Brutal Assault. Někdo kdesi ve Francii tančil v davu na ulici v tričku propagujícím naši zemi.

Venku teplo k zalknutí. Po malování si chci uspořádat hromadu hodinek, náramků, korálí, náušnic... Původní kapsičky už nestačí na naplnění náušnicemi, hodinkami, přívěsky.

Beru si levandulový balicí papír. Oblepuji a vylepuji krabičku z obchodu. Krabici, kterou mi rozmáčkl mourek jsem taky chtěla nazdobit a něco do ní vložit. Je potřeba mít systém. Kvůli úklidu. Krabičky jen odsuneš, vytřeš prach, vrátíš zpátky.

https://www.youtube.com/watch?v=MmztnX0CrZ8

Otevírám tatínkovu holicí krabici. Mám v ní naskládané maminčiny brože. Pár korálků z mého dětství. Beru jednu za druhou. Nejsou zašlé. Mohly by se klidně připnout na šaty i dnes. Ale já je nechci ztratit. Z krabičky cítím maminku. Mami! Přivezu ti čerstvé květiny. Probírám moduritové ozdůbky ode mě. Nanuk, kousek dortu - špendlík. Maminka ty cetky nevyhodila. Vyráběla jsem je asi tak před třiceti lety. Kytička Venezia. To si asi koupila v Benátkách. Maminko, máš tu pejsky z umělé hmoty. Červený. A barevný - s šátečkem... Mami, kdybych se tě zeptala, kolik jste měli krav, koček, psů.. Hned by ses jala vypočítávat. Legrační je, že mi řekli, že mě jednou nepoznáš. Vždycky jsme se poznaly. Jen ses divila, jak jsem tě našla třeba v jídelně... Jednou, nedávno, to jste slavili podzim. Pozvali vám BROLN - slovo zkratkové. Skloňujeme ho. S BROLNem, bez BROLNu... Rozložené znamená Brněnský, rozhlasový orchestr lidových nástrojů. Říkalas´ mi:

- My tady slavíme Den armády. V našem útvaru.

Oj, popletla sis sály.

Jdu bytem. Kontroluji vymalované a uklizené místnosti. Na parapetu u mě v pracovně ďupky od pavoučích trusů. Šmejde! Vymetla jsem tě. Vymalovala. Vytřela. Kde jsi?! Miluji přírodu. Jestli přijdu na nějakého dlouhonoháče - žádné vynést ven. Zabít! Poprava! Otevírám na chvilenku okno. Zvenku při zalévání občas hlína vystříkne a pronikne na bílou plochu uvnitř okna. Rychle běžím pro hadr. Umývám jemnou hlínu. Hlavně ať sem nenaleze teplo. Náš dům je chladivý. Až zítra přijde déšť, obrátí se to. Venku bude zima, v domě příjemno. Zavřít okno. Kontroluji za radiátory. Divím se, jak si to tu osminoháči zas chtějí zabrat. Ne!

Vedle na stavbu zavádějí vodu. Hluční. Jak jinak. 

Otevírám skleník. Zdravím osazenstvo skleněného domu. Výjimečně otevírám i druhé dveře. Je tu k zalknutí. Zalévám. Sbírám blůmy. Měla bych sklidit okurky ze suchých keříků. Bylo na ně letos na kačírku u domu velké vedro. Zato rostliny pod stromy - okurky i rajčata - těm stínek svědčí.

Poledne. Volá Petroušek.

- Peťuš, pojedu vybrat lednici. Stejně bude čekací lhůta jak za socialismu. 

Kdy to vůbec začalo? Jo. Uměle. Čekáš na kamna, na kotel, na ledinci, na troubu. Já čekám na pád kabaly. Je to nekonečné očekávání neodvratného. Agendu 20-30, zkrátili na 20-26. Teď poslouchám ing. Tichého, tak prý by nás chtěli začít sklízet už v příštím roce. Abychom byli šťastni, že jsme okradeni. Vyhnáni ze svých bytů a domů. Šťastní bezdomovci. To je vlhký sen zrůdičky Schwaba. Teď jen - kdo s koho. A taky kde. Jestli se k nám nebudou jezdit dívat jako do skanzenu z Afriky. Protože tam se Nesara - Gesara napojuje. Bože, nechci být součástí skanzenu - otrokářské části světa. A tady se zatím pěkně spinká. Zločinecké organizace operují na našem těle. Lidem to nevadí.

- Až budeš vyjíždět, vyjeď vpravo.

Dělá si prču? Když je vlevo překopaná cesta, tak asi nepojedu vlevo.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-08-18_Dopoledne/

Mourek se přihasil na oběd. Dávám mu trošku z kapsičky a malinko granulek. Kousek vařeného masíčka - dva tři kousíčky. Papapá. Stačilo. Ó, jak ho jídlo vždycky rozpumprlíkuje. Hraje si jak malý kluk.

https://www.facebook.com/lenka.kubinova.31/videos/461874302479361

Zrzečka se rozvaluje na dlažbě pod svým křesílkem na terase. Chladí se. Spinká přesně tak, jak lišáček, který dnes obíhal internet. Nápis u filmku - V přírodě v lese je svět ještě normální. - Pacičkou překryté oči. Slastně se protahuje. Jen když mě zmerčila, nevylekala se, neutekla. To lišáček vystartoval, když mu došlo.

Ťuťajs je tu. Mám už otevřená vrata. Už mám za sebou i komunikaci s dělníkem.

- Prosím, můžete odjet s tím vaším strojem?

Postavili se těsně před naše vrata vůz s asi pěti sedmi rourami

- Tady je zákaz vjezdu.

- Prosím? Já si mohu vyjet z domů svobodně!

- Jo, aha.

Odjíždí kousek dál, aby nepřekážel.

- Jsi říkala v poledne, že už jedeš.

- Jedu. A hned jsem zpátky.

Taky ano. Před vraty opět jejich auto. Zblikl mě. Urychleně opouští místečko, kudy vjedu - možná - do vrat. Péťa mi nakazoval, abych nechala své auto na ulici za jeho. A proč? Já si ho uklidím. Vjíždím na několikerý pokus. Ucpaný prostor. Dala jsem to.

Rácháme se v bazénu. Dnes je takové vedro, že se tam vyvalujeme dvacet minut, možná déle.

Vyprávím, jak při konverzaci v prodejně o koupi lednice - první otázka: Kolik do toho chcete...

No snad si nebudu kupovat lednici podle toho, že je nejlevnější! Akceptuji jakoukoli cenu.

Vysvětluji, co očekávám. Nezaoblené vnitřní rohy, výšku, šířku. Ptám se na značku, kterou by mi doporučili. Minule to bylo Romo, dnes Liebherr. Nerozumím. Nechám si poradit. Ale před měsícem na stejné prodejně...

Užíváme sluníčka. Hovoříme o lednici, jestli může být širší, vyšší... Léto! Skvělé! Nechce se mi na nic myslet. Jen opřenou hlavu o okraj, voda, slunce a světlo mého žití.

- Peťuš, ještě se sem vrátíme.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-08-18_Svacinka%2C_Ignarro_-_nositel_Nobelovy_ceny/

Jdu připravit lehkou svačinku. Volá Honzík. Přijde na kafíčko. Zprovozní s Petrouškem zářivku do skleníku. Tak to už nepůjdu. Beru ovesné vločky, velké balení skyru, plátky mandlí. Promíchat s troškou datlového sirupu. Dvě odměrky PDM. Na dno sklenic maliny, trošku rybízu, nakrájená blůma. Navrch hmotu skyru. Ozdobit malinami, borůvkami... Posypat čokoládou. Ozdobit mátou.

Podvečerní siestička.

- Syté, viď?

Přitaká. Vysvětluji, co dělá sytost. Bílkovina. Protein drink mix. Ale lidi neslyší. 30% proteinů, 30% tuků, 40% cukrů. Nositel Nobelovy ceny dr. Ignarro - ve výstřižku z přednášky minulý týden moudře doporučuje neměnit tento poměr.

Na FB:

Čestmir Lička

14 hod ·

VZKAZ NEOČKOVANÝM:

"Kdybych byl plně očkovaný, obdivoval bych neočkované, že odolali největšímu tlaku, jaký jsem kdy zažil, včetně tlaku partnerů, rodičů, dětí, přátel, kolegů a lékařů.

Lidé, kteří jsou schopni takové osobnosti, odvahy a kritické schopnosti, jsou bezpochyby tím nejlepším z lidstva. Jsou všude, ve všech věkových kategoriích, na všech úrovních vzdělání, ve všech státech a s různými myšlenkami. Jsou zvláštního druhu, jsou to vojáci, které chce mít ve svých řadách každá armáda světla. Jsou to rodiče, které by chtělo mít každé dítě, a děti, o kterých sní každý rodič. Jsou to bytosti nadprůměrné ve své společnosti, jsou podstatou lidí, kteří vybudovali všechny kultury a dobyli všechny obzory. Jsou tam, vedle vás, vypadají normálně, ale jsou to superhrdinové.

Dokázali to, co ostatní nedokázali, byli stromem, který odolal hurikánu urážek, diskriminace a sociálního vyloučení. A dělali to proto, že si mysleli, že jsou sami, a věřili, že jsou jediní.

O Vánocích byli vykázáni od rodinných stolů a nikdy nezažili nic tak krutého. Přišli o práci, jejich kariéra se propadla, nezbyly jim žádné peníze..... ale bylo jim to jedno. Trpěli nesmírnou diskriminací, udáváním, zradou a ponížením... ale šli dál.

Nikdy předtím v lidstvu neproběhl takový "casting", nyní víme, kdo je na planetě Zemi nejlepší. Ženy, muži, staří, mladí, bohatí, chudí, všech ras a náboženství, neočkovaní, vyvolení z neviditelné archy, jediní, kteří se dokázali udržet, když se všechno rozpadlo.

Jste to vy, kdo prošel nepředstavitelnou zkouškou, kterou by mnozí mariňáci, komanda, zelené barety, astronauti a zarytí géniové nevydrželi.

Jsi stvořen z materiálu těch největších, kteří kdy žili, z těch hrdinů, kteří se zrodili mezi obyčejnými lidmi a září v temnotách.

Jsi skvělý

WWG1WGA

Odpovídám:

Irena Hrobská

Děkuji. Bylo to setsakramentsky náročné. Bránit se, bojovat, klást odpor. A to jsem důchodce. Ale děsili - prý 65 +. Tfuj. Chci zdravě žít. Být prospěšná světu.

Začínám komunikovat s jednou paní. Myslela jsem, že nás FB rozdělil. Ale píše, že ne:

Ahoj Irenko, v tomhle životě ještě ne, ale někdy dřív vyloučeno určitě není, to by jste se musela zbavit vy mě, ale vím, že ne. Sleduji vaši statečnost od samého začátku, jako mnoho dalších a došla jsem ke zjištění, že jste krásná bytost, která svým bytím držela spoustu z nás, pro které tato absurdní doba je velmi náročná a navíc jste z Jaroměře, kde se urodilo velmi mnoho dobrých lidí a mých přátel. Moc mě těší a mějte krásné dny.

Dojala mě. Až k slzám. Já, takový vyvrhel, kdy mi soused řekl loni nebo předloni - no jo, vy jste ta bezrouuuškovááá! - To to bolelo. Au! Nesmíme soudit. Ani myšlenkou. Prosím, prosím - mohu si jednou vyhodit z kopýtka? Je to vůl.

Já - rebel, odpůrce debility, světlonoš informací... - Napsala paní!

A s tím v klidu, lásce a pohodě jdu usnout. :-)

Dobrou noc!