Klidná pohodová silová energetická středa

Večer. Jsem v dobré společnosti. Sama se sebou. :-) Nás výjimečných je jak šafránu. :-)  Myslím, že parafrázuji Jiřího Kodeta. Petroušek je na zápase. Než odjel, musela jsem se zase smát.

- A kam jedeš?

- Co jsem ti včera říkal?

- Nevím.

- Říkal jsem, že nejdu na trénink, protože zítra jedu na zápas. A že toho chceme odehrát co nejvíc, než nám to zavřou.

- Jo, ten konec, ten jsem, Peťuš, zachytila. :-) :-) 

- Dáme si tady na stůl notýsky; budeme si do nich zapisovat. Abychom věděli, co jsme si řekli. Já v poslední době taky zapomínám.

- Peťuš, neděs! Jsem myslela, že mě budeš opatrovat. Včera jsem si nemohla vzpomenout, kde mám pumpičku... Ty víš všechno. Pořád něco hledám.

- Já zas zapomínám jména. A to jsem v tom byl celej život dobrej. A taky furt něco hledám.

Tak jsme se vzájemně potěšili starobou. Odjel. Na zápas - aby toho odehráli co nejvíc...

Středa. Ráno mě vzbudil šílený rachot na obloze. No jo, tak to bude zítra ošklivo. Dnes jak v prádelně. Tropicky. Den krásný. Silový. V dobrých energiích. Taky sklerotický. Nekonečné žehlení. Koukám na hodiny. Měla bych vystartovat na otočku do lékárny. Než půjdou lidi z práce. Ale to už neplatí. Jsem v myšlenkách v dřevních dobách. Lidi jezdívali šichťáky do směny i ze směny. Po druhé hodině se obchody zaplnily nakupujícími pracujícími... První zastávka lékárna. Moje. Tam chodila moje maminka. Jsem jim věrná dodnes. Nemám roušku. Anonymous jsem zapomněla v autě. Čekám na nádvoří. Fotím. Přichází muž v roušce. Zdraví mě.

- Jsi to ty, Pavle? Ty roušky. Vůbec lidi nepoznávám.

Sundavá roušku. Taky nepoznává lidi. Jeho bratr se mnou chodil platanovou alejí na gympl. O rok starší. Loni nebo předloni odešel do světla. Přichází paní. Pavel ji upozoňuje:

- Čekáme frontu. 

- Aha. Myslela jsem, že si povídáte. 

Vychází paní. Jsem na řadě. Vstupuji dovnitř. Mezitím přišlo asi pět lidí. Rozestupy. Obvázané huby. Bože!!! Ovčani. Ne, nejsou ovčani - posluchači SMT - terminus technicus z Tadesco. (sračkomety).

Projedu městem. Nákup. Vezmu jen dva obchody. Taška. Košík. Pětikoruna. Hrdost. Nebojácnost. Maska anonymous. Všichni se obvazují už na kruháči. :-) Někteří až po vystoupení z auta. Všichni poslušní. Ani jeden normální. Jedu s košíkem. Od vchodu mě pozoruje mladá paní. Dítě na vozíku. Usmívá se.

- Jdete se pokusit?

- Ne, jdu nakupovat.

- Já jsem vás viděla.

- A kde?

- Sdílela vás Ivana...

- Tu neznám. Ale už mi to dochází. Myslíte to krátké video? To mělo asi deset tisíc zkouknutí a ke dvě stě padesáti sdílení.

Paní si stěžuje, jak ji masky... Mě taky.

- Jestli muknou, nechám jim tam košík. Nesu jim peníze!

- Ale chtějte pětikorunu za košík. Nezapomeňte! :-) 

Nakupuji. Jarní pokladní se zubatou tlamou na roušce asi není. Nikdo neštěká. Přišla jsem si pro francouzská vína... A fíky. Jestli ceknou, fakt jim to tu nechám! Nikdo necekl. Všichni v pohodě. Jen lidi na mě zírají jak na mimozemšťana. V duchu si říkám:

 - To máte cvičení, až přijdou ti doopravdičtí. Tak abyste nebyli moc vyděšení. Kochejte se.

Ještě jdu vedle... Klid, pohoda. Beru na delší dobu, ať sem nemusím. Beru věci ve slevě. Gelfix na příští rok. Za pár korun. Nekupuji gejšu. Skvělá, ale je tam rostlinný - tedy jedovatý - tuk. Beru čtyři baleníčka. Tisíc osm set. Hm, měli hodně snížených cen... O něčem to svědčí. Asi se jim snížily tržby... Nevím. Pobídka lidí k většímu nákupu. Ale lidi v tomhle nejsou ovce. Vyčkávají. 

Domů.

- Ježkovy voči, Peťuš, já jsem nechala na plný pecky puštěnou žehličku. s napařováním. 

- Ještě že se nic nestalo. 

- Jak nestalo? Protočila jsem tři hodiny elektřiny!

Rozdíl v uvažování mezi mužem a ženou. 

E rouška. Ještě dnes si stáhněte e roušku. E roušku. - Ty vorle, z deseti milionů si ji v neděli stáhlo dvě stě tisíc. Udavači. Normálně lidi vyzývají, aby udávali své blízké. A znepříjemnili jim život. Zas z Anglie jde černota. Mají v plánu testovat deset milionů. Ty vorle, šmejdi temní. A k tomu jim slouží udávání. E rouška. Takhle nás tisíce let mocní vedou, abychom si nasunuli sami hlavu do oprátky. Mnoho lidí už prokouklo. Ale v osmdesátmé devátem jsme šli ještě sami kolektivně na popravu... Dobrovolně do otroctví. Nešlo to hned hladce. Museli nastrčit mrtvého studenta Šmída, ale povedlo se. 

Večer. Máme pro klienty DOD. Mám tam napojeny své lidi. Končíme. Jdu nakouknout, co se lže na meinstreamu. U Soukupa nějací doktoři. Diskutují o rouškách. Půl uchem jsem pochopila, že někteří jsou proti nim... Hm, že by? 

Jdu hodnotit středu. Dávám si dohromady, kde všude slyšeli dvě rány v půl druhé. Lidi píší. Stíhačky to nebyly. V dubnu u nás v 19. 15 hod. buchla strašná rána. Ale hrozná. Dům se otřásl. Myslela jsem, že buchnul Semtín. Manžel povídal, že by to nebylo slyšet. Jak to může vědět? Do Pardubic vzdušnou čarou - kolik? čtyřicet? padesát km? Za dva dny znovu. Zas v 19. 15 hod. Hned tady lidi psali, jak stíhačky a ble, ble. Jenže stíhačka při překonání nadzvukové rychlosti buchne jinak. Uhodí do okna. Tohle bylo suché duté. Jako podzemní. A nepamatuji, že by stíhačky létaly večer. Vždycky otravovaly během dne. Dnes půl druhé. Dutá rána. Slyšeli ji v Orlických horách na Novém Hrádku. Ale i v Trutnově. Jsem konspirativní. Co to asi bylo...

Tadesco o těch dvou výbuších u nás v Jaroměři psal:

https://tadesco.org/marneho-okenko-26-04-2020-jarni-uklid-v-cele-evrope/

Ťutínek je tu. Veselý jako vždycky.

- Vyhráls?

- Vyhrál. Víš, že Bohouš se vrátil z Mariánek. Za tři dny dostal oboustranný zápal plic.

- Dali ho na dýchací přístroje. Poškodili plíce... 

- No, dali mu plicní ventilaci. Po deseti dnech ho vzbudili. Je na půl ochrnutý; Evě nedávají naději.

- Hm. Co to bylo za jed. všechny nemoci jsou jedy... Hergot, nebyl to novičok? :-) 

- Ukaž packu? Ty sis nohu nešetřila. Máš ji oteklou.

- Je to už lepší.

Chladí mi nárt. Je to příjemné. Jde si ochladit ruce. Znovu mi je přikládá na kopýtko. Pravou už mám skoro v pořádku.

- Šetři si nohu. Kdybych ti tu horkost uměl odebrat.

- Ale ty to umíš, Peťuš!

- Micka venku rdousila zas myšku. Jen to cvakalo. Zval jsem ji na smetánku.

Ještě potřetí mě přichází poléčit noženku.

- Zítra bude zima. Dvanáct stupňů. Vezmi si za máti deku. Ať nenastydneš.

- Peťuš, dnes jsem v hudebce vyjednala se ředitelem, že budou chtít tu bednu bílých vejdunků. Vezmeš jim to zítra?

Ani nemusím čekat odpověď. Spolehlivý. Bacha, dnes přiznal sklerotický... Ráno to zkontroluji. :-)

Taková hezká obyčejná láskyplná středa.

Kdo ví, proč v přívlastcích nejsou čárky? Nevíte? Napište mi. Odůvodním.

Dobrou noc. Klidnou! Bude líp! Už se to vaří...

P. S. Jedubabo květnová, škůdce světa s vyhuleným hlasem, od takového bezcharakterního tvora  nechci ani písmenko, natož dotaz!!