Klidný, harmonický a vyrovnaný? Fičák to byl
Půl osmé. Jdu připít lidem na MÍR na světě. Vrátím se do postele. Telefon. Petroušek. V klidu beru telefon. Copak zapomněl? Vůbec jsem se nevystrašila.
- Prosím tě, mrkni do mailu. Volal mi Zdeněk. Máš tam fotky. V noci vichr vyvrátil třešeň. Zavolej na pojišťovnu.
Ano. V mailu se na mě sypou fotky od švagra. Hrobští bydlí vedle maminky.
Volám na pojišťovnu. Ješiši, hlásí se bot. Dávám si příkaz: Drž se. dýchej zhluboka. Neštěkej. Zachovej klid.
Hledám pojistné smlouvy. Jé! Už v březnu mě upozorňovali na splatnost k 1.7. Ješiši!
Bot se mě ptá na pojistnou událost. Jaká výše škody v korunách. Vyzvídá adresu. Mumlám, protože mě štve. Nechci s ním mluvit. Umělina.
- Nerozumím.
Šmejde umělý, jak ses sem vhečmal mezi lidi! Tak si prošťouchni uši. Kolikrát jsem ti diktovala číslo smlouvy.
Opakuje mi čísla, údaje. Prý mi přijde SMS na mobil.
To už si dnes dadnout nepůjdu. Na dopoledne mám program od deseti.
Volá Petroušek, jestli už jsem to nahlásila. Nahlásila.
Přeposílám fotky. Přicházejí další. Mail nelze odeslat. Hledám si adresu, z níž mi přišlo avizo k zaplacení pojistky. Ješiši. Úřad. Lejstra. Elektronicky. To nemám ráda.
Nedá mi to. Osm. Mohli by mít v pojišťovně otevřeno. Ujímá se mě milý mladý hlas. Živá žena. Vysvětluje, že vše tam mají. Diktuje mi adresu, kam mám poslat fotky. Do několika dnů se ohlásí likvidátor. Ať klidně odklízíme. Ale hlavně ať všechno dokládáme fotodokumentací. Mám si rozmyslet, jaký rozpočet budu chtít a co je rozpočet takový a makový… Děkuji hezky za péči. Loučím se. Mladý hlas mi přeje pěkný den.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-05-snidame
Je čas nasytit kočeny. Žofka si zas dává na čas. Jen chvilku jí stereo. Dojídá až později.
Telefony se netrhnou. Dotazy. Povely. Jedu jak robot. Ok. V deset paní zapomněla. Jé, já si to přála. Přeobjednávám na jiný termín. Uf. Je potřeba něco zařídit na náměstí. Leť pěšky! Nic se ti, Ireno, nestane!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-05-obhlizim-po-vichrici
Zaplaťbůh, u nás vichr neničil. Jen děsil. Některé květiny jsou vystrašené – cítím to.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-05-dnes-jsem-prekonala-svuj-plan
Před polednem klušu hezky zdravě pěšky na náměstí. Jdu sídlištěm. Vím, že ve třináct mě čeká rozloučení s mým bývalým starostou. Hlavou mi běží myšlenky. Támhle bydlela Eva J. Támhle dole bydlel Josífek. Tady Zdenka S., na druhém sídlišti Jimmi… Naskakují mi jména, lidi, podoby těch, kteří prošli mým životem. A zmizeli mi. Najednou jdu na časové ose dál. Pan primář S. Pomáhal mi s narozením mé první holčičky Denisky. Jestlipak žije dr. V.? Ten mi pomáhal s druhou. Před dvěma lety, když jsem se hrabala na běžkách z luk, běžkovala tam sousedka. I ona mi sdělila dva mrtvé starší během asi týdne. Než jsem se vyhrabala do kopce, přibyl další. Láďa. Napadá mě maminka, babička, děda, kolegové, sousedi… To je řada! Dlouhý zástup! Jako by Smrtka kosila v širokém rozkročení a záběru pravidelnými kosy. Tááák, táááák, tak. Kosí, kosí pořád.To je mrtvých!
Volá Petroušek. Kontroluje splnění úkolů.
- Čoveče, ty pořád telefonuješ.
Teď mi volala Evička. V jednu v noci slyšela v té hrozné bouři ránu. Strašně jí to vylekalo. To praskl kmen třešně. A prý si šel Zdeněk ráno zakouřit. Nic netušil. Až Eviččin Jirka upozornil, že mají třešeň v zahradě. Náš plot to prohnulo. Červená líska obroste.
Radíme se, které fy oslovit na úklid. Navrhuji i TSM.
- Mluvil jsem s dvěma. Zítra nám přivezou dřevo a dohodli jsme se na slušné ceně k odklizení.
- A dřevo si necháme.
- A korunu odveze.
- Tak to děkuji. Pomáháš.
- Nechal jsem ti tu auto.
-A techničák. ¨
- Máš u klíčků.
Běžím z náměstí pro kytku.
- Tak jeď autem.
- Ne, Peťuš, to zvládnu pěšky.
Objednala jsem si kytku na rakev bývalého starosty. Dobíhám do květinky akorát před polednem.
- Vezmu tě domů.
- Ne, poběžím pěšky. To dám.
Rychle si mixuji sportovní výživu.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-05-nedalo-mi-to-znovu-obhlizim-zahradu
A ještě jednou se jdu podívat na zahradu. Nemohu se donakochat.
Ireno, Jeď!
Ješiš, budu umět ještě se svým Šemíkem?
Jedu. Můj bývalý starosta a zřizovatel mé školy tu ještě před týdnem byl. Smál se. Dělal světu radost. Radoval se z vnoučat. Měli jsme se rádi. Když jsem složila fci, totiž vyučil si jako nástupce pěkné pako, potkala jsem ho v obchodě. Tak ráda jsem ho viděla.
- Počkejte, počkejte. Neutečte mi!
Hnala jsem koupit bohemku. Jako poděkování za jeho péči o mě.
Nebyl to žádný suchar. Kdykoli jsem k němu přišla na úřad, držel cigaretu. S ničím se nemazal. Ale nejednal hrubě. Rozmýšlel. Byl to stratég. Nikdy mi neublížil. Nikdy mě nepodrazil. Vždycky mi poradil. Pomohl. Jsem mu vděčná. Pro obec nashromáždil majetek. Přesluhoval v důchodu. Odešel. Ten, co nastoupil, mu nesahá ani po palec u nohy. Charakterově vůbec, vůbec, vůbec. No, je to pohádka. A v pohádkách vystupují dobří princové a zlí černokněžníci.
Drncám se ke krematoriu. Dlouhá ulice. Na konci vidím ten nový obchvat. Narušuje ticho lidem, kteří tu v klidu bydleli se srnkami. Kdepak zaparkuji? Je tu hodně aut. Měli ho rádi. Do prčic – zpátečka je 1,2,3,4 dozadu. Kudy se jde do krematoria? Jdu někam do velkého vchodu. Brrr. Tady se asi vozí rakve. Klušu odsud pryč. Vyděšená. Vycházím ven. Vlevo? Vpravo? Támhle. Už to poznávám. Lidi z okolí říkají, že když grilují, cítí kouř z krematoria. A poznají, když se jedná o tlustého nebožtíka. Nechtěla bych tu bydlet. Síň plná.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-05
Jdu se poklonit k rakvi. Za ní běží obrázky. Dojemné. Právě sedí ve vaně s malým dítětem. Usmívám se. Vypadá dobře. I on se usmívá. Smějeme se na sebe. Klaním se mu. Lidé stojí na schodech. Je plno. Přisedám ke svému spolužákovi ze základní školy.
- Pojď, Irenko, vejdeš se. Jsi štíhlá.
Ve škole to byl lump a celý život se ke mně hlásí; zdraví, je milý, hodný. Jeho rodiče tady kousek od nás postavili dům. Měli tři děti. Jednou na mě plivl nebo naznačil. To mě tak naštvalo! To bylo někdy v šesté třídě. Zrovna jsme přijely s maminkou na zahradu. Šla jsem k nim. Paní koukala. Pán taky. Vyžalovala jsem, že na mě V. dnes ve škole plivnul. Otočila jsem se a šla na zahradu. Nevím, jestli mu domluvili. Asi ano. Je ke mně velice milý. On už neví. Já mu to nepřipomínám. Jeho žena hodná, nemocná. Pracuje s dětmi. V létě s nimi jezdí na tábor. Dělá kuchařku, zásobovačku. Vymýšlí hry… Mám je oba ráda. Jsou platnými členy společnosti. Přišli o syna. Ale mají pokračovatele…
- Pojď, pojď, uděláme ti místo. Ať se ti dobře sedí.
Jsem vděčná. Děkuji.
S otcem se loučí syn. Rozkládá malý papír. Čte. Občas se mu zadrhne hlas. Dojímá mě. Nechci to. Od rána mi to brečí, slzí samo. Nechci se dojímat.
- Tati, tvůj život bych rozdělil na dvě části. Na dobu, kdy jsi byl lesníkem a pak starostou. Bral jsi mě do lesa. Označovali jsme stromy čísly. Házeli jsme kamínky do potoka. U rybníka jsme chytali ryby…
On je jmenuje. A já si představuji, jak tatínek vede svého adoptovaného synka. Jak je šťastný.
- Tati, sestrojil jsi mi chůdy. Chodil jsem na nich. Tati, naučil jsi mě hrát šachy. Nikdy jsem nad tebou nevyhrál. Tati, až letos na kraji roku jsem nad tebou poprvé vyhrál. Zdálo se, že jsi měl radost.
To mě dostalo. Jako by to byla hranice…
- Tati, nechal jsi mě jezdit na padesátce.
Doma to v slzách vypravuji Petrouškovi.
- Jo, to byl moped.
- A pak jsi mi koupil…
A řekl nějaké velké číslo.
- Tati, to bylo něco!
Dýchám zhluboka. Pak vzpomíná na starostenské období. V kanceláři obrovnán hromadami papírů s nezbytnou cigaretou v ruce. Tak si ho taky pamatuji. Po práci rád pracoval na zahradě. Budoval.
Svou kancelář nešperkoval. Jó, to jeho nástupce si to hned zmodernizoval. Peníze byly na účtu!
Vždycky na konci roku pozval děti z mateřské s učitelkami k nim do bazénu. Měli a mají to tam moc hezké.
- Tati, byl jsi, jsi a budeš navždy v mém srdci. A teď se rozloučí vnuk za oba bratry.
Přichází už velký hezký kluk. Kolik mu tak může být? Taky si rozkládá papírek. A tady bulím. Smrkám. Vidím toho mého starostu jako perfektního dědečka.
- Dědo, byl jsi mi kamarádem, na kterého se těším a s nímž se nerad člověk loučí. Dědo, tolik jsi mě věnoval svého času. Kolikrát jsme seděli pod rybízem, povídali si. Babička nás už několikrát volala domů. Ale my jsme si to užívali. Nechtělo se nám.
- Pamatuji, jak jsi nám ve stráni vybudoval v koruně stromů boudu. Abychom pozorovali…
Vnuk vzdal tak láskyplný hold svému dědečkovi, že by to nesvedl leckterý dospělý. Vyslovoval vzpomínky, co všechno pro ně dědeček dělal. Vůbec jsem netušila, že lyžoval. Vzpomínky se dotkly lyžování. Hm, to mi nikdy neřekl. Byl to člověk citlivý, uvážlivý, milý, sympatický. Zlobil mě, že mám znát zákony. On je měl v malíčku. Vzal papír s mým školským zákonem a rozumovali jsme – jak rozumím já, a jak on. On měl vždycky pravdu. Minulý pátek – náhle odešel.
V neděli, když se Petroušek vrátil z fotbalu s dvěma špatnými zprávami, pamatuji, jak jsem se na gauči strašně lekla. Jedna z nich byla zpráva o odchodu tohohle člověka – budovatele. Co on všechno v životě zvládl. Vyfotila jsem si ho jako absolventa lesnické školy. Všechny fotečky byly krásné vzpomínky. Všude s dětmi. Šťastná rodina. Jeho snachu jsem učila na učilišti. Jeho paní i on byli nádherní lidé. Fotka ze svatebního dne. byli krásní, mohli tu ještě fůru let spolu žít… Sedmdesát tři je málo!!
Z krematoria jedu nakupovat. Ješiši – 1,2,3,4 - ta je dozadu. Parkuji tak, abych nemusela řadit zpátečku. Ireno, vždyť to byl tvůj věrný Šemík. Jak sis za půl roku zvykla na lepší.
Ty vorle! Samoobslužné pokladny lidi neberou. Chtějí být za své peníze obslouženi. Jede jedna jediná pokladna! Lidl, Lidl, Lidl, Lidl…
Tak poslouchej. Prozvonil jsem Z. Slíbil, že se tu v úterý staví. Abys nemusela čekat, až se kluci v servise rozhoupají. Auto projede. Vezme ho k sobě do servisu, abys mohla jezdit.
Kdo má tak hodného muže? Kolik toho dnes zařídil! A ještě mě stíhal kontrolovat, abych šlapala. Protože já už nic nemusím a docela jsem si odvykla něco řešit.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-05-doma-obed-kocky-klientka
- Peťuš, dám si víno. Svezeš mě do muzea?
Obědvám. Kočeny okolo mě. Klientka. Přivezla mi dárky z Turecka. S sebou Na to, že měli all inclusive, jedla zmrzlinu, dortíky, nepřibrala. Měla s sebou totiž Herbalife. Dvakrát denně. Záchrana. :-) Výživa. Zasycení.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-05-vernisaz-clenske-vystavy-amag
Svezl mě. Na vernisáž členské výstavy uměleckého spolku AMAG z Náchoda. Přišli je podpořit neprofesionální členové nějakého uměleckého spolku z Nového Města n. M. Krásně, ale překrásně hrály děti z naší ZUŠ.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-05-stiny-valky-kvetnova-vystava
Odcházím. Stavuji se o patro níž na květnové výsvavě Stíny války. Protektorát v našem městě.
A domů.
- Mami, pojď mi otevřít?
- Klušu z muzea.
- A kde je Péťa?
- Na ping pongu.
Popisuji cestu. Chci ještě vyběhnout kopec. Ale Linda jede z Phy. Veze mi šunky od výrobce. Natrhá si do pusy pár třešní. A pojede. Než doběhnu ke smluvenému místu, už je tady. Rychle třešně… Jede.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-05-domaaa
Bylo to chvatné, rázné, energetické a vůbec neplatí, že včera a dnes byl skvělý den. Tatiano, u mě předpověď nefungovala. :-)
Uf! Mám to za sebou! Štěstí, že nevíme, co nás čeká.
Dobrou noc!