Klidný s šokem - zas jsem někam zabýla idtí :-)
Tak páteček! Skoro za námi. Probouzím se. Za závěsem pod oknem tichoučké šudlání. Naše zahradní voda konečně bude mít důstojnou kapličku. Ne vývod ze zdi v mnoha přípojkami. Ale pěkně na pevno, abych nic nemohla ulomit.
Otevírají se dveře do ložnice.
- Žofko, podívej, tady je panička!
Žofka je nesvá. V náručí mu nedává najevo radost. Když sem nesmí, co ji děsí.
- Peťuš, dáš jim maso?
- Já jsem jim dal granule.
- Jak, granule? To se nesmí míchat!
Počkej, pytlík s granulemi musí ze zásuvky zmiznout.
Shazuji nohy z postele:
- Tak já už teda jdu.
Ze zahrady slyším odpověď:
- Dobré ráno!
Jé, to je LP. Rychle na sebe házím noční košili. Otevírám okno dokořán.
- Dobré ránko!
Přichází pracovat. Jdu do toho taky. Naklepat postel. Zkontrolovat, jestli jsem v noci neodepla naši Teslovu podložku. Na ní se musí spát bez pyžama. Ježiši, už druhou noc jsem ze tří kontaktů jeden odepnula. Pak se nemohu divit, když čtu: Chybí zem. Nechybí, jen jsem špatně zmáčkla čvonč.
Kočkám nabízím játra. Prý ne. Slečna Žofie ofrňuje.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-09-ranko-ranicko
Co by za to daly potulné kočky. Nebo děti v Africe se dřív říkávalo. Tady furt hovězí krk, irský biftek, pak mi dají košem na roztlučené kuřecí penicilínem vyhnané krky. Jak ono to je procentuálně? Nejvíc maso, to je jasné. Ještě to nemám v paži. Odhadem nejvíc maso, méně kostí, úplně nejméně jater. Vlastně na játra zapomínám.
Horkou vodičku s citronem a sodou bicarbonou. Soda nejlepší zásaditá věc do těla. Ale platí tu – co je zdravé, není dobré. Lepší je jen vodička s citronem. Nechám ji zaplout do mezibuněčných prostor. To značí – jíst až třeba za hodinku. Jdu si vypeelingovat obličej. Maska. Oživit se. Koktejl. Mixuji si červenou řepu. Do ní se hodí lesní směs, jahoda, může být i broskev liči. Odměrku proteinu, odměrku beta heart.
- Mami, poslala jsem ti mléko. Milka povídala, že se vracel.
Vykláním se z okna. LP už pod okny pracuje na zahradní vodě.
- Máš tam přede dveřmi mléko a Lindička poslala buchtu.
- A ty ses vracel, viď?
Na oko se durdí, že nezapomněl. Ale jo. Zapomněl. A cuketovou buchtu chtěl včera večer spořádat. Prý – nechej na zítra dva kousky Milce. Ona už moc nepeče, její manžel má rád. A tři kousky k rodičům.
Všechno se ví. Všechno se vykecá. Nic se neututlá. Tady nejsme ve státě. Tam se mete pod koberec. Tady jsme v rodině. Tady si to normálka řekneme. Zasmějeme se. Nehrajeme faleš. Nemáme nafrněné čumáky. V rodině se mají mít všichni rádi. V rodině se má držet při sobě. Prof. Matějček říkával: V rodině ti odpustí bez omluvy. Cizí ti neodpustí ani s omluvou.
Poslouchám během dne dva závažné pořady. Ne – pořady se závažnými informacemi. Už nejsem konspirátor. Už to řekl na plná ústa bývalý policejní ředitel St. Novorný.
https://www.youtube.com/watch?v=W7sa33SPY9M
O původu Rychetského rodiny, o obrovském bezcharakterním škůdci… O nicotnosti vzdělání. Diplomové práce s nulovou hodnotou. Taky o tom, jak pan Novotný zkoumal Havlovu rodinu a pan Havel mu dal přes prsty… Hledám teď odkaz na své zdi. Zmizel. Dnes mi promazali účet. Demagogové. Jak příznačné jméno! Demagogové. Doslova. Něco jako Piráti. Kdo na světě si dá takový název strany! Mamka vždycky na otázku – mami, co si představuješ pod slovem pirát – odpovídala:
- Piráti kradou, přepadají, podvádějí… Včera ve Willsoncee Xaver říká:
- Když si někdo dá název politické strany Piráti, už to je mi odporný. Pojďme založit stranu s názvem Násilníci. Nebo Zloději.
Mohli by to být prý i Lotři… Na Zloděje a Násilníky pan Holec logicky:
- Tak to bychom trošku vykrádali Piráty. Protože Piráti jsou loupežníci a zloději.
Xaver:
- No to už předznamenává, co to je za bandu.
Pravda, pravda. A mnoho lidí jsem si u sebe típla. Třeba když měli na profilu:
- Klaplo to.
I já jsem klapla. Blokla je. Piráty ne. Fuj. Fůůůůj! Hnůj!
Jdu dočistit okna. Poslední. Petrouškova pracovna. Po chodníku chodí lidi sem a tam. Víc tam, na koncert. Méně sem - do aut do vilek k ubytování. Do jedenácti je naprosté ticho. Brutal se rozezní až v jedenáct. Pro brblaly: Naše stará generace vyrostla v pevnosti pln vojáků. Souhra. Klid. Pohoda. Spolupráce. Jezdila tu vojenská auta. Hodně. Chodily tu ruští důstojníci s paničkami. Čeští důstojníci. Vojáci. Občas, když vezli zbytky z jídelny prasatům, vychlístali mastnotu na dlažbu v Šoubráku. Nikdo si nestěžoval, že se může po dlažbě sklouznout. Jo, dnes? To už by jely petice. Jedna za druhou. Omezit pohyb vojenských vozidel. Vystěhovat vojáky, protože ruší pochodem a zpěvem Na tu svatú Katerinu. Okolo Hradce a Na tu svatú Keterinu zakázat. Kdo to má pořád poslouchat. Chytrolíni, určitě lepší, než Přes spáleniště... Potrestat viníka chlístala. Jednak řidiče a jednak vojáky, kteří na korbě nechali polévku rozhoupat. Na co by si mohli notoričtí stěžovatelé ještě shánět podpisy? Svět se mele v pekelném kotli, a my si tu házíme klacky pod nohy. Jsem stará. Vím, že to chce trošku ustoupit. Ne rezignovat. To ne. Ale maličko tolerance. Teď mi tu buší pod psaní. Za chvilenku bude ticho. Půl druhá to jistí.
Od brutálistů slyším, že jim vadí nedostatek krámků s občerstvením venku mimo areál. Tam se platí hotově; jídla jsou jiná, než uvnitř a levnější.
- Petr se ptá, kdy budeš mít oběd. Už pojede.
Vylekala jsem se.
- Za půl hodinky!
Ještěže mě popohnali. Ale nestihla jsem si vyfotit krásnou vodovodní hadicovou kapličku. Zítra.
Do hrnce po mléku rozpouštím domácí špíček. Cibuli. Papriku. Českou! Unikát. Z Kauflandu. ČESKOU!! Hurááá! Má rajčata. Vybírám ta velká, klasická. A ta, která jsou měkká. Jej! Dovezl mi Petroušek gothaj? Hodný. A dal mi ho do lednice na oči. Běžím do skládku pro brambory.
- Ty teprve jdeš dát brambory?
- Prosím tě! Jsou za chvíli hotové.
Neloupu je. Jen kartáčkem omývám. Krájím na menší kousky. Přidávám nové koření, pepř, bobkový list. Domácí vajíčka. Smetanu. Ne, dám smetanový jogurt. Je rozdělaný. Už vidím LP sedět pod slunečníkem. Petroušek přichází výklenkem do kuchyně.
- Chceš něco pomoct?
- Ne. Jen lžíce. A tady dej hrnec na stůl.
Na oválné talíře sypu brambory. Naliju si vínko. Těším se.
Telefon. Tamara. Že já zapomněla na kosmetiku!
- Irina!
- Já zabyla?
- Da. Na vtoroj čas.
- Tamaro, deset minut!
Ještě slyším, jak mi svou řečí říká šup, šup. Její snacha má po mně někoho ne pedikúru.
To se tak člověk zrychlí. Najednou všechno odhodí. Jede.
Volám na odchodnou:
- Peťuš, prosím tě, lečo přikrej, ať ho mám teplé, až přijdu.
LP mi u vrat ukazuje, že mám cestu volnou.
Jedu. Vono se řekne semenec… Jak mohu jet, když zrovna dvacet tisíc hostů chce jet sem, tam. A cyklisté. Hned na výjezdu nekonečné proudy aut. Odbočit. Ireno, zachovej klid. Už jedeš. Nahoře na kopci auto zastavuje. Vyskakují dva brutálisti. Omluvně na mě mávli. Usmívám se. Mávla jsem taky. Jako že dobrý. Museli nějak vystoupit, ne? Nebo že bych sepsala petici? Takové pitomce nesnesitelné tu máme.
Kde já zaparkuji? Ještě se stavím v trafice pro zásilku z Číny. Vymluvím se Tamaře na zácpu. Tak to dělám celý život. Když na gymplu u vchodu stál náš milovaný školník pan Hrycik, ještě žije, ale měl příhodu… Vedle něj profesor Pilát – bože, to byl jediný, kterého jsem se strašně bála… Elena - má spolubydlící věděla, kde má čert mladé. Něco mlela o Hitlerjugend. To měla asi od rodičů. No, učil mě na německou konverzaci. Jak jsem tak chodila pozdě, vždycky jsem měla na jazyku nějakou debilní výmluvu. Že jel vlak a já čekala u závor. Že jsem ještě musela skočit něco zařídit na národní výbor. Že jsem se stavila ještě u doktora na kontrolu. Kdyby se zeptal čeho, nevím, co bych si vymyslila. Že měli v obchodě frontu. V životě jsem nebyla ráno v žádném obchodě. Rovnou do školy.
U trafiky nelze zastavit. Odbočuji. Něco zeleného načmáráno na cestě. Vyskakuji z auta. Utíkám do trafiky.
- Prosím vás, špatně parkuji…
- Já chci jen cigarety.
Kam spěchal ten stařík? Asi na Brutal.
Podávám slečně mobil s kódem. Rychlá slečna mi podává balíček. Prosmýkávám se k autu. Jedu. Parkuji asi sto metrů od Tamary. Její pán mi asi chtěl odstranit krabici u jejich domu.
- Už jsem zaparkovala támhle!
Pokyvuje hlavou. Vcházím do obchodu. Mají totiž obchod s nábytkem, s ruskými potravinami, ona vystudovala kosmetiku v Moskvě. Takže má i kosmetický salon. Utekli v Běloruska. Z louže pod okap.
- Dobryj děň. Ja opozdalas.
Smějou se. To vidí, ne? Že jsem se opozdila. Tak nasazuji korunu. Já jsem si to totiž zapomněla poznamenat do diáře.
- Nět. Já zabyla!
- Zabyla?
- Da.
Už mi masíruje záda. Říkám jí, že jsem si ráno udělala peeling a masku. Netušila jsem, že jdu na kosmetiku a masáž. Ptám se, jestli mají víc zákazníků. Mají tu ruské zboží. Kaviár, bonbony, kvas, pohanku… Prý zatím okukují. Před odjezdem přijdou nakoupit. Prohlížejí čaje… Pravý ruský čaj někde v Anglii. Hm, to si o páté popijí. Nebo nějaký Urugvajec doveze domů pravý ruský.
Uléhám na masáž obličeje, dekoltu.
Propadám se. Spím. Škoda, že si neužívám její hebké ruce na mých víčkách,
spáncích. Ona umí mikromasáž očí…
Platím. Děkuji. Termín. Píše mi ho na papírek. Abych ně zabýla.
Běžím k autu. Startuji. Na mé místo už čeká další zájemce.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-09-mestem
Zastavuji. Fotím. Miluji hodně lidí. Tak to bylo v dětství a mládí. Moc lidí po chodnících. Vyhýbali jsme se. Teď mrtvo.
V květince mají velký nápis Pilsner
Urquell. Mají tam sprchu. Ó, přeji si, aby si majitelka – řeknu to jako
maminka: Namastila kapsu. Ať si všichni naši obchodníčci, které nevystěhovali
se stánky do nezastavěné části města (to vymyslí jen kreténova hlava) – namastí
kapsu. Jednou za rok!!! Tak moc jim to přeju! Proč petice! Přej a bude ti
přáno!
Pod kopcem zastavuji. U Metuje auta, přístřešky, ale v řece se dnes nikdo nechladí. V roce 2018 se tam koupali a jeden držel v ruce umělý... Jenže já si mnoho let nevšimla. Až letos někdo na FB byl pozorný. A jiný napsal - to jsme my!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-09-rekord-nejvic-kliku/1647485082
Přesto sportovali. Vytvořili rekord nejvíc kliků?
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2028-08-09-radovanky-z-hezkosti
Doma. Na zahradě. Servíruji si lečo s bramborem. Konečně došlo i na víno.
- Tady mi poslal kamarád parte. Chceš ho přeposlat.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-09-jimmy-jimi/1647485099
Prohlížím si ho u něj v telefonu. Kamarádi mu vytvořili. Ach jo, Jimi, kdybys mohl ožít, líčil bys mi to s tou plošinou. Jimi, řehtali bychom se spolu. Ty ses´ uměl tak hezky uculovat. Jimi, pečlivě si píšu datum Tvého pohřbu do diáře. Chytře napsali, že jsi nás náhle opustil, ale nikdo vlastně nezná datum Tvého skonu. Jimi, přijdu Ti vzdát hold. A ráda. Nezapomenu na Tebe. Je těch pohřbů nějak moc. Věra, Karel, Jarka... Řada jmen. Velké odlidnění. Staří, ale i mladí. Ještě si zítra užiju na chvilenku davy. Moc lidí. Jako že to je normál. Ale není. Je nás míň a míň a míň... Genocida se daří. Málo se rodí, hodně umírá.
Rochním v balíčku z Číny. Divím se jak malá holka, co z něj vytahuji za hezkosti. Péťa přišel. Usmívá se nade mnou. Tolik maličkostí. Pro radost. Zapaluji spirálky, stojánky. Mám ráda dým z tyčinek. Obzvlášť, když koušou komáři. :-)
Peťuš, poslouchám o životě toho Koženého. To byl bezcharakter.
https://www.youtube.com/watch?v=PNizTx6NwKA
Okradl lidi o miliardy a zmizel v luxusu. Nejslavnějšího českého tuneláře nesnášel i Sean Connery
Prý s ním nechtěl nic mít ani Connery. Prý nás Kožený obral až o 65 mld. korun. Zničil zdroj našich zisků – naši námořní plavbu. Bez potrestání. Zničil Čechy, české investice, zahájil kuponovou privatizaci. Rozjel ji svou agresivní prolhanou reklamou. On nás normálně převálcoval. Zničil.
Poslouchám jeho životní příběh ještě u sbírání švestek. Dnes odpoledne není z Brutalu nic slyšet. Jestli někdo odsuzuje Brutal Assault, tak stylizace do temna je jemný odvárek od tohoto koženýho satana.
Zato teď v noci slyším koncert až sem. Že by Žofka tloukla na okno? Ne. To jsou bicí. :-)
Dnes večer měl své místo na Brutal Assault Bedřich Smetana a jeho Má vlast.
Už na kraji března dali na stránkách na vědomí: Oznamujeme speciální show na festivalu Brutal Assault pro rok 2024 – pocta Bedřichu Smetanovi (1824-1884) v podání známé black metalové kapely CULT OF FIRE a BOHEMIAN SYMPHONY ORCHESTRA PRAGUE!
Cult Of Fire / Bohemian Symphony Orchestra Prague (BSOP) - Brutal 2024
Den s překvápkem. Den ve štěstí. Láska, pohoda, vínko, radost. Hlavně klid. Linda s Petrem dnes prý seděli na své krásné nové lavičce pod lipou. Ó, to mám radost. Je třeba, aby si LP odpočal. Má nárok.
Všichni máme nárok na odpočinek. Naše psychika je bombardovaná. Co my staří! My jsme doma. Můžeme se nechat strašit doma. Ale co mladí! Nechat se strašit v práci, to je fuška. Tak ať to všichni zvládneme.
Dobrou noc!
P. S.
Zajímavůstka - asi dob Tartárie
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-09-ilustracni-obrazky-co-meli-v-postrizinach
Zuzi Czech
- · Přístroje SENI - staré uzdravovací přístroje. Dle různých indicií existovaly poměrně jednoduché technologické nástroje a přístroje využívající sluneční svit, magnetismus, elektřinu nebo prostě energii z éteru. Tato zařízení byla umístěna v blízkosti vchodů do obytných a společných budov a sloužila k uzdravování. Jednoduché zařízení vytvořilo éterické pole. Tato zařízení se v sanskrtu nazývala "seni". V dnešní době se toto slovo přeměnilo do mnoha podob, od praktické "hygienické" po tajemnější – "svatost". V bohatých domech by toto zařízení mohlo vypadat propracovaněji než v běžných domácnostech. Staré léčebné metody byly zapomenuty s opakovanými resety, světovými válkami, genocidami a traumaty. Obrázky ilustrační - pro představu. Z cyklu: Atmospheric Energy