Klube se

Tak se probírám SkiResortem Černá hora - Pec. Robůtek Sněženka posílá motivační aktivační maily. Dívám se, jestli jsem dobře přiřadila číslo karty ke svému jménu. Vymakaná novinka – mohu si změřit metry, kolik jsem najezdila.

https://www.skiresort.cz/skiarealy/cerna-hora/ch-lanovky-a-vleky/

Všechno můžeme změřit, zvážit, nejlepší je, když si měřiče lidi lepí na tělo. Vědí o tlaku, délce spánku, kolik kroků ušli, kolik vypili… Lépe pak na ně cílí reklama. Nevím, jak můj telefon odhadne dobu spánku, ale dává to vcelku přesně. Jediné, co si měřím, jsou kroky. Nezadávám nic o svém těle. To je jen moje věc. Nechci dostávat cílené reklamy. Stačí to i tak.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-05-po-snidani-do-zahrady

Ráno se Mourek nacpal, Žofie byla sytá z večera. Vyběhli ven. Do jara. Mně přišel klient. Pán starší než já. Jeho tělo, co ke mně chodí, změnilo složení. Odpálil tuky, má je úplně extra třída speciál, narostly svaly, to je ve stáří unikát. Jediné, co odolává a zmenšuje se pomaličku, jsou viscerály. Jí střídmě. Přemýšlí, co sní. Hýbe se. Jeho cukrovka je na uzdě. Už mu slibovali injekce. Ne, ne. Když tělu sneseš modré z nebe, odvděčí se ti.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-05-na-kopec

Odchází. Mám necelou hodinku času. Boty, které jsem si oblíbila na chůzi. Ustrojit. Utíkám na svůj kopec. Ten mi dává. Vůbec nevypadá strmě. Už jen to, že jdeš po uzoulinké pěšince zapadané listím. Klouže se. Nesmíš se zastavit. Povrch jen přeletíš. Spíš se vznášíš nad zemí. Až pod horizontem je to nej nej nejhorší. Ale už jsme si na sebe zvykli. Těší mě, že jsem včera vyklusala schody do nebe k lanovce a hned další schody, ty dupavé, nahoru ke kabinkám. Roztažené plíce. 

Sluníčko je zas mlhavé. Ovzduší špinavé. Bodejť ne. Zas už zanášejí oblohu špínou. Sedá všude. Drží se ve vzduchu. Nahoře na promenádě je docela rušno. Lidé v produktivním věku. Oni nemusí do práce? Asi chodí na směny. Sbíhám šance dolů k soutoku. V zimě jsem kličkovala po stráni. Dnes jsem to vzala odvážně přímo dolů. Skákala jsem po kořenech stromů, abych se nenatáhla. Klušu ještě cvičně do schodů, po kterých jsem někdy chodívala na gymnázium a zpátky. Vracím se. Spěchám po cyklostezce pod cestou. Slyším trrr. Strakapoud nebo datel? Zastavuji se. To je nádhera. Holé stromy. Slunce. Mír!. Ten já ráda. Nechci slyšet o zabíjení. Drásá mi to srdce. Malé děti, maminky, ženy, stařeny… Muži. Ráno na mě vyběhlo video z minulých let. Samopaly a křičící voják. Vychází muž v dlouhém bílém kaftanu. Ruce nad hlavou. Ještě se vrací. Něco volá do domu. Vychází manželka. Děti. Vystrašené. Pláčou. Rodina klečí na zemi. Tohle nesdílím. Někdo pod příspěvek připsal: Do smrti se jim vryla do krve láska k Američanům. Stojím pod tou jako modrou oblohou. Hledám očima, kdo léčí. Támhle! Strakapoudek. A rovnou dva doktoři na jeden platan!  Nádherný obrázek. Svobodně poletují z větve na větev. Stojím. Civím. Kochám se. Pak jeden frr a vzdaluje se. Druhý za ním. Páreček. Odletěli spolu. Běžím domů.

Dnes jsem měla schůzku s mladým mužem. Využiju jeho službu. Bože, normální chlápek. Sympatický. Když mě uviděl, usmíval se. Milé. Už v pondělí jsem se s ním spojila. Šikovný. Rozuměl, co blekotám. To jsem vždycky měla s Vitouškem. Než já vyjádřila, co chci. Za ta léta on už věděl. Včera v autě jsem Petrouškovi říkala, že už na něj pomaloučku zapomínám. Ale jak si vzpomenu, vždycky začnu brečet. I teď. Přitom jeho duše už zažívá volno, svobodno, krásno. Ireno, utři slzy.

Telefon. Á, volá pán ze servisu na počítač. Platím si jakousi záruční službu. Pán mi pomáhá už asi měsíc dva zrychlit počítač. Minulý týden zázračné zrychlení po vpichu sponky zespodu počítače. Ještě jsem měla vypnout jakési šifrování. Ne. Neumím. Ani podle návodu. Pán je moc hodný. Připojil se. Jde do nastavení. Ví, co hledá. Kudy jít. Loučíme se. Už se maličko známe.

- Tak po půl roce konečně náprava. Ntb  byl pomalý prý už při instalaci. Vitoušek už mi ho nemohl zrychlit. Jsem vděčná, že jste se mě ujal. Děkuji moc. Mějte se a užívejte svět se svým pejskem.

Oni mají totiž nyní ve zvyku poslat návod, co máš udělat. Já ale nejsem odborník. Jsem jen uživatel. Pánovi z podpory se mě asi zželelo. Ve svém volnu vždycky poslední hovor před vypnutím jejich systému se mi věnoval. Došli jsme snad kýženého cíle. Počítač se snaží.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-05-precliky

- Tady ti jedna paní poslala preclíky. Prý je dělala do půlnoci.

Otevírám kbelík od majolky. Jů! Vypadají hezky. A taky tak chutnají. Mňamanda.

- Peťuš, škoda, že nejsou ze špaldy. Ale vynikající. To se jí povedlo. Vyři´ď poděkování. Petroušku, dnes půjdu něco dělat na zahradu.

Ještě je, si myslím, brzy. Skleník bude do týdne dvou připraven. Dusíkaté vápno pracuje. Tak aspoň stříhám ibišky a zlatobýl. Sbírám suché stonky irisů. Ještě maličko levandule. Ta největší je celá dřevnatá, ale kvete jak zběsilá. Jak ji mám asi ostříhat? Vyhazuji u vchodu květináč. Hele. Nevydržel. Takový pěkný. Mrazem praskl. Jdu najít kýblík. Vsazuji do něj hyacinty a narcisky. Ať je jaro u vchodu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-05-beru-jaro-na-vedomi

Obcházím zahradu. Čemeřice má teprve poupata. Někdy má nasazeno už v prosinci. Sněženky se hodně zvětšily. Měla bych je zalít. Mám tu jeden maličkatý ostrůvek sněženek od Ivy. Plné květy. Petrklíče všech barev vždycky vykvetou jako žluté. Přitom kupuji červené, modré, bordó. Ne. Příští rok žluté. Talovíny. Konečně se letos maličko rozrostly. Nejsem zahradník. Jen experimentátor. Nemám na mamku. Té vykvetlo i koště. Deniska i Linda jsou obě zahradnice. Nějak jsem vypadla z rodu. Neumím. Ale jedno pozitivum – snažím se. Teď začnou modřence, ladoňky, fialky, hyacinty, konvalinky a nenápadně plynule vplujeme do léta. Ano, do léta. Ještě jednou dvakrát sjedu na lyže. Bude-li čas. Pak už zimičko, krásné období vlády Morany, už se budeme loučit. Tak se mi nechce. Ó, jak to včera bylo krásné na Černé hoře…

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-05-chlebanek

Večer. Peču chlebík. Povedl se. Po upečení mu kůrka zvoní. Známka toho, že se upekl dobře.

Kočky oddychují. Vlastně jen Mourek pochrupuje. Žofie dnes bydlí na židli. Mám ji raději na koši. Oba v koších vedle sebe. Nevadí. Chrupy, chrup. Kamna sálají. Jdi spát.

Jdu.

Dobrou noc!