Kniha Hjakubun

Končí večer. Dotvořila jsem letošní první jahodový dort. Hm. Povedl se. Řehtám se u Wilsonky. Než si pustím dnešní, ještě se bavím u té minulé. Na tabuli cti visí prezident Pavel. - Včera na streamu dostala Věra Kovářová od pana Holce lenochoda. Tedy diplom za přešlap. Spíš za politické faux paux. Přesněji chucpe. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-29-paradox-neuctivost-mentalni-upadek

Prý slavíme sto let od založení Sokola. Tehdy jej otvíral T. G. Masaryk. Jsem ráda, že je u oslav náš prezident Pavel.  - To vytočilo pana Holce:

- Chápete to? T. G. M a Petr Pavel? Sokolové a bývalý rozvědčík totalitní armády, nadšený komunista… Apologeta vojsk varšavské smlouvy z roku 68 - postavíme vedle sebe a sto let od otevření Tyršova domu, jen připomínka – komunisté sokoly zavírali a zakazovali. Tohle je důkaz toho, kam jsme se u nás mentálně dostali. Pavel už není jen Havel, ale i Masaryk!

Ano, mé myšlenky plynou s panem Holcem. Mentalita lidí ubohá! Nemají paměť!

Srovnávat generála, který prý neumí říci jednu větu bez e, eee, eeee, navíc komunistu! Jako pozorovatel se směju. IQ lidstva, národa, jednotlivců spadla; zamýšlím se nad úpadkem vzdělání, tupostí, ztrátou soudnosti a paměti. :-) Plakat? Ne! Řvát smíchy. Kdyby žila moje maminka, ta na komouše měla pivku za tatínka, ten jim nevoněl jako živnostník… Celý život pracovala u vojáků. Viděla, jací to jsou magoři. S výjimkami – třeba náčelník okruhu z Tábora, plk. Pokorný. Inteligentní člověk s mravy. :-)  Nebo náčelník VÚ 8521 pan Skoba. Lidsky chápavý. Ale její náčelník, bývalý pasák ovcí ze Slovenska, česky moc neuměl, blbý až na půdu… Nebo bojovník od Dukly, jednoruký plk. Týrek. Sice ho boje poznamenaly, zavalžoval myšlenky, ale co já si pamatuji, byl moc hodný, chodil po besedách, neotravoval. Ješiš, co mi to jde za vzpomínky. Konec…

Peču dort. Šlehám šlehačku. Řehtám se, až mi slzy tečou.

Xaver chce pořád začerňovat donaty od přispěvatelů XTV. Jenže čísla, která posílají donátoři XTV se ani náhodou nepodobají těm, které se vyplácejí na ČT.

- Xavere, musíme zůstat u nástěnky.

Tam je na tabuli cti PePa rozvědčík.

- Xavere, víte co on řek? Že po volbách nepustí do vlády stranu, která by si dovolila mít v programu referendum o našem členství v EU.

- Todle řek?

- Todle řek! Tenhle člověk vůbec netuší, že my jsme vstoupili do EUna základě referenda! Chápete? On nemůže pochopit to, že tu jsou lidé, kteří nechtějí být v EU. Chápete to?

Xaver provokuje. Najíždějí na skvělou definici vojenské zelené gumy. Řehotám se nahlas.

- Vy pořád nechcete pochopit, pane Holče, vy jste se ode mě nakazil, od ryzího demokrata, jste to chytnul.

- Od vás?

- Vy jste byl takový diktátor.

- No to jsem, Xavere, pořád!

- Vy nevíte, že on je voják!

- No to já vím.

- On je duší voják. On má hardware vojáka. On plní rozkazy.

Asociuje mi to taky jednoho vojáka, co drží rodinu jako mužstvo. 

Jak ti dva vážně hovoří… Pan Holec se uculuje.

- Nakonec je sympaťák.

Pan Holec se ušklíbl. Kampak míří?

- Já jsem ho teď viděl na té akci, jak se to jmenuje? Chlapi tam jezdí na motorkách, gentlemani. A on tam jel taky.

- Ale na to nemusí být úplně prezident, ne?

- Nemusí.

- Xavere, já se vám musím k něčemu přiznat.

- K čemu?

- Já na něj začínám být alergickej.

- Neéé. No přece vy nejste Němcová…

U té se zastavili na začátku. Když vyrvala komunistce ze Stačilo knížku, jak prý řekla táááák. Co se jí prý asi přihodilo? Tááák…  :-) 

- Já když ho vidím, jak on není schopnej přednést souvisle a solidně tři věty, aby nemusel říct éé, hm, ééé.

- Kašlete na tři věty.

- Jo? Ale on neřekne ani dvě!

- Tak na dvě. Zapomeňte na dobu, kdy tady byli tři prezidenti… Havel, se jmenoval Václav Havel, pamatujete? Pan Klaus, pan Zeman. A ti měli vnitřek.

- To jste ale řek krásně.

- Já tady nejsem nikomu pro srandu.

- Ne, vy jste to opravdu řek krásně, vy jste to přednesl krásně!

Ano, rétorika se za mě vyučovala na gymnáziu. Dnes mluvíte k auditoriu, a někdo řekne – nekřičte. Neví, že v sále musí i ten poslední slyšet, co se říká vpředu.

- Oni měli podstatu, věděli, o čem mluvit. Měli uvažování státníků. A tenhle to nemá.

- Tenhle má uvažování gumy, Xavere! A teď to předved!

- Jako Jirka Šlégr?

- Xavere, Jirka šlégr je proti němu státník.

- On totiž sedí proti mně v radě ČT. On mluvil po tom utkání s Američany na TV obrazovce. On byl pěkně nas. Ale je to šarže! On je tam generální tajemník nároďáku!

- Zas na jednu stranu je dobré, že se přestává přetvarovat. Že to z něj jde ven.

Perfektní hodnocení zelených gum. Robotů. Plukovníků. Šarží, které si myslí, že mohou vládnout světu, protože sežrali jeho moudrost. A ono to bylo jen Šalamounovo lejno.

Korpus se mi povedl. Nevypoulil se. Krásně heboučký. Jak se řehtám, vaření se mi daří. U dnešní Wilsonky – tam jsem se chechotala, až mě bolí bránice. Matlala jsem dort šlehačkou s mascarpone. Sázela jahodami. Chystala Petoruškovi na ráno svačinku. Vařila mu do termosky čajík. A teď přemýšlím, jak hezký den s malou černou skvrnkou v Kauflandu jsem prožila.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-29-fotim-se-na-tablo-herbalife

Je fakt, že ráno za plotem řvala sekačka. Jedna sekačka je tu stále navíc. Jedno rušení. Ještě stále mohu trhat výhonky smrku. Potřebuji fotku na tablo do Síně slávy Herbalife. Klematis mi bude hezkým pozadím.

Dopoledne jsem si ladila zdraví těla. Bára mi poslala odkaz na prodejce koloidního stříbra. Házím do košíku, něco mi není jasné. Zavolejte nám. Tak jsem zavolala.

- Paní Hrobská, co si přejete?

- Jak víte, jak se jmenuji?

- Tady se mi to ukázalo.

- Skvělé!

Pán mi podával informace. Narazil jsme i na Enterosgel, o kterém loni hovořila Darja Lori na TV Šalingrad. Tak šup s ním do košíku. Bude se hodit. Už asi tři pět let pasu po koloidním stříbře. Ale kde ho koupit, aby bylo kvalitní, jak s ním zacházet.

- A proč máte pořád poštovné, když má nákup za 1985,-?

- Zdarma až nad dva tisíce.

- Ježíši, a máte tam něco za patnáct korun?

Házím si tam ještě něco za čtyři sta padesát.

- To jste se mi prodražil. Pán je velice milý, ochotný. Hovoří klidným hlasem. Vybírám platbu, dopravu… V mžiku volá stejné číslo.

- Paní Hrobská, mohu vám zajistit, aby zásilka došla zítra. Jen ne zásilkovou, ale přes Českou poštu.

- Joj! Tu nemám ráda. Tak to tam změňte.

Skvělá zkušenost. Takhle prozákazničtí jsou např. na SANA. Koupila jsem si u nich mlýnek na zrní. Obchodní jednání, ochotní, poradí…

Jedu do Kauflandu. Chtěla jsem v pondělí houpačku. Ochotný prodavač hledal se mnou. Ne, prý nedošly.

Včera jsem tam poslala Petrouška. Ne, nemají.

Dnes tam obejduji. Přijela jsem si koupit litinovou pánev a litinovou desku na gril. Hledám, obcházím. Ne. Na tohle teda fakt nemám náladu. Milý, ochotný prodavač se mě ujal:

- Taky jsem si to chtěl koupit. Včera se to prodalo.

- Aha. A koukám, že tady je ta houpčka, co jste ji v pondělí neměli.

- Sám jsem ji sem i s cenovkou zakládal.

- Aha. Ale fakt mi tvrdil pan Josef, že není.

Žádám si číslo na jejich linku. Než přeříkají všechny možnosti… Rostu. Konečně. Nějaké kuňkání na druhém konce drátu:

- My se omlouváme, my jsme nevěděli, kolik lidí by si pánev koupilo.

- Prosím? Co to povídáte? Navezu na tak velké město padesát pánví, zbytek si odvezu do Říše! Když jste sem loni vozili odkvetlé brokolice, to jste taky vozili odjinud. Pro Čechy! Bylo to zvadlé jak hnůj. A minulý týden jste byli tak neprofesionální, že jste tu měli sadbu zeleniny zmrzlou! Všechny rostlinky pomrzlé! To jste si mysleli, že si to nějaký tupec koupí? A taky jste to někam museli odvézt!

Ještě něco kuňká, že to dovezou.

- A to vy si myslíte, že mám čas jezdit sem a obíhat to tu jak pipka?

- Můžete si zavolat.

- Jo, na lampárnu.

Jdu si na recepci pro telefon. A směřuji Ke Kouli. Tam má dnes sraz jedna třída gymnázia, do které kdysi chodil i můj první manžel Ivka. Jeho velkým přítelem už od základní školy byl Láďa Bátora. Dal Ivkovi přezdívku Pálpi. Měl bohaté krásné vlasy. Ten Pálpi byl nějaký plešatý filmový hrdina. Tak jako ironie – Pálpi vlasatý. :-)

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-29-kniha-hjakubun

- Láďo, tohle je tvoje třída?

I- reno, já mám totiž pozvánky od své, čestnou od druhé.

- A Hana L.?

- To nebyl gympl, to byla josefovská škola…

- Aha, i Maruška F.

Sešlo se tu u stolu asi patnáct veselých krásných lidí.

- Jsem od vás o čtyři roky mladší, ale vypadáte výborně! Všichni!

- Vy taky!

Oni jsou 1952, já 1956. Když já byla v prváku, oni byli maturanti. Chybí tu Pavel M., Berší, Blanašár, Pálpi… Všichni už odešli do nebe. Nevím, proč jsem znala jen ty kluky. :-)

Láďa je nesmírně vzdělaný. Původně ing., pak další tituly. Má několik vysokých škol. Asi před třemi lety se odhlásil z FB. Prý ho zatěžuje. Věděla jsem, že píše kroniku svého rodu. Potřeboval čas, žádné rozptylování. Takové vyprávění z našeho města. Vydal to u pana Bartoše. Kniha má osm set stran. Ty bláho! Hodně fotografií. Koukám na tablíčko ze základky. Vidím tvář svého prvního muže. A dceru naší zástupkyně. A Maruška F., dnes R. A další jména a tváře, které si pamatuji. Aha, tady je Arnošt K. S jeho bratrem Jirkou jsem chodila do třídy. Jeho sestra Eva dělala celý život družinářku… Hodná. Krásný dokument staré doby…

Láďa mi knihu podepisuje. Prý co tam napsat. Ireně Hrobské, kdysi od mého kamaráda Pálpího, věnuje L. Bátora.

Hjakubun značí – můžeš něco slyšet pětkrát, ale nejlepší je, když se podíváš jednou očima.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-29-jsem-doma

No, a už jsem doma.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-29-doma

A chleba upéct, ať mám co do krabičky pro Petrouška. A dort. A dvě hodiny ráno.

Ireno! Spát! – By řekla guma. Zelená. Já si řeknu:

Irenko, tak mi říkají ti, kteří mě mají rádi, Irenko, pojď už do pelíšku! Ať jsi ráno čilá!

A já poslechnu. Jdu.

Dobrou noc!