Kočičí a mluvnický

Ráno. Dnes nikam nemusím. To jsem si vždycky říkávala ve středu, když jsem jezdívala denně za mamkou. Střídaly jsme se s Ivou. Ona měla středy a soboty. Já zbytek týdne. Ve středu, pokud nebyla Iva nemocná, jsem si říkala tuhle větu. A fakt jsem nikam nevyjížděla. Dnes bych měla zas začít plnit službu, ale ne. Nejsem otrok. Včera Iva volala. A proč ty mě nepřijedeš navštívit? Tak hezky jsme si povídaly, smály se tomu, že zapomíná. Tedy dnes za ní pojedu. Potěšit ji. Ale ne každý den jako bývala služba mamce. Má dva syny. Na dvoře mladou s vnučkami. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-19-nase-ranko

Ráno. Kočeny čekají. Byly doby, kdy já jsem sestavovala krmivo z hovězího, jater a krků – to je jako složení, kdyby chytily myš. Věděla jsem, kde a kolik mám v mističce krků, jater, hovězího. O prázdninách přešlo nějak přirozeně krmení na Petrouška. Asi jsem byla zaneprázdněna stěhováním kuchyně. Jenže - dnes jsem našla v lednici asi šest zasmrádlých krků. To byl puch. Hodila jsem je do hrnečku uvařit. Třeba kočky oklamu. Otevřela jsem všechna okna, aby smrad z domu vyprchal. Namíchala jsem do mističek směs hovězího a jater a každé kydla pár kousků krků. Překryla voňavou paštičkou. Docela se to chytlo. Ale co se zbytkem krků? Vezmu je Iviným kočičím chudákům.

Poledne.

- Petroušku, já tě tak ráda slyším. Peťuš, já jsem tak šťastná, že tě mám. Já jsem teď zírala na jeden profil, kde pán sdílí hrůzy z Francie.

- Nemáš se na to dívat.

- Peťuš, jen jsem prstem posouvala videa. Hrůza! Svlékli do naha staré osmdesátileté lidi. Viděla jsem paní v bílém korzetu a pána v bílých trenkách. To dělali Němci! To je ponížení! To je strašné!

- Nedívej se na to.

Ptá se na kočky. Líčím, jak krky zasmrádly, protože na ně zapomněl. O svém plánu, vzít je Iviným vychrtlinám. Naše kočky si taky kousek daly.

V autě mám dvě konzervy pro kočky. Do bedýnky ukládám talířky, lžíci, hrneček s vařenými krky; do ubrousku pro Ivu kousek od každé buchty, skleničku s pudingem. Navrch jahoda, šlehačka bílá a pařížská. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-19-krmeni-u-ivy

- Ivo, jsi doma?

- Jsem.

- Jedu k tobě.

- Tak pojeď.

Stavuji se v obchodě koupit něco voňavého na houbovou polévku. Jdu okolo regálů s drahými konzervičkami ve slevě. Ulakomila jsem se. Beru malé konzervičky pro kotě.

Na dvoře u Ivy si odkládám na lavičku. Beník ďafe radostí. Otevírají se dveře do domu. Iva se jde podívat, co se děje. Dělá si ze mě legraci. No jo, ubrousky jsem fakt nevzala. Kočičky se mě bojí. Chodím s talířkem za kotětem. Bože, to je hrůza. Domácí kočeny, nikdo je nepohladí. Beník jim žere vařené krky. Chaoticky - jak je dnes na světě zvykem - se vždycky přiblíží k misce, zas přede mnou utečou. Krky u nich mají úspěch. Narvala jsem je do jejich mističek. Nemohu se dopočítat. Mijanek mi říkal, že mají pět koček, ale krmím jen čtyři. Kde je ta pátá? Volám. Krky se mi podařilo i s gelovitým vývarem pro ně uchránit před Beníkem. Stihnul si taky za mými zády něco ukrást. Dvě mističky a talířek nesu na trávu. Snad přilákám kotě na jeho paštičku z konzervičky pro ko´ťata. Za jídlo se nechaly i pohladit. Dokonce slyším předení. Holčičky kočičí, přijedu zas a přivezu. Vymlely všechno. Ohoblovaly lžíci. Asi jsem zestárla. Cítím smutek z nezájmu. Taky soucit. Najednou se kočky už tolik nebojí.

Ivě nabízím puding se šlehačkami a velkou jahodou.

- Hm, to je dobré.

- To je, Ivo, pařížská. Sama jsem uvařila karamel. A tady ta buchta je moc dobrá. Ta druhá je z FB. Taková zemlbába bez housky.

Iva si pochutnává. Vyprávím jí o nových varhanech v našem kostele. Tam nás vodila mamka. Nemám odvahu nechat se jít vyškrtnout z církve a vzít to sakum pakum i se svými dětmi. Nejzločinečtější organizace Vatikán a jezuité. Líčím svůj zážitek z koncertu v sobotu. Vyprávím o sedmi generacích předků… Taťkova maminka měla sestru Zdeňku, to byla teta Šimková, Milena je její vnučka. Sestru Bartošovou, sestru Konečnou – to byla naše babička. Milena je přes generaci… Iva pozorně poslouchá. Přitaká a rozumí.

- Tady máš umytou skleničku. Nechávám ji na stole vedle tašky. Za chvilku se ptá, od čeho je.

- Ivo, to je od toho pudingu.

- Jakého?

- Bože, neříkej, že si nepamatuješ, jak ti chutnal. To je šílenost. Jak s mamkou.

Když se mě včera ptala, kdo bydlí v maminčině baráčku, začala jsem ze široka:

- Chjo, Ivo, kurník! Máš v deskách od notářky zápis o koupi domečku.

- Vždyť víš, že mám sklerozu. Tak se tě ještě zeptám několikrát.

- Ivo, podívej, jak se kočičky myjou.

- Já jsem to viděla.

Tak nás asi pozorovala oknem. Říkám jí, že ji jezdím navštěvovat. Nevěří. I Milena sem jezdí.  Ne, ta tu prý taky nebyla aspoň dva měsíce. Volám Mileně.

- Ivo, mně to nejde FB a telefon.

- Jdi o oknu.

U okna je to lepší. Jak tak volám, kočky se pod oknem houfují.

- Ivo, podívej, ony jdou po hlase.

- A kolik bys řekla, že je támhle koček. Vidíš? Aby je nestudila tráva, vylezly si na kopeček sena.

- Dvě.

- Ne, ne.

Dívám se pozorně. U černé – ta se jediná nedala pohladit, moc se bála mé ruky – a strakaté se skvrnkou na čele vyčuhují ušiska kotěte. Ó, hřeje se mezi velkými.

- Ivo, ta s tou skvrnkou na čele, to je potomek naší Micinky. To byla naše první překrásná angoračka od Tebe. Ty sis´ od ní vzala dvě. Ta jedna měla ten flíček. Tohle je potomkyně. Možná i ještě dcera naší Micinky.

Milena včera volala. Iva o tom neví. Mně volala Iva. Neví o tom. On nestačí geo chaos. Já mám i mikro…

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-19-maminka-maminky-babicka-julinka

- Ivo, vyfotím si babičku.

Ten obrázek visel v nouzovské hospodě v kuchyni. Babička měla první ve vesnici ustřižený cop a mikado. Byla pokroková, krásná štramajda. Ta hospoda byla snem dědy. Koupili si ji, opravdu zaplatili, přestěhovali se z Neznášova do Nouzova. Ten za války patřil k Sudetům. Hospoda - kouzelný sudetský statek. Ale fakt překrásný. Dnes z něj je ruina. Ach!

- Ivo, tak já už jedu. Jdu se mrknout, jestli nemáš švestky.

- Nemám, koukej.

- Ale já myslím švestku tam u ořechu.

Pár jich je na zemi. moc dobré. Jdu si pro lísku. Sbírám ořechy. My letos nemáme. A tady se válejí. Nikdo si je nesebere. Raději si koupí. Je tu velká hromada psích šišek. Do prčic! To si to nemůže mladá uklidit? U Ivy jsem si dala půl jablíčka. Prý koupeného. Jestli si nevymýšlí. Mají velké jablečné sady. Mijanek mi řekl loni, že jí nenatrhají, protože by na jaře museli vynášet shnilá v bednách. A to k ní nemohou přijet a dát jich vždycky pár na ošatku?  Snažím se zůstat v klidu. To se mě netýká. Netýká? Jak netýká! To teda týká. Mají svá jablka, a kupují jí jedovatá.

Odcházím. Běží ke mně druhá rezatá kočička ze dvou. Aha, to je ta pátá, ta chybějící. hrozně brečí. Přišla pozdě. Asi jí holky řekly, že měly hostinu. Srdce se mi svírá. Kde byla? Ó! Kočička jediná nedostala. Tak příště. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-19-doma

Petroušek mi dovezl balíček. Konečně dorazily lodí nádherné mističky. Objednávala jsem je někdy na konci léta. Mám radost. Vařím houbovku. Čočku na kyselo. Teprve obědvám. Nalívám sklenici vína. Užívám si bezpečí našeho domu.

Co jsou hrubky ve stylistice a pravopisu oproti hrůzám a chaosu, který vyvolávají vlády a mocní světa! Ach! Večer u Karol jsem se dozvěděla, že v době, kdy tu byl před pár lety na návštěvě Macron, chtěl nás poučovat, jak máme být solidární. To jsme byli asi čtvrtou nebo pátou nejbezpečnější zemí světa. Dnes jsme na jedenáctém místě. Proč ne na třetím, druhém!??

K té mluvnici, stylistice, chybám:

Když někdo přeje "mějte krásný… " den, večer, píšu – je to anglikanismus. My jen prostě přejeme: Dobrý den! Hezký večer! Žádné Have a nice day! Ne, ne.

Vánoce – už od roku 83 s velkým V. Ale přídavné jméno vánoční.

Čechy s velkým Č. To je jasné. Toponymum. Adjektivum – s malým český.

Výjimka. Nikoli vyjímka. Dlouhá předpona.

Shlédnout ze skály. Za mě bylo se skály – s povrchu pryč. Zhlédnout film.

Mlýn – vyjmenované slovo. Mlít – slovesná koncovka, tedy nebere se jako příbuzné.

Koncovka 7 p. pl. u feminin - -ami (ženami, růžemi, písněmi, kostmi), ale pozor – drahokamy jako hrady. Drahokam je maskulinum.

Rukama, nohama – houpal nohama, ale pozor – mezi dvěma nohami stolu.

Měkký, ale měkoučký.

Ti Novákovi 1. p. pl. / vidím ty Novákovy – 4. p. pl.

Vidět, viset, viklat – nejsou předpony. Kořeny vid, vis, vik. Ale vyset – předpona vy- plus set – setba.

Asimilace hlásek – snadný – snazší – d se mění v z. Drahý – dražší – h se mění v ž.

vrkú i vrků, bú i bů, cukrú i cukrů atd. Obě varianty.

Dobít mobil – dobiju, dobýt hrad – dobudu.

Cenný – ceník

Denní – den + ní. Dennodenní. Deník – den+ík.

Adjektiva od zvířat – jedno n – jelení, kuní, havraní.

Samozřejmě – často vídám verzi samozdřejmě. Ta je špatná. Samozřejmý!

Současnost – nikoli součastnost.

Na rozdíl. Na shledanou. Často lidi píší předložku dohromady se shledáním.

Tip – někomu dát tip na výsledek. Typ – spotřebiče.

Standard – standardní. Ale standarta – prapor.

Modlitba – modlitební

Čárka rozhoduje o významu tvrzení:

Nesdílet až po Olomouci.              x             Nesdílet, až po Olomouci.

Omilostnit, ne potrestat.                x            Omilostnit ne, potrestat.

Když to všechno vypije a sní, Petra bude volná.  x  Když to všechno vypije a sní Petra, bude volná.
Už zase není na pracovišti. Asi jí, líná škeble.        x   Už zase není na pracovišti. Asi jí líná škeble.

A ještě kopie, kterou velice často vkládám pod něčí příspěvek. Týká se úžasného – a vůbec mě nezajímá, že to někdo "myslí" pozitivně:

UŽAS = stsl. DĚS, BĚS, HRŮZA…

Slovo inverzní. Na bázi vědomí – chválíme, ale buňky si pamatují. Říká se tomu inverzní slovo. Záměna významů. Obrácené významy. Čeština má pro jeden význam mnoho synonym. (Angličtina to má naopak. Jedno slovo hodně významů.) prý existuje 28 synonym – báječný, krásný, nádherný, skvělý, unikátní, mimořádný, čarokrásný… zastavují nám myšlení, kreativitu. Snižují IQ. Tečka.

Tady je jasně vidět snižování IQ. Před víc jak třiceti lety jsme měli průměrné IQ okolo 110. Na VŠ bylo 120. Za třicet let toto číslo klesalo a za poslední rok dodělali IQ, EQ, vzdělanost, myšlení...

Tak ještě dám jeden příklad: Vsouvá se sem po latinismech, germanismech, rusismech - ty by dnes už vadily nejméně (stojánka apod.) množství, ale tady použiju slovo úžasné, protože hrozné, děsivé množství anglikanismů. Ale ono to leze i do pravopisu. Psaní adres, psaní číslovky řadové, časování sloves v kondicionálu. ... Milí, u nás se za číslovkou řadovou píše tečka a čte se v tom tvaru. Kdo neví, co je řadová, dostuduje nebo mnemotechnická pomůcka: To je ta, ke které cpete tý, tá, té!! Tedy 6 = šest, šestka. 6. = šestý, šestá, šesté, šestí. Žádné 6tý, 6-tý, 6 tý apod.

Abychom, kdybychom, abyste, kdybyste = SPRÁVNĚ.

Aby jsme, kdyby jsme, aby jste, případně aby jste, kdyby jste, případně kdybyjste, abyjste JE MIMO JAZYKOVOU NORMU!

A kdo toto nechápe a odmítá kontrolovat myšlenky, vzdělávat se a opakovat si pravidla pravopisu ze základní školy, kdo se čílí, když je přátelsky poučen, jděte laskavě jinam. Já se stále nebudu s někým dohadovat a donekonečna vysvětlovat. Dnes jsem si udělala mustr - nazvala jsem ho Úžas, abych ušetřila čas.

Dobrou noc!