Kočičí den

Ráno. Závěs tlumí světlo. Budík. Můj zub pod korunkou by asi chtěl korunku sundat. Tak, Ireno vstávej. Volej na recepci.  Jo, paní doktorka mi zavolá. OK. Je pondělí. Musí mít plné ruce práce. Až odpoledne, skoro k večeru smluven termín na zítra. Jenže to jsem nevěděla. Celý den v klidu a očekávání.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-31-do-obeda

Nakrmit kočky. Jé – v zimě vyčistit okýnko u kamen, vytřít… V létě jen nakrmit kočky. Nově – kotě je čilé. Dobře mu tráví. Za noc je kočkolit plný hromádek, hovínek… Vybrat kočkolit… Ireno, ty máš krásné rituály. Člověk má rád řád. Řád není pořádek. Řád je diář. Řád je pro mě plán. Vím, co kdy kde. Pořádek je něco pro mě se vzdalujícího. Loni po malování jsem měla perfektní pořádek. Uspořádání věcí. Celý rok uklízím, vytírám, luxuji, ale tu potřebuji uklidit hromádku žehlení. Támhle mám hromádku na vyžehlení. Tady mám košík se sklenicemi – odnést, uklidit. Za mlada jsem měla všechno pinktlich, Němci říkají pünktlich. :-)  Pořádek, každý týden ve čtvrtek utřít prach, vyluxovat, všechno srovnat; v zimě sbalit bágl na hory… Když kolegyně nechala žáky, aby přerovnali skříň s pomůckami, nechápala jsem to. Přece já si vyrovnám všechno nejlépe. Ve skříni musí být pořádek. Dnes už mi to je jedno. Na stole v pracovně mám binec. Rok jednu knihu k vypsání. Ne a ne se k ní dostat. Vlasta Javořická. Babička milovala její knihy. Dávala nám je s Emou, sestřenicí, číst. Pro poučení do života. Hledám v  databázi knih Vlasty Javořické. Bílá otrokyně. Není tam. Spletla jsem si to. Takovou nenapsala. Knihy Vlasty Javořické mívaly tvrdé hnědé desky. Koukám, jak ji hodnotí čtenářky. Pro mě to byl brak. Proto ne a ne se dostat k jejímu vypsání. Když už rozečteno, nutno dočíst. Nenechávám nikdy knihy nedočtené. Momentálně čtu tři naráz.

Pročítám názory čtenářek:

deauville

1 09.11.2021

Knihy Vlasty Javořické nejsou žádná intelektuální záležitost. Její hrdinky se navzdory všem útrapám dočkají šťastného konce, nejčastěji s mužem svého srdce (a nebo taky ne, protože se ukáže, že onen muž není tak úplně charakter, jak se hlavní hrdince zdálo), k tomu nějaké to morální ponaučení... Kýč jak bič.Ale přiznávám, že mám pro tuto autorku slabost. Prostě někdo čte pro odreagování detektivky, někdo americké thrillery, někdo skandinávské detektivky... Já mám Vlastu Javořickou:-) A v rámci žánru červené knihovny ji hodnotím hodně vysoko.

Po tatínkovi zbyla police rodokapsů. Co to je? Zkratka – román do kapsy. Spíš to byla mužská četba. Koně. Prérie. Všechny ty sešity nahoře v ložnici ve skříni; tam, kde asi dřív ležely tatínkovy klobouky, jsem pokosila. Kam se ty knihy poděly? Červená knihovna - u Ivy v podkrovním pokojíčku hned vedle ložnice. Ten jsem po ní pak zdědila já; božínku, byla jsem šťastná. Postel – gauč. Vyrobil ho tatínek. Stůl a čtyři židle – nedalo se na nich sedět. Málo místa. Stoleček s lampičkou. Malá plocha na psaní. A skříňka s roletkou. Nádherná. Stála na bývalém botníčku. Vyrovnaná řada červené knihovny. Ta mě bavila. Láska lady Alice. Tak to mám v hlavě. Jenže už pár let, co nás tu brousí angličtina, si říkám:

Ta se určitě čte Elis. Když Iren je Ajrin. Štvou mě. Teď se rozhoduji. Žádná Elis. Alice je Alice. S jednou jsem chodila na gymnázium. Já humanitní třída, ona přírodovědná.

Copak tam ještě píšou?

knihomolka1197

3 19.04.2021

Úžasná spisovatelka i žena...Vlastu Javořickou jsem objevila díky své mamce , když mi bylo asi šestnáct let. Holky ve škole četly tehdy úplně jiné knížky, ale mně se její knihy zalíbily okamžitě. Od té doby čtu její knihy a pokaždé mnou zmítají emoce - jsem dojatá, rozčarovaná, melancholická, mnohdy mám vztek na toho či onoho knižního hrdinu, ale pokaždé mně její knihy něco řeknou, pohladí.

Ne, mně ta kniha stačila – odhadovala jsem konce příběhů. Vypadalo to uměle, ale možná to bylo ze života. Nevím. Loni jsem si našla autorčin životopis. Zajímalo mě, kdy odešla. Jaký život žila.

Tady jedna píše:

TaLu

14 05.08.2015

Knihy Vlasty Javořické byly v době mého dětství uloženy na půdě u babičky. Hluboko v sobě mám uložený obraz, jak vybíhám mnoho dřevěných schodů, otevírám starou skříň, a pak ve světle z malého okénka čtu.
Obdivuhodné knihy a obdivuhodný život autorky samé.
Knihy mohly začít znovu vycházet až po revoluci, a ona stále psala a psala i když většinou "do šuplíku".
Nedala si vzít naději, že jednou její knihy budou znovu vycházet, nenechala se zlomit.
Dokázala přiblížit život s hlubokou znalostí prostředí i doby.
A ta romantická část v jejím díle se čte také dobře.

Babička měla knihy taky asi na půdě. Na té nádherné. Jak jsem psala. Stará hospoda v Sudetech. Jenže pak se odstěhovali do malého domečku. Knihy měla ve vysoké skříni. Babička moje zlatá. Jůlinka.

https://www.databazeknih.cz/autori/vlasta-javoricka-1274

Nemohu si pořídit paní na úklid. Kam by narvala to, co se mi někam nevejde? A paní by mě nutila, abych určila, kam s ním. Jako třeba se slamníkem, řečeno s Janem Nerudou. Měla jsem tu asi měsíc pantofle z internetu. Žádná avizovaná značka. O číslo menší. Jsou krásné. Ale tisícovku určitě nestojí. Chtěla jsem je vrátit. Tak už jsou aspoň vyndané z pytlíku. Co s nimi? Komu je dát? Kam je uklidit?

Z nábřeží řemeslníků mám na chodbě pár sklíček. Prý mám říci, natlučeme je. A mně se zatím nechce. Pořád si v hlavě měním, jak bych je chtěla rozprostřít.

Řád a pořádek. Neměl to náhodou agent Pávek v hesle při kampani? Nechci NWO.

Řád vzal lidem kovid. Najednou nemuseli na schůzi, do knihovny, s dítětem do pěveckého. Řád se zhroutil jak domeček z karet. Mnoho lidí psychicky neobstálo. To se hodí mocným. Oslabit psychiku lidí. Připravili je o sociální kontakt… Ze světa zmizel řád. Mnoho dětí se už nevrátilo do basketbalu, do fotbalu, do recitačního kroužku, do houslí… Zalíbil se jim chaos. Ten psychice neprospívá. Ale farmafirmy ho mají rády. Napojí sosáčky na finanční toky. Sají. Sají!

Asi před měsícem jsem viděla něčí pokus. Spočítal podle počtu obyvatel množství kusů na planetě. Bylo to méně než deklarovaných osm mld.

https://www.youtube.com/watch?v=abNKyaEUcfk&t=169s

Znovu poslouchám ing. Tichého o počtu lidí. 8 mld. není pravda. Možná jsme někdy byli blízko, mnoho lidí zahynulo při válečných konfliktech a mnoho lidí podlehlo zabodávání.

1,8 mld. lidí

2,3 mld. hybridů

Zbytek (ať už nás je sedm nebo osm miliard) jsou mimozemšťané, kteří dokáží měnit vzhled, nepoznáme je, umějí se maskovat.

Americký alternativní tisk z tohoto měsíce:

Prý je na zemi 7,4 lidí

IT 3,3 mld

1,8 lidí= asi 24,3%

Ing. Tichý. Nesmírně pracovitý vzdělaný starý muž. Záslužnou osvětovou práci. Zapojuje v tzv. poštovnách poštmistry. V každém kraji, městech. Ing. Jana Tomajko za Sydney je hlavní poštmistrová.

Máme-li dospět k systémové změně, je potřeba souběhu vnitřních a vnějších podmínek. Prof. Staněk hovoří o potřebných 25%. Jde o zachování lidstva jako takového. Jsou tu pokusy o naše redukování. Jen pitomci říkají, že nemají čas na vzdělávání. Jinak bude o něj postaráno. Pjakin říká, že kdo se nestará o politiku, politika se postará o něj. Naši lidé to ještě nepochopili. Politika se o ně stará. Ti probuzení jsou vyvrhelové. Lidi jimi opovrhují. Vymykají se zavedným pořádkům. Nebo nastolenému řádu?

Jana Tomajko: Věnuj se vzdělávání. Sbírej informace. Dávej si věci do souvislostí.

Už jsem dávala obrázek: Už nepřijímám věci, které nemohu změnit. Měním věci, které nemohu přijmout.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-31-zahradou-vzadu

Procházím zahradou. Jdu uklidit pytlíky s papírovým obsahem. Vedle linky v krabici krmím pytlík papírky. Druhý, třetí. Odnáším je dozadu do plechové bedny. V zimě přidám šišku, mám krásný peršing na podpal. Prohlížím zahradu. Ibišek se venku zotavil. Škůdci z paprik jsou pryč. Narostly mu lesklé listy. Vykvetl. Venkovní ibišky mají taky čas květů. Bože, to je poupat. Nočénky snad už vystrčí kvítka. Odpoledne běžím po přední zahradě. Jak mi to krásně kvete na oknech, na Rosinantě, na zahradní aranži kola… Radost. A já to nezachytila. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-31-kvaskovy-bochnicek

Zadělávám na kváskový chleba. Večer jsem si připravila rozkvas. Peču jen z třiceti deka. Nikdy nevím, jestli vzejde. Dnes se mu nechtělo. Z ošatky jsem ho šoupla do vysoké misky. Nechala jsem ho v troubě při pětatřiceti vzkynout. Upekl se nádherný bochníček. Nerozjel se. Udržel si výšku.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-31-poledni-klid

Žofka vyblázněná, vyhoněná, uondaná padá k polednímu klidu. Příprava na další útoky. Mourek si od ní chvíli oddychne. Kotě ho neustále nutí do pohybu. Malinko mu zhublo bříško. Tělocvik dělá divy.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-31-odpoledni-cviceni

Pracuji v pracovně. Petroušek odjel. Žofka jde na jeho židli. Pozoruji ji. Prochází se po parapetu. Loví mouchu. Uletěla. Omylem drápkem spustila žaluzii. To byl mžik. Porazila meteostanici. Lampičku. Úprkem prk skočila se stolu. Uháněla domem. Plakala. Naříkala. Vyběhla ven.

- Pocem, vylekala ses!

Přede.

Dnes si zkusila prohlédnout umývadlo. Pak si spustila žaluzii. Skočila do velkého květináče. Schovala se v něm. Vystrkovala hlavu. Postoupila v objevování další části zahrady. Je chytrá. Když jí něco vyděsí, metoší do domu. Na zahradě se mazlím s Mourkem. Už je tady mrňous. Taky chce pohladit. Už je na vrcholku švestky. Brečí. Sundávám ji. Drápe se do jabloně. Malý kočičí skunk.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-31-vecerni-traveni-na-teple-dlazbe

Večer. Krmení. Trávení. Žofka jde k páníčkovi. Učí si ji tam. Když odchází spát, co myslíte? Zůstane kotě ve tmě samo? Správně. Nezůstane. Leží u mě na gauči.

Paní Karol jsem nestihla. Poslouchala jsem ze záznamu po TV Šalingrad. Dnes to vzala z gruntu, poctivě a po našem.

https://www.youtube.com/watch?v=ND8BhzkUK7Q

Piráti vysvětlili, co je manželství pro všechny – manžel, milenka, manželka na hotelu. Všichni se pořežou; milenka vytáhne nůž. Manželka se zamkne v koupelně… Lukáš Kolařík bezva vzor. Vzorový politik - to byl. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-31-rozumny-a-nerozumny

Karol! Jak to je možné! Prý Petr Fiala začal o víkendu blouznit. Ne, tomu nevěřím. :-)

Kauza Anna Netrebko. Rakušanka. Kolektivní vina. Ale u Dozimetru se Meda bránil, že když se někde nachomýtl, nelze to přece brát jako kolektivní vinu. :-) Bavím se. Medou. Ta by se nebavila. Taková dáma seriozní. Vlastenka. A takového Meďáka si vybrala za dědice... 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-31-to-neni-politik-voleny-lidem/1601904949

Paní Karol se rozohnila. Jiří se přihrbil a Pospíšil na ukrajinskou ambasádu. Co tam dělal? Proč se svěřil národu? Politik se chodí ptát na cizí ambasádu? Politik rozhoduje! Zodpovídá se svým voličům. Řekli mu ne. Tedy nedoporučil koncert. Už neplatí, že rozhoduje ten, kdo platí? Ano, paní Karol, souhlasím s vámi. A kdo bude platit případné právní dohry? Cizí ambasáda?! My!

Kronstar50,00 Kč

no tak okupacni vlajky uz nam tu vsude vlaji, tak proc se nejit zaptat na protektoratni velitelstvi. jestli muzem nechat konzertovat Rakouskou obcanku 

Emma Krizova120,00 Kč

Mám ty višně hodit do rumu, nebo mám udělat marmeládu? Poraďte, jinak se budu muset zeptat na ukrajinské ambasádě... 

Martin Martins50,00 Kč 

Nětrebko odmítla na výzvu Metropolitní opery kritizovat konflikt s tím, že má stále ruský pas. A skončila tam. - Asi se jí nechtělo vypadnout z okna.

Ondra N20,00 Kč

MET se ale paní Netrebko omluvila a odškodnila ji.

 MartyČlenem 30 měsícůFanoušek 2XL

Dobrý večer. To už tu bylo loni, že nám UA ambasáda kázala, jaké weby a jaké filmy v KV jsou ty správné. Hnus... 

Není třeba voleb.

Patříme na západ? Já už nechci. My jsme unikátní střed bývalého civilizovaného světa. Karol předčítá, v kterých světových městech jsou šupáci, když v nich Anna Netrebko, Rakušanka, zpívala nebo bude zpívat. Koncerty uspořádali ve Veroně, Buenos Aires, Berlíně, Vídni, Paříži, Neapoli, MIlánu, znovu Paříž!!! To jsou zpustlíci! Hanba! Nešli se zeptat na ukrajinskou ambasádu.

Až teď vstanu, tvrdě spící Žofka zdvihne hlavu:

- Co je? Co je? Kam jdeš? Já tu nechci být sama? Jdu s tebou!

Pondělní kolotoč skončil.

Dobrou noc!