Kočičí hezký šedý divný

Podvečer. Čas jako stvořený pro pozorování vnitřního života. Pro meditace. 

Jo, víte, jak začal můj dnešní den? Petroušek měl dovolenou. Vstup do dne - děsivou otázkou:

- Víš, cos´ provedla?

Hrklo ve mně.

- Zamklas´ večer kocoura v chatě.

- Ne.

- Jo. Děsně tam brečel. Ale hrozně. Pustil jsem ho. Šel se hned k meruňce vyčůrat. Proto tu celou noc nebyl na křesílku.

- Jo takhle. A on brečel?

- Moc. A tos´neviděla, jak se se Zrzkou objímali, pusinkovali, jak byli šťastní, že jsou zase spolu. 

- Fakt? Já když odcházím, vždycky kontroluji, jestli kočky vyběhly. Hm. Divné. A nebyls´tam ty?

Péťa na sobě nikdy nenechá vinu. :-) Ješita.

- Já ne! To ty.

:-) .-) :-) 

V deset klient. Mám ho i jeho ženu ráda. S ním je nekonečný rozhovor. Témata naskakují. Doplňujeme se. Na jaře nebo v létě mi vyprávěl o cestě po nové dálnici na kole. Jasně, ještě zavřené. Bez dálniční známky. :-) Prosím ho, aby mě vzal s sebou. Nevím, moc se mu nechce. Prý do Lochenic je to štreka. Jo, to vím. To dám. Chtěla bych to projet. Petroušek ještě není důchodce, aby jel dopo. Ačkoli, mohl by si udělat volno a spolujet. To jsem si vymyslela krásný neologismus, tedy novotvar. Když spolujezdec - dohromady, proč ne sloveso spolujet. Spolujízda. :-) Na tvoření novotvarů byl výtečný Vladimír Holan. Básník, bydlící ve stejném domě na Kampě jako Jan Werich. Ti dva se moc nemuseli. I když Werich se prý snažil. Holan utápěl nespravedlnost... Znám Holanův příběh. Autor překrásné meditativní poezie. Hodila by se do těchhle šedých odsluněných dnů. Zas novotvar. Odsluněný. :-) V imaginativních obrazech používal vcelku hojně vlastní novotvary. Psal pro svou dcerku Kateřinu. Měla Downův syndrom. Už v osmadvaceti odešel jako úředník ze zdravotních důvodů do penze. Nejprve odhodil církev, vstoupil omámen osvobozením do strany. Ale po roce 1948 se mu rozsvětlilo. Vrátil se do katolické církve. Někde v hospodě v Křemencově ulici (tam je slavné gymnázium, kde studoval Werich a V. Klaus st.) už po převratu dal neopatrně najevo se Seifertem a dalšími básníky názor na význam Majakovského. Udavači žijí dnes i tehdy. Následoval zákaz publikace nových sbírek a omezení starých děl. Jako dnes na FB. Včera mi zamezil posílat zprávy v messingeru. :-) Ani nevím proč. - František Halas napsal Gottwaldovu zeťovi Kopeckému, že solidárně nebude vydávat své knihy. Halas - vzácný, čestný... Holan se stranil společnosti. Až teprve s uvolněním začal na kraji šedesátých let vycházet. On tvořil den co den po celou dobu zákazu. Psal do šuplíku. Tolik let! Padesátá léta. A vytrval. Asociuje mi to dnešní netrpělivé - kteří se dali očkovat. Smlouva s ďáblem. Aby mohli cestovat?! Nebo do hospody?  On čestně vytrval. Nezpronevěřil se básnickému řemeslu. A to netrvalo ubohý rok a půl. Šikana trvala patnáct let. Dvacet let bydlel v Dobrovského vile. Koželužna patřící hraběti Nosticovi. Nechal ji přestavět. Věnoval ji "modrému abbé" - Josefu Dobrovskému. Bydlel dole v jeho bytě. V patře poslouchal nevrle bujaré večírky u Werichů. Po roce 1968 se odstěhoval k Lužickému semináři.

Hm, jak se mi to vybavilo. Dnes při česání jablek jsem si na štaflích pomyslela, jestli si vůbec ještě něco pamatuji. No, něco tam zůstalo.

Postižené Kateřině patřily verše Bajaji. Odřiles - víte, co to je? No, to je ta asociace z úvodu. Je to jeden z měsíců. Tak který? Ano. Listopad. Hezký neologismus. Jestlipak by dnešní děti měly zájem číst o zvídavosti a objevování světa, o radostech, malých smutcích. Holan píše o malé Kačence z nádherného koutu Prahy - z Kampy. Werich se zmiňoval, že někdo chodí po půdě... Myslel tím na "modrého abbé". Křižoval tudy Neruda. Nádherné čtení nejen o Kačence, ale i o dětském světě a životě v průběhu jednoho roku. Vzpomíná na své vlastní dětství. Vřele doporučuji i dospělým. Tvoření neologismů skončilo v roce 1977 odchodem Kateřiny... Už nepsal. Přežil ji o tři roky.

Myslím, že stačí. Holan napsal velmi rozsáhlé dílo.

Jen odešel klient, ještě nemám domáchanou pračku v octové vodě, zvoní telefon. Moje poradkyně z Google Ads. Tak znovu. Pokračujeme v práci ze včera. Hotovo asi po půl hodině procházení bludiště. Tu něco nešlo, tam něco nešlo. Vrátit se zpátky. Znovu jinudy. Ona vždy na sdílené obrazovce zachytila, že nás to směruje na suspendovaný účet. Sama bych to nikdy neprošla a nedala. Něco na způsob provedení hypotékou. Nebo vedení při zahájení stavby domu. Šanon povolení... Díky Vesmíre. Moc děkuji. 

Dnes důležité úplňkové datum. Dařilo se. Nejen mně. A za to taky moc děkuji. Nejen mně. Někdy před prázdninami jsem intuitivně cítila v našem kolektivu nějaké vlny. Ještě ve Špindlu OK, super. Extra třída speciál. Ale týden na to - hm, myslela jsem, že se mýlím. Divné energie. A nemýlila. Díky za ukazatele na cestě. Patníky nesmírně důležitá součást jízdy. Dnes jsem dostala potvrzení, že má intuice pracuje výborně. Stačí jen soustředit se na vnitřní svět. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-09-21_Dnes_4_mesice_od_odchodu_maminky/  

A jedu k mamce. Před čtyřmi měsíci maminka vydechla naposledy. Košíček se svícemi. Jedu. Petroušek začal prořezávat stromy. Nechávám ho realizovat se. Asi jsem trapná, ale užívám si své návštěvy u hrobu víc a víc. Dnes meditativní... Sedla jsem si na hrob a pozorovala. Přemítala. Rovnala si myšlenky. Vedle mě hledal něco v listí kosák. Takový nadutý. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-09-21/

Stavila jsem se pro burčák. V krámku, kde celý můj život sídlila drogerie. Vlastně od založení města. To byl první občanský dům Rumplmayera. A myslím, že v tom domě provozovali drogerii ti Engeovi. Ale nevím. Uvědomuji si, že to nemám podloženo. Jejich příběh jsem už vyprávěla. Hrob ukázala.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-09-21_Kocky/

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-09-21_Na_zahrade/

Konečně jsem začala česat jablka. Kočky a Péťa okolo mě. I se mnou skvělá společnost, no ne? Ta nejlepší. Celé odpoledne Mourek bláznil v trávě. Hrál si s ní. Zabíhal do hromady větví. Cupoval suché listy. Dováděli se Zrzkou jak koťata. Bylo vidět jeho štěstí. Ona je tu jako paní. Ale on je stále venku. Přesto vděčný. Nabídla jsem mu křesílko na vnitřní zavřené terase. Odsunul si síť. Běžel k nám. Nechtěl tam být sám. Ano - družil se. Společnost. Socializace u lidí jako zvířat.

Tak. Jdu vykrajovat jablka. A ráno brzy auf. Jedu časně k zubaři.

Tedy pro dnešek stačilo. 

Dobrou noc!