Kočičí neděle

06.02.2022

Ráno. Za oknem šedo. Dnes nikam nemusím. Ale chtěla bych. 

- Dobré ráno. Co kočky?

- Jsou nažrané.

- Kde je Mourek?

- Venku.

- Dobrovolně?

- Od šesti.

Jdu otevřít dveře do zahrady. Volám ho. Mourek vysunul pomaloučku hlavu z boudičky. Konečně. Raduji se, že bouda po Micicindě našla obyvatele. Mourek kulhá, cítím jeho bolest při každém kroku po schůdcích do trávy. Pomaloučku tlapká trávou. Jdu ho zdvihnout. Smutný. Dostává do mističek. A bonbony. Linda špízuňk okukuje jeho srst. Nejen packa, prý se koušou do ocasu, tedy nejen bolest na zádech, ale i ucho. To musel být čerstvý souboj. Lítý. Tentokrát má oko v pořádku. Zatím.

- Mami, natři mu to něčím.

Běžím pro léčivý aloe gel Herbalife. Natírám opatrně opatrně oušíčko. Trošku ucukává, ale nechává se ošetřit. Dal mi pusu. Uslintanou. Z vděčnosti. Možná zítra pojede k doktorovi. Rytíř. Usíná. Tichounce brečí. Necháme ho spát. Spánek léčí. Posiluje. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-02-06_Snidane/

Snídám. Sklenička z myčky. Na ní maminčiným písmem letopočet a nápis borůvky. Mami, stále tě tu mám. 

Slyším Eagles. Hotel California. Když naši největší přátelé Češokovi emigrovali, čekala jsem Lindičku. Na cestě na dovolenou, to už v pražském bytě měli prodaný nábytek, zuby zkontrolované a opravené od svého zubaře, tak tehdy zazvonili u naší fortny v Josefově. Přijeli se rozloučit. Navždycky. Denisce nechali velkou tatrovku - prý jim bere místo v autě. Mně dali papiňák, prý brání Pavlovi ve výhledu. Na dlouhá léta jsem se s nimi viděla naposledy. Přes Jugo a krátký pobyt v Rakousku se usadili v Bayreuthu. Teď v březnu bude výročí Zlatčina odchodu... Psali jsme si, posílali nám kvalitní kazety. Zlatka posílala balíčky s pečlivě vypsaným seznamem, co je vevnitř, aby nám to soudruzi nezredukovali. Na Silvestra volali. I když jsme zůstala sama s holčičkami, vždycky jsem před Silvestrem uháněla domů. Nechtěla jsem vidět opilé oplzlé něčí manžely, tykáme si, tykáme, ale při prvním potkání už si zase vykáme. A hlavně - jela jsem domů, kdyby náhodou zazvonil telefon.  Když jsem byla ještě poprvé vdaná a než můj první muž Ivka zbudoval ve starém krásném josefovském domě WC v bytě, chodili jsme na pavlač. Chodíval trůnit s luxusním tranzistorem z Tuzexu v době Hlasu Ameriky. V neděli vysílal Martin Čermák své vtipné fejetony. Taky hrávávali písničky na přání. Zakamuflovaná jména, aby nás policie neotravovala za podvracení republiky nebo jak to tehdy nazývali. Ivka běžel z WC pavlačí s očima navrch hlavy.

- Iri, Iri, poslouchej. Pavel mi nechal zahrát.

Pavel dal avizo. Měl nemanželské děti. Jeho tchýně to těžce nesla. Zlatka byla velkorysá. Pro mě dva nejlepší kamarádi. V naší bandě mu kluci přezdívali Kozel. A opravdu. Hlásili něco ve smyslu, že Kozel z Josefova dává zahrát Pulpiemu do Josefova. Nebo Kozel z Phy Pulpiemu do Josefova. Už nevím. Hotel California. Velký hit. Do dneška pro mě zůstal skvělou skladbou. Eagles. 

https://www.youtube.com/watch?v=f5wp3Jqsuac

Hotel California je studiové album, které koncem roku 1976 vydala americká rocková skupina Eagles. Toto album je prvním, které bylo nahráno bez jednoho ze zakladatelů skupiny, hráče na strunné nástroje Bernie Leadona, a prvním, na jehož nahrávaní se podílel Joe Walsh.

O přezdívce Ivulky - Pulpie mi teprve loni udělal jasno Láďa Bátora. Spolužáci ze základní školy. Oba inteligentní. Jen Ivka s výchovou opičí lásky. Nemusel nic. Mohl všechno. Prý Láďa viděl nějaký bezvýznamný film s nevýraznou postavou plešatého chlapa Pálpího. Ivka měl hlavu košatou. Krásné vlnité dlouhé vlasy. Proto se mi líbil. Proto se snažili mě ve škole a na úřadech šikanovat. Vzala si toho podvraceče. Dnes s nadhledem to vidím. A směju se. Protože kdybych věděla, že jsem na indexu, trápila bych se. Ale já byla mladý naivní blázen. A dnes jsem starý naivní blázen. Když se tak otáčím zpátky, já blbaňa tichounce a nevědomky pod Ivkovým vlivem přispěla k zhroucení našeho fungujícího systému. Vzhlížení k Americe, Německu... Slepá. My jsme se chvástali, jak doženeme a předeženeme západ. No jo, jenže my byli před nimi. Tak nás ti západní soudruzi dohnali a sežrali. Spasili. Nebo spásli?

Ivka vztyčil na střeše děsně dlouhý stožár s anténou. Chytali jsme Österreich drei. Zlatka nám poslala vystříhaný program z časopisu po dnech. Zasunala jsem lístečky od PO do NE pod sklo. Měli jsme přehled, co kdy. Tahle stanice u nás zněla stále. V neděli vysílali hitparádu čárlivandajka.

https://www.google.com/search?q=charlie+van+dyke&oq=charlie+van+dyke&aqs=chrome..69i57j46i19j0i19l2j0i19i22i30l5j0i10i19i22i30.4238j0j7&sourceid=chrome&ie=UTF-8

Charlie van Dyke. Hledám ho - ano. Čtu: Charlie Van Dyke je bývalý rozhlasový diskžokej, který je nejlépe známý svou hlasovou prací pro rozhlasové a televizní stanice.

Tak tedy poslouchám Hotel California. Než to vypíšu, je po písničce. Ale vzpomínky tečou.

- Tak já nevím. Mám jet na běžky?

- Ne, prší. Budeš hned mokrá.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-02-06_Nedele_s_kockami/

Kitty se už producíruje domem. Okukuje kočičího  invalidu na koši. Zrzku chytil rapl radosti. Blbne, hraje si, užívá si život. Eckhart Tolle 

- Berte si příklad ze zvířat.  

Má pravdu. Zvířata jsem trpělivá. Než ublíží, varují. Když jsou šťastná, vrtí ocasem, hrají si s hračkami, dorážejí na páníčka. 

- Ach jo, na stará kolena jsme si zamilovala pohyb. Šla bych běhat. Jenže klenby by křičely. Nebo plotny.

- Mami, podívej, jak leje. A fučí. Na Sněžce je vichr víc jak 100 km/hodinu. Hledám:

Vítr dosáhl síly orkánu, na Sněžce měl rychlost 187 km/h. Stoupají hladiny řek.

Brouzdám internetem. Koukám, že někteří, kteří nemají čas, mají čas na FB. Povzdech. Lidská faleš. Nevděk. Bolí od blízkých. Ireno, pusť to, nedbej. Kašli na to. Vždyť už to umíš. Zajímej se o ty, které zajímáš. Kteří tě milují a přijímají s chybami. Nevyčítej. Je to zbytečné. Potřebuješ je k životu? Čas vnucování pominul. Pusť je a popřej jim na samostatné cestě hodně zdraví, zdar a sílu. S cizími. Ničím ses neprovinila. Nebuď smutná. Raduj se. 

Jdu pozdravit zahradu. Sklízím ze dvou jabloněk světelné řetězy. Už za pár měsíců zas budou svítit. Ještě uklidit dva svítící stromky. Nemohu se vynakochat. :-) To slovo by mělo asi být bez předpony. Jen nakochat. :-) 

Pozor. JUDr. Reiner Füllmich rozjíždí procesy za zločiny proti lidskosti. Fy i jména lidí. Dá se sledovat v němčině nebo angličtině v přímém přenosu. Satisfakce. Mamka by řekla: Jsi mstivka. Řekla mi to jen jednou. JEDNOU. A vypálilo se mi to do duše jako varování: Nebuď taková. Tak se snažím, no. Ale dělá mi to radost:

https://otevrisvoumysl.cz/reiner-fuellmich-jaky-je-cil-covidu-a-ockovani-kam-to-cele-smeruje-odhaleni-podvodu-tito-lide-zaplati-vysokou-cenu/?fbclid=IwAR1S26HPxsYp1KS6NIW1ZFxzQsjlN2b2oZfrW3M5MibVItlNol-sIN5Em_I

Za nemocné, za mrtvé. 

Petroušek se vrátil s bandaskou z Kolbenky. Kočičáci ve spolek vegetují. Kitty dnes odjede do svého. 

Venku fičí, lije. Je zima. 

Moureček se tak tak hýbe. Linda s Kitty už jsou v Pze. Petroušek přivezl mléko z kravína. Nabízím kocourovi. Dostal dobrotky. Rozvalil se do misek. 

-Moure, hlavně už se s nikým nervi.

Navečeřel se a zmizel do tmy. 

- Petadespat.

- A Mourek?

- Asi spí v boudě. 

Volám ho do tmy. Nejde. Snad se ráno setkáme. Bude mu líp. Doufám. 

Dobrou noc!