Kočičí, rybí, relaxační, objevný

Nedělní ráno. Za oknem nepřívětivo. Lebedím si v kožíškovém povlečení na Tesla medik podložce. Péťa už někde lítá, skřivan. Sova mžourá do dne. Beru župan po mamince. Dívám se na její obrázek v mé rodinné galerii.

- Mami, už to bude rok. Iva říkala, že víš. Jenže já myslím, že jsi už nekonečně daleko.

Mamka se dívá dopředu. Nemrkne okem.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-03_Mourkovo_rano/

Ranní hydratace: Microbiotic MAX. Immune booster. SKIN booster. Hm, budu krásná, zdravá babka v kondici. Snídaně. Kočky. Ne - jen Mourek. Užívá si výsluní. Zrzka někde cábruje v zahradě. Muzlám se s ním. To je její výsada. Není tu, bořím se do jeho kožíšku. Už to je rok. :-) Šikovný kluk. Protlačil se bůhví odkud až do domu. 

Kontroluji ntb. Svítí. Nabitý. Chlapče, musíš to se mnou ještě dva dny vydržet. Pak už tě pochovám.

Nahlížím do otevřených stránek. Slovanské noviny. Odkud pochází slovo smrt.

https://www.slovanskenoviny.sk/odkial-pochadza-slovo-smrt/

Prolétám text. Hlavou se mi mihne zkouška z historické mluvnice a dialektologie. Nejtěžší dílčí zkouška na vysoké. A státnice, to je jasné. Měli jsme na ni doktora Dejmka. Přísný. Uměl. Věděl. Znal. Vědátor. Učila jsem se k ní o starých hláskových slovanských skupinách. Trt, tlt, tort, tolt. My máme jablko, ruština má jabloko. My žlutý, ruština žoltyj. Krmit - kormiť. Hrdlo - gorlo. Hrad - gorod. Asi mi někdo nerozumí. Ale lingvisté vědí. Otevřené a uzavřené slabiky s početnými souhláskovými skupinami s neslabičným l, r, m, n (sedm, jsem, rty) Slovo smrt rozebírala ve svém pořadu nedávno Věra Ovečková na Svobodném vysílači.

Poslouchám Jarouška Duška. Ptají se ho na otázku smrti. Mnoho lidí se toho slova bojí. On odpovídá, že otázka smrti je v jistém smyslu jednoduchá. Ale pojetí smrti nebo kánon okolo toho je zamotaný. Často nemá se smrtí jako takovou nic společného. Smrt probíhá u lidí na světě každé čtyři vteřiny; čtyři vteřiny, jeden člověk umře. Každé tři vteřiny se jeden člověk narodí. Proud rození a smrti neustále běží. Zajímavé - kmitající čísílka narozených a zemřelých právě teď. Pozoruji, že narozených je vždycky víc než odcházejících. Byli jste tam někdy? Mrkněte. 

https://www.worldometers.info/cz/

O smrti velmi hezky točí Viliam Poltikovič. Měla jsem štěstí, že jsem ho loni potkala ve Starých Sejfech na Slovanských dnech. Budou letos? 

Pokud se zaměříme na osobní důležitost - smrt prožíváme jako velkolepé drama. Ve filmech - všichni pláčou... Je to drama. Ale když mluvíte s lidmi, kteří se smrtí zabývají - hospice nebo kteří vyprávějí o smrti někoho blízkého, hovoří o velmi pěkném zážitku. Silný zážitek jsem prožila také. Svůj první kontakt se smrtí jsem měla loni 20.5. Druhý den nad ránem odešla maminčina duše. Velké ticho se rozhostilo. V den jejích posledních hodin tady - pro mě klid, mír, smutek, vlnění v srdci - nechci napsat radost, protože jsem neočekávala konec - ale když mi ho oznámili, cítila jsem radost; vyděšení a radost. Konec žití s maminkou. Poslední doteky. Stále, stále cítím její hebounkou ruku pod dekou. Mačkala jsem ji, neopětovala. Její duše poletovala, chystala se. Doprovázela jsem ji na její další cestě jinam. Zpívala jsem jí V tom našem venkovském kostelíčku; vzpomínala, znovu jsem poprosila jako kolikrát za jejího života - o odpuštění, pokud jsem zlobila. A jasně, odpustila jsem mamince její zlobeníčko v začátcích trápení se ztrátou paměti. I teď ji hladím po vlasech, tváři. Dotýkám se jí. Jednu mi dej - pusinkuji. To bylo 16.5. naposledy. Díky, Lindo, že jsi byla moudrá a poslalas mě do FN. Já naiva myslela, věřila!!! sestře. Prý lehké poranění, raději ji pošleme na ošetření. Kdyby se nepotloukla, oni by  ji neposlali, nikdo by netušil... No, odešla - by řekli. 

Oběd. Před týdnem v zahradě, dnes v teple našeho jídelního výklenku. S Petrouškem.

- Odpoledne přijde Honzík s V.

- Jé, to mám radost. To abych něco připravila. Chtěla jsem hnojit zahradu. Ale...

- Nemusíš. Dáš jim nějakou sušenku.

- Peťuš, nemám sušenku Já chci něco pro ně na zub. Vždyť přijde vnučka, bude mít očekávání.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-03_Sportovni_vyziva/

Někdo píše na inzerát. Odepisuji:

- Máte telefon?

Ihned zvoní. Mladý hlas se omlouvá, že si nevšiml možnosti volat. Smlouvám schůzku na třináctou. Mladá paní v květnu bude rodit. Pán zedník. Milí. Zasekli se v koloně. Vypravuji se ještě na druhý konec města pro pytlíček pšenice. Mám pomalu deset dnů stará zrna, neklíčí. Běžím k bytu. Chci odemknout. Nejde to. Do bytu se nemohu dostat. Ne. Nejde to. Drahé pancéřované dveře kdysi při instalaci stály okolo patnácti tisíc. Pancéřované. Kolik by stály dnes? Padesát? Zámek v háprdepu. Na podzim jsem svolila k výměně zámku. Ale nešlo to. Tam se asi stala chyba. Poškození. Pootáčím klíčem. Nejde vyndat. Ani zamknout, ani odemknout. Ani, ani, ani. Do prčic!

- Peťuš, zámek je zničený. Nevím, co dělat. Přijeď prosím tě!

Přijel. Promazal. Zjistil poškození.

- Tys tam nechodila na kontroly!´

Nechtěla jsem otravovat. Jednou měsíčně zkrátka budu chodit kontrolovat. Kvalitní žaluzie stály strašnou palbu. V našem domě jsme na ně během stavby už neměli. Štve mě to! Vyšperkovala jsem si byt, pak jsme si postavili dům. 

Kolikrát se nechám obalamutit?

Budou si to muset opravit. Nechápu! Náš zámek u domu pracuje dvanáctý rok. Dvanáctý rok o něj Péťa pečuje. Promazává. Pokud by něco vázlo, hned soustřeďuje pozornost. U bytu máme bezpečnostní pancéřové dveře a byt byl zamčen zabouchnutím. Chápe to někdo? Na dva západy nelze zamknout. Měla by se mnou lomcovat zlost. Ale nelomcuje. Dveře dají do pořádku, i kdyby měli pořídit nové. Mládí! Bůhví ví, co tam prováděli... Mladá paní ráda prý volá policii. Možná se rvali. Co já vím. Kjava.

Peču bezlepkové kinder řezy. Zvonek. Jsou tu. Naše radost. Zbyli nám Linda, Honzík, vnučka a bývalá snaška.  Doba odděluje lidi. Mnoho se jich rozvedlo, rozdělilo. Systém uměle dělí národy. Kočko - nekočko. Rusko Ukrajina. Staří mladí. Blbí chytří. Vlastně - blbý neví, že je blbý. Bohatí chudí. Děti a rodiče. Co jde poštvat, to se poštve. Vyslovila jsem názor, že náš voják v zahraničí nemá co dělat. Už jsem vyvrhel. OK. Ve škole se neučí výchova k přijímání odlišných názorů; proč? lépe se ovládá rozeštvané stádo. V našem Zpravodaji se píše v cizím jazyce. Mám být potěšena, že to není arabština? Tohle se mi nelíbí. Je to náš Zpravodaj. Náš městský. Pro obyvatele našeho města. A vzkazy pro národní hosty se mají psát jinam. Jinou cestou. Ale určitě ne do Zpravodaje. Mám tu ještě toho kontrolora?! 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-03_Tvorime_-/

Radíme se, jak přibít rybičky na trám stání. Vrutem ne. Spíš skobičky. 

Kočičky dozírají nad správností. Zrzečka si našla místečko pod smrkem, kde lehávala Micicinda. Holčička chlupatá. Jak skončila? Na ten den si pamatuji. V říjnu to budou dva roky. 

Hela Heclová vysílá u Avy na Příznacích transforamce. Každý má svou červenou linii. Zajímavé a pravdivé povídání. Rozebírá Erbenovu pověst Víla z Litochy. 

https://www.kraj.kppardubicka.cz/stranky/cti-prispevky.php?id=MISTA_PRIBEH%D9_%96_LITOSICE

Velmi hezký pořad. Ano, někdy se mi stává, že mě někdo poprosí o radu, ale pak mě neposlouchá. Někdy nerozumím lidem, co říkají. Mám pocit, že se jim vysypal rozum. Někdy na mě někdo hledí, koukám skrze mě - on nerozumí. Je pravda, že mám okolo sebe lidi, kteří mě chápou. Jedeme na stejné vlně. A ti, kteří vibrují jinak, se mi ze života ztratili. Budiž. Smutné. Měla jsem je ráda.

Duch pracuje skrze mocné a já v sobě jejich prostřednictvím hledám neduální dobro pro všechny. Jsem svobodná, realizuji si své nápady. Je třeba ještě chvilenku na probouzení omámených. Jasně. Mohu s nimi třepat, marně. Apokalypsa, zlost, beznaděj, špína - co to je? No, ti jezdci apokalypsy - hlad, smrt. Nebude plyn. Jak se bude topit? Jak budou pracovat nemocnice? Jak se budou děti učit ve školách? Snažím se propojovat se svým duchem. Přičítám to změně uvnitř. Přestala jsem učit, ovládat, manipulovat - chceš nechceš toto vše náleží učiteli. Je jedno, jestli v dobrém nebo zlém. Nechávám lidem svobodu, vysvětluji své nazírání, ale nevnucuji. Jen prezentuji. Pozoruji. Přemýšlím. Asi deset let, možná víc, jak jsem si poznamenala, cítím emoce jinak. Svoboda, volnost všem. Moje emoce si vlezly do srdeční čakry. Nejprve jsem se divila. Nevěděla jsem, co to je. Už vím. Vyhovuje mi to. Je to indikátor. Čenich na situace, na lidi. Děkuji čtenářům, že se zamýšlejí. A dávají mi zpětnou vazbu. Možná, že i arogantní hlupáci a ovladači lidí začnou hledat odpovědi na hozené otázky. :-) On každý ví, o kom je řeč, že?

Hela u Avy na Příznacích transformace je náročnější a náročnější. Zaplaťbůh stíhám chápat. Učím se. 

Satánek na konci časů důmyslně zničí sám sebe. Skvělé pozorovat. Je třeba oslovit ducha. Napojit se na něj. Na setiny sekundy se mi to daří. Zkoumám myšlenky druhých. Propojuji situace se sebou. Otáčím je naruby. Zvykám si na neobvyklý svět. Kdysi byly jen Cesty k sobě a mé meditace dvakrát v týdnu. Jiná alternativa neexistovala. Od mých meditací, kam jsem chodila prvních pět let jako do sokola v tom slova smyslu, že jsem nevěděla, neuměla, byla jsem slepá, nerozuměla, učila jsem se, jsem se pohnula výš. Pracovala jsem, pozorovala a učila se. Jak dlouho jsem se učila? Dvacet let? Měla jsem dlouhé vedení. Až mi bylo asi před pěti lety zcela cizím člověkem řečeno:

- Proč tam chodíte? Vždyť vy to umíte.

- Já? Neumím.

- Umíte. Necítíte svou moudrost?

Zaskočena.

- Já potřebuji vedení. Vždycky už se po sezoně těším, jak se srovnám v té další.

- Ne, vy to zvládáte.

Duch mi toho cizího člověka poslal do cesty. Poslechla jsem. Jednu sezonu jsem vynechala. Dostala jsem sílu ducha. Umím. Zvládám. Šlapkám. Je třeba mravnost. Ne společenskou morálku. To se mnou neladí. Mravnost. Duch mě vzal do služby. Nechci se chlubit, myslím, že se napojuji.

Svobodná duše je vzácná, ale poznáte ji, když ji uvidíte. Cítíte se s ní dobře. A to je můj Petroušek. Našla jsem někoho, s kým zůstávám dítětem. Kdo mě nechává být dítětem. Hravým, veselým, skotačícím, objevujícím svět, divícím se mu. Tolikrát zaskočena. Jako dítě. Dospělý se doběhnout už nenechá. Ale mně vyhovuje to dětství ducha. 

Máme prý poznat svou zkaženost. Nechci zahynout na svou dobročinnost a dobrotu. Jsem svobodné malé dítě. To neznamená, že blbé.

Napojit se na ducha, získat sílu a měnit svět. Ta cesta byla dlouhá. Duch má pro nás nachystán svět a my ho s ním realizujeme.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-03_Zrzincino_cekani_na_veceri_-/

Zrzička se vyvaluje na teplé dlažbě. Sfinga. Mourek se přihnal z venku. Pusinkuje ji. Myje ji. Ta Zrzatá pyšná nezkrotná si to nechává líbit. Najednou se ožene. Mourek dostal jako loni mezi oči. Servíruji jim do mističek. Berou místo. Zrzka se rozvaluje jak králíček vedle mě. Moureček oddchyuje na koberci. Mění místa. Koš. Teplá dlažba. Chladná dlažba. Koberec. Pod barem v krabici. 

Mocní by si přáli nám omezit místa pobytu jako má kocour. Ale ono to tak nebude. Všechno dobře skončí. NWO byl podtržen. 

Sláva rodu!

Dobrou noc!