Kočičí

Neděle. Petroušek v Kolbence slouží socialistické vlasti. Ó! Na lince natrhaný červený a černý rybíz. Linda se brzy ráno činila. FB mi nabídl vzpomínky. Loni v tento den - kupodivu - taky rybíz na lince. Tehdy ho česal Petroušek. Chjo. Vařím už asi čtyři roky na vorwerku. Ale můj robot Bosch uměl taky hodně. I v době, kdy jsem na něm hnětla těsta, šlehala, jsem nikdy nevěděla, jak se sestrojí lis na ovoce. To umí jen Peťulka. Až večer ho poprosím o sestavení.                                                                                                                                                                                                                                 Umyla jsem si vlasy. V půl dvanácté jsem mrkla na andělské hodiny v koupelně. Bleskla mi hlavou myšlenka. Jaká? Vzpomínka na neděle s maminkou.

Jé, dnes už bych byla u mamky.

To by bylo v pradávných dobách. Už si na ně pamatuji vzáleně. Moje nedělní uspěchaná rána. Na kole nebo autem -  sbalit dobroty, borůvky se šlehačkou, jahůdky... Maminku vyvézt na terasu. Někdy jsem ji přesadila na lavici. Dorážela na nás paní K., stejně už nevím, jak se jmenovala. Dala ji sem dcera lékařka. Nejezdily. Tak jednou dvakrát do měsíce s vnučkou. Paní K. po nástupu do DD byla nesmírně komunikativní, zvídavá, milá. Později věchýtkovatěla. Vážili ji na vozíku. Dávala jsem jí dobroty. Neradi to viděli. Asi bylo lepší, když scházela. Mám video, kdy se dobývá z jídelny na terasu k nám. Marně. Pustím-li si ho, srdce pláče. Manipulace paní Jany. Přesvědčovala klientku, že "rodina" paní Konečné, naší maminky, ji nechce ke stolu. Marné hlasité nesouhlasy, zvaní k nám ke stolu. Ne. zkrátka ne. Až sní polévku. Toto je vyjmenováno v zákoně. Možná by se ještěr v čele domu divil. Ale když on má ty své kolegy a "svýňákyznámy" na kraji. Tedy své známé. - Už se mi těžko odpočítávají týdny. Myslím, že dnes jsem před dvěma měsíci maminku viděla při vědomí naposledy. Otlučenou. Sešitou. Mám stále v igelitové tašce její oblečení. Už ho mám dát na charitu. A mně to nejde. Péťa se zlobil. Tak jsem ho strčila do kufru u auta. Vozím ho s sebou. Mami, tvé poslední oblečení v životě. Zcela poslední zaživa. Ještě by se na něm našly stopy tvé DNA. Jednou ho dám, ale ještě není čas.

Jak si tak přemýšlím o nedělních setkáních, napadlo mě, že volnost, svoboda už skončila. Dnes jsem četla nějakého slovenského politika. Lidskou kreaturu. Něco ve smyslu, nepustit nezabodané z bytů, aby došli jak brambory v páře. Aby se domáhali obodání. Hnus. Obcházel mě strach. I v meinstreamu se to hemží tisíci úmrtími na zánět srdečního svalu, taky na náhlá úmrtí do pár hodin nebo dnů po zabodnutí. Doktor Balík bije na poplach, že nelze takhle zabíjet lidi. Okolo něj se zdravotníci lehkovážně očkovali jak o závod. Jeden na to doplatil životem. Pár z nich zbyly zdravotní následky. Zpátky k fénu. Tak jsem si pomyslela, že bych měla právě loučení u skypu. Simonka, Iveta, Irenka nám nechávaly čas... A u toho přemýšlení, jaké neděle jsem měla s mamkou, mě zas napadla otázka: Kdo to byl? Ten škůdce. Kdo dokázal být tak zlý a stavět se mi do očí přátelsky...                         https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-11_Kulinarstvi/

Upeču mamčinu buchtu se sněhem. Hledám ve svém sešitě z vaření na základní škole. Nemám. Jdu do sešitu, který používám dobrých čtyřicet pět let. Hned na první stránce "bleskový koláč". Nevím co je na něm bleskového. Dolní buchtu nechci mít vysokou. Chci hodně sněhu. Výzva je v použité mouce. Špaldová nemá tolik lepku. Nakonec jsem něco uplácala. Těsto se hromadilo na metlách. Rozlila jsem ho složitě po plechu. Nechala zapéct. Na něj rybízovou marmeládu. Pikantní. Používám ji jen na buchty, dorty. A navrch usušit sníh. Péťa tuhle buchtu, která se jmenuje bleskový koláč, nemiluje.

Poledne. Telefon.

- Peťuš, to už je poledne?

- Za deset minut. Volám v předstihu.

 To je Péťa. Já volám i chodím všude po stanovené hodině. Rozhodnu-li se jet do HK, najdu si vlaky a autobusy, jak přijedu na nádraží, zjistím, kolik mi jich už ujelo; jedu třeba až třetím spojem.

Koláč v troubě. Jdu zkontrolovat FB. Zpráva od paní Ivanky:

Dobrý den, paní Irenko. Nevím jestli je to ještě aktuální. U hřbitova prodávají meruňky á 79 + 89 Kč/ kg. Zrovna to tam rovnali. Hezkou neděli I.

Je to aktuální. Jen čeští obchodníci nevědí, co si neomaleně říci za kilo. Poláci jsou jinší obchodníci. Njn, tentokrát volám já. Předávám zprávu od paní Ivanky.

- Peťuš!

Zařídí. :-)

Než se naděju, je tu. Lelkování s kočkami, s FB, s buchtou... Oběd nemám. Rychle oběd! Buchta hotová. Popletla jsem pořadí. :-) Obědváme venku. Neseme kočičí děti ven. Mour se přišel zase mrknout. Teplo. Sluníčko nám vzali. To se jim podařilo výborně. Umělé počasí umí dostat lidi do deprese. ´Divno pod temnou oblohou v dusnu. Hodujeme, než začne pršet. Pršet? Rozkoš to stáhne. Možná. Mám pochvalu. A radost, že chutnalo.

Jdu si vyvázat rajčata, omrknout okurky. Zkontrolovat zahradu před bouří. Zdvihl se prudký vítr. A zase ustal. Divoké poryvy jsou pryč. Někdo asi vypnul knoflík. :-) :-) :-) 

Čistím bazén. Sbírám z hladiny žluté listy třešně. Kupodivu voda má třicet stupňů. To bych zvládla. Ale když zahnali to slunce, tak nic.

Chvíli zaujímám polohu ležícího střelce. Den se překulil. Večer.

- Peťuš, prosím Tě, do 30.6.2021 měly být zaplaceny poplatky za odpad.

- To mám zaplaceno od 5. května. To řeším z auta.

Řehtám se. To je jeho nová průpovídka, která by mohla být napsána vedle těch starých na jeho šuplatech u něj v pracovně.

- No mami, vůbec mě nepřekvapuje, že ses probrala 11. července.

Vůbec mi to nevadí. Přece ke mně patří prokrastinace. 

Ještě sestrojit na ráno lis na ovoce. Petroušek to zvládá lehce. Co bych si bez něj počala. Skláníme se všichni nad kotěcím představením. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-11_Kocky_kocici/

Koťata - nekonečný film. Už se umějí omýt. Hrají si v krabici.

- Mami, tenhle velký kocour je kočka.

Ješiš Marja. Máme přece dva a dvě. Opravdu. Huňáč, první z vrhu, je kočka. A bílo-hnědá kočka - ty vorle! Kocourek. Oni se v noci domluvili a prohodili si pohlaví. To je doba, to je doba. I zvířata si mění pohlaví. :-) První dlouhosrstá není kocour, ale kočka, druhé není kočka, ale kocour. Třetí kocour. Čtvrtá - "Kehvězdám!" kočička. Nic závratného se nestalo. To nese hektická doba změn. :-) 

- Mami, Péťa i já jsme zapomněli pro mléko. Kočky mají do zítřka.

Volám do kravína. Ještě tam jsou. Čtvrt hodiny. :-) A to je výzva! Splněna. Linda je s mlékem vcukuletu zpátky. Zachráněni. 

Nabízím malým mističky s čerstvě svařeným vlahým mlíčkem. Chutná. Zrzečka pije a pije a pije. Někteří projdou miskou, ohřejí si tlapy a pokračují v objevování světa. Večer s kočičím kinem se přehoupl přes půlnoc.

Doposlouchala jsem novou chronologii dějin. Pomalu si ji ukládám do hlavy. Chápu. Rovnám si mozaiku letopočtů. Už to poslouchám po několikáté. Začínám si zvykat. 

https://www.youtube.com/watch?v=BSxCxHCePjk 

Zrzka tu zas na ně mluví. 

Nech je spát!

I já jdu. Dobrou noc!