Kočka leze dírou 20.10.2020

Kdyby mi někdo řekl, co všechno se na světě stane za poslední dekádu, asi bych tu odmítla být. Lekla bych se. Kdyby mi někdo řekl na začátku roku, co všechno se přihodí na naší planetě v tomhle roce, jaké vlastnosti lidí vylezou víc na světlo, jak bezcharakternost bude vládnout světu, picla bych se. Ale protože Overtonovo okno je přívětivé, jsem tu, přijímám pěnu dní. Všechny lži, podvody, přetvářky, zlodějiny... 

Nesmyslné GDPR. Slabý odvárek. Ve zlatých šedesátých, osmdesátých, devadesátých - volnost. Zdravotní sestra mohla způsobit nepříjemnost, když Frantovi řekla, že jeho Božena nebyla na horách, ale na interrupci. Jo, dnes - o nás vědí mocní všechno, ale my nesmíme vědět, jak se jmenuje sousedův pes. Dřív se vědělo kdo, kde, s kým, za kolik. Dnes se děje vše hezky potajmu. Ovčan se nedozví nic.

Nesmyslný rok začal několikerou daní z piva. Pivo v hospodě, pivo říznuté, pivo do džbánku. Ty vorle . Hospodský měl pěkně zamotanou šišku. Organizovaný chaos. Kam se hrabou zahnuté banány. Jen ať lidé nevědí, co se smí, co je povoleno, jestli je to správně... V chaosu se dobře vládne. Každého mohou na něco nachytat. V chaosu člověk neví, čí je. 

Ještě před nedávnem jedna Marienka dávala příspěvky, jak její manžel hraje na banjo v hospodě; krásné fotky lidského družení. Zpěv. Před nedávnem se začali rozcházet v názoru na roušku. Muži se většinou víc bojí. Prý co kdyby. Marienka nevěří na roušky, manžel ano. Marienka chápe setkání v Pze jako důležité. Policejní předpřipravený zásah jako podraz na národ. Její muž to má jinak. Tak se to povedlo. Starý vyschlý hřib Soroš se chlubil, že se celý život snaží rozeštvávat svět. Staré - mladé, muže - ženy, bohaté -chudé, studované - nestudované, národy... Dnes se mydlí všichni.

Děsné. Ústava? Zapomeňte! Listina základních práv a svobod? Co to je? Policista vytrhne občanovi státní vlajku, zahodí ji na zem!! Zahodí symbol našeho státu. Alhamajda porušil zákon. Občanské shromáždění musí mít ústupové cesty volné! Nesmí se bránit odejít z ukončeného občanského shromáždění. Kde je vlastenectví? Kde jsou naši muži? Proč jsme to většinou my ženy, které jsme silné! Je potřeba muže pochlapit, ale ženy poženit. Žena nemá být chlap. Být soběstačný - jo, to někdo nakukal sufražetkám. Nechaly se nachytat. Prý volební právo žen! Kašlu na volební právo, ať to rozhodne muž. Jsem žena. Proto tu vymysleli padesát nevím kolik pohlaví. Aby muž nevěděl, že má v sobě mužnou sílu. A žena aby zapomněla na svou křehkost. 

Do letoška jsme znali jen prezenční výuku. Najednou hup - zavřené školy. Distanc. Myslela jsem na malé děti. Trpěla nekonečnými obavami o prvňáčky. O vzdělání lidí. Hup - maturita hodnocení jen prospěl - neprospěl. I debil bude mít glejt. A bez učení. Studenti posledních ročníků medicíny - levná pracovní síla; místo, aby studovali, šup s nimi na praxi. Něco se naučí? Budou jim starší kolegové něco předávat? V kosmických skafandrech? To určitě. O chřipce? Neoperuje se. Co by tak asi nasbírali ke státnicím. 

Nemyslitelná ztráta sociálního oddělení dětí od spolužáků, od svých učitelů - hrůza. To se jim dostane pod kůži. Nedotýkat se druhého. Fuj. Nemoc. Vymyšlená, ale funguje to. Distanční výuka? Nesmysl. Školy v přírodě ze dne na den zavřeny. Najednou čtu - šup děti na čtrnáct dnů bez rodičů na školy v přírodě. Jsem z toho jelen, do zadele střelen. Jak se distančně může malé dítě učit držet tužku, psát? A s kým? S babičkou? Ta je přece nebezpečná. Některé obory nelze učit distančně. Medicína. Herectví. Hra na hudební nástroj. Psaní.

Zákaz zpěvu. Zákaz cvičení. Kdo to kdy slyšel, tak nehorázný nesmysl. Zavřít domovy důchodců na rok! Kudly! Chemizovat stařečky, protože na ně není čas. My děti ztrácíme kontrolu. 

Kovid, kovid - nekonečný seriál. Roušky, roušky. Prodejní doba pro důchodce - ty vorle, jsem z toho paf. Kýchneš si - lidi odskakují. Chceš být první ve frontě? Zakašlej si. Utečou. Jsi první. Hlavně, aby nekřičeli: Jsi nemocný, musíš do nemocnice. Možná spíš by tě udupali. 

Nápady, jak obejít krach penzionu. Suprovní. Hoteloví hosté jsou na dvě hodinky ubytováni; mohou se ubytovat za symbolickou cenu a pětadvacetikorunový ubytovací poplatek. Češi - nepřekonatelní.

Co to slyším? Češi berou lékárny útokem. Hm, a proč? Stačí se hýbat, nepřecpávat se, dodržovat zásady zdravého životního stylu. Kvalitně se stravovat! Beru Herbalife Nutrition. Držím si postavu. Zdravý organismus a zdraví. Při pocitu příznaků chřipky vitamíny, zázvor atd. Obyčejná chřipka může ohrozit zdraví. Lidé ji přecházejí, mohou dostat zápal plic... A co budou prezentovat na oficiálních SM? No, plní se nemocnice! Lidé jsou tak vyděšeni, že věřím, že lůžka budou obsazena. Znám Mengelku - to je taková zneužívačka své lékařské profese, teroristka. Jak se vedení domova dohodne, že někdo zlobí - zlobí?! - šup, umrtvit. Bez vědomí rodiny. A znám Mengeleho. I Vy ho znáte. Ten to dělá ve velkém. 

Přichází období chřipek. Ne. Letos budou ukazovat v televizi lidi, kteří prodělají tu novou chřipku. To, že v letech minulých umíralo mraky lidí na chřipku - o tom se nemluvilo.

Ireno, jsi šťastná! Svůj plán duše uneseš! Nic jiného ti nezbyde. 

Ráno. Skyp s maminkou. O čem to dnes bude, ptám se smrku. Mixuji si ranní koktejl. Prý mi to spadne do hlavy. Hm. A bylo to tak.

- Mami, napij se čaje. Určitě ho tam máš. A neutírej si nos rukou.

Hledá vedle počítače.

- Čaj tu mám, ale kapesník ne.

- Mami, hledej.

Paní Hudáková je svědomitá. Většinou si pamatuje. No jasně, koordinační. Loni touhle dobou jsme s ní v zimní zahradě psaly mamčino CV. Chválila maminku, jak hodně si pamatuje. Vedla jsem ji. To ještě hezky mluvila. I tohle změnil systém. To není postup nemoci. Ne, to je lež jak věž. To je sociální deprivace. Zanedbanost. Kdypak se v DD naposledy zpívalo?!!

Posílám rychle SMS - kapesníčky.

Už je tu. Jasně, krabice vedle počítače. Ale mamka má v hlavě klasiku. Kapesník. 

- Mami, vytáhni si jeden.

- Někdo mi to ukradl.

- Ne, mamko, jeden vytáhni. A vyleze ti druhý.

Prý ne, ale jo. Vytáhla jeden. Utřela si nos. Procvičovaly jsme spolu kapesníky, kdykoli jsem přijela. Jelení lůj. Sundat víčko, vyšroubovat lůj, natřít pusu, zašroubovat. Zakrýt. To už jsme asi půl roku taky necvičily, protože jsem si na to vzpomněla teď. Nevidím mamce do šuplíku.

- Mamko, víš čeho lituji? Jak jsem byla hloupá, když jsem se chodila učit ke zkouškám k podzemkám na lavičku. Jelas kolem. Zastavilas. Vždycky ses pokusila mě nalákat na zahradu. Přijď! Nemusíš tam dělat. Jen přijď. A já jsem měla odpor k téhle zahradě. Seděla jsem tu jako holčička v trávě, hrála si s hračkami a měla špinavé ručičky.

- Od sazí.

- Ano. Padaly tady z továrních komínů saze.

Smrk z protější zahrady měl pravdu. Vzpomínám na nádobíčko z dětství. Mám ho na terase připravené k úklidu do chaty. Nesu ho. Ukazuji. Procvičujeme vařečku, kvedlačky, metlu na sníh, škrabku...

Ještě chci najít obrázek Bobíka. Ale to si schovám na zítřek. Konec. Loučíme se. Čas vypršel jako v pohádce. Podívám se s ní ještě někdy na západ slunce? Jezdily jsme tam vzadu na chodbu, kam ji nepustí, nevozí. Svítí tam západní sluníčko... Drží je v té temné chodbě pod zářivkami. Mami, slunce bych ti dopřála. Koupaly bychom se v něm.

V pracovně na parapetu spí Micicinda. Otevírám okno. Zdraví mě svým Mňa! Nechávám ho pootevřené. To nedělám. Micka toho využívá. Chodí sem. Tam. Zas si sedne na parapet. Zas jde dovnitř. Vyskočí. Až odpoledne je okno prázdné. Odešla do zahrady.

Během dne toho hodně postíhám. Odpoledne mě chytla chuť umýt okna nad linkou. Chjo. Tolik věcí se mi tu nahromadilo. Linda má pravdu. Ale nesmím jí to říct. :-) Než to všechno tak kolem a kolem roztřídím, něco vyhodím, destičky s obrázečky... Ty si chci zalít do fólie. Tady ten obrázek z Bambovy soli - kéž všechny bytosti solí Bambovou solí. A kéž jsou všechny bytosti světa šťastny. Ten mám na digestoři. A na ledničce. Hodina pryč. Tak šup, už začni mýt!

- Ty to tu šlechtíš už na Vánoce!

- Peťuš, to je dluh z léta. Na Vánoce je musím umýt znovu.

- A co na nich budeš mýt? 

Uklidňuje mě. Opravdu mi o nic nejde. 

- Ničeho se se mnou neboj. Se mnou seš v bezpečí.

To vím. Raduji se. Nelze si připouštět vše, co vím. Všechny nespravedlnosti světa. Neexistuje si drásat mysl. Je to tu hezké. Ireno, zapomeň!

Mám umyto.

- Peťuš, mohl bys mi prozradit, když je sudý počet žabek, kde najdu střed?

- A jé, zavoláme Lindu. Vy to máte rodové.

Pověsil záclony - šikulka. A šel přerovnat polena, co jsme včera z prostřední kóje narychlo odrovnali do třetí. Jenže to jsou špalky pro letošek. 

Večer si píšu v messinegeru se svým učněm. Moji kuchaříčci. Milovaní. Inteligentní. Má třetí děťátko. Krásné. Asi před deseti lety jsme byli u něj v obci na oslavách výročí založení. Byl starostou. Šikovný. Ten ještě nezažil distanční výuku. Absolvoval poctivě prezenční. Mám pocit, že u mě i maturoval. Jé, teď jsem mimo. Jo, maturoval. 

Whats App.Potěšení. Fotky vnuků. Vnučka má krásné lyže. Využijeme je? Když nám zavřou všechno! Zločinec vládnoucí našim životům udělá lockdown. S přehledem. Šmejd. Zalyžujeme si? Mně stačí Krkonoše. Naprosto nesnáším kecy o tom, jak nám sem zatáhli krákorán z Alp. Ty vorle! 

Lidi, choďte do lesa, jeďte na stezku, otužujte se, radujte se. Cvičte. Nekupujte běžnou stravu. Tou se jen trávíte. Nebojme se. Válka skončí.

Všechno uneseme.

Dobrou noc!