Kočky, milí tvorové

Zas se mi rozlomila deska počítače. Šunty. Obchod se šity. Po kolikáté už! Nosím ho jak miminko v zabalovačce. Najednou prasklina. Ani nevím jak. Celý den překopírovávám. Zdržování u práce.

Půl jedné. Myslím tím v noci. Holka, padá ti hlava. Dnes zas necháme Marii Terezii i s rodinou spát.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-01-31-rano

Je radost ráno pozorovat kočiny. Jejich laškování. Žofince je lépe. Otrnulo jí. Mazlí se s kocourem, se mnou. Asi ví, kdo ji v době její indispozice nosil do koše něco na zub. A do zobáčku. A na kočkolit. Už si dokonce vyskočí na horní část křesla. Zaplaťbůh ho zatím nedrásá. Najednou se zpomalila. Když ji nemotorně chytím, brekne. Dobře žere. Tak je to v pořádku. Žiju ve svém hezkém světě. Nemyslím na lidi sráče. Ježiši, co mi to mozek vyhodil ve dvě ráno. Klimbám tu. Chtěla jsem napsat na lidi podlé. A ono todle.

Apropos! V pondělí mi slečna z výroby kočičího krmiva vyprávěla, že do jejich konzerv a kapsiček dávají 100% maso. Dnes jsem se vypravila mezi lidi. Venku šedý příklop. Dnes by se taky dobře lyžovalo, ale nedovedu si představit sjíždět Černou horu směrem k Peci a nevidět Sněžku. 

Na kruhovém objezdu jsem změnila plán; vybočila jsem na Mountfield. Pojedu se podívat na ten kočičí zázrak. Jenže značku jsem si zapomněla doma na papírku. Volám z parkoviště do výrobny. Trefila jsem se.

- Dobrý den. Slyšela jsem o kvalitě vašich konzerv a kapiček. Stojím na parkovišti Mountfieldu. Mohla byste mi říci, jaká jste značka?

- Moment, předám.

Ze dvou lidí v kanceláři se mi na ucho dostala velice ochotná paní. Představuje se. Znovu opakuji, proč volám. 

- Paní Píchalová, myslím, že jste značka Grand?

- Já jsem Pospíchalová.

- Pardon. Trošku jsem vás zkrátila. Vy jste Grand, ale pro M. vyrábíte pod jiným názvem. Mohla bych jít do prodejny k regálům?

Zamykám auto. Vstupuji. Okukuji značku STAR Vita. To jsou výrobky z malé výrobničky tady u nás.  Kapsičky jsou na sto procent od nich. Konzervy na sobě musí mít nějaké číslo. Čtu na jejich obalech 100% obsah masa.

- Paní Pospíchalová, odkud berete maso?

- Maso nedovážíme, bereme jen tady od nás. Do těch sta procent počítáme i vnitřnosti.

- Ano, počítám taky mezi maso.

Nabírám kapsičky, granulky, konzervy.

- Prosím vás, kočky se budou přeučovat. Mohou dostat průjem. Totiž Felix dává nějaké voňavé příchuti, což kočkám chutná.

- My máme Mourka, vděčného všežravce a Žofinka dost dlouho moc kapsičky nechtěla. To my lidé je ničíme, přeučujeme, nutíme, ovládáme. Tak se zas přeučí.

Paní se mnou trpělivě přes telefon nakupuje. Prý je ráda, že jsem je objevila. Jsou maličkatá firma.

Ráda dávám reklamu. Jsou od nás, berou od nás, mají sto procentní maso.

Nakoupila jsem ve slevě. Dozvěděla jsem se, že se to v Mountfieldu točí. Lidi, stačí si vyčekat, nakoupit výhodně.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-01-31-odpoledne

Doma pokládám tašku s nákupem na zem. Žofka jde do ní. Něco jí tam voní. Vysvětluji Petrouškovi, že je třeba se ke kočkám chovat slušně, nervat do nich levné kapsy. No, levné! Nejsou levné. Ale nekvalitní. Z kolika procent obsahují maso!

Mourek se taky účastní nakukování s packami v tašce. Jak přicházím, okamžitě se o metr vzdaluje. 

- To já ne, to Žofka! Žofka to rozkousala! Já jsem jí to říkal! Já jsem jí to říkal, ať  toho nechá. To ona to prokousla! 

Opravdu. Rozkousala pytel s granulemi pro sterilní i pro seniora…

- Tak to mě zavolej, jak jim to pojede.

Volám:

- Peťuš, tak se pojď podívat. Pomaloučku budu mísit. Felixe dojedou. A odvažovat jim budu dle gramáže na obalu. Je to jak u člověka. Když budou mít kvalitu, nebude snad Mourek tolik loudit.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-01-31-pracujeme

Žofínek za mnou přišel do pracovny. Ó je, to mám radost. Šmejdí mi všude. Beru ji na klínek. Chvíli přede. Už se jí to nelíbí. Uvelebuje se pod žárem lampičky. Spokojenost. :)

Padá mi hlava.

Dobrou noc!