Koho bolí státnost

No, tak to bychom měli. Státní svátek za námi. Prý dnes rozvědčík pokračoval v tradici vyznamenávání lidí za zásluhy… Uděleno za hulvátství a neurvalost taky Hřebejkovi. Litoval myslím loni, že nemohl vystřílet místo oslavy Zemanových narozenin. Opravdu, to si zaslouží medaili. Nafoukaná mediální oligarchie vládne neomezeně nad státním médiem. Provozují propagandu. Porušují kodex TV. Mají myšlenkové nastavení, že TV je jejich. Ale ne. TV je státní. Redaktor ČTV Moláček – porušuje kodex ČT a zákoník práce tvrzením, že byla znásilněna demokracie. A jak? Jak byla porušena? Ještě stále je vláda ochotna platit tyhle neomezené rozhazovače státních peněz! Ať si televize zavede reklamu a vydělává. Mohou pronajímat studia, techniku. A ať už nechtějí miliardyz našich kapes. Televize ať si na sebe vydělá. Manipulují diváky. Jak mohou zatáhnout manipulaci i do komerčních pořadů typu Stardance! Herci prý nebudou dělat děkovačky. Možná by se divili, kdyby diváci řekli, že jim na  kálejí nejen na děkovačku, ale i na ně. Nemusí dělat vůbec nic. Jen hrát. Suchařípa, naprostý poturčenec.

Devět. Včera jsme se s Majčinkou dohodly na hodině jejich příjezdu k nám.

- Tak na dvanáctou?

- Ale ty ráda spíš. Tak půl jedná?

- Jé, tak to děkuji hezky. To jsi hodná.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-28-pripravy

Můj rozjezd je stále pomalý, přece mám času do půl jedné. V noční košili nejprve chystám jablíčka, peču jablkovou buchtu. Loupu brambory. Petroušek vybral popel, čistím okýnko u kamen. Vařím jablečný kompot. Obírám kost z obrovského krůtího křídla. Jdu do zahrady pro zelené do polévky. Hledám v mrazáku zeleninu. Hele, i pytlíček s celerem jsem našla. Cibuli, česnek. Zdražuje mě odnášet odpad do biokontejnéru. Pražím mandle. Chystám talíře, příbory, misky. Poslouchám o biomediciálních houbách. Ono se jim tak nesmí říkat. Co kdyby si někdo myslel… Smí se jim říkat vitální houby. O imunitě, energii v rozhovoru s Milanem Schirlem od nás z Police nad Metují. Má největší světovou fu na výrobu hub. Houby jsou tu tisíce let. Umějí si vyrobit dobrou imunitu. Umějí se přizpůsobit. Adaptovat se. Když je člověk sní, přenese si to do sebe.Jak? Západní pohled říká, že se to přenáší účinnými látkami - betaglukany, terpeny atd. Pohled čínské medicíny je jin a jang. Představme si horu – tam, kam svítí sluníčko, tam jsou jangové vlastnosti – teplo, světlo, vzestup… Na druhé straně nikdy sluníčko nesvítí – tam je pořád stín. To jsou jinové vlastnosti. Každá věc, jev v našem vesmíru v sobě obsahuje tyhle dvě vlastnosti. Jing a jan. Perou se spolu. Jedna se snaží převážit na tu druhou. To je obrázek monády. Každá má v sobě tečku opačné barvy. Kapka černá je jin. Bílá je jang. Po směru hodinových ručiček je vidět, jak se jedna energie přelévá v tu druhou. Nikdy to nekončí. Tyto jin jangové cykly, přeměny jsou základem pro všechny věci a procesy, které se ve vesmíru dějí. Střídání dne a noci. Noc je jinová energie. Jang je den. Střídání ročních období. I lidský život je jeden jin jangový cyklus. Jsme-li mladí, jsme děti, narůstá v nás jang. V pubertě oheň. Jang je oheň. Dynamika, akce… Když nám je pětadvacet, jsme nejjangovější. Jsme rozpínaví. Chceme dobýt svět. V třiceti osmi se to zlomí. Člověk přechází do jinového období. To je normální a správné. Lidé to často nechtějí pochopit. Snaží se stáří prožít na jangové vlně. Skáčou na bangee dumpingu. Dají si mladší partnery…

Překlopení z ohně jangu jdeme do vody. Všechno je dobře. Všichni chtějí být na té hoře, kde není stín. Ale život je slunce i stín. Tak funguje život. Přizpůsobme se mu. Jinak nás tam život dotlačí. Pokud se budeme snažit žít ve stáří jangově, tak nás vyhodí z práce, onemocníme, zlomíme si nohu… Ale stejně nás to donutí, když to neuděláme sami včas. Když je zima, nebudu chodit venku jen v tílku. Abych neprochladla. Je tam zima, vnikne do nás. Vytvoří nějakou virózu. Napadnutí větrným chladem dle Číňanů – což je akutní infekce. Člověk se má přizpůsobovat prostředí. A houby mu v tom pomáhají. Aby se lépe adaptoval, přizpůsoboval.

AI:

Koncept jin a jang (v čínštině yin a yang) pochází ze starověké čínské filozofie a taoismu. Popisuje dvě navzájem opačné, ale doplňující se síly, které tvoří jeden společný celek.

Hlavní charakteristiky

• Jin (阴): Tmavá, pasivní a ženská energie spojená s nocí, chladem, klidem a vnitřním světem (v symbolu tchaj-ťi tchu černá poloha).
• Jang (阳): Světlá, aktivní a mužská energie spojená s dnem, teplem, pohybem a vnějším světem (v symbolu bílá poloha).
• Základní principy
• Vzájemná závislost: Žádná z těchto sil nemůže existovat bez té druhé (den není bez noci, aktivita bez odpočinku).
• Tečka v opačné barvě: V každé straně symbolu se nachází malá tečka opačné barvy – to ukazuje, že v jin je vždy přítomen kousek jang a naopak, a že se mohou za určitých podmínek proměnit jeden v druhý.
• Rovnováha: Cílem není potlačení jedné strany, ale udržení dynamické rovnováhy (například v tradiční čínské medicíně nebo feng-šuej).

Rovnováha během dne, týdne, měsíce roku - je na nás, aby energie byly vyrovnané. Je na nás, abychom to kočírovali. Člověk je zdravý, když je jinová a jangová energie v rovnováze. Relativně. Jsou lidé, kteří jsou studení a druzí jsou horcí. Výbušní. Relativně mají být v rovnováze. Ovlivňujeme to tím, jak žijeme. Třeba stravou. Když budeme jíst hodně papriček, dáváme do sebe jangovou energii. Budeme jangovějšími , ohnivějšími, dynamičtějšími. Existuje cesta středu. To jsme vyrovnání. Jsme zdraví. Ale po cestě středu nikdy nejdeme. Život se snaží nás vychýlit. Cílem je držet se cesty středu,  abychom byli zdraví. Pokud nás to vychyluje rovnoměrně, je to v pořádku. Ale pak tam jsou hranice nemoci. Když překročím hranici vychýlení – začíná nemoc. Naše tělo má seberegenerující schopnost. A sebeléčivou. Tělo stále nerovnost vyrovnává. Když si vezmeme papričky, začneme se potit. Sebeléčivá reakce těla. Občas to tělo přežene, nestihneme to kočírovat. Přijde zásah zvenčí. Lék, metoda, kterou použijeme, nás dostane do cesty středu. Je to princip všech nemocí. Je jedno, jestli je to akupunktura, ATB, houby, princip je stejný.

Byliny to tlačí většinou z jedné strany. Houby – tam je super schopnost – to dělají z obou stran. V jakékoli situaci nás tlačí k cestě středu. Mají v sobě brzdu.

Alergie je neúměrná reakce organismu. Nebo když něco v těle chybí – umí to ta houba změnit?

Hlavní účinek hub je na imunitní systém. Ony ho dokaží posílit, pokud je slabý, pokud jsme stále nemocní. A taky umějí imunitní systém zchladit – alergie. Houby to dokáží vždy správně. Dokáží vrstvy, které jsou zasaženy imunitní reakci, zchladit, a zbytek posílit.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-28-zofincin-rejsek

- Peťůůš, Žofka chytila rejska. Mrskla mi ho na rohožku.

V takových maličkých činnostech se sunu k polednímu. Ještě umýt vlasy. Namalovat. Ustrojit se. Půl jedné a kousek.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-28-prijemny-den-statnosti

Jsou tu. Moje spolužačka z gymnázia. Tehdy Majka, dnes Majčinka. Její manžel Mirek. Servíruji. Chválí polévku s mými nudličkami a mou masovozeleninovou pastou.

- Já vyrábím i jen zeleninovou.

- Já většinou i s krůtími prsy. Už tam mám jen tři skleničky. Ráda vyrábím, kdy je ještě naše česká zelenina…

Nabízím jablečný koláč.

- Mohu si zobnout tady jen suchý lístek?

Přikyvuji. Krájím.

- Jaké těsto to máš?

- Víš, nechala jsem ho přes noc. Zkřehčilo. Petrušek chtěl koláč sníst ke svačině. Říkám – ne, to dostane návštěva. A ještě jsem upekla jablečnou buchtu.

- Tu znám. Někdy ji taky peču. S hruškami. A Mirkovi řeknu - ne, abys mi na to sahal. To mám pro návštěvu. 

- S hruškami! Joj, to může být dobré. Já ji pekla se švestkami. A tady jsem půl posypala vlašskými ořechy. Někdo je na ně alergický.

Krájím, šlehám pařížskou šlehačku. Má úspěch.

- Včera jsem vařila karamel.

Ukazuji tři skleničky karamelu. 

- Chci se zeptat, co říkáte? Představte si. V neděli si ležím támhle na dlažbě. U hlavy Žofku, u nohou Mourka. Petroušek venku kouřil na židličce. Přišel s očima navrch hlavy.

- Představ si, co se mi stalo! Sedím. Kouřím. Najednou začala blikat brána a otevřela se.

Mirek poznamenal:

- Otevřeli bránu.

- Prosím?

- Otevřeli bránu.

- Pak se 20. října přihodila velká radostná věc. Jako blesk z čistého nebe.

- No, upozornili.

Neděle, úterý… To bylo včera… V pracovně mám radost. :-)  Najednou slyším zvuk otevírajících se schůdků. Jdu se podívat. Zůstala jsem jak omráčená. Schůdky byly otevřené. Jen se nevysunuly až k zemi.

- Přišli.

- Na kontrolu?

- Ano, podívat se. Rozhlédnout se. Kdyby něco nebylo v pořádku, dají to vědět.

Majčinka mi říká, že Mirek má schopnost odpovídat na otázky ano – ne.

Kladu otázky. Mám husí kůži. Jasně vidím, že se napojuje. Ptám se, jestli se povede rozdmýchat to, co je v Paříži.

- Ne. Tady ne.

- My jsme Slované.

- Moc ne. My tu máme spíš hodně keltské krve.

- A té severské, jak nosili ty rohy…

- Ano, Vikingové. Třeba Žižka.

Najednou se zastavil, zamyslel, oči se zalily slzami. Nechali jsme ho chvíli tam, kam se vypravil hledat odpověď.

Majčinka vypráví o svých zkušenostech s energiemi. Já svých. Už dávno chtěli odjet. Nemůžeme se odtrhnout.

Tak zas brzy na shledanou!

Dobrou noc!