Koláčový :-) :-) :-)

Ó, dnes mám dobře u srdce, v duši, na těle. :-)

Prý je nová diagnóza. Závislost na nabitém telefonu, na přístupu k netu... Tak ji mám. Jsem zjistila v posledních dnech. Včera večer jsem byla připojena. Pocit štěstí. Z připojení? Dnes i včera jsem poslouchala pořady rovnou z netu. Nic staženého. Ó, labůžo. V deset měl přijít technik od nového dodavatele netu. Včera jsem z rozhovoru cítila, že to bude mít našponováno. Nevadí mi to. Před půl jedenáctou se ozval mladý slovenský hlas. Jak ladná, měkká blízká řeč... Omlouval se za zpoždění. Neva. Nikam nespěchám. Vytírám dům, smýčím pavoučiska. Snažím se udržet čistou po malování. Klepadlo má pré. Noví příchozí se ptají, co to máme za stojan. Vymyslela jsem si klepadýlko. Klepu koberečky. U domu přistává auto. Montážní Jdu otevřít; ručně. Hoch se přestavuje..

- Odkud jste?

- Z Pezinoku, jestli vám to něco říká.

- Průmysl vinařský.

- Ano, je to městečko, jako vaše.

- Jak jste tu dlouho?

- Rok a půl. 

- Jak se vám u nás líbí?

- No, teď s těmi objížďkami města, ale jinak jsem spokojen.

Jdeme na půdu. Vnitřně vibruji. Zas poleze na střechu.

- Heleďte se, já jsem trošku alergická na skokany po naší střeše...

- Tak já se postavím jen na trám.

Vyčouhne vikýřovým oknem na trám. Držím se ho za nohu; vyhoupnu se k němu.

- Tady máte vysílač na gymplu.

- Nevidím gympl.

- Támhle ten bílý štít. To je moje první alma mater. 

- Jó, tak to bude dobré.

Marek na mém ntb proměřuje, jak rychlý internet máme.

- Hodně vám to kolísá - dvanáct, patnáct, deset. V průměru jedenáct.

Jednotky giga mega vega. Zapomněla jsem je.

- Aha, a vy nám dodáte kolik?

- Třicet pět.

(Těch giga mega vega.)

- Hm, tak to jo. Takže nebudu čučet do zdi, čekat jako teď? A kdy přijdete?

Domlouváme termín. Hotovo. Marek má přehled v ezoternu. :-)  Nové slovo; právě jsem ho vymyslela. Hezké, že?

Poledne v tom okamžení. Připravuji náplně do koláčů. Maková. Namlet mák. Uvařit. Skvělé. Trošku levandulky. Nenápadně. Povidla. Moje? Z loňska? Ne. Mám tam maminčina. Sahám po skleničce s nápisem: švestková povidla 2006. Srdce se chvěje. Naše koláče budou naplněny maminčinými povidly. Slzo, zalez. Tvaroh. Nastrouhat bio citrón. Vanilku. Hotovo. Kořením. Mám ráda koření. Ráda kořením. Perníkové, c. k., vanilka. C. k. Co je to? Citronová kůra. Používám své cukry. Levandulový. Vanilkový. Skořicový. Nevnímám realitu času. Hraju si s náplněmi. Čas letí. LETÍ! Těsto. Tři plechy. Peču mrňavé. Vypadají jak svatební. Víte proč? Až přijde návštěva a vezme koláček, hodí ho rovnou do pusy. Maličko zadrobí drobenkou. Kdybych upekla velké, ty vorle, to by bylo pod nimi nastláno, než by ho snědli. :-) Hotové koláče máčím v rumu. Tak mně nějak uvízlo v paměti z pečení svatebních koláčů. Povidlové hotové. Tvarohové upečené. Hodiny tlučou patnáct! Ještě poslední plech. Makové. Dokumentuji svou práci.

Rychle k počítači. Stojí mi podnikání. Domluvit termíny. Jedu. Znovu se vracím. Oči jak hlemýžď na hodinách. Půl páté. Chci přijet k mamince před večeří. Petroušek na zápas. Výživu po sportu. Na jejím vývoji se podílel Cristiano Ronaldo. Ještě hydratační nápoj. Naplnit šejkr, láhev.

- Peťuš, tohle po zápase - reparace svalů. Tohle při zápase - hydratace.

- Jo. Zelená po zápase. Bílá láhev během hry.

Pusu. Loučíme se. Jedu. Už jedůůů. Parkuji před DD. Pátek večer, mám štěstí. Nacházím místo. Pohodlně bych zajela do dvora. Nerada, nerada...

U stolu dávám všem ochutnat z maminčiny vaničky koláčků.

- Mami, vezmi mi košík, jedeme.

Na terase. Krásně. Strojím mamku do flísky; balím do deky. Ručník pod krk jako bryndák. 

- Maminko, dnes je 27. září. Zítra je státní svátek. Sv. Václav, vévoda české země... A ty. Už devadesát třikrát, ne dvakrát jsi slavila. Přeji ti...

Maminka mi děkuje. Já jí. Chválí mi koláče. Bavím maminku. Řehtá se. Srdečně se směje na celé kolo. Už dlouho jsem neviděla maminku rozesmátou. Mami, mami... Nejdýl tě znám. 

- Mamko, vidím duhu na slunci. Mami, to jsem ještě nikdy neviděla... Vidíš ji?

Nevidí. Zkouším fotit. Na sluníčku je mrak jak drak, ale duha se nenechá překrýt.

- Mami, co všechno jsi v životě zažila. Pozoruji Tě šedesát tři let. Kolik úspěchů, kolik zklamání... Smrt taťky, dvě malé děti. V té době mi píchali hodně uši. Vřeštěla jsem bolestí. Taková točivá bílá židlička. Jako od piána. Jenže kovová. Nechtěla jsem slyšet svět. Tehdy jsi kontrolovala kazy na látkách v Tibě. Pak jsi šla do kantýny. Musela ses otáčet. Pamatuji si, jak jsi šla k přijímačkám na SVVŠ. Nezaregistrovala jsem, že máš maturitu. Pamatuji si tolik situací s tebou... Mami, tys toho tolik zvládla. 

Maminka mě doplňuje. Přitaká. Něco už si nepamatuje. Popíjí kafíčko. Usrkává z horkého čaje - dnes má plnou termosku. Ó, díky!

- Mám ráda horký čaj.

- Mami, já taky. Představ si, že v těch koláčcích jsou tvoje povidla. Z roku 2006. Tvoje ruce poctivě namlely na masovém strojku švestky. Nejlepší povidla světa od tebe. Mám taky dobrá, ale na tebe nemám. A tvou polévku - takovou nedocílím. Mamko, a dáš si ještě tvaroh?

Už je plná. Tvaroh nesu pečovatelce Janě. Irenka se ptá, jestli tu Jana ráno bude, aby ho mamce dala ke svačině. Holčenky se snaží. Děkuji! 

Tuhle mi jedna paní povídala, že mají ke svačině vodu. Stěžovala si, že žádné čerstvé sezonní ovoce. Zítra dostane ke svačině skleničku farmářského tvarohu s rozinkami, vanilkou, citronovou kůrou... K večeři mají chleba s vajíčky; pečlivě odkrojené kůrky s vajíčky; a ejhle, rajčata. - 

Mami, vzpomínáš, že jsem ti včera přinesla můj chleba s česnekovou pomazánkou? A taky s medem? A maliny? Modračky?

- Jo, to si pamatuji.

Zajímalo by mě, zda mě neklame. Slovo modračky znám asi rok. Od ní. U nás doma byly švestky. Max karlátka, taková nafialovělá kulatá... Babička měla svou nářeční mluvu. Modračky jsem před tím nikdy neslyšela ani od ní. Maminka si užívá chvíle se mnou. Až tu nebude, budu psát: Užívala jsem si na terase chvíle s mamkou.

- Mami, zůstaneš tu chvíli sama?

- Odvez mě do bytu.

Nazývá svůj pokoj bytem. Trefí sem z jídelny. Ještě uřezávám růžím konce stopek. V devatenáct objednávka s klientkou. Zajedu pro mléko. Stihnu to?

Jedu. Šeří se. Volám do kravína. Mladý je tam sám. Dnes se tam zdrží. Krmit, dojit... Stihnu to. Projíždím Jaroměř. Míjím obchody. Pak se sem vrátím. Á, Deniska.

- Mamko, v neděli to nedám. V patnáct jdu na cvičák se psem.

Vypráví, povídáme. Škádlím ji. Zahýbám vpravo ke kravínu.

- Deniso, ztratila jsem se. Jedu po nějaké panelové cestě. Závora. Musím se obrátit.

Vracím se na státní.

- Už vím. Spletla jsem si vesnice. Odbočím až teď.

Jedu tu poprvé. Od té doby, co jim začal osud škodit, ohradili si kravín bránou. I tady vnímám hrubnutí. Dřív z obou stran příjezd volně. Chmatáci donutili ohradit majetek...

Hledím do kádě s mlékem. Nádherná pěna. Miluji mléko. Upila bych se v něm. Jsem milovnice mléka ve všech podobách.

- Mohu si vyfotit krávy?

Dovoluje. Jednu hladím po čele. Ale bojím se jejího obrovského čumáku. Kravěny - naše kamarádky. Živitelky. Mají černé. Nově. A zbytek hnědých. Tady je dřina. Tady se pracuje. Tady se tvoří hodnoty pro panďuláky tam nahoře. Tady je podnikatel v holínkách. Dře od rána do večera. Celý týden. Denně. Tak si na něj došlápneme. Najdeme si důvod k pokutě... Loučím se. Vyjíždím z brány na opačnou stranu. 

Jé, koníci. Z téhle strany to tu neznám. Vystupuji. Koně ke mně běží. Zvědaví. Nic nemám. Míjí mě. Trefuji se do jiné ulice. Tady někde bydlí můj kuchaříček. Kluci na FB se svolávají. Jdu si pro jeho telefon. Hledám v ulici... Zvoním. Učeň před pětadvaceti lety. Dnes hrdý táta dalšího kuchaře v rodě. Mládě přišlo. Jeho syn. Osmnáct let. Nepoznávám ho. Ptám se, jestli poznal on mě. Prý jsem stále stejná. V duchu mě ta věta zahřála.

Zpátky na Jaroměř. Nákupy. V devatenáct to už nestihnu. Posílám klientce SMS. - Doma. Spojuji se s klientkou. Nemůžeme se dostat na portál. Po hodince odkládáme na pondělí. Rozsvěcím svíce na terase. Lampion. Rozsvěcím lucerny na chodbě. Zadělat další těsto? Až zítra. V noci nejraději pracuji, ale jdu psát. Pod psaním poslouchám... Hřib. U Šípa. Proč mi mozek vyhazuje slov šmejd? Svolávací znělka na hlasování prý nová. Vyměnil ji jako pirát za Piráty z Karibiku. V Pze! Ne. Tohle nebudu poslouchat. Pouštím si rozhovor pitomoučké, ale fest blboučké rádoby redaktorky s vymydleným obsahem hlavy s Xaverem Veselým. Ale to se bavím. Ten ji hezky vypral. Dalo by se říci, že ji použil na toaletní papír. 

https://www.youtube.com/watch?v=42nbRf6P2YI&feature=youtu.be&fbclid=IwAR1oInNWTt4APnYrVuxSAQr2vVGZZdem9tOjKQ5SZpPPf-5l2Nn1EKcRP2chttps://www.youtube.com/watch?v=42nbRf6P2YI&feature=youtu.be&fbclid=IwAR1oInNWTt4APnYrVuxSAQr2vVGZZdem9tOjKQ5SZpPPf-5l2Nn1EKcRP2c

To je neomalenost. Nevyváženost. Nemiluji naše politiky. Nemám žádného v oblibě. Ani jednoho. Nikoho. Nestraním. Jen respektuji voliče. Tečka. Ani jeden není slušný, seriozní, dělající PRO VOLIČE. Poslouchám další zaujatost české bruselské lžiTV.

https://www.youtube.com/watch?v=H8HCoTBvk3g

Petroušek je tu.

- Vyhráls?

- S Broumovem devět devět to je dobrý výsledek. Jsem umlácený, ale dali jsem to...

Půlnoc. Dnes se mi můj film na planetě líbil. Vyrovnaný. :-)

Dobrou noc!