Kolaudace. Veselá - jak jinak

A je po Dušičkách A teď už po skluzavce k Vánocům. My jsme dnes dokonce dostali vánoční závdavek. Smíme si ho rozbalit před Štědrým dnes. 

Venku sluníčko. Prý v noci dva stupně pod nulou. Ale listům je to jedno. Drží.

Vstávám. Začínám den horkou vodičkou s citronem. Do sebe. Copak já dnes pronesu v přípitku za lidstvo? Aby se hluší, slepí a blbí probrali. Aby zjistili, jak to tu chodí. Tedy na probuzení lidstva, na zhroucení evropské mumie, na MÍR!

Smrk odnaproti přikyvuje. Aby nesouhlasil! Vždyť když budou kvedlat počasím, může přestat pršet a on nebude mít sílu bránit se škůdcům. Nebo pošlou takové lijáky, že se pod ním sesuje zem.

Smrku, neboj se! Ten film s vítězným koncem je už natočen. Teď jen myslet pozitivně. S důvěrou hledět na skvělou budoucnost lidstva.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-03-vstavame-hygiena-snidane

- Mňa!? Už jsi vstala?

- Žofie, ty jsi tady? No to jsi hodná, žes´  mě nechala dospat. Moure, ty jsi tu taky? Kočky, to jste laskavé! Dostaly jste rozum. Počkaly jste! 

Petroušek je tu. Motýl někde poletoval. Asi u bratra na kafi. Nebo někde. Jsme naprosto rozlišní. Ale úplně. Tam kde já přečuhuju, on je krátký a tak do sebe zapadáme jak kousky puzzle. On chodí brzy spát. Brzy vstává. Já miluji noc. Jsem šťastná, že už nemusím nikam chodit. Ráda si přispím. A ráda spím. On nerad rýži. Já ji miluji. Hlavně tu obyčejnou jasmínku. On se rád hýbe. Sportuje. Já ráda odpočívám. Až v posledních letech s Herbalife jsem našla radost z pohybu. On miluje všechny druhy sportu. Já znám tak akorát Lea Messiho a Cristiana Ronaldo, a to jen proto, že se vyživují Herbalife. Ano znám i olympijského vítěze  Prskavce. Tvář Herbalife. Já jsem spíš na divadlo, na literaturu, hudbu. Vznáším se v oblacích. On stojí oběma nohama na zemi. Jsem svobodná, volná, nespoutaná. On se klidně podřizuje nesmyslným nařízením a klišé. Tak vedle sebe kráčíme čtvrté desetiletí. Oheň a voda. Černá a bílá. Den a noc. Sever a jih. Sladké a slané. V jednom koláči velice pikantní. Už netančíme rokenrol. Přešli jsme do valčíčku. Doplňujeme se. Milujeme. Oscilujeme. A dotýkáme se na místech kontaktů. Takovým jedním bodem je třeba stavba našeho domu. A teď? Rekonstrukce chatičky po tatínkovi a mamince. 

Petroušek je jak rtuť. Hrabe listí pod třešněmi.

- Peťůůš, já bych chtěla taky hrabat!

- Už to skoro mám.

- A já bych si chtěla procvičit tělo!

- Je zima. Už budu mít hotovo.

Je tu.

- Listí je shrabáno.

- Tak to já ti za to uvařím kafe a něco ti k němu dám.

Vytahuji z lednice talířek s malými profterolkami. Tentokrát je v krému citronová kůra a v rozříznuté dobrotě je umístěn tenoučký plátek maliny nebo jahody.

- Dám si jen tři.

Věta s velkým významem. Totiž… Cokoli Petroušek dostane na talíř před sebe, pronese:

- No to nesním.

Vturánu to v něm zmizne. Už se naučil, že nemusí svačinku sníst. Může ji přinést domů. Je akurátní. Je třeba talíř pořádně vyjíst. :-) Dělá věci naplno. ¨Poctivě. I když! LP je na prácí poctivý fachman. Proto si s chatičkou tak dlouho hrál. Vymazlil si ji. Nedbal na Petrouškovo:

- S.. na to! To je dobrý. 

Petroušek chce mít všechno hned hotovo. Proto S... na to. To je dobrý. 

Tak dnes  hlásil, že jen tři. To on by slupnul celý talířek. :-) Jenže ví, že i odpoledne je den. Volá mě z kuchyně:

- Pojď se podívat! Žofka vždycky mňoukla, znovu. Až mě vytlačila z křesla.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-03-pojd-si-hrat

Ano. Takhle ona to dělá pravidelně. Já bych se vyštípat ze své židle nenechala. A v tom je taky rozdíl mezi námi dvěma. Chvilku si s Žofií hrajeme. Miluje hru s kšiltovkou.

A teď? Šup, šup. Dnes máme kolaudaci chaloupky. Zbyli jsme na ni jen my a Linda s LP. Stačíme si. Děkujeme.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-03-chlebicek

Peču chleba. Včera jsem si našla skvělý recept na hlavní chod. Krůtí prsa s rýží. Je to jednouché. Nalistuješ v hrnci. Vkládáš ingredience. Skvělé. Hrnec vaří sám. A LP nebude zlobit, že mu za ušima rostou perutě.

- Mami, Petr ještě chce něco dodělat. Přijedeme tak mezi druhou a půl třetí.

- Jj, chápu. Hezký den, viď? Tak až vyjedete, zavolej. Nebo máme zatopit dopředu?

- Ne. Společně.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-03-kolaudace

Nosím si do chaloupky, co mi tam ještě chybí. Tak dnes. Pomalu po dvou letech od rozhodnutí. Hotovo. Ještě pár nášlapů okolo domu. To už je muška. Díky LP dostala chatička nový kabátek. Pár relikvií z ní bude dekorovat Lindin horský dům. Na památku. Tatínek by měl radost. Doufám. Zadní okénko, takové to železné, staré. A přední do dílny – taky. To by se ocitlo na skládce. Tatínek vyráběl kamínka, koloběžky, různé zboží ve firmě Centrokov jeho otce. Nechtěla jsem se kamínek vzdát. Chtěla jsem je mít v chaloupce. Ne. Máme nová. Litinová. Kvalitní. Tati, odpusť. Štěstí, že o ně projevila zájem Linda. Škoda. Jsou ještě fční, ale děsně opršelá. Nebyla jsem dost obezřetná. Během stavby je stále vyhazovali z chaloupky na déš´t. Do chaloupky v novém hávu by se absolutně nehodila. Stejně bychom pořídili nová. Hlavně - na skládce neskončí.

Jsou tu. Linda a její Petr. Nesou dvě krabice.

- Vánoce! Tenhle dárek si můžeš rozdělat hned a tenhle až na Vánoce.

- A proč ho nesete už dnes?

- Abyste se mohli těšit.

Nosím na stůl. Linda přivezla bezvadný jablkový cop. Chutný. Vypráví, jak její Petr naletěl v ledničce na léčku. Do copu se dává tvaroh. Ochucený. Myslel si, jak v ledničce najde zbytek. Nabral si obrovskou lžíci do pusy. Jenže tvaroh byl bez cukru. I před něj cokoli postavíš, myslí si, že je povinností, aby to v něm zmizelo.

Hodujeme. Legračíme. První podpal. Chaloupka je vymrzlá. Kamna v mžiku zahřívají prostor. Vypalují se. 

- Hele, my můžeme těmi kamny vytápět celou zahradu.  :-)

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-03-my-do-chaloupky-nechceme

Hezký den to byl. Chaloupka zajeta, otevřena, zkolaudována. Jen kočky tam nechtějí být. Zaučíme. Naučíme.

Prve jsem objednala příslušenství ke kamnům. Krásné. A indukční vařič. Nádherný. Hotovo. Nákupy v noci. Kdo to kdy viděl? Svět je na hlavě. Kdy zas bude stát na nohou? Štěstí, že v naší zahradě rostou stromy kořeny dolů. Tady je svět normální.

Dobrou noc!