Koleda, koleda Štěpáne...

Dospávám. Dnes protéká druhý a poslední den možnosti vyjet na lyže v tomto roce. Musím se dospat. Aktuální budík kousek před půl jedenáctou. V noci ne a ne se dostat do postele. Půl čtvrté. To už jsou věštecké sny ztraceny.

- Vstávej! Volají z DD.

- Ale já dnes neskypuji.

- Bublá to tam.

Rovnýma nohama běžím k ntb.

Vytáčím zmeškaný hovor. Milá Petronilka. Maminka již čeká připravena.

- Petronilko, dnes skypuje Iva. V půl desáté.

Mají deset minut zpoždění. Mixuji snídani - zdravé nutričně vyvážené jídlo. Zalézám zas do postele. Čtu si o Voynichově rkp. Hlásím:

- Vylezu v jedenáct!!

- Odpočívej.

Čtvrt na dvanáct. Lezu. Otevírám okno do zahrady. Zrzka se odlepila od tújí. Radostně zdraví svým vr, vr. Chce nahoru. A to já nechci. Žádné skákání na parapet. To už je jen kousek na bušení na okno.

Hup!

Rozběhla se po fasádě. Zachytila se hladkého plechu. Žuch na kačírek. Znovu - rozběh po fasádě. Znovu marné zachycení na parapetu. Micka si poměřila výšku a jedním skokem hup, už malovala mokrými packami blátivé šmouhy na okenní tabuli. Už dva měsíce nás neruší její noční bušení.

Všichni tři se vykláníme. Pozorujeme Zrzčiny marné pokusy. Zavírám okno.

- Nebudeme ji to učit.

- Jdu si luxnout ten binec.

Petroušek bere příruční tintítko z Lidlu.

- Peťuš, ráno jsem ti tam luxovala ze Zrzčiných pacek kamínky kočkolitu.

- Ale ono je to ucpané!

Přitakám. Nebudu čistit kartáč. 

- Ano, je to ucpané.

- To budu muset vyčistit ten kartáč.

Dobrý postřeh.

- Tak já teda jdu.

Maluju se do dne.

- Holky, podívejte se na tu hubici.

Linda ho zlobí.

- Proč to říkáš nám?

- Peťuš, já jsem si s ním vypomáhala teď v adventu při úklidu, při smýčení.

Přichází zvenku. Zkouší s ním drandit okolo stromečku.

- Peťuš, ucpeš ho. Nejezdi tady po těch lesklých třásničkách.

- Já vám to tu vyluxuju.

Zkouší si tah.

- Peťuš, pojď sem. Něco ti ukážu.

Obracím kartáč. Ucpaný červenými stromečkovými třásničkami. Vymotávám je z kartáče.

- Kartáč je zas zamotaný.

- Než jdu luxovat, třásničky posbírám. 

Zrzka si krátí čas pod stromečkem. Ač ji odháníme, lametky jsou mocné. S... klouzavé. Včera pacičkou houpala něžně šištičkou, až ji shodila i s háčkem. Umí šišku i utrhnout.

Dopoledne krátké. Oběd hned. Drtíček rybí. Dojídáme štědrovečerní večeři... Linda se sbírá k odjezdu. Staví se u mamky v DD.  Balím mamince med. Lepím na něj ceduli s podpisem, nápisem, výzvou, aby med chránili, aby ho nevylila. Loni dvakrát rozbitá sklenice. Dvakrát ho dali zničit do mikrovlny. Za léta si nepamatuji, že by se rozbila. Vlastně za celý život jednou - lžička mi sklouzla a udělala na sklenici pavouka. Jednou!! Bude mi 65 let. Škodič, který přestřihl kabel světýlek u stromečku, přestřihl mamince na dárku od sestry - beránkových bačkorách - nitě. Tahle můra  tam lon řádila jak černá ruka. Kdykoli sloužila, škodila. 

- Peťuš, budeme potřebovat srdce, játra, ledviny, jazyk... Koupíš?

- No to nevím. To budou fronty.

- Prdlajs, v obchodech bude přepáskováno zboží mimo potraviny. Ale ovar snad bude. 

- Jaké přepáskováno?

Linda se řehtá.

- Petroušku, tak koukám, tohle ti uniklo. Nebudou prodávat vůbec.

- Tak to se tam půjdu zítra podívat.

- A o co se vsázíme?

- To chci vidět, jak to bude přepáskováno.

- No, to uvidíš.

- A o co se vsadíš?
Nechce se mu do vsázení. Dvakrát za třicet jedna let si pustil sázku pusou:

- Jestli támhle ten ořech bude někdy rodit, tak já tuhle zahradu přejdu po rukách.

Ořešák rodí, ale expozice po rukách se nekonala.

A podruhé:

- Jestli tahle placka bude tohle vysoké na tom obrázku, tak se ti třikrát pokloním.

Převezla jsem ho. placku jsem nakrájela na tři díly. Poslepovala. Nazdobila navrch. Byla vyšší než ta na obrázku. :-) 

Dnes se nesází. Z pracovny volá:

- Prezident! Soudruh prezident bude mluvit. Ve třináct. Ne. V půl druhé. Je, ono ho dají v různé hodiny na všech stanicích.

- No jo, píšou, že mu letos nikdo neunikne.

Nemá od nás hezké hodnocení. Ze dvou zel to menší.  

- Peťuš, chci ty jeho lži slyšet. 

A lže. Lže, LŽE. Aha, očkovací kampaň. Letos projevu neunikne nikdo. Na všech stanicích. Aby všichni slyšeli a nechali se nachytat. Vlastně očkovat.

- Lindi, tady to je pro mamku. 

- Děkuji za dárky!

- My ti děkujeme!

Za chvíli volá. Mami, jsem tu, tak ať někdo přijde.

Volám druhé patro. Prosím, aby sjeli dolů. Ochotný hlas. Věřím v lidi. Obyčejní služebníci. Určitě mě nepomlouvají. Děkuji!!

- Mami. Tak jsem to předala. Musím se smát. Divadlo. Měla roušku, ale jestli to chtějí dezinfikovat, neměla rukavice. Měli by mít nějakou komůrku, jak říkal soudruh Prymula.

Řehtáme se. Nepotřebujeme ani roušky, ani rukavice! Pečovatelky, pokladní, řidiči... Ničí si zdraví. Proč by měla rukavice. Pokožka potřebuje dýchat. Dííívadlo. 

- Takhle trápili ze začátku pokladní v obchodech, že berou peníze... Mami, byla moc milá. Příjemná. Ochotná. Usměvavá. 

Jasně, to my víme. Lidé jsou hodní. Slouží ve svátek. Od své rodiny... Sundat roušky!! Jsou k ničemu. Nechrání ani mě ani tebe!!! Sám velký mág Prymula v roce 2009 roušky odsoudil. :-) Peníze - mocné médium. 

K večeru mladí. Ježíšek naděloval. Hlavně jsme se potkali. A potkáme. Se všemi. Těším se na lidi!!

Dnes obyčejný den. Svátek sv. Štěpána. Proplula mi možnost lyžovačky. Prý mrzlo. Dívala jsem se do sluníčka. Nabila jsem se. Najednou jsem nabyla dojmu, že nás nedostanou. Žádné měnění DNA. Ať člověk zůstane živou bytostí! Ať tu je lidský svět! Všechny rodiny nechť jsou šťastné. Muži, ženy, děti ať cítí sounáležitost. Ať máme sílu slavného národa zemí dvouocasého lva! Ať se zas propojí český, moravský, slezský, slovenský národ! Uskrovníme se. Korporátní kapitál s čísly na košíkách do propadliště dějin! Nebuďme sami sobě fašisty! Nekompetentní osoby nutící druhé k nasazování nesmyslných ochranných prostředků. Nekompetentní odebírající VAši DNA!!  - Naši řidiči kamionů ať se shledají se svými blízkými. Vydržíme. Nezlomí nás!

Plánovali. Nevyjde jim to! Přečtěte...

https://www.freeglobe.cz/Articles/1588-tavistock-nejlepe-strezene-tajemstvi-ameriky-1-2-.aspx

Dobrou noc!