Kolo štěstí? Den jak víno
Ráno. Budík. Za okny už není temno. Šero. Jdeme k jaru. Ještě před týdnem tam v sedm byla tma jak v pytli. S nadšením startuji do dne. Jedeme na hory. Stíhám vyčistit okýnko u kamen. Nakrmit kočičáky. Umixovat sportovní výživu s sebou. Každému do kapsičky Herbalife tyčinku a tabletu Lift Off. Sahám do pravé kapsy bundy. Kontroluji maminčin bílý kapesník s modrou jemnou mřížkou. Hromádku na sebe jsem si v noci položila v koupelně na dlažbu. Natahuji si zahřáté oblečení. Trošku s obavami koukám za okno. Povídala Linda, že má svítit slunce. V noci jsem čarovala a prosila za českou zemi. Rychle rámeček:
Ať každý prožije den se sluncem v duši. Ať nad naší zemí vládne ochranná energie. Dýchejme zhluboka! Zdravou mysl! Beze strachu!
Ať se vibrace slov propíše do morfogenetického pole. Vybírám vzor. Hlavičky lidí. Ať to působí!
Co ještě? Péťa stěhuje věci do auta. Mé drahé ponožky links a rechts mi vyndal z lyžařských bot na dlažbu. V hlavě si promítám, co je v autě. Abych nespoléhala, pak se nedivila. Osm. Jedeme.
- Kam teda jedeme? Do Polska nebo do Krkonoš?
- Krkonoše.
Nedělám si vůbec žádné starosti. Na dvoře jaro. Péťa se tiše diví, že jsem to zase stihla na osmou. Okem mrkám k sousedům na stavbu. Bordel jak v tanku.
- Teď šel kolem pan R. Povídal mi, komu ta stavba patří, že na to kouká a že tu mají bordel jak v Rusku.
- Hm, hodně lidí to říká. Prý je tady za tratí taky stavba, tam mají pořádek. Tady se brodí po kolena v blátě.
- Povídal, že to záleží ne na stavbyvedoucím, ale na majiteli.
To už frčíme městem. Kdyby ten čurbes nebyl za naším plotem, bylo by mi to fuk... Bývávala tam skvostná zahrada. Vzpomínám:
- Pamatuješ na naši stavbu? Byla čisťounká. Všechno si ihned uklízeli. Nezbyl tady žádný rum. Všechno, všechýnko uklidili, zametli, odvezli. Jednou S. položil kari sítě na trávu. Pálilo slunce. Zlobila jsem se, že zničí trávník. Ihned sítě uklidili. Vždyť oni nám vůbec nezničili trávník, všechny stromy okolo domu zůstaly nepolámané.
- Tady sedívej, kdybys jela sama. Vidíš, tady je na dálnici, my jedeme vpravo
- Peťuš, tady bych to uměla, ale pak zpátky mi to připomeň, abych dávala pozor. To je jako v tom Trutnově, pamatuješ, jak jsme se vždycky na prvním kruháči cpali doprava?
Čas máme dobrý. Slunce leze a neleze. Volám Lindě. Dívá se na radar na Černé hoře.
- Mami, tam je mlha.
Dívá se do Pece, do Malé Úpy. Tam svítí slunce.
- Mamko, vypadá to na nějakou inverzi.
- My jsme níž, nám bude svítit slunce. Pomalu se klube. Ale nechce se mu.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-02-10_Do_Buku/
Na parkovišti asi pět aut. Mám ráda parkovat skoro pod sjezdovkou a dojet na lyžích až k autu. Máme v sobě sklenici Microbiotic MAX, sklenici Immune Booster, hrneček bylinného koncentrátu na zahřátí svalů, každý porci zdravého jídla. Víme, že tu mají nejčistší nejkrásnější, nejvoňavější a nejudržovanější záchody hor. Rádi je při příjezdu, ještě než se okšírujeme, použijeme.
Vlézt do bot. Ó, jé! Soustředím se na boty. Předříkávám si v duchu jak dítě v mateřské školce:
- Chyť jazyk za poutko. Táhni ho nahoru k holeni. Táhni. Tlač nohu dovnitř.
- Péťo, jsem tam!
Ještě jednou totéž.
- Peťuš, mám obě boty!
Nezapínám se, jen si kolem holeně dám pásek na suchý zip. Udržuji ho už druhou zimu v čistotě. Kuklu, přilbu, ochranný pás, bundu, rukavice...
- Peťuš, zapomněla jsem si velkou šálu.
- Máš na krku.
- Ale ta je malá. Jsem zvyklá na ty dlouhé plédy.
- Nebude ti zima, neboj se.
A nebyla. Dnes jsem si rozepla větráky. Pozoruji pána. Poodešel od auta, zamyšleně něco hledá v kapse. Pokřikuji:
- Občanský průkaz mám. Řidičský průkaz mám. Kartičku pojištěnce mám. Asi jsem ztratil pluh.
- Já hledám klíče. My máme auto stále otevřené a nevím, kdy je zamčené.
Sympatický.
- Dnes bude hezky. Včera tu pršelo. To nebylo dobré.
Loučíme se. Na sjezdovce pak už nikoho z parkoviště nepoznáš. Kukly, přílby, brýle.
Mají tu nařízené roušky. 😂🤣😅😅 Dobrý fór. Ani jeden blázen ji nemá. A nikdo na ně NEMÁ!!! Jo, kdyby tu byl ten divadelník, jak mě před týdnem napadl, ten by to tu kosil. Roušku, roušku! Facka! Facka! Facka! Facka! Taky nemá roušku! :-) Hňup. Loni kolovalo takové video. Jde chlap okolo rychlíku. Každému do okýnka jednu vlepí. Rouška! Rouška! Taky nemá roušku. Lepí facky. (Špízáku, honem to běž vyžalovat, ať mám zvýšenou čtenářskost!)
Pokladní se zase krásně usmívá na Péťu. Vítá ho. Slyším, jak s ní hlaholí. Zapínám si boty. Připínám lyže.
- Paní mi povídala, že jsem se dobře vyspal. Povídal jsem jí, že se vždycky dobře vyspím.
Podává mi permanentku. Jdu se na důchodkyni mrknout. Veselá tvář. Hlásím se:
- Já jsem ta "dva důchodcovské". Jdu vám říci, že je takhle veselý každý jeden den!
Paní se hezky směje a přeje dobrou zábavu.
Drandíme po manšestru. Lidí přibývá. Hlavně je tu hodně budoucích Esterek.
Radost se na ně dívat. Jedna školička v zelených vestičkách. Jedna v oranžových. Ještě jedna skupinka. A pak rodiče s dětmi. Rozhlížím se z lanovky.
- Hele, jak ten pán má dítě na gumě.
Zachytila jsem ho na jednom z videí.
- No, takhle učil Lojza lyžovat Lindu. Měl ji na gumě. Učil v lyžařské školičce na Božím Daru. Linda díky němu umí dobře lyžovat. Dal jí dobré základy.
Sníh není tvrdý. Nemám ráda oranici. Nedůvěřuji své síle. Jezdím opatrně. Zkouším jet na vedlejší kopec a ještě vedle. Není to ideál. Očekávám Péťovu mantru. Už je to tady. Koupil na tři hodiny, v jedenáct slyším:
- Péťa si to ještě dvakrát sjede. Nejsem sebevrah.
- Péťo, máme to na tři hodiny.
- Prosím tě, to není rozhodující.
Ještě chvíli lyžuji. V půl dvanácté ho hledám očima. Není. Je na kafi? Přinesl batůžek se sportovní? Jedu k autu. Volám až do oznámení, že nebere. Třikrát to zkouším. Má telefon v kapse, na sluníčku s někým určitě rozpřádá důležité hovory... Nechávám lyže i hůlky opřené o auto. Takhle rychle jsem kopeček k pokladně ještě nikdy nevyběhla. Mažu hlubokým sněhem do hospody. Obcházím ji po obvodu. Kde je? Zvoním.
- Já tě tu vyhlížím.
Sešli jsme se u auta. Zlost ze mě opadla. Směju se jeho lichotkám. :-) Moje štěstí snaživé největší a milované. Piju sportovní. Namíchal do vody hydrataci. Jdeme na ty krásné WC. Svištíme z plného parkoviště domů.
V autě se dozvídám novinky ze Senátu. Pan ministr gembleří. Senátor Horník ho hezky sejmul. Až teď večer poslouchám tři senátory. Kočkovaného Canova. Lásku - před týdnem v pátek mě naštval větou: Nejlepší zpravodajství má ČT 1. Dnes si reputaci napravil. Měním o něm trošku mínění. Hned po něm senátor Horník. Nedal se a toho divného psychopatického ministra se závislostí na hrách napomenul. Velmi důrazně. A ještě jednou. Zdá se, že práci v Senátu bere vážně. Na rozdíl od ministra.
Kdyby byl Válek seriózní! Prý psal maily... To určitě. Je to na fotce. Tak kdyby pracoval se vší vervou pro národ, a aspoň dnes se vykašlal na karty v telefonu, možná by mu to vyšlo. Paradoxně neúcta k senátorům, nekvalita práce pomohla dnes k dobré věci.
Ilona Illy Maršíková
Irena Hrobská mě se zdá, jako by byl kašpar nastrčený, a dělá a říká jednu pí.....vinu za druhou, aby tu už konečně lidi probralo. Ty karty to jen potvrzují. Tak...kdo má ministra zdravotnictví gamblera?
Pravda, pravda. Máme jedinečnou figurku na místě ministra. A ještě předstíral nevolnost. Ale u karet mu telefon z ruky nevypadl.
Lucie Wise
jak to vypadá? 10. se říká karmický kolo, kolo štěstí. Celkově je ale 9 - to je konečná, nejvyšší energie. Tak snad rozhodne moudrost.
Dnes bylo 10.2.2022, což je devět. Uvidíme.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-02-10_Mandala%2C_Zrzciny_kluci%2C_kdyz_se_ministr_soustredi/
Ve čtrnáct klient. Jeho Jaruška zítra slaví sedmdesát! Všechno nej!! Vždycky v poslední době píšu něco ve smyslu:
Přeji v celý krásný narozeninový den povznášející krásné energie. Okolo sebe jen dobré lidi, skvělé síly, radost z žití, štěstí, zdraví, lásku, nekonečnou hojnost a laskavost světa! Sílu denně otevřít oči na divadlo světa! A vytrvat v dění, v přijímání všeho, co se řítí okolo nás a uchovat si zdravý rozum! Načítat to, co je mi prospěšné, vyhýbat se tomu, co mi může uškodit. Umět rozlišovat. V duši klid! Lásku, světlo, veselou mysl a život v MÍRu! Všechno nejlepší!!
Tak to vyšlo. O jeden hlas. Snad máme moudré senátory. Snad je to opravdu pojistka. To se s PS nedá vůbec srovnat. Ačkoli - třetina z nich bude na podzim prosíkovat o hlasy!! Možná dnes hlasovali pod vlivem podzimní hrozby.
Stíhám podnikat. A mám nového klienta. Těším se, až zhubne. Až se stane preferovaným klientem. Bude se moc přepínat do modulu - člen x preferovaný klient. Fa bude od března nabízet dárky, promotion, výhody v aplikaci v telefonu. Sama jsem zvědavá, jak to bude fungovat.
Asi před čtyřiceti lety mamka někde v čekárně u zubaře pozorovala nějakou starou paní. Plynová kamna nehřála. Paní s nimi začala verglovat. (Maminčin terminus technicus.) Mamka nám vyprávěla. (Vypráví se ještě vůbec v rodinách? Scházejí se na narozeniny, na jmeniny, na pouť, posvícení, na Velikonoce, na Vánoce, na vinobraní... rodiny?! Nebo MY TO NESLAVÍME. Jenže právě doba lednová a únorová potřebuje posílit psychiku lidí. Proto se konaly bály a plesy a masopusty, aby se lidé DRUŽILI!!!) Prý ta babička mudrovala:
- Proč jim to nefungluje? To by mělo funglovat. Tak to zkusím tajdle, jestli to nezačne funglovat. (Prý se spustila i na čtyři.) A nefungluje. Mají to rozbité.
To byl krásný čtvrteček. Počasí vyšlo (odhlížím od těch čar). Na obídku jsme se stavili. Má prosba Vesmíru o ochranu české kotlinky vyšla; Bruno a Hugo - synové naší Zrzky se ozvali, daří se jim. V Kuksíku visí po třiceti letech ukradený obraz! Co si přát víc! Snad jen míň agrese, hlouposti, závisti, víc ohleduplnosti, radosti, lásky, zdraví, pohody a klidné mysli. Ještě taky rozumné politiky se selským vytříbeným rozumem, kteří nahrají do své kapsy. Nejsou všichni nejostřejší pastelkou v penálu. Ale čestné výjimky tam máme. Kdyby všechna přání vyšla, ó, to by bylo terno!
Dobrou noc!