Kolo života nabírá na rychlosti. Informační gejzír...

Čas tak letí, že jsem včera ani nezaslechla tu ránu. Jak se v poledne zlomil týden. Dnes jsem si hezky přispala. Venku volalo slunce. Tak šup! Jakpak to budou dnes mít děti ve školách? Petroušek mě včera zchladil mé nadšení. Jo, první den bez roušek, ale teď je budou testovat. Nejdřív - teď nevím, to pořadí, ale asi po ročnících. No, a rodiče to přece schválí. Vždyť je to jen něco omolásat v puse nebo něco jemně strčit do útrob. Jen na kraj. O nic nejde. Že to je neprověřené? Že to nemá licenci, patent, osvědčení? To neva. Je to jen štětička. Že je to nebezpečná štětička s křehkými vlákenky, která se drtí a zasekávají do sliznice? To nic, vždyť to nic není. To přece dítě vydrží! Cože? Etylen oxid? To je hoax!

První vlaštovky odvážných učitelek, ředitelů... Hurá. Osvobodili se! Dali výpověď. Ó, tady zůstala ve škole jen sama ředitelka. Aha, tady pozor, tady dva tábory. Rouškáči zavilí a probuzení uvědomělí. A támhle na konci roku odvolali ředitelku, přes prázdniny jmenovali náhradnici. Ó, bože, ona je zradila. Taky bezroušková. Honem, honem najmenovat novou. Tfujtajxl. To nabírá grády! 

https://www.facebook.com/104169388600306/videos/247334490725091

A Vojtěch s červenýma botama - ó, jak se tváří, vztekloun. Co se vrátil z Aspenu, je z něj nerudný dědek. Tedy - pokud zrovna nenese číši šampáňa na Karlovarském festivalu. Tam je, ludrák, bez roušky, to by se mu líbilo. A pak lže do TV, že všichni roušky nosí. Ale chlapče, to je zase lež. Já ji teda nenosím. Ještě nikdy jsem si nekoupila. Zrovna dnes mi přišly pod ruku krásné velké ubrousky s narcisy. Takové hutné. Z těch jsem si loni na jaře utvořila harmoniku, na konci přišila sešívačkou gumičku. To byly moje roušky. Většinou s prodýchnutou dírou uprostřed. Pak mi přišla poštou taková hezoučká ručně šitá růžová. Od milované Blani Faltýnkové. Tu jsem si letos v létě vyprala. Byla už šedá. :-) A zapráskaná od rtěnky. Pak jsem dostala od snachy, krásné. Nikdy jsem je neměla. Jednu bílou mám v autě na sedadle. Pak nám přišly v dopise od premiéra. Pak mi podali v mikrotenovém sáčku v Kauflandu, když jsem přišla s holým nosem. To bylo trapné. Co s tím? Dali mi roušku. A teď - holka, nasadit. Joj, to jsem měla rychle nakoupeno. A pak mi nechala jedna milá osoba na recepci obchodního řetězce tři nano respirátory. Jeden mám v kabelce. Špinavý. A dva jsem si uložila, kdybychom něco bourali, tak abych měla na zakrytí dýchacích cest. Jo, a ještě jeden respirátor mi někde dali, mám ho v pytlíčku u sebe. Pro strýčka příhodu - kdyby někde prášili zedníci. Vcelku to dnes s dětmi nedopadlo zas tak úplně... Ale - vlaštovky se probouzejí. Jsou tu. Ne že odletěly.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-09-02_U_maminky_v_domecku/

Jedu za mamkou. Vezu jí kytku listopadů. Pakuji kahánky, náhradní náplně, zapalovač. Cestou se stavím na exkurzi u nás v domečku u Lukáše. Provedl mě. Všechno mi ukázal. Má tak čistou troubu - kuchař - že bych se mohla se svým sklem, pokud nedám samočištění - stydět. Má tam vyšpíglováno.

Na zahradě má taky uklizeno. Rajčata mu chytila plíseň.

- Paní Hrobská, mohl bych si příští rok dát rajčata dopředu na slunce? Do kbelíků!

- No jasně. Tam vám nezplesniví. Jo, určitě. Výborný nápad. 

Obdivuji naši krásnou eternitovou střechu. Přenádherně ji omyl, natřel. Vyměnil šablony. Za rok se pokračuje. Okap má provizorní vývod do zahrady. Asi nějaké těžké auto stlačilo odvod vody. Při mytí střechy zjistil, že mu to neodtéká. Příští rok kopeme. Musíme napojit odtok ze střechy. Rovnou nechám udělat nové zápraží. Mami, měla bys radost. Každý rok něco. Loni draze zrekonstruovaná brána, okna, linolea, elektrorozvody... Letos střecha. Za rok revize kanalizace. A natřít podhledy. A na koupelně umýt a natřít střechu. Člověče, mami, oni mě vedou. Já jen šlapkám. Opatruji tvůj domeček. Škoda jen, že to nevidíš, že si tu nemůžeš lebedit. Mami, byla bys spokojená.

Lukáš na jaře nasázel záhon pórků. Ale ty jsou! A má cukety. A můj kamarád z dětství - dnes už soused, protože jeho maminka paní Petrová umřela čtrnáct dnů po mamce, Lukáše pustil do zahrady, aby si ořezal své výpěstky. :-) Má hodné sousedy z obou stran. To je štěstí. Nám se to tu krátí. My máme tu čest s psychopatem. Ale třeba ho zavřou do blázince. Jenže on je to potvora. On hraje na svět divadlo. Jako že je klidný. On jen šikanuje. Ó, spořádaný chlapec. Musí mít obrovskou zášť. Stavba se mu o rok oddálila. Mno, tak jedna jedna.

Chci Lukášovi ukázat maliny. Ne. mamka tu měla malinové houští. Za rybízovými keři jsme česali maliny. Za deset let je zlikvidovali. Strunovka udělá bzzz a mají prd. Ani jedna malina se neuchytila. Takový plevel. A dokonale ho vyhubili. Škoda. 

- Lukáši, budete si muset koupit, a tím pádem si je budete opatrovat. Hotovo.

- Trhejte si tu švestky, jablka...

- Luki, támhle z těch dobrých se už dají vařit kompoty, jsou už na jídlo.

Beru si čtyři domů.

- Lukáši, jste za deset let první nájemník...

- ...který tu nic nezničil a ještě tu dělá.

- Jo.

- Já to tu miluji. Mně se tu moc líbí.

Božínku, máme štěstí. I mně se tu líbilo do doby, než jsem přestala chtít poslouchat mamku. Než jsem přestala myslet. Zamilovala jsem se a tohle místo svého srdce navždycky opustila. Ještě párkrát jsem tu mohla přespat na Štědrý den s dětmi. Ale většinou jsem klusala domů. Nebo nás maminka odvezla. Už si nepamatuji. Mami, na rozkládacím gauči, který vyrobil taťka. Jak skvěle se na něm spalo! A tvé spodnice. To už nikdo neví, co to je. V zimě jsi vytáhla sypky s méně nasypaným peřím. Spodnice. A přikrylas´nás svrchnicí. Juj, naducanou peřinou. A umělas ušít prošívané deky. Jak šustily! Mami, dětství... Nevážila jsem si. Přijímala jsem to jako samozřejmost. Tvá ochranná křídla. Přísnost. Láska. Řád. Láskyplnost a režim. Vše se snoubilo s přirozeností života. Byli jsme všichni otužilí pro život. Silní jak skály. Lidé uměli zvládat překážky bez psychofarmak. Nesahali si na život. Pamatuji si, pan Brož. Asi o dvě zahrady dál v chatce, zastřelil se. Zbyly asi tři dcery. Jinak si nepamatuji nikoho. Shodou okolností manžel jedné z nich nám loni zrekonstruoval bránu, kterou vyrobil tatínek.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-09-02_Od_kvetna_to_mam_jinak/

Tak na hřbitov. S jakou lehkostí já tam jezdím! Žádný srdce bol. Už se nekřižuji v bráně. Ani na hrobě. Ani při odchodu od něj. Ani z brány. Ne. Nekřižuji se. Tohle se musím odnaučit. Takovéhle klikyháky. Taková temná znamení. Ne. Jsem svobodná.

Zdravím staré manžele.

- Je tu nějaký význačný hrob?

Ó, ráda vyprávím o Martinu Veselém, jeho pivu, jeho 252 kilogramech, o ubytování manželů Němcových 1837 v jeho hotelu, o Josefínce Kostelecké, O Katušce Betsage, o rodině Engeově, o pomníku oficírům od přátel, kterým se splašili koně, kalkant Mestek, ten, který tahal měchy... Další a další... Jak se mi příběhy a osudy vyloudily v hlavě z brožury po dvaceti letech. Příště si ji vezmu s sebou. Načtu další... Ty vorle, tady má být průvodce a provázet a vyprávět! Po hodině se loučíme.

Už šlapu po cestičce, kudy nesli mamku naposledy. Vyměňuji vodu, zalévám listopadky. Dala je sem synovcova paňmáma. Včera mi Radka povídala. Smetám listí. Je vidět, že jsem hrob vycídila? Asi není. Hodinku se ometám okolo hrobu. Sedla jsem si na něj. Vedle sebe položené dva kahánky na hrob paní Slezákové a rodiny tatínkovy sestry. Najednou kahánky skočily víc jak dvacet cm z hrobu dolů.

- Přišlas´nás návštívit nebo tu budeš čučet do telefonu?

- Mami, nestraš!

Po hodince rozjímání se odlepuji. Už musím. Mladý hrobník pan Trochimovič pracuje. Když jsme byly v květnu s Ivou u ředitelky TSM, sestry mého největšího dětského kamaráda, Iva projevila nespokojenost s prací hrobníka. Ale já to viděla jinak. Nesmírně pracovitý. Kdykoli přijdu na hřbitov, je v pohybu. Má tu čisto. Je ochotný. Dva pohledy dvou sester. Markantně odlišné.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-09-02_Zastavila_jsem_se_v_kvetince/

Stavuji se v květince.

- Můžu si to tu vyfotit? Máš to tu krásné. Dám obrázky na FB. Udělám ti reklamu.

- Foť, nejseš v muzeu.

Ta tu má zboží! Původně prodávala v Jaři. Mají dva obchůdky. Tady byl umolousaný zaprášený krámek. Majitelka si tu od jara udělala pořádek, stále pígluje, rovná, čistí od prachu. Svou prodavačku převedla do Jaře. Pojedu se tam mrknout. Očekávám špínu, nepořádek v regálech, nepřehlednost. Určitě si na dveřích přečtu ceduli:  Vstupujte po jednom v zafáčované hubě.

Kdo mě vítá doma? Kdo? Koho jsem viděla při odjezdu? Kdo mě vyprovázel? Kdo teď s očekáváním sedí a vítá mě? Očekává něco na zub. MOUREK. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-09-02_Kocicaci/

Naše Hvězdářka, dnes Lucinka Holanďanka :-) 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-09-02_Nakoukli_jsme_k_dceri_-/

Povídáme si s Petrouškem. Jde na trénink. Já do zahrady. Jasně. Kočky se mnou. Zachytila jsem jejich setkání. Zrzka se vyvalovala na křesílku, kam jsem asi dvakrát umístila Mourka. Potvora. Když vyskočila do zahrady, ovinuli krky okolo sebe, pusinkovali se a Mourek ji omyl kožíšek. No jo, jenže pak v předu začli bláznit. Asi dvakrát ji skolil. Dostal od ní do nosu, Zrzka je potvora mrštná; ale byla jsem ve střehu. Jestli mu kastrace nevlezla z jednoho konce těla na druhý. Dnes jsem ho podruhé viděla hrát si. Jak šťastné kotě. Blbnul v trávě. On ví. A asi věděl, když jsem dala inzerát, že pro něj hledáme rodinu, byl smutný. Dnes je z něj rarach. Zas jsem ho zapomněla vtlačit do boudy. Co v zimě...

Bylo to tu zas docela vzrušivé. Kolo života planety se teda ale točí. Pěkně rychle. Někteří lidé si toho už všimli. Nejvíc propíchaný stát Izrael. Očkují už třetí dávkou. O víkendu dosáhli rekordního počtu nakažených. Nepochopitelné, že? Logicky - kdo to teda roznáší, když tam mají  85% obyvatel zabodaných...

Dobrou noc!