Komu vadí svépravnost naší maminky? Nějaké lidské chamradi?

Tak zas pracovní den. Vstávat, vstávat. Stále mám na mysli maminku. Peču chleba. Kvásek nádherný. Těsto vláčné.

Skyp.

Maminka. Utrápený uzlík. Trpělivá. Čeká na konec. Paní koordinační se ptám:

- Pracujete od pondělí do pátku nebo se u vás pracuje i o víkendu? Mohla bych vědět, proč jsem směla donést minulý týden hned po povolení kytičku růží, maliny a včera to nešlo?

- Paní Hrobská, kytičky byly doručeny.

- Ale za jakou cenu! Pečovatelky byly zelené strachy, bály se.

- No my to máme tak, že balíčky můžete nosit v pracovní dny od osmi do šestnácti po předchozí telefonické domluvě.

Ty vorle, já jim snad navrhnu ještě písemnou žádost a písemný souhlas rodičů! Dnes se všemu řehtám. Jsem jak zfetovaná.  

- Aha, a v pátek to tam zavřete a o víkendu tam jsou klienti sami, ano?

- Ne, ale...

- Tak si prosím uvědomte, že pracujete s dosud živými lidmi. To nejsou věci! Nota bene, byl Den matek! Je to sadistické, bránit přinést květiny mamince. Je to neurvalé, neetické, nesoucitné.

Maminka sleduje náš hovor. Jak se mám teď soustředit? Zpívat? Tleskat?

- Maminko, jak se máš?

Jasně - vím, co odpoví. Vysvětluji, že už brzy budu moci za ní přijít. Raduje se.

- Mami, vyprávěj mi něco z dětství. 

- Každý má dětství. Já jsem taky měla dětství.

Lovila slova, nemohla si vzpomenout. Strašidelné.

- Žilo se vám líp s babičkou? Nebo pak když si ji našel děda? 

- Líp s maminkou. Samy. 

- A mamko, ona pracovala u Sehnoutky ve fabrice?

- Žily jsme z jejího platu. 

- A kde tys byla? Kam tě dala v pracovní době?

- Tam měli jesle. Dala mě do jeslí. 

- V továrně?

To vím. Už dřív mi to říkala. Jen ji zkouším. 

Potřebuje na záchod. Pomóóc. Za chvíli je zpátky. Využívám čas dnes jen ke komunikaci. Vzpomněla si na dopis ode mě. Ona si vzpomněla! Překvapuje mě to. Dopis od dcery s poděkováním ke Dni matek. 

- Paní Hrobská, chtěla jsem Vám říci, že paní doktorka Š. zažádala u soudu o znesvéprávnění maminky. Té jsme to oznámili. Vám to oznamuji. A Vaší sestře to zavolám.

Ty vorle. Státní mašinérie. Co si to ta Mengelka dovoluje? Co si dokazuje. Proč mě napadá takové divné slovo? Kjava. Co to znamená? Vůbec nevím. Ale řehtám se. Představuji si, co asi to slovo znamená! :-) :-) :-) Je to ďas? Má to rohy? 

Volám Ivě.

- To jako chtějí něco dědit? Nebo co tím sledují?

- Pomstu. Mengelka se mstí, že jsem odmítla ty její jedy. Síla moci. To víš, největší trpaslíci si vyskakují, aby viděli aspoň na pult.

- Ale já s tím nesouhlasím! Nerozumím. O co jim jde? Vždyť se nic nezmění!  Je zavřená v DD. Co tím sledují? 

- Otravuje. Jak masařka. Řekla jsem, že u soudu chceme být. A maminku chci zastupovat.

Ještě s Ivou dlouho hovoříme. Bože, dej, ať všichni šmejdi světa skončí na smetišti, kam patří!

Volám vedoucí koordinátorek. Koordinátorka je podle mě jen jedna. Je to něco jako slovo nejideálnější. Špatné! Nemůže být něco nejideálnějšího.  Už význam slova ideální je superlativ. A koordinátor je jeden. Jen jeden. Ale v Absurdistánu jich je víc, a ještě je jeden na vrcholu. Vedoucí všech koordinátorů si zapisuje, pozor, ZAPISUJE, že si přejeme balíčky i o víkendech. Ono totiž bránění kontaktu s blízkým - tedy zákaz použití komunikačního zařízení je omezování lidských práv. A jestli se nepletu, je tady něco jako Listina základních lidských práv a svobod. A to se v DD jasně, tvrdě a cíleně NEDODRŽUJE!!!  

Jinak - doporučuji najít si na FB dnešní brífing s vládou. To byla prča. Číst reakce: 

Radek Čižmar
Pane Vojtěch vi tak kecáte že se zachvilku zastřelim už to nemužu vidět 

Český národ je vtipný. Řehonila jsme se nahlas. 

Při jídle a pití si hosté mohou roušky sundat. No to je bomba. Teď to hlásili :-) Mohu si sundat roušku při jídle :-) Ty vorle!

Pozoruji ten nepřehledný organizovaný chaos. Co smím, co nesmím - to mi mohou dát dobře pocítit policisté - mocenská složka státu. Jsem z toho jelen. Lidi psali - já už si nepamatuji, co jste říkali na začátku. :-) :-) Valím oči! Kosmetička v rukavicích!!?? Kadeřnice v dvojitém obfáčování? :-)  Prý přes štít nevidí. Ve štítě se jí obráží rouška; ne, náhubek! A ještě se potí štít! A těch dezinfekcí! Hlavně s nápisem kovid. Ne, já jsem k nezastavení. Řehtám se a řehtám. Je to fakt DIVADLO SVĚTA. Jsem divák. Pozoruji ovčany. Reportéři - nemají o čem psát, Mluvit? Třeba že královna se propadla do smetiště dějin. Trošku jsem zinovovala. Nebo že by řekli, že tamtéž se odebrala Hitlerka? Ne! Smíte! Nepovolené! Vláda uvolní... Rozvolní. Hrady ano. Hrady ne. Jsem jelééén! Děda by řekl - do pr**** střelen -odcházím spát

Jdu se těšit na zítřek. Vlastně na dnešek. :-) 

Dobrou noc!

P. S. Syn mé učenky chodí do první. Nádherně píše. Uvolněná ručenka. V písance mají nádhernou pomůcku, aby si nepletli b a d.