Koncert učitelů ZUŠ - exploze dojmů

Skončilo Přísně tajné s panem Macinkou. Napojila jsem se na Xaverův deníček. Poslouchatelné. Přátelské. Bude půlnoc. 

Ráno.

Horká voda s citronem. 

- Připíjím na krásný přátelský mírový den!

Smrk naproti v zahradě kýve, že rozumí a souhlasí.

Ráno jsem začínala v devět. Brr. Vražedný čas. No jo, jenže já jsem vítala prvního klienta s bochníkem těsta v rukou. Jen ho položit na ošatku k vykynutí.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-09-dopoledne-poledne

Než odbavím pána, utěrka na ošatce nafouknutá. Péct. Povedl se. Chvíli si hraju s kočičáky na zahradě. Oběd. Mourek - přátelský hošík. Věrný, netoulá se a váží si ubytování u nás. Když byla Zrzka kotě, to bylo někdy v říjnu listopadu dvacet, pozorovala jsem za oknem přikrčeného kocoura.

- Zrzi, pozor na něj! Krokodýl! Přišel kvůli tobě.

Pak přišlo jaro. Krokodýl chodil už oficiálně. V létě si tu bránil revír. Měl oteklé oko z nočního boje. Na veterině jsme zaplatili ošetření, kontrolu, masti, kapky… Na konci léta po Zrzeččiných koťatech jsme je oba v jeden den nechali vykastrovat. A byl nabídnut k osvojení. Jé, to se do mě pustili lidi. Že ho nyní vydám… Měl už ubytko v Pze s výběhem do zahrádky.

- Prosím tě, když už jsme do něj tolik investovali, tak si ho necháme. Ale nesmí dovnitř.

Aha. Propasírovala jsem mu povolení k pobytu v zimní zahradě. Měl tam záchůdek, mističky, a byl celou noc zavřen v akváriu. Poslušně čekal, až ráno otevřu dveře. Takhle to nejde. Bydlí tu a nebydlí. Vyprosila jsem mu aspoň ležení v koši u kamen. Nesměl nikde vizitýrovat. Jasně, že si v noci určitě obešel dům. Z bezpečnostních důvodů – únikové cesty. Pouštěli jsme ho ven. Nechtěl. Bál se, že ho nepustíme do tepla. Pustili. Teď si v noci jde oběhnout revír. Než jdu spát, zavolám ho. Zavolám je. Oba. Když je pouštím:

- Mourku, a hlídej Žofinku!!

Když jde jen on sám:

- Mourku, a vrať se v pořádku domů.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-09-v-zahrade

Je čas – do jahod. Co já s tím políčkem? Ryju, probírám kořeny pýru, pampelišky. Vyrývám staré sazeničky. Podhnojuji je. Holky, předveďte, co umíte. 

Dnes jsem poznala našeho nového nájemníka. Hustý vous. Příjemný přátelský pán. Od Evičky.

- Myši ve špajzce máte vymlácené. Díru Petroušek zasilikonoval. Na podzim zavírejte dveře. Ale teď se tam nakvitýrovaly na jaře. Oni umějí i po omítce. Nahoře v ložnici lišta zadělaná.

- Jj, Lukáš nám říkal.

- Víte, z čeho mám obavy? Až v sobotu přijedou Eviččini rodiče, aby neřekli, kam jste se to odstěhovali. Do starého domu.

- My jsme bydleli v domě v centru, vzdušnou čarou sběrný dvůr. Lidi se tam vyměňovali.

- Vím, opravili zvonky, které nefungovaly. :-) 

- Neopravovali nic. Ti stěhující nechávali v průjezdu gauč, nábytek. To vždycky někdo musel uklidit. K nám popeláři museli pro popelnice. V domě se deset let nic neopravovalo. Rozhodli jsme se.

Vracím se do jahod. Petroušek mě přišel pochválit. Prý ať si odpočinu. 

- Peťuš, ty seš syn zahradníka? A říkají ti něco agro lhůty? Jahody jdou do květu. To je třeba udělat teď během dvou tří dnů. Už před týdnem bylo pozdě. 

- Chceš pomoct? Já bych ryl, ty bys vybírala kořeny.

- Ne. Seď. Kuř. Odpočívej. 

Volá Lukáš. Ve středu to nestihne. Ve čtvrtek předá dům a klíče. OK. O všem informuje Evičku a Jiřího. V sobotu jim předám dům.

- Byl tam podlahář?

- Byl. Asi tři minuty. Řekl, že si máte to lepidlo umýt.

Péťa to slyšel.

- No, tak za dva a půl tisíce pěknej vejmrd. Když tam před čtyřmi lety linoleum pokládal, vys… se na to. Teď to musel opravit. Vzal si peníze. Já se ho zeptám.

- Tak já zaplatila 2500 za tři minuty a mám si umýt lepidlo? Aha. OK. Už žádné kšefty.

Volá kamarádka. U hovoru se chystám na koncert učitelů ZUŠ. Cítím v kostech, že tam mám být. To bude zážitek. A byl! Unikátní.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-09-cestou-na-koncert

Navlékla jsem si své nové šaty s vyšívanými květy na rukávech. Černé. Všimla jsem si, že už muži nenosí bílou košili a sako. Vystupující muži měli černé košile, černé obleky. Nikdy jsem si nevšimla. Až dnes. Nevadilo mi to. Černá chrání před zlými energiemi. Ale nepustí k člověku ani ty dobré. Kde je bělost? Kam se poděla barevnost... 

Fotím vilu, která vypadá jak příď lodi. Kulatá okénka působí dojmem kajut. Takových vil tu máme ve čtvrti Na Ptákách hodně. Jako na Hanspaulce. Etymologie Na Ptákách - c. k. vojáci chodili z pevnosti střílet do holubů v místech, kde později vyrostly prvorepublikové funkcionalistické poklady. Vilová čtvrť dostala název od holubů. Teď nevím, jestli asfaltových nebo hliněných.  

Zabírám věž našeho krásného gymnázia. Funkcionalistická stavba architekta O. Lisky. Vyprojektoval unikát moderní na svou i dnešní dobu.

https://nachodsky.denik.cz/volny-cas/pred--lety-zemrel-spisovatel-jaroslav-zak20100830.html

Učil tady asi deset let Jaroslav Žák. Bydlel ve vilce od nás za rohem. Tak trochu se v našem městě skrýval Němcům z očí. Autor článku PhDr. Uhlíř měl Žáka za souseda z druhé strany ulice.  Bydlíme na jednom vilkovém sídlišti Na Ptákách - před a za tratí. Tu karikaturu u článku vytvořil malíř Jiří Škopek. Bydlel ve své vilce taky nedaleko našeho domu za tunýlkem za tratí. 

Žák tu napsal mnoho děl a dílek. Nejznámější Študáci a kantoři (Fričem zfilmováno pod názvem Škola základ života). Pak Frič zfilmoval ještě jeden román – Cesta do hlubin študákovy duše.

Jak se asi studentům studuje pod lesem vysílačů a antén? Odsud bereme interfernet i my.

Na cestě ještě jedna vila – zelená. Dnes školka. Odsud vypravoval Köpke svého patnáctiletého syna na frontu v Hřebejkově Musíme si pomáhat. Tehdy při filmování tu byla skvělá souhra mezi filmaři a obyvatelstvem města. Hřebejk byl ještě normální.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-09-na-koncerte-ucitelu-uchvatne

Přibíhám na koncert po první skladbě. Vedle mě sedí dvě členky Cantusu. Miluji ten soubor. Za týden je uslyším. Na Vánoce jsem jim darovala archivního Cheneta. Teprve dnes si od 14.12.23 čtu zprávu v Messengeru, že víno bylo víc než skvělé.

Muzicírování, zpěv, hraní, koncert... Ježiš, to je tak nádherné. Učitelé válí na saxofon, trombon, trubku – tyhle dechové nástroje mě rozpalují. Klavír, varhany... Kristýnka zpívá dvě písně. Ta druhá Vandrovali hudci – pamatuji na její název ve zpěvníku asi tak v šesté sedmé třídě. Teprve dnes – DNES – slyším její smutnou melodii a text. Celý koncert vtipně a fundovaně uvádí ředitel školy pan Kovář. Když uhodil do varhan – ó, ty zněly jak v chrámu. Zajímavé, když jsem slyšela výkon na trubku, vnímala rychlost prstů, náročnost dechu – najednou jsem se přenesla do mrazivého zasmušilého dne bez slunce u lesa nahoře nad Chvalkovicemi. Klusala jsem na běžkách a slyšela svůj dech. Do toho trubka...  Divný vjem. Ale ne nepříjemný.

Žáci klavírního semináře hrají Paganiniho skladbu pro šest rukou. Jenže tu je jen jedno křídlo. Paní učitelka vymyslela střídání – kouzelně secvičeno. Moc se mi to líbilo. Originální.

Koncert profesionálně odveden. Ó! Mohli by ho vysílat v televizi místo trapného vaření a hnusných detektivek. Parádní výkony. Natahovala jsem čas. Ať ještě chvíli, chvíli slyším rozkošné, lyrické, dramatické, jazzové tóny melodií. Páni učitelé! Jste vynikající! Klaním se před vašimi neuvěřitelnými výkony. Děti, které máte ve své péči, mají povinnost, zálibu, koníčka a myšlenky na ušlechtilou a bohulibou činnost. 

Ještě teď u psaní jsem tam v sále, kde prý každý z nás byl stowattová žárovka. Jo, bylo tam vedro, jako když topili. Na konci jsem cítila jako by se vzduch ochladil. V sále najednou příjemno a dýchatelno. Jsem ráda, že jsem stihla přeorganizovat své lidi v diáři. To by mě mrzelo, kdybych o tyhle dojmy přišla.

Venku se setmělo. Stále teplo. Jedna z učitelek - Kristýnka – zpívala dvě písně. Jedna o těch dvou v javorovém lese – stojí před školou. Loučím se.

- Dám tě na FB.

Usmívá se. Kývá. Chválím výkony.

- Ty máš hezké šaty!

Udělala mi radost. Ty rukávy. Moc se mi líbí. Jednoduchý střih. A ona věděla, že mi udělá radost. 

- Máš ještě jedny, viď?

- Jak to víš?

- Sleduji tě. Tak je ukaž. :-)

Klušu domů tmou. Jdu přes stadion. Jé, tady dnes mohu přeletět louku suchou nohou. Ještě v lednu cestou z muzea z přednášky jsem se po pár metrech vrátila raději na cestu. Utopila bych se v bahně. Slunce stihlo vysušit rýhy, dupance, stopy. Přešla jsem louku na rozdíl od ledna suchou nohou ve svých nových červených lodích. 

Už se blížím k domovu. Přehoupla jsem se přes malé závory. Slyším za sebou blikat červené světlo. Co je to za figuru? Světlo se přece neslyší. Po železňáku se sune vlak. Blíží se. Za chvíli projede závorami. Když je přecházím, vždycky cítím strach. Ani se neotáčím, když cítím, že vlak supe za mými zády. Ještě jednou jsem na běžkách. Tentokrát dole pod železným mostem. Svítí slunce. Klušu ve své stopě. Sněžka svítí na obzoru svou bílou kožešinovou čepičkou. Nad hlavou se mi míhají okýnka vagonů... 

Blížím se k domovu. Zkoumám, jestli je Petroušek doma ze zápasu. Není. Nesvítí se. Auto tu nemá. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-09-doma

Světýlka v zahradě. To já ráda. Dávám pozor, abych neklopýtla o Mourka. Odemykám. Už je tu.

- Moure! Tak pojď! Pojď domů!

Za dveřmi už číhá Žofka. Střídám jim stravovací dny. Včera masový. Dnes konzervy 100% masa. Přimíchán Felix. Jak já je převedu na ty stoprocentně masové, když jim nechutnají... Možná, až snědí zásoby, budou jen na masíčku.

Už je tu Petroušek.

- Vyhráls´?

- Nemohu prohrávat často. Vyhrál.

Je to můj král. Já to vyhrála s ním. V životě. On nepodlehl pomluvám. Vybral si mě. Ukecal. Jsem šťastná, že jsem se dala. A že jsem mohla vstoupit rituálně sňatkem do jeho rodu. Na rozdíl od jedné, která tam už dávno nemá co dělat. Podváděla, chovala se nečestně, vystřídala několik vztahů a najednou si vrátila jméno, které jí dávno dávno nenáleží. A ještě o mně nehovoří hezky. 

Pomlouvači všech zemí, víte co??!!! Zameťte si před vlastním prahem! Vy svatí! Neposkvrnění! Vy výkvěty všeho dobra, cti a lásky! Hlavně odhoďte škrabošky, masky, přetvářky! Dovolte si konečně zařvat z plných plic:

- Císař je nahý!

No vidíte! Zvládli! Nazdar! 

Křičím to celý život. Svět můj křik nechce slyšet. Totiž SVĚT CHCE BÝT KLAMÁN. 

Dobrou noc!

P. S.

A tohle je rarita. Myslela jsem si, že je to legrace. Večer koukám, pozvání od Hřiba ke sledování Až když jsem si přečetla poje

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-09-blokovana-magistrala-ucpana-pha-a-tady-se-resi-pruhy

Zdeněk Hřib - náměstek pro dopravu

8 hod ·

Vylepšili jsme nátěr pro nové tramvaje Škoda ForCity Plus Praha 52T!

Zastávám názor, že design musí být pěkný, ale i praktický. Proto jsme například změnili skladbu pruhů na vozidle tak, aby červená vždy označovala prostor vstupních dveří. Cestujícím to totiž pomáhá zorientovat se při nastupování.

Dál jsme snížili celkový počet pruhů, aby tramvaj působila klidnějším dojmem a byla na pohled elegantnější.

Dbali jsme také na to, aby byly barevné plochy v souladu s tvary a jednotlivými díly vozidla. To znamená, že barevné zlomy jsou záměrně vedené kolem kloubů a hran jednotlivých dílů. Všimněte si třeba, že pruhování už rušivě neprotíná podvozkovou část, ale je čistě v šedé.

Tenhle přístup jednak zlepšuje celkový dojem z tramvaje, jednak je ale praktický i při údržbě. Vyměňovat se dají totiž celé jednobarevné díly.

A proč je vlastě tohle všechno důležité?

Praha byla jednou z posledních evropských metropolí, která neměla sjednocený nátěr vozidel. Každá dodávka nových vozidel navíc znamenala vznik dalších designů. Což vytvářelo akorát chaos.

To ale postupně napravujeme. Do jednotných barev PID se letos převlékne už většina autobusů v rámci postupných výměn. Nový nátěr ale získávají i nová železniční vozidla a modernizovaný vozový park.

Z toho důvodu jsme chtěli, aby i nová flotila tramvají vyjela do pražských ulic v jednotném nátěru, který bude po všech stránkách vyladěný.

Díky Pražská integrovaná doprava a Dopravní podnik hlavního města Prahy!