Končím
Procházím internet. Poslouchám Cyrila Svobodu v nějakém rozhovoru ze začátku prosince. Jdu se mrknout, jestli je to Cyril. Rozhovor je i na PL.
https://www.facebook.com/reel/2020512865460948
Vysvětluje, co si smí zákonně dovolit prezident. Premiér navrhne. Prezident odmítne. Zákon č. 2 z roku 1969 Sb. říká, že v čele ministerstva musí stát ministr. Bez něj to nejde.
Dívám se, kde všude je o Turkovi... Všude. Prezident lhal, kolují videa o tom jak zapírá. Druhého bude lustrovat?
Chjo, dnes celý den bim bam bim, Turek, rozvědčík… Furt dokola. Končím. Mám vcelku hotovo. Uklizeno. Upečeno. Zabaleno. Jen místo tisíce čtenářů ve statistice nula. Nula? To není možné. Vím o lidech, kteří čtou... Všechno jednou končí.
Nějak jsem dnes nahlížela na svět jako na žabomyší pinožení. Dřív jsem se účastnila obhajob, hádek, snažila se prosadit svou. Dnes mi to je volné. Úplně. Nechává mě klidnou něco, co nezměním. Mám názor, nakonec Turka stejně jmenuje. Je jedno, jestli tam bude Turek nebo Maďar.
Ráno jsem našla svůj ntb odčervený na křesle. :-) Prý byla nemoc z tg. Nekonečné kolečko. Pořád být ve střehu, hlídat, testovat. Chtěla bych změnu kulis. Zvolnit. Nestarat se.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-12-22-veverka
Volá Linda. Dívám se do zahrady. Veverka nakukuje do láhve se semínky.
- Počkej, jdu si natočit veverku.
- Mami, vždyť jich tam máte.
Veverušek zlodějek je tu opravdu dost. V létě tu lítají nad zahradou v korunách stromů. Kvičí a pískají. Ta dnešní hopsá po trávníku. Stojím v otevřených dveřích do zahrady. Žofka mi proběhla pod nohama. Přikrčená k lovu. Volám ji. Nedbá.
Na papírku čtu vzkaz. Mám zavolat Petrouškovi, až se probudím. Volám.
- Stojím dvacet minut frontu na kapra.
To on rád. Chodí tam, kde je zná. Poklábosí…
Je tu s rybičkou. Pověsil ji na klepadlo. Chystám mu buličí oči s večkou. Jé, měla jsem v plánu upéct bagetky. Zapomněla jsem. Až teď jsem si vzpomněla. Maňana.
Dnes jsem pracovala skoro třináct hodin. Nic jsem neudělala. Převlékla jsem. Připravila lehký oběd. Naložila jsem krůtí prsa do marinády. Výjimečně – hranolky pro ušetření času. Jablečný kompot s jahodami, hroznovým vínem, mandarinkami.
Večer bych měla jet na koncert k Lindě. Nestihnu. Nepojedu. Za celý měsíc jsem oběhla fůru výstav, přednášek, koncertů, trhů, divadel, zpívání. Bylo to bohaté, senzační, krásné, dojemné, nádherné, obohacující, emotivní. A to jsem před týdnem nestihla koncert na gymnáziu. Kýchala jsem. Chtěla jsem ho slyšet. Koledičky. A ani jeden třídní koncert v hudebce jsem neslyšela. I tak jsem vymetala, kde se dalo. Nechávám do sebe znít hudbu. Mám ráda vyprávění, jak to bylo dřív. Krásná přednáška o Vánocích v Krkonoších.
U práce poslouchám videa jakéhosi archiváře.
https://www.youtube.com/results?search_query=archiv%C3%A1%C5%99
Roztrhl se s nimi pytel. Jakoby někdo potřeboval vyjet s informacemi mezi lidi. Třeba jak tu ještě před dvěma sty lety žili obři, stály obrovské nádherné tartarské stavby. Kde je pravda? Asi před pěti šesti lety jsem na SV poslouchala pořady Jiná chronologie dějin… Hezky do sebe informace zapadají. Jak mozaika.
https://www.youtube.com/watch?v=wHI9FhHSX8M
Šokující Pravda o Minulosti, v Rukopisu z roku 1357. Tajemství Tartarie
Dnes jsem se dozvěděla, jak hezky nás obelhali ohledně zašlapání informací o Tartárii. Nějaký křesťanský rytíř sir John Mandeville podnikl ve 14. století cestu do neznámých zemí. Popisuje země, národy, zvyky, zákony a politické uspořádání. Vzdálenosti měří na dny cesty. Text je psán jako podrobná zpráva očitých svědků, kteří vše viděli na vlastní oči.
Svět ze stránek rkp se radikálně liší od toho, co se učíme ve škole. Jeho politická mapa světa je osídlena říšemi, které moderní věda řadí do oblasti mýtů. Informace z textu mají šanci otřást tím, jak vnímáme svět dnes.
Sir John Mandeville zanechává za sebou země obrů. Vede nás do velké země Kataj. Popisuje zemi s bohatou vznešenou rozvinutou civilizací. Kataj. Magnet pro obchodníky světa, kteří se tam sjíždějí pro koření, hedvábí a všemožné zboží. Centrum světa. Jedno z měst je nejlepší na světě pro kvalitu hedvábí. I toto město bledne ve srovnání s hlavním městem, kde sídlí vládce. Mandeviol představuje velkého chána z Kataje. Nejmocnější vládce na celé zemí. Chán žije v nejkrásnějším paláci, obrovském, jaký si lze představit. Podhledy v sálech odlity z čistého zlata. Nespočet sluhů, žen v harému, dětí, vnoučat. Ve státě velkého chána se nepoužívalo zlato, ale peníze. Pokud se opotřebovaly, ve státní pokladně jim je vyměnili za nové. Zlato a stříbro chán používal jako stavební a dekorativní materiál. Nejpřekvapivější část rkp je osobní svědectví autora. Totiž on prohlašuje, že on a společnici sloužili ve službách chána patnáct měsíců proti vedlejšímu králi. Jde o dokumentární význam, protože se tu nepopisuje pohádkové království, ale říši, v níž sloužil víc jak rok. Ve 14. století vládne vládce říši neskutečně vyvinuté, obrovské. Kam zmizela, že nezanechala ruiny, kroniky? Protože Kataj není to, co si myslíme. Tajemství ztracené říše – čteme starověké texty dnešní optikou. Dáváme rovnítko mezi Kataj a Čínu. Máme to v sobě zakodované. Jenže rkp. zcela mění obraz světa. Kataj není ČÍNA. Na východ od této říše leží Čína. Podle rkp. není Kataj samostatnou říší, ale centrální nejbohatší a nejznámější provincií nebo snad hlavním městem. Jméno této severní říše je Tartárie. Velké město Kataj se nachází v Tartárii. Jak geniálně Tartárii změnili? Ztratili? Velká Tartárie měla území v Asii. Vzpomínka na tak bohatou a rozvinutou zemi musí být vymazána. Vítězové vzali název Kataj a uměle ho přilepili k sousednímu státu – Číně. Vytvořili falešnou stopu pro budoucí historii. Badatele by stopy vedly do Číny. Samotný název říše Tartárie byl postupně stahován z oběhu, nahrazován, dokud úplně nezmizel z mapy. Globální řízený proces amnézie. Zapomínání.
U toho mi jde práce hezky od ruky. Krém na tmavé trubičky. Čert mi napískal, abych vyzkoušela skvělou hubičku na tvoření krásných kytiček. Šlehám sníh na pusinky. To jsem si dala. Jeden pytlík mi praskl. Upatlaná až za ušima. Druhý pytlík… Ireno, mělas´ velké oči. I druhý sáček praskl. Zatracená hubička!
Navážíme dřevo.
- Podívej, co mi tu píše radar.
Směju se. Radar nikdy nesleduji.
- Za tři hodiny dvacet pět minut, začne sněžit.
- Jo? Tak to navezme dřevo s čepicí. Kdyby napadlo, ať máme zásobu.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-12-23-vanocka-na-dva-zpusoby
Zadělávám na vánočku. Zas velké oči. Dvojnásobná dávka. Omylem. Totiž mám přebytek smetany od horské krávy Maliny. Nešlehám. Ukládám do hrnečku. Dnes jsem jeden hrneček vyprázdnila. Kydla do stroje dvojnásobek. Nevadí. Zítra pojedu k Ivě. Vezmu jí s sebou. Jednu vánočku zkusím podle videa ze tří copánků ze dvou pramenů.
https://www.facebook.com/reel/837612562078515
Důvěřuji své zaběhané cestičce ze čtyř, tří, dvou pramenů. Nejdřív si chystám tři krát dva prameny. Pak jeden stále překládám. Zkusím je dát obě vedle sebe. A kupodivu – povedly se oba způsoby. A vešly se.
- Měla bys zatopit.
Jé, já na to v běhu práce zapomněla. Dvě pračky prádla vymáchat, vyždímat, usušit.
- Peťuš, doplním trubičky. Jsem patlal, vůbec nevím, jak je mám máchat v čokoládě. Zbylý krém dám na ledovky. Zbylé ledovky zítra spojím bílým krémem.
Hotovo. Jdu spát.
Dobrou noc!