Konec. Zítra začínáme znovu

Osm. Tma za okny. Kam spadlo sluníčko? Vylézám. Snídáme. Já a kočky. Petroušek někde poletuje. SMS.

- Děkuji za dárky. :-)

Aha, už vím, kde je. Včera jsem mu to nabalila, nachystala. Předal. 

Vyrábím pribináček, čokoládovou pěnu. Míchám tvaroh, jak ho míchávala maminka. Nikdy nezapomněla ochutit citronovou kůrou, vanilkou. Rozinky pro jistotu máčím, proplachuji. Prý plísně. Hotovo. Lezu na půdu. Visí tu několik praček.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-12-31_Silvestr_jako_obycejny_den/

Zadělávám na vánočku. Pro letošek poslední. I když dojídat ji budeme v roce 2023 a v tom roce doufám, budu zase vánočky péci. Dávám program - doplňte nádobku. Ne, ne. Žádná pára. 180°C na 25 minut. Nazdar. Povedla se. Vařím pár brambor. Mám tam ještě ten zázračný točeňák s velkým obsahem masa. K bramborům přihazuji vajíčka. Bílé skořápky. Věčná škoda. Bílá vyfukuji. Miska bramborového salátu narostla. Možná upeču bagety. Nebo ne? Proč? Chlebíčky nikdo jíst nebude. Jen oschnou. Nebudeme se cpát. Je tu bůček. Kdyby byl potřeba. Křen máme.

Žehlím. Poslouchám ing. Tichého se zpravodajstvím z Ruska, USA, Ukrajiny, Turecka, Řecka, Itálie... Slyším hovor.

- Tati, tak my přijdeme za půl hodinky.

Akorát dožehluji. Jsou tu. Vnučka si jde lehnout. Že by únava z bruslení? Sedíme. Povídáme. Ne, nikdo nechce jíst. Lidi jsou plní.

- Hele, víte, že EU chce zakázat Vánoce kvůli uhlíkové stopě?

- Ale my si uděláme, viď?

- Jo, aspoň bude v obchodech klid. :-) Lidi nebudou šílet. 

Mládě se vzbudilo. Zvracelo. Tak nic. Jdou domů.

- Peťuš, jak bys zhodnotil rok?

- Byl dobrý, ne? Všechno se podařilo.

- Peťuš, pojď, natočíme zdravici.

Kouká překvapeně.

- Něco z tvého oboru, něco ze sportu... Začneme třeba tím otočením se za rokem.

Natočili jsme to hned napoprvé. Jediné slůvko bych opravila nutit děti ke sportu, ale hned z toho vybruslil nenásilím. Péťa tak krásně zhodnotil a popřál. Líp než já. Péťa se s ničím nepáře. On je ještě chlap. Muž činu. Nežvaní, koná.

- Muzliku, ráno vstávám na odpisy. Jdu spát.

- Běž, běž! Dobrou noc!

Kitty si zalezla do skříňky v ložnici. Zrzečka spouští hrůzu. Moc se bojí. To je poučka z grafologie - kolik úzkosti, tolik agrese, a naopak kolik agrese, tolik úzkosti. Mourek se rozvaluje na horké dlažbě. Asi jeho zkušenost s dělbuchy, když se ještě někde toulal, zanechala razítko v duši:

- Neblbněte! Vylezte. Nic vám to neudělá. Jen to dělá hluk.

Dnes jsem chtěla jít brzy spát. Víc než brzy. Tenhle den nemám vůbec ráda. Je to pro mě vlastně nejošklivější den v roce. Umělá řachanda. Veselí. Smích. Řehtám se celý rok. To neznamená, že se budu řehtat na povel na Silvestra. Střílečky devastovaných niter zženštilých mužů. Chlapi v nich umřeli. Udělali z nich fňůkry. To používal Emil Zátopek. To slovo si pamatuji někde z nějaké čítanky, kde líčil, jak v Baťově škole práce nechtěl běhat. Tak když v nich zabili chlapa, aspoň silvestrovská imitace síly. Nadělá to hluku, létá to do vzduchu, může se tvářit důležitě. - Ano, za okny průběžně práská. Od oběda. Z těch, jejichž otcové jsou ještě chlapi, už dávno vyprchala válečná zkušenost jejich dědů. Zahrávají si. Teda hrají si - ono to vydává rány. Na chvíli se zženštilí stanou jako že muži. Že by toužili po zážitcích pradědů a dědů?!

Proč nejhnusnější den? Ano, nejhnusnější. Žere se. Už nemůžeš. Celý den někde duní. Kočky se bojí. Ty se bojíš o ně. V poslední době mám hnusné asociace... Co kdyby, co když v dálce... A co ti lidé, kteří přicházejí o život. Do posledního vojáka... Jak je asi těm lidem? Zima. Nový rok. Nemají teplo, jídlo, postel. 

Letos je Zrzečka doma. Jediné plus.

Za mlada jsme trávili Silvestry na horách. Po rozvodu taky. Každý si se mnou potykal. Přátelsky hovořil. A pak jsem ho potkala na ulici. Na moje ahoj se ozvalo suché dobrý den. Aha! Po té zkušenosti jsem s dětmi odjížděla druhý den po Štědrém dni lyžovat. A návrat třicátého večer domů. Neměla jsem zapotřebí se s někým družit. Nemám ráda familiární chování. V našem panelovém domě jsem zachovávala vykání. Psycholog by řekl - nepřipouští si je k tělu z nafoukanosti, ale ze silvestrovských zkušeností. Jen se sousedy na patře jsme si tykali.

Jdu psát. Pouštím si na ČT Poctu Karlu Gottovi. Když zpívá Andre Rieu, hýkám na gauči, zpívám, pouštím slzy, dojímám se... Tleskám. Péťa mě z legrace okřikuje:

- Už jedou! Už pro tebe jedou! Už jsem tam volal!

Ne ,dnes Mistrovi  neskládal poctu André. Pocta Karlu Gottovi. Mnoho našich zpěváků. Zahleděla jsem se do tváří se Zrzkou v náručí. Co písnička, to jiná životní vzpomínka. A že těch písniček Karel nazpíval. Pořad se mi líbil. Nesleduji TV. Občas na počítači. Nemám zájem. Ale u Pocty se nedalo psát. Jen jsem hleděla, potichu si zpívala. Vzpomínala. 

Dám dělovou ránu... Neváhej, začínám do děla náboje cpát. Neváhej! Vždyť já mám ten vás dům docela rád...

Jsem překvapena, jednak, že mám text od útlého věku uložen v paměti. A taky se divím, kolik slov se tam vejde. Vhečmá do jednoho verše. Poslouchám kvalitní texty. Co písnička, to perla.

Dara. Zvonky štěstí. Její part zpívá krásná štíhlá tmavovláska. Charlottka. Dara tentokrát zpívá Karlovu melodii. Dojemné. Ivanka v první řadě zpívá, šije to s ní. Vedle ní Karlova celoživotní přítelkyně Jiřina Bohdalová. Taky Karel Šíp.

Pepíček Zíma V poslední době jdu do sebe... Všechno jsem opustil pro tebe... Jeho výkon nesnižuje, že sedí na křesle. Bezva. Kolik mu už je? Dnes nemá své červené sako. Taky celoživotní. :-)  Nadšená. Obdiv!

Jsou svátky... Hospodyňky v zástěrách... Slzím.

Alphaville. Být stále mlád. Dasha. Leoš Mareš - jak se říká recitaci v rytmu zpěvu? To není skat, scat. Ani rap. Leoš recituje. Hledám oficiální video. Jak jede Mistr limuzínou. Už je vzhledově ve svém starším vydání po nemoci. Leoš Mistrovi do čistého zpěvu a nadčasové hudbě Alphaville inteligentně recituje.

Marek Ztracený Ta pravá z poslední desky v roce 2018. Jo. Brečím. To bylo to krásné video v bílých záclonách. Hold Ivance. Hold svým holkám. Karel je nenahraditelný. Kdykoli ho slyším v autě, zavlní mi srdce. Mé srdce pracuje asi tak patnáct, možná víc let, úplně jinak než v mládí. Lakmus. Jak mi někdo nebo něco nesedí, srdce napoví. Srdce se vlní jak vlajka ve větru nebo se ždíme. Normálně - jako hadr v kbelíku. Když se srdce kroutí, ždíme, vím. Dnes u všech, VŠECH zpěváků, písniček mi vlaje. Není tam nikdo, kdo neumí. Všichni se snaží. Richard Krajčo. Poslední jeho autorská. Někdy se ví, co Bůh chystá... Tam se vědělo... Mohla si to s ním střihnout Charlottka. Ale Richard odzpíval sám. 

Jdi za štěstím. Karel ji před odchodem přezpíval... Myslím, že vzkazoval lidem, aby se nenechali zmermomocnit. Aby si uchovávali své štěstí. Zdravý rozum. A pokud štěstí nemají, ať si za ním jdou. Mnoho lidí cestu za štěstím nepochopilo. Upsali se, aby mohli za tzv. štěstím. 

Urbanová! Hele ji. Před mnoha lety spolu jeli turné, nemýlím-li se. Nebo nějaké koncerty.

Konec. Aha. Půlnoc.

Mourek si trošičku popošel blíž ke mně. Pro jistotu. I Zrzečka přišla hartusit a hubovat ke mně.

- Nebojte se. Už to končí.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-12-31_Prezily/

Všechny tři ucítili odchod střelmistrů do hajan. Najíst. Vyčůrat. A spát. A Zrzka ven.

Rok je za námi. Platí, že den má šestnáct hodin? Vypadá to tak. Aspoň nemusím čekat rok na slunovrat. Vždyť je tady raz dva tři. Rok ve zkrácené verzi.

Dobrou noc! A žijte si podle svého! Ve štěstí, radosti, lásce, hojnosti s hodnými lidmi!