Konečně! Je tu! Páteček, klid a pohoda

Uvnitř každého člověka je velký, široký, hluboký a skrytý svět... Nikdo o tom neví kromě něj..

Taky vám den uteče jak voda? Nevím, jestli to není až teď v pozdním věku. Dřív se den vlekl, nebyl tak rychlý. Utíkají jak korálky na niti. Apropos, i do Špindlu jsem si vzala navlékání přetržených náramečků. A zase přivezla domů. Nebyl čas. Peťuš, to je právě to těžké, na co se mě vždycky ptáš. Co v tom vlečeš? - No všechno. Koupelnu, ložnici, skříň a nejtěžší byly tentokrát ty korálky na navlékání. :-)

Devět. Je čas. Volá můj sponzor.

- Nevzbudil jsem Tě?

- Ne, ne, už si mixuji snídani.

Potřebuje něco vyřešit. Jj, nějaké video. Včera se mu nenahrálo. Musíme to přetočit. 

- Ale to si musím nejprve namalovat na ksicht obličej.

- Jj, tak já začnu a ty se tak ve čtvrt na jedenáct přihlas.

Hotovo, přihlašuji se. Dává mi slovo. Ano, je mi tolik, kolik mi je. Před jedenácti lety jsem se přidala k Herbalife Nutrition jako obtloustlá ředitelka školy. Svou váhu si držím... Užívám všechny produkty... Lyžuji, jezdím na kole, běžkuji, chodím. Zlepšily se mi oči, jednou za rok jdu na kontrolu... Jsem v kondici, energická. S aktiviním přístupem k životu i ve svém věku. 

https://blog.aktualne.cz/blogy/fabiano-golgo.php?itemid=12006

Jj, rozdělávám poštu od své pojišťovny. Prý hovínkový test už jsem si dlouho nedala. Vábí mě do tenat. To víš, že jo. Body, body. Big farma má přehled přes své pojišťovny o svých duších. Mimochodem - naše VZP má náramně podobné logo pedofilním znakům. Kdopak ho asi vymýšlel. Ona Algida s těmi svými dvěma srdíčky - je taky znak podobný pedofilním... Máme to na očích. Jenže až dnes víme, ale dřív ovlivňovali jen naše podvědomí... Jako Walt Disney, když vložil do prvního animovaného trháku ty své oplzlosti, které ovlivnily podvědomí milionů dětí. Přišli na to nedávno, jak dlouho? Asi deset let? Když rekonstruovali film, zjistili, že ve Sněhurce jsou pornookénka. Oko je nezpozoruje. Ale mysl ano. Na očích máme i ty jeho nechutnosti z dalších pohádek. Hradní věž jako penis, pohyby myšáka a myšičky při pumpování... Hajzlík to byl. Ne myšák. Walt. Oslavovaný pedofil. Dočetla jsem se, že u pedofilie nejde o sex, ale o moc. 

"Tyto trojúhelníky symbolizují muže, kteří zbožňují chlapečky (čím tenčí linie trojúhelníku, tím mladší děti) a srdce symbolizují muže (nebo ženy), kteří milují holčičky a motýlci symbolizují pedofily bez preference pohlaví. Toto jsou informace získané FBI během vyšetřování."  Viz odkaz výše.

FB se mě ptá, co se mi honí hlavou. Zkusila jsem zaznamenat myšlenkovou mapu okamžiku:

Co mi jde v myšlenkách? Svět, lidi, MÍR, léto, klid, pohoda, hojnost, skleník, zahrada, rodina, děti, vnuci, děti v mateřských školkách, učitelky, počasí, les, láska, hezké vztahy, čest, zase MÍR, korektnost v mém pojetí, zdraví silní krásní lidé, výchova, matka, otec, děti, vzdělání, kulturnost ve smyslu ohleduplnost, rozhled, ne meinstreamová vzdělanost, oslava slunce, žití, radosti, hojnosti a tak dál...

Volám na ČEZ. Fotovoltaika projevila v noci dětské nemoci. Paní mě naviguje, co mám kde zmáčknout. Tři skříňky. Když mě vede ruku na nějaký tlustý kabel - odmítám. Ne, ne. Toho já se bojím. Nejsem osoba oprávněná. Paní je milá. Udivuje mě, že v noci servis neexistuje. Oni prostě v noci nepracují. Nedrží pohotovost. OK. Ozvou se mi moji známí. Pan Boris a pan Ploutvička. Už volají. Hoši, vy si to schytáte! Pan Rybka i pan Boris mě uklidňují. Posílají servismana pana M. Přátelsky se hlásí:

- Za hodinku a půl jsem u vás. Už jsme spolu mluvili.

Pamatuji si ho. Bodrý horal. Původem. Nyní Jičín. Vousy jak Krakonoš. Otevřené srdce. Učí mě, jak na počítači, když bliká wifi na elektrárně dvakrát, co mám dělat. Když čtyřikrát - to už si nepamatuji. Jaký knoflík kde na co. Super. Párujeme wifi s elektrárnou. Ukazuje mi to, co vidím v aplikaci, on to má podrobnější. 

- Tady tenhle trojknoflík mi paní řekla dát dolů. A že má tři polohy.

Horní - bere se proud pouze z fotovoltaiky. Mezipoloha - nejde proud. Dolů - pokud by nestačilo z baterií, přisává z ČEZu distribuce.

- Ale to já nechci.

- Ne, to jen kdyby se potkala trouba s myčkou... Vyrábíte hodně a pěkně. Ale zákon vás omezuje, abyste vyráběli víc. Totiž měří se to podle vaší loňské spotřeby a na to máte nakompenzované počty panelů.

- Aha, jsou to kudly, co?

S pánem plyne řeč úplně skvěle. Ale už musí jet dál. Vždyť je pátek oběd, že jo?

Bude dnes slunce? Nebo dnes ho zatáhli? Kde by mě před deseti lety napadlo, že takové to první video o čarách na obloze smáznu jako nesmysl. Ještě nebyl čas. Homo panelákus. Až přestěhováním do domu. Až když jsem tu měla maminku. Najednou jsem se začala probouzet. Maminka sedávala na sluníčku. Doučovala jsem vnuka dějepisu, češtině. Tak dávno... Mami, chybíš. 

Jdu upéct štrúdl. Těstu už prošla lhůta. Už ho roluji po papíře. Tak troubo, trubko, jaký program zvolíme? Jo takhle, první nastavení. Jazyk, datum, tvrdost vody... Ach jo, po každém vypnutí proudu musím znovu a znovu všechno nastavit nově. 

Oběd. Sedím venku. Užívám si své brambory, své okurky, svá rajčata a prsa krůt. Aby bylo jasno - všechno moje, jen krůtí prsa.

:-)

Nesu Zrzečce ven mističky na křesílko. Zdá se mi, jako by ustupovala Mourovi. Jako by mu vyklízela pole. Hubená jak z kozy dech. Taky bych mu asi misku hodila na hlavu, být Zrzkou, kdyby mi do ní čučel a čekal, až dojím. Krokodýl. Zrzka nedojí, postoupí mu svou snídani. Na oběd se drzoun zase vloudil do domu. Lžičičku kapsičky, hrstečku granulí. Tečka. A s mističkou a kousky vepřové kýty jdu ven. Ejhle. Zrzečce přišlo polední menu vhod. Snědla všechno. Zatímco doma jen proběhne. Kočky mají rády rautovou nabídku. No jo! Jenže to by náš nenažranec nesměl u nás už druhý rok vegetit. Nádherně se tu zavrtal. Tak, až prý dnes ve tři ráno byl u Péťovy postele. Mrau! Prý vyletěl - Péťa. Hnal ho až ven. On povídal svinským krokem. Hm, to bych ráda viděla. Ale tohle si teda zvykat nebude. To už jsme tady měli.

Mihne se mi hlavou listopad asi dvacet dvacet. Držím Zrzátko v náručí v kuchyni ve výklenku. Okolo oken se plíží jak krokodýl obrovský kocour. Otevírám dveře a plaším ho.

- Jedeš! Koukej mazat! Už se tu neukazuj!

Zavírám. Držím rezaté kotě v náručí. Chráním ho. No. A dnešní obrázek. Krokodýl se sem naselil a vytlačuje domácí paní.

Přes okno hlásím z terasy do Petrouškovy pracovny:

- Peťuš, Zrzečka si tu jizvu pořád ošetřuje slinami.

- Má tam už chlupy?

- Má. Už jí to zarůstá. Ale na omak tam má takový tvrdý koláč.

- To se jí rozpustí. Neboj. Naučí se s tím žít jako já s tebou.

Skácel mě. Drzoun. Miluji tyhle jeho řeči. I ty oprsklé. Řehtám se. 

- Jak se mnou? Tobě se se mnou něco nelíbí?

- Ne, vše v pořádku.

- No tak že si musíš zvykat žít se mnou.

Hezky ho v tom pokoupu, aby věděl, že si příště má dát pusu na špagát. Takové invektivy si nebude po třiatřiceti letech dovolovat, že jo?

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-29_Dnes_-/

Večer. Zalévám. Stříhám vistárii, růže. Naše stařičké červené ryngle letos obsypané. Vosí mrchy všechna napíchají, takže padají dolů shniláky. Musím být rychlejší. Natrhat si nenapíchané. Sbírám do zeleného zahradnického vozíku. Pích. Nadnesla jsem se nad hodující vosou. Žahla mě. Utíkám domů natřít si místo Herbalife aloe gelem. Pohoda. Místo nenateklo. Už o něm nevím. Zázrak. Nastříhanou zeleň láduji na shniláky do vozíku. Volám přes okno u zalévání:

- Peťuš, až se ti bude chtít - přes víkend - dej to ostříhané do vaku.

Netuším, že mě setře hned. :-) Hartusí, že jsem zeleným zastlala shniláky.

- No a co? Jen to celé přesypeš do vaku. Ty s tím naděláš. 

- To nám nevezmou. To se nesmí.

- Jak, nesmí? Je to bioodpad. Kam chceš vozit shnilé ovoce?

- To tam zkrátka nesmí být!

Já to teda vidím jinak, ale už mlčím. Roztřídil - vrch do vaku, shniláky do pytle. Nevím, jaký je v tom rozdíl.

Bude půlnoc. Jdu šupito presto spát. :-)

Dobrou noc!