Konečně obyčejný tropický
Sobotěnka. Mrknutí na budík. Půl deváté. Zvonil? Nezvonil? Vypla jsem ho? Šup, šup. V 8.45 sraz s klientkou u Lidlu. Rychle. Do devíti musím být zpátky u ntb. Oplenduji u Lidlu. Vždycky se tu scházíme, když jí vezu jídlo. Tentokrát jen bylinný koncentrát. Rozhlížím se. Ne. Není. Za pět devět se vracím k počítači. Devět. Tři zmeškané hovory z DD.
Maminka. Zas zazářila. Jdu si lehnout na lehátko.
- Mami, dobré ráno? Mělas borůvky?
- Neměla.
- Měla. Určitě ti je dali.
- Borůvky, ty jsem viděla tak akorát v lese.
Řehtám se, s jakou lehkostí výjimečně řekla větu. Už jí to nejde.
Vyprávím, ptám se, mamka neumí dotvořit větu.
- Já to neřeknu.
Nebo.
- Já se snad nevymáčknu.
A nevymáčkne. Odporná mašinérie. Odporná zvůle KHS. Odporný systém. Cvičím s maminkou řeč, opakujeme základní věci o světě, vzpomínáme na různé historky, ubezpečuji ji v citu... Stát zneužívá moc. Nejjednodušší - přeprat nejslabší...
- Ale, babča! Jak se máš?
Natáčím kamerku na Petrouška.
- Ahoj Petře! Už tě vidím.
- A cos od rána udělala?
- Nevím. Nic.
- Však ty už máš naděláno. Ty odpočívej!
Zpestření pro mamku.
- Jedu na Honzíka. Hrajou florbal.
Dopo? Vždycky hrají večer.
Věnuji se zase mamince. Snažím se, aby mluvila. Končíme. Domlouvám si, jestli mohu dovézt ovoce. Mohu. Jedu. Beru ovoce a ukázkový kousek křehoučké metýnky mamince. Ječniště, blůmy, borůvky... Beru to přes Josefov. Potkávám Brutálisty, ale málo. Maličko. Na FB jich je na koncertu hodně. Ale v ulicích nikde nikdo. Letos Josefov nežije. Žádné stánky. V tomhle vedru se vždycky plaváčci koupou pod metujským mostem.
Předávám ovoce. Zpátky druhou stranou. Už nevnímám pomníčky u cesty vlevo a vpravo. Vyřvávám Tenhle, kluk, včera mi pusu dal... Nevím proč se mi mihl před očima kluk povoláním syn. Kolik neděl už tu není? Kolik neděl chybí rodiče malé holčičce? Jak se holčenka zotavuje z havárie? Právě tenhle kluk povoláním syn ji zavinil. V ten den napsal: Dnes nás chytí. - Chytil se sám. Ale vzal s sebou nevinné.
Stavuji se v Lidlu. Nic nepotřebuji. Jen tak. Kolik mě to "jen tak" vždycky stojí!
Telefon. Nový nájemník. Začíná zeširoka. Vylekal mě.
- Lukáši, to není důležité. Buďte v klidu.
Zajímavé, doba demokracie. A já nemohu napsat vše, abych se neohrozila. Možná se zmíním za čas... Dnes ještě ne.
Domů.
- Kam jsi mi ujela? Já jsem se za půl hodinky vrátil a hnízdo prázdné. :-)
Nudle. Těsto jsem trefila. Na jedno vajíčko do půlky skořápky vody. Jenže jsem přidala dva bílky z včerejší metýnky. A já to dala. Dnes jsme ale odflinkla krájení. Spěchala jsem do bazénu.
Linda se přijela podívat.
- Mami, jedu si projet kolo do Kuksu.
Byla si ho u našeho dvorního dodavatele kol pana F. nechat prohlédnout.
Miluji vedra. Miluji tropy. A dnes ten den konečně nastal. Určen k válení se ve vodě. K lenošení. Linda je za chvíli zpátky. Umí jet z Kuksu na Zaloňov. Tu cestu neznám. To bude s pěkným kopcem. V tomhle hicu. Slovo mé babičky Jůlinky. Hic. Až odpoledne vidím, že i druhá dcera v tomhle vedru aktivní. Se svým běloušem. Pejsek Frída s paničkou v přírodě. Ve vodě. Užil si to. Vlastně: Užili si to.
Polévka z krůtího skeletu z farmy. Povedla se. Těsto ještě nevyschlo.
- Peťuš, udělám fleky do polévky. Nevadí?
- Udělej.
Asociuje mi to babičku. Ta jemné vlasové nekrájela. Vždycky fleky. Ale mamka - ta tvořila tak jemňoučké. Mamka! Jak byla zručná. Šikovná. Pracovitá. Tak vynikající polévku už nikdy neochutnám. A tak vlasové žluťoučké nudličky, jaké mi krájela maminka, abych já nemusela, už nikdy... Ty moje klády...
Oběd pod slunečníkem. Povídáme. Mluvím o telefonu s nájemníkem.
- Mami, co to je proti blechám, viď? Tos udělala dobře. Bez deratizace by to nešlo.
Jdeme se válet. Linda do domu. Máme konzervu. Udržujeme si tu dle libosti chlad nebo teplo. My do bazénu. Z pevnosti se ozývá dunění.
- Co to je?
Z pevnosti se ozývají střelby.
- Asi likvidujou ty, ... Nevím, raději to nenapíšu. Ale řehtám se na celou zahradu.
Bazén. Tlacháme.
Teoretický příběh. TSM. V čele skvělý ředitel. Vynikající souhra s odborem ŽP na úřadě. Ředitel ke konci rok odchází. Přesluhuje. Výběrové řízení. Tři kandidáti z města. Vyhraje zástupce starosty z města vedlejšího. Chápe někdo tenhle teoretický příběh? Zástupce starosty, který nezná poměry města... Očekává se, že co funguje, fungovat přestane. Chaos. Řízený.
- Peťuš, bude letos Kohoutov?
- To už bylo minulý víkend. Zrušili to.
- Jak zrušili?
- Všechno zruší!
Všechny naše tradice - v háprdepu. Jak na to? Multikulti se jim nedařilo. Naše země odolávaly. Čechy, Morava, Slovensko. Tance, písně, řemeslná výroba - dřevěná, textilní, keramická... Tak na ně uhodíme kovidem. Nejistá sezóna. Bude se někdo vyšťavovat po práci přípravou akce s nejistou realizací? I pomeranč může mít kovid! Zázraky se dějí. Kohoutov. Trhy s víc jak dvacetiletou tradicí. Začínaly pár stánky u cesty. Každoročně koncert známého umělce. Revival. Různé žánry. Divadélka pro děti. A mraky, mraky stánků. Se vším možným rukodělným. Jen ruční výroba. Vždycky jsem tu utratila... Loni jsem si za hubičku koupila dva vypalované přívěsky a sponu. Paní vyprodávala. Prý končí. Už loni! Tušila? Ruční mýdla. Bambovu sůl. Obrázky, keramické tabulky, hliněné ptáčky na zahradu... Pravidelně jsem šla přes celou vesnici až k lidem z pod Řípu. Nabízeli vynikají mačáky, prý od Řípu. A česnek. A domácí okurky... A nic. Letos mrtvo. Ticho. Nic. Žádná kultura! Žádná tradice. Doma budete! Pusu držet! Připravte se!
Povedlo se umrtvit množství výstav, koncertíků, trhů, Akciček regionálního významu. Teď ještě zničit tradici venkovských candrbálů, šibřinek, adventních školních vystoupení a výstav. Zpřetrhat všechna vlákýnka vesnického života, tvoření, sousedských vztahů. Hlavně se nedotýkat. A nepřibližovat! Pozor! Krákorán! Děsí mě, co lidí má v mobilu aplikaci...
Ne, nerozumím, nechápu, jak lidi ovčansky skáčou na lep obchodníkům se zdravím. Miliardové zisky, ale jsou tu tací, kteří nastaví DOBROVOLNĚ frňák a nechají si dobrovolně bolestivě zničit zařízení v nose... Hnus.
- Už jedeš?
- Za Kittynkou. Co to má ten trpaslík na sobě? Péťa mu dal plavky. Na hlavu.
Odpoledne si pouštím pod stromem videa. Marienka mi poslala o Hollywoodu. Lezou mi oči z důlků. Ne, to není možné. Tahle špína? Tenhle smeťák? Lidi ve stanech pod mostem. Lidi bydlící v chatrčích na ulici - prý na hlavní ulici! CNN. Aha, sídlí tady, ano? Hm, proč neukáže, že se jí na chodníku válí tělo mrtvého psa.
Večer. Ještě jsem se pomáchala v bazénu. Vodička třicet dva stupňů. Telefon.
Irenko, nás zastavila na patnáct minut ráno havárie na cestě. Mobil mám jak pevnou linku - doma. :-) Přijeli jsme k Lidlu za minutu devět. To už jsem věděla, že jsi u skypu s maminkou. :-) Vysvětlena ranní záhada.
Maluji si láhve. Tvořím. Vystřihuji ubrouskové vzory. Rovnám si mozkové hemisféry. U těchhle prací- dobíjení... Ještě do vody. A malovat. Bedýnku s lahvemi mám od dubna na terase. Dnes ten správný den!
A teď správná chvíle - jít do postele.
Dobrou noc!
P. S. Co lidí nepochopí, že my nepřejeme: Mějte dobrou noc! Ale jen: Dobrou noc! Ne, už to nebudu vysvětlovat.