Konečně zas čerpám D
Tak zas pondělí.
Linda odjíždí.
- Kitty šla ráno sama do zahrady.
- Ona si tu zvykne.
Statečná kočka. Otrkává se. Chybí ji Micka. Když se spřátelily, honily se po zahradě. Trvalo jim to pár dnů.
Ještě pár veršíčků. Budík nemilosrdný. Táhne mě z postele. Vzhůru do dne. Až teď večer koukám, že jsem dopo přehlédla něco v diáři. Jsem chaotik. Dřív taková puntičkářka. Taková uklízelka. Každý týden ve čtvrtek luxování, utírání prachu. Denně vytírání... Dnes? To není důležité. Chaos. Ale ouška u hrníčků stále vpravo.
- Mami, už vím, až někam odjedete, co ti tady zas pouklidím.
Mám na lince dvě lahve od alkoholu. Chci si je nazdobit. Omotat provázkem. Už asi měsíc. Jak bych vytáhla paty z domu, flašky by mě vyhodila. :-)
Jdu obhlídnout zahradu. My dva neumětelové. Oba pracujeme, jak umíme. Petroušek se vytahuje, že vyrostl v zahradě. Tatínek dělal vedoucího v Sempře. Oponuji.
- No jo, ale viděls ji z toho viaduktu nad ní. A to ještě z rychlíku.
Petroušek se většinou dá do vzpomínání na svého milovaného tatínka. Jak zásobil konvalinkami na MDŽ a Vánoce známé, ředitele... Když umíral na rakovinu jater, asi z hnojiv a chemie v zahradě, málo z těch odběratelů prezentů si vzpomnělo...
Na jeho tátu vzpomínala hezky moje maminka. Když jí a Ivě řekli, že umírám... Pan Hrobský ji přes plot uklidňoval. Vedle na zahradě si Petrouškův bratr totiž postavil dům. Netušila jsem, že za čtrnáct let mě bude přes plot tak krásně svádět s hadicí v ruce. Peťulka... :-) Třicet dva let na tu scénku ráda vzpomínám. Mé první setkání s ním přes plot s nad hlavou v koruně stromu s žárlivým slídícím milencem. Neuhlídal. Foukal vítr, no. Šustilo listí. My s maminkou opřené o žebřík. Dostala jsem první informace o tom atletickém stvoření za plotem.
- Bude se rozvádět...
- No jo, ale je malý...
V noci asi zas pršelo. Zima je. Zahrada zalitá. Šťavnatá. Zrzka šťastná, že jsem venku.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-05-03_Rano_na_zahrade/
V jedenáct skyp s maminkou. Zadělávám na chleba. dnes jsem nachystaná a zvoním první. Mamka vždy poskočí radostí. Mám tenhle první dojem neskutečně ráda. Pak už nevím, jestli mě slyší, neslyší. Reaguje, ale už to nejsou rozhovory, jako bývaly. Za ten rok... Kde je má osmi devítiletá snaha... Vyšla vniveč. Zadělaný systém!
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-05-03_Chlebicek_pecu_s_maminkou/
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-05-03_S_maminkou/
Stále si připomínám: Kontrolovat myšlenky, být optimistická. Nesklouznout do stěžování, skuhrání. Jak mě nikdo neokřikuje, vysvětluji dobu odpornou. Přitom - na světě je tak krásně. Když jsi zalezlý doma, maximálně v zahradě, nikam nejdeš... Představuješ si svobodu.
Brífing. Denně se předvádějí. Normálně se dělala tisková konference jednou za uherský rok. Pod konferencemi smršť útoků a nadávek na členy vlády. Nevybíravých. Vtipných. Bezmocných. Směju se - prý venku nemusíme nosit roušky, ale jak jsou dva! Bacha! :-) Magoři - oni si nevšimli, že jim na to lidi a policie kašlou? Dnes jsem nakoukla k jednomu, co mi dal někde smějícího se. Našla jsem si ho. Smějící je někdy nebezpečný. Může se brát jako výsměšný. Už si neberu servítky a uštědřuji ho i pod poznámky o strašné nemoci kovid, která kosí. :-) No jo, kosí. A kolik jako lidí pitvali?! Když lékařská etiketa nefunguje, neléčí se. Ordinuje se na telefon. Tenhle pablb měl na profilu oslavné tanečky před píchancem. Měla jsem chuť mu napsat něco ostrého před blokací. Pak mi přišlo líto tratit s ním čas. Blokla jsem ho, ani o tom neví. Bulík. Myslím, že většina lidí nevěří. Víme, že mnoho lidí pomřelo, ale víme, že nám lžou. Roušky a respirátory nepomáhají. Nechrání. Pracovní pomůcka naprosto nevhodná. Laboratoře hlásí, co objevily pod mikroskopem. V reakcích u některých gejzíry smíchu na morgelony. A já se zas směju, protože je to jako bychom tvrdili, že námořníci chytli od sebe kurděje. Možná by dnes museli nosit roušky. :-)
Doporučuji mrknout na německou studii - o zhoubnosti roušek: (nutno zvolit češtinu.)
- Mamko, Kitty už je zas ve svém. Už prohnala pejska.
Číhá za plotem v tújích. Jak jde pes kolem, ťafne ho packou po čumáku. Využije moment překvapení důvěřivce čmuchajícího u plotu. Za hradbou stromů se ozývá:
- Pojď od toho plotu! Nebo chceš přijít o oko?
Zrzečka se rozvaluje. Ta černá, co si na ni musí dát pozor, zmizela. :-) Všechno je zas moje, mňau, mňau, hurau!
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-05-03_Kitty_odjela%2C_siesticka/
Poledne. Volá Petroušek.
- Peťuš, podle tebe by se daly řídit hodinky. To už je poledne?
- Nasejeme odpoledne ty cestičky.
- Skvělý nápad. Je vlhko, tráva se uchytí.
Dohodnuto Dnes jsem si udělala volnější den. Myslela jsem, že se Petroušek zdrží. Je jak hodinový stroj.
- Tak jdeme?
- Ty už jsi tu? Nejdřív se najím.
Dojídám od včera štiku a pár brambor ve slupce. Dávám si křen. Rajčata s okurkou, cibulí a sýrem. Rozdělávám víno. Chtěla jsem si dojet pro zeleninu. Kašlu na to. Zas bych se musela rvát o svá práva... Maňana!
Péťa určitě v zahradě očekává mou návštěvu. Dávám si na čas. Zatím přesel do koleček hlínu z kompostu. Nařezal hranici vánočních stromečků k ohýnku. Už jdu. Dočkal se.
Chovám Moura. Péťa ho nakrmil. Nahmatávám mu, kurník šopa, zas dvě klíšťata. Nějak na něj ta pipeta nefunguje. Má jich míň, ale má. Vzpouzí se. Držím pevně. Hmatám v srsti. Péťa zakápne ajatinem.
- Nedotýkej se toho!! Jen kapej!
- Se nedotýkám!
- Péťo, tys to jedno vysypal!
- Nevysypal.
- Vysypal, tak mi ho najdi v ubrousku.
Handrkujeme se. Vysypal ho. :-) Ubrousek hází na ohýnek. Neprsklo ani jedno.
Unikátní být venku. Sice zima. Ale slunce. D! Zadarmo!! Než vysypu všechny cestičky, je večer. Zalézám ještě ke plotu za lísky. Tam je javůrků. Škubu je celé jaro. Ty, které letos přehlédnu, budou za rok hotovými stromečky. Někdy dvou i tříletými vzrostlými rostlinami. Péťa k tomu není. Syn zahradníka. Prý nemá brýle. Prý by je v zahradě ztratil. No, včera mu spadly za box s polštáři. Ale vymlouvá se. On totiž javůrek nepozná. Na všechny nálety ho musím upozornit.
- Peťuš, támhle pod kočičí boudou je černý bez. A vzadu za boudou s poleny roste další.
Mohu se spolehnout, to on to vykope. Ale musím u toho stát, aby nepřekopl kořen. :-) Pat a Mat. Ne Bureš s Alhamajdou. My dva.
V osm výživový kurzík pro klienty. V půl deváté se scházíme. přes zoom.
- Péťova hodina!
- Dobrou noc!
- Dávají ti Musíme si pomáhat. To si asi zkoukneš, viď?
Jo. Linda točila film o filmu Musíme si pomáhat. S kazetou jsme jeli do dřeváku na Barrandov k Hřebejkovi. To jsme ještě všichni chrápali. Dnes už toho zamrzlíka nemusím. Ale filmy točí krásné. Zrovna tenhle! Tolik filmů i zahraničních produkcí se u nás v Josefově točí. Ale báječná symbioza mezi obyvateli a filmaři - to se nedá popsat. Cikáni na pavlačích, když Uršula, manželka kameramana Jana Malíře, zavelela ticho, akce, cikáni se opravdu ztišili. Prokládali povely k tichu svým Držte huby! Její dědeček v Josefstadt sloužil... To se raději na kazetu nedalo. Krásná sympatická, milá, nádherná Ursula König-Malíř odešla. Malíř si vzal odteplenou o třicet pět let mladší Olgu Špátovou. Moc se těším na její film o Gottovi. Myslím, že se mi bude líbit.
Dávám na fb rámečky:
Musíme si pomáhat - maminka za chvilenku na setinu vteřiny proběhne obrazovkou. To byly krásné doby. V Pekle točili scénu s Horstem - zrovna jsme tam byly s Lindou pozvány na ten den natáčení. Zvučil dnes už docent Ing. Karel Jaroš, skvělý člověk...
U natáčení měli říci Kepkeho klepla pepka - zasekli se. Chechtali se. Ne a ne a ne to natočit.
Hotel Tři lípy se zrovna tehdy zhroutil. Navazoval na ulici, kde se točilo.
Tou ulicí - nedoručí-li mi balík - jedu z pošty. Vracím se do toho krásného bezstarostného opravdu mírového času.
Mamka říká:
- Všechno je pryč.
Ale ono zas přijde něco dobrého. I jedna zápalka prosvětlí tmu ve sklepě.
Dobrou noc!