Korálkový s uzlíkem na niti
Bude půlnoc. Je mi dobře. Den měl na sobě uzlík. Zádrhel. To neznám.
Ráno. Divím se. Kočky v klidu. Copak Mourek. To je gentleman. Ale ta Žofie von králíkáren. Dnes nevytrapuje. Nečeká přede dveřmi. Nevítá mě. Asi je venku. Není. V klidu si lebedí na židli. Čeká. Krájím maso. Zajímavé. Jak krájím maso, okamžitě jsou tu obě. Copak mají takový čich? Když krájím zeleninu, nic. Jak mohou vědět, co já tam nahoře na lince kutím.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-06-03-na-zimu
Fotím si své kompoty. V zimě je budu přidávat do jablečných. Jestli se jablka urodí…
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-06-03-rano
Dnes si mixuji pampelišku. Poněkud husté. To dám. Rychle do zahrady kafe, dort; pracují tam moji dva šikovní na zahradním domku. Hlásím:
- Jedu k zubaři. Přijedu. Donesu svačinku.
- Máš tam hrnec přede dveřmi.
Petr dovezl oběd z víkendu. To mi ulehčí práci. Mám pro ně večeři. Netuším, jak si člověk plánuje a pak škrt přes rozpočet.
Cestou poslouchám vystoupení odvolaného děkana Národohospodářské fakulty doc. Ing. Šefčíka CSc. Ten jim to hezky dokumentuje. Fakta, fakta, fakta.
Hovoří o zinstalovaném covidismu. ODBORNÁ fronta zklamala Dnes prý má slyšení před soudem Fauci. Vše bylo zinscenováno. PES – byl podvod. Indikátor omezování svobody lidí. Plošná opatření se opírala o pseudovědecká opatření rádoby odborníků; zpětně i dnes ničí životy a zdraví statisícům lidem v oblasti psychologické až psychiatrické, kteří dříve byli zdraví. Ti, kdož byli ostrakizováni, těm se dnes dává za pravdu.
Na příznaky, ne na covid, zemřelo zhruba 43 tisíc lidí. Nejvíc postižena vnímavá část lidí, kterým se nedostalo lékařské ošetření.
Covidismus vyprodukoval v rádoby programech, které měly pomoci v oblasti podnikání deficit 545 mld. za necelé dva roky (duben 2020 až konec roku 2021)
Rozpočet na 2020 a 2021 předběžně počítal s max deficitem 40 mld. Samotná opatření v dalších souvislostech přinesla další zvýšení deficitu o 274 mld.
Ovlivnilo to další vývoj ekonomiky. V roce 2023 jsme ještě nedosáhli úrovně roku 2019. Narušeny dodavatelsko-odběratelské řetězy. Vznikla nedostatková ekonomika. Pandemie strachu vyhnala lidi z obchodů. Postihlo to ekonomiku více, než se očekávalo. A pak přišla Fialova vláda. To je konec.
2019 zadlužení - asi na úrovni 28,3% měřeno ve vztahu k celkovému dluhu ke konci roku. Bylo to 1640 mld. Dnes 3 110 mld. Ve vztahu k HDP jsme na tom lépe než staré země EU!!!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-06-03-ode-dneska-uz-se-maluji-dnes-mesic
Vystupuji u ARIES. Dnes doplnění stoličky; v prosinci a lednu třikrát odstraňovali nervy. Čistili kanálky pod mikroskopem. Bolelo to jako čert. Ještě dnes si přejedu po obvodu zubu prstem, vím o něm. Nebolí. Jen se tam někde hlásí. Co hodin se na něm už pracovalo, minimálně deset, možná dvanáct... A peněz. Prý bude ještě několik desetiletí kousat. Aha. To mě uklidnilo, když mi bude sedmdesát. :-)
- Dnes nebudeme potřebovat anestezii.
- Já se bojím.
- Zkusíme to.
- Holčičky, tak to zkuste.
Smějou se, protože bolet to bude mě. Ale nebolelo, kupodivu.
Paní doktorka i sestřička jsou vlídné, milé, opatrné. Nejprve broušení provizorní výplně.
- Tady je zbytek nějakého floučka.
- Ještě krček, vyndat amalgám.
- Nejdřív si zub zpevním, aby mi nepraskla stěna.
Slyším zas známá slova – silikon, bond, dentin…
- Hlavu rovně.
- Trošku vpravo.
- Přivřít.
- Vypláchnout.
- Jen vyplivnout.
- Trošku otevřít.
- Hlavu výš.
- Hlavu níž.
- Přivřít, přivřít.
To když pracuje na krčku.
- Nezkusovat.
- Vpravo.
- Vlevo.
- Nahoru.
- Dolů.
- Rovně.
- Já teď chvilku budu diktovat…
Směju se. Škoda, že se příkazy nenahrály. A že jich bylo! Jasně. Zoubek se opracovával ze všech stran. A nakonec z boku krček. To byl prý nejhorší kus práce.
- Á, vypadl už amalgám.
Loví mi ho v puse.
- Je to jako slimák, že?
Teď mě napadá větička z Pretty women o ústřicích.
Cítím pach broušeného zubu, pak plastu.
- A proč je třeba krček zbavit amalgámu?
- Aby se to propojilo
- Tak se mi honí hlavou myšlenky. Napadl mě obrázek – kdyby nebyly hřebíky k sehnání. J. K. se drží nahoře na kříži. Objímá ho už z posledních sil. Volá:
- Chlapi, jestli nepřinesete ty hřebíky, já už se tu dlouho neudržím.
- A jak zapáchá broušení zubu, napadlo mě, když podpálili M. J. H., že to taky musel být smrádek, když chytil.
Hotovo. Spokojenost. Krásně vymodelovaná třecí plocha. Děkuji. platím. Jedu domů. Další zoubek v pořádku. Už třetí rok jsem tu v péči. Dnes měsíc od operace víček. Stále jsem je masírovala, osvěcovala modrým a červeným světlem, potírala molekulárním gelem, mastila ricinovým olejem. Dnes klasicky namalována. Poprvé.
Cestou domů u cesty kupuji polské jahody za 70. Zajímavé, na jiném místě v městě za 90. Meruňky za 90, za 70… Kupuji oranžové, dražší. Škoda, že na Moravě nám je pomrazili…
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-06-03-ceny-lidove
Nákup. Původně jsem zaparkovala u Lidlu. Do Kauflandu jsem si zaběhla na WC. Jenže jsem nakoukla dovnitř. Kytky. Takový vysoký proutěný koš neobvyklého tvaru. Moravanka ve slevě. To mě ten záchod přišel pěkně draho. Na dva tisíce. A to tam měli jahody za dvě stovky. Taky za cenu lidovou. Stejně nás berou u huby…
Doma vyndávám nákup. Chystám svačinu do zahrady. Petroušek je tu. Jde okouknout, jak postupují práce na zahradním domečku. Už dovezli nové dveře. Ty hezké, staré, prolamované by netěsnily… Tati, promiň!
- Přesadíme ty asparágusy, než začne pršet.
https://www.youtube.com/watch?v=YxWLB9WDADk
- Ještě se naobědvám. Sedám venku ke stolu. Poslouchám u Renka Kekeleho rozhovor s Janem Kanyzou.
Jdu Petrouškovi pomoci s přesazováním ohromných květináčů. Jeden je po mamce, a jeden mi darovala. Teď jsou oba u nás v zahradě. Namíchal zeminu. Sypu hnojivo. Utrhla se mi ruka. Jsem nějaká slabá. Dobrá zpráva, plnokvětý ibišek z piána, který mám taky ve své péči po mamince, je rozmnožen. Ne já, to já jsem dřevěná nešika. Má se stříhat v únoru a jen zelené konce. Jenže on je celý dřevnatý. Dnes mi Linda poslala obrázek ujmuté sazeničky, už má na květ. Bravo!
- Peťuš, ibišek za chvíli. Jdu si chvilku odpočinout. Je mi nějak slabě po obědě. Za chvilku přijdu.
Chvilinku ležím. Čekám, až mi odlehne. Najednou – už vím! Běžím do koupelny. Zvracím. Zvracím. Bleju. Kde se to ve mně bere? Myju se. Jdu si lehnout s myšlenkou – teď mi už bude lépe. Ne, ne. Omyl. Repríza. Zase se dívám do WC mísy, že bych ji měla vymýt tam zespodu, kam není shůry vidět a kam štětka jen trochu zajede. Tak teď už mi bude dobře.
- Už jedou. Dej jim najíst.
Vstávám. Brambory jsem ještě stihla dát na páru v dobrém stavu. LPův oběd v hrnci jsem lehce přihřívala. Krásná vepřová roláda. Ne. Dělá se mi špatně z výparů. Rychle na talíř.
- Petroušku, prosím tě, dones jim to. Je mi slabě.
- Jdu jim popřát. Dnes tu pracovali jen dva. Indián a LP – Lindin Petr.
- Ty seš bílá. Jdi si lehnout!
Jdu si lehnout. Poslechla jsem. Zimnice. Usínám. A opět pro velký úspěch – to už se snad vyprazdňují střeva. Žaludku, kde to pořád bereš? Co ti vadí? Mohla jsem sníst neumytou jahodu, koupila jsem si český střapatý salát. Bůhví, čím to postříkali. Nemusel mi sednout oběd.
Asi za dvě tři hodinky se probírám. Je mi lépe.
- Je ti dobře? Byl jsem se na tebe třikrát podívat.
- Petroušku je. Teď jen ještě aby se nerozhodla střeva vyčistit.
A rozhodla. Lítám. Lítám. Lítám. Hotovo. Snad konec.
Bude půlnoc. Někdo ťuká na okno. Jdu zavolat Žofii. Jsem myslela, že už se odnaučila. Volám do tmy. Je tu. Má hlad. Nechal si tu misku od večeře s masem. Mourek to jako vždy sežral jak malinu. Ve tmě hlídá revír. Jsem ráda, neb by mlsně koukal na Žofinčinu pozdní večeři.
- Mňau, chci ještě.
- Žofie, mám to zmrazené, až ráno.
- Mňau, ale já chci teď.
Okrajuji zmrazené maso. Zahřívám ho v dlaních. Pár kousků jí nabízím. Jdu psát.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-06-03-pulnocni-hrani
Ježíši, má nejvíc mazlení. Hrajeme si.
- Žofie, chci jít spát.
- Tak já jdu ven.
A já jdu do postele.
Hotel země? Hodnocení? Jeden uzlík. Nevím, čím jsem si ho zasloužila. Ale přijímám. Děkuji.
Dobrou noc!