Koukrová :-)

Sobota dle mých představ. Petroušek v práci. Huráá! Mohu spát. Nemusím podnikat. Jen já, postel, kniha, dům, Micka, zahrada. Hezká představa. 

Nám by fakt stačila jedna postel. :-)  Nejde mi chodit dřív spát. V jednu, ve dvě, ve tři, hrůza - ve čtyři! Už si i popřejeme krásný den. Poklábosíme. Já usínám, Peťulka vstává. :-) Když krmí kočku, dá si cigárko, mixne si zdravou snídani, to já už neslyším. :-)  To já už dávno sním. Pusu na odchodnou nevnímám. Prý spokojeně oddychuji.

Naučena vstávat v jistou hodinu. Jdu do zahrady. Zestárla jsem. Naší zahradě jsme říkali parcela. Jak já tu parcelu nesnášela. Práce v ní. Brrr.  Utekla jsem. Vdala se. Už nikdy. Jak bláhová jsem byla! Odříkaného chleba největší kus! Někdy jsme sem zašli. Lehla jsem si na lehátko nebo na deku. Po prvním kousnutí od mravence, komára:

- Zahrado, a mám tě dost. Peťuš, jdeme domů!

Mazali jsme do paneláku. Tam jsem byla šťastná. Balkon byla moje zahrada. Můj veget. Nechápu. Já se nechápu. Nerozumím. Parcelu jsem si odkoupila od sestry. Ještě z roku padesát devět, roku odchodu tatínka, nebyly úředně srovnány vztahy. Nejprve se převedlo z tatínka na nás tři atd. Stala jsem se majitelkou zahrady. Dobré. Ale nebylo to celé. Něco tomu chybělo. Po sedmnácti letech jsme se vzali. Kouzelný čas. Měli jsme tajemství. Nikomu jsme nic neřekli. Užívali jsme si to. Přesto někdo zjistil, že máme v úmyslu říci si ano mimo naše město. Vybrali jsme Nové Město. Tajemnice si pamatovala oddávání mého budoucího manžela s jeho bývalou. Kolik to bylo? Dvacet pět let? Víc? To je fuk. Řekla, že se někdo zajímal. To ještě nebylo debilní GDPR, ale už se nesdělovalo. Kdo to asi byl? Která hnida? Tohle bych nikdy neudělala. Někam volat? Bléé. Svědčily nám naše mladší děti. Mláďata to dobře odsvědčila. Krása, láska, štěstí zůstává. Díííky! Pamatuji si, jak jsem se těšila, ale nemyslela jsem, že to bude tak důležitý rituál. Něco jako studenti, když říkají, že maturita je fraška. No,tak se mi změní jméno, no! Při houslích při obřadu ze mě najednou spadla slupka jména z bývalého sňatku. Nenápadně jsem ji zadupala do země. Oblékla jsem se během těch houslových tónů do nové vibrace. Ta mi svědčí. Jsem šťastná. Patřím do klanu Hrobských. Náš sňatek zpečetil další šťastné roky. Nepochopím, když někdo zdrhne z vibrace jména. Opovrhuje jí. Dehonestuje člena rodu; a pak si bez skrupulí myrnyx tyrnyx po dalších sňatcích ukradne vibraci zpátky. A dělá svatého. :-) Ještě pochopím, když se někdo vrátí k jménu za svobodna. Budiž. Po sňatku přišla tečka. Náš dům. Cvrnk! Změna. Strkám ruce do hlíny. Pozoruji ptáky, květy, včely, čmeláky, trávu... Sršně jsem přijala za kamarády. Koupila jsem broukům a divokým včelám hotel. Chráním přírodu. A stále se divím, že sluníčko má nad ní tak kouzelnou moc.

Jo - chtěla jsem dojít sem. Tedy - každé ráno šipka do zahrady. Micka ať je kdekoli, vždy se někde zjeví, mraucne na pozdrav. Běží válet sudy před moje kroky. Teď na jaře se radují ptáci. V zimě je to jiné. To je jen takové tiché tíkání sýkoreček. Ale teď? Samečci se prsí a předvádějí. Zahrada řehtá štěstím. 

Vracím se do domu s pampeliškou. Dnes svoboda! Nikam nemusím. Uléhám do vyleželého sarkofágu. V ntb mi naskakují otevřená okénka. Vlastně je štěstí, že cenzor dost často má okénka zlikviduje, protože video odporuje pravidlům moštárny, vlastně komunity. Přece jenom mi to nedá. V deset auf! Nasazuji vrtuli. Začnu ložnicí. Převléct, uklidit, vytřít. Koupelna. Ty vorle, jak tak čistí lidé mohou žít v takovém jetelišti. Vytřít jednou za čas pořádně všechny rohy, zákoutí; beru to přes všechny chodby na terasu. Ty jo! Ona je zas pod pylem. Kde se to tu stále bere? Vytřu. Žluto. Vytřu za dva dny. Žluto. Pořád kvete řepka? Odkud to sem sedá!?

Hromadu povlečení nechávám na chodbě u dveří. Krůtí vývar v papiňáku voní. Pořád máš dost času a ono - i s vrtulí - za hodinu je tu světlo tvého žití.

V messingeru už mám zprávu od klientky. Pomohu jí s objednávkou s narozeninovou slevou. Po obvodech za tři týdny neuvěřitelných -34 cm a přes čtyři kg. Změna stravy dělá své. Lidé jedí o dvě třetiny víc než před třiceti lety. Najednou dostanou výživu, zasytí se, výsledky se dostaví. Každý nemá takový úspěch, někdo zhubne jen tři kila. Probíráme katalog. Hotovo. Mám radost z jejích úspěchů. Jde ke zdraví...

Dovařit polévku. Na páru brambory, krůtí stehenní maso. Už je tady světlo mého žití.

- Peťuš, mám zpoždění!

To asi pro něj není žádná novinka. Mám zpoždění celý život. Rochním si stále v dobíhání. Nepomáhají ani ručičky a čísílka hodin napřed. U všech hodiny znám, o kolik víc ukazují. V autě si udržuji leta letoucí šest minut k dobru. A je mi to k ničemu. Já už se tak těším, až se budu umět teleportovat. To už žádné zpoždění nikdy nezažiju. To bude žůžoó! Za rok? Za dva? Kdy už nastane velké odhalení? 

Obědváme. Povedlo se mi. Petroušek spokojen. Má mašo. Nemusí přehrabovat hromady zeleniny a říkat:

- Kde je mašo? Mám tu mašo?

Vracíme se k ránu. Vtipkujeme. Ptá se mě, co tu celou noc dělám. :-) 

- Myslíš, že bych mohl jet na fotbal?

- Peťuš, nevím, jestli tě pustím.

Řehoníme se. Volal mu pan B. Bude mu devadesát. Celý život hrál ping pong. Už je těžce nemocný. Vždycky slyším, jak v neděli večer volá. Petroušek mu říká výsledky nějakého sportu. Slíbil mu, když bude počasí, že ho dnes vyveze na fotbal. Můj charita. Syn pan B. se mnou chodil do školy. Asi o rok o dva výš. Prý je to ležák...

- Měla bych ještě žehlit. Zas se mi ta hromada zvětšila. 

- Měla by sis ale jít lehnout. Dospat.

Poslušně se vrhám do polohy ležícího střelce. Spím. Chtěla jsem jít pracovat na zahradu. Copak mi to déšť dovolí? Večer. Skyp.

- Spím. 

Povídáme si, pomalu se probírám. Petroušek už je doma z fotbalu. Peču chleba. Jak vláčný je! Ještě bublaninu. Jdu se lísnout k Petrouškovi. 

- Peťuš, mně už se nechce žehlit.

- Vždyť zítra je taky den.

Vracím se tvořit do kuchyně. Vzpomněla jsem si, že zítra v deset na FB vaříme s HL. Jdu nakouknout, co budu potřebovat  Půl kila hovězího mletého, půl květáku... Zrovna teda nemám namleto. :-)  Maso nekupuji. Květák nekupuji... Jen v létě... Tři čtvrti na devět. Venku krásně tvoří sluníčko na obloze zázraky...

- Peťuš, já nemám půl kila masa a květák. A dala jsem si šampíčko.

- Ale kde to seženu?

- Peťuš, v Kauflandu.

- Ale tam už mají zavřeno.

- Petroušku, mají do jednadvaceti.

Jede. Za chvíli je zpátky s masem. Květák ráno. Prý mu zelinář povídal, že byl hned pryč. Prý jen za třicet. 

To je málo? Nemám vůbec přehled, kolik mimo sezonu stojí zelenina. Nekupuji. Výjimečně kedlubnu ve slevě, výjimečně ředkvičky ve slevě, papriky.

Jedna ráno. Jak já to dělám? Tak šups! Dopiš. A spát. Do čistého. K Petrouškovi. :-)

Dobrou noc!

Vlastně - P. S. Cinknul skyp. Řehtám se nahlas. Už se mi nechce dávat velká a malá písmena. Naše Micinka mě taky asi před čtrnácti dny překvapila. Vstoupila jsem ve své pracovně do něčeho měkkého. Micčiny zblitky. Tfuj. To byly fofry s uklízením. To měkké cítím přes ponožku ještě dnes. Linda měla noční cvičení prve: :-) :-) 

- Hádej, co! Mrcha černá mě ve 23 vzbudí, že chce domů a hlad. 

Tak ji pustím, dám nažrat, pak lehnu a spím 

 no a teď před půl hodinou mě vzbudí její zvracecí zvuky     

tak vyletím z postele

- Naše Micka si taky prve zaťukala na bufet. A ven.

- běžím za ní potmě, ona si v obýváku 2x ublinkne, rychle ji pouštím ven

uklízím v obýváku ta 2 ublinknutí

a říkám si, jak jsem dobrá, že jsem ji stihla včas vyhodit ven

cestou z obýváku pro jistotu rozsvicím na chodbě a hádej co!!!!

Ty vole, ona stihla zeblít celý kobereček na chodbě!!!!

já se picnu

ještě, že jsem do toho nešlápla, jak jsem za ní letěla

takže zpátečka kuchyň, sebrat to vyblité "ho**o" do pytlíku

srolovat kobereček do vany, kartáčkem ho pěkně umýt

- Tys mě pobavila, to si nakopíruju :-)

- a teď se to bude x dnů sušit... a vrcholem všeho je, že si lehnu do postele

a ona na mě ťuká na okno, že chce zase domů!!!

- Jó, tvrdej spánek! Spánek poctivýho. Sis myslela, že ji slyšíš. A ona už tvořila. :-)

- ona už měla vytvořeno

:-)

Vidím pod komunikací tu scénku s Hitlerem. Jak šel nakupovat se síťovkou...

Tak dobrou!