Kováři a zahrada - jde to dohromady?
Když si jdeš brzy lehnout, ráno vstáváš jako skřivan. Vyfotila jsem si, jak vypadá náš prostor osvětlen ranním sluncem z východu. Vůbec takhle obývák neznám.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-05-09_Ranko_-_ranicko/
Na papírek jsem si zapsala čtyři věci na obchůzku. U mých drahých kožených botek mi po pár dnech praskl krajkový vzor. Prodavačka mi říkala, že kožené boty musí vydržet i několik let. No jo, jenže přeju si ty samé. Zajímavé že si všimla prasklinky i jinde. Ale jen na jedné botě. Druhá v pořádku.
Moje ústní sprška, tak ji miluji, pracovala asi čtrnáct dnů.
Do auta mimo těchhle dvou krabic vkládám taky krumpáček mé maminky. Vzbudil velký obdiv. Líbil se. Zaparkovala jsem u učiliště. Okolo šel známý. Na rozloučenou pochválil krumpáček.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-05-09_U_kovaru_na_ucilisti/
- Totiž to je mé maminky. Má sice úder, ale je lehký. To je unikát. Nechci takové ty velké humpolácké těžké krumpáče.
Vstupuji do kovářské dílny. Původní. Takhle to bylo prý za prvního ředitele původní řemeslné školy Aloise Studničky. Historie v P. S. Nádherná stavba. Překrásná. Asi neorenesanční. Dnes vedle ní ční odporný panelový internát. Učí se tu tesaři, truhláři, opraváři zemědělských strojů, podkováři, umělečtí kováři, čalouníci a umělečtí keramici. V dílně panuje pracovní ruch.
- Dobrý den? Tady se pracuje!?
- Tady nesmí nikdo sedět.
To je MOV. Mistr odborného výcviku. Zná se s naším Honzíkem. Vysvětluji, že bych chtěla vykovat nový krumpáček.
- A takhle zahnutý.
- Ten nebyl kulatý, byl rovný.
- Chcete říct, že se za ta desetiletí asi tak od roku 1947 nebo tak, opracoval? Kdybyste nebyl odborník, tak bych vás přesvědčovala, že nemáte pravdu.
Hoch je milý, příjemný, usměvavý. Přichází starší mistr. Doyen. Ptám se ho po jméně. ¨
- Ó, vaše jméno já znám. Můj Petroušek o vás mluví v superlativech.
Usmívá se. Mhouří oči. Rád slyší chválu. Ten tu celý život učil řemeslo. Měl kázeň. A umí.
- Já jsem myslel, že ho chcete jen nabrousit. My teď máme už hodně práce, zkoušky…
- Ne, ne, nechci nabrousit. On mi ho stále manžel bere. Tak nechám udělat kopii. Ale když už jsem počkala deset, dvacet let, co jsem ho získala po mamince, tak už počkám do září.
- A přijďte, my vás vezmeme mimo pořadí. Hned v září ukujeme nový.
Kluci zvoní kladivy. Výhně hoří. Je tu docela vedro. Všichni pracují. Jeden učeň - dnes se říká žák - nese ukázat asi mlátek ke kladivu.
- Máte to ještě horké, že?
Mistr se směje:
- Ještě se mu kouřilo od prstů, když to nesl.
Tady je to bezva. Pohoda. Tak to má být – k práci. Možná v příštím životě třeba přeruším ty své minulé životy, kdy jsem prý studovala a byla vzdělaná a třeba jeden život budu učit ruce pracovat. :-) A nebo ne. Chci studovat. :-) Těm klukům to jde dobře! :-)
- Tak dohodnuto. V září! A přeju krásné prázdniny! Kluci! Užijte prázdnin!
- Už aby byly!
- Dočkáte se! Pracujete skvěle! Zasloužíte si!
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-05-09_Pro_mlicenko_na_vesnici/
Jedu pro mlíčenko. Budu ho mít nachystané za vraty statku. Jo, je tu.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-05-09_V_zahradnictvi/
Mám se stavit v zahradnictví? A tak jo. Blikám ke kraji. Přejít tady cestu, to je dobrodružství. A ještě se vracím pro koš. Fotím barvy. Kupuji begonky, mamince ledovky a lobelku, asi tři rajčata.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-05-09_Obidek_-/
Obědvám venku. Není kdovíjaké teplo. Ale jde to. Připíjím na zdraví našim sovětským osvoboditelům! Dnes ráno jsem si nakoukala půl posledního dílu Volhy. Ve Vídni Rusáček na Mexiko Platze oblékl soudruha politického dozora zájezdu. Stihnul ho opít tak, že se nechtěl vrátit do republiky. Televizáci ho hned začali strkat do auta. Paradoxní scéna. :-) Bratr bratra všude najde. Slovan Slovana. Anglosasové nás rozeštvávají. Srbové a Chorvati se kvůli nim poprali. Teď štvou Ukrajinu, Rusko, Slovensko, Polsko… Tedy na mír! Na vítězství! Na bratření Slovanů!! Ať si Ti, kteří zosnovali válku mlátí jeden do druhého… Angličani, škůdci Evropy!
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-05-09_Doma/
Sázím. Sázím celý podvečer. Proháním se trávou bosa. Slast! Miluji bosou chůzi. Ale od podzimu, co jsem získala ty skvělé zázračné pětkrát lisované ortopedické vložky, se snažím chodit v botách. Ve svěrácích. :-) Odbila půlnoc. Teď přemýšlím, jestli jsem dost hlínou odstínila kořeny rajčat od hnoje. Ráno se poběžím podívat, jestli jsem to s hnojem nepřehnala.
- Petroušku?
- No?
- Seš rád, že jsem dojela pro mléko? Že ti šetřím…
- Benzín stejně projedeš.
- ...že ti šetřím čas!?
- Jo to jo. Čas mi šetříš. Ale to já bych ti tam dojel. Máš tam ještě benzín?
- Nevííííím!!
To je otázka. Vždy´t ví, že nevím. Třicet čtyři let nevím. Vlastně celý život nevím, kolik mám benzínu.
- Ty vorle! Ty bys tam potřebovala mít boxerku, aby když už nebudeš mít, ti brnkla do brýlí. Jenže ty už brýle nenosíš. Tak to je marný.
- To je.
ŠKOLA DEFORMUJE DĚTI. To v poslední době slyším často. Něco na tom bude. Už asi před deseti lety Jaroušek Dušek uváděl příklad. V první třídě:
- Děti, kdo umíte zpívat?
- Já, já, já!¨
Na tuhle otázku starší děti už nereagují. Poslechla jsem si dnes do sluchátek znovu pořad o pokřivených zrcadlech:
Náš přirozený tvůrčí talent je potlačován od narození. Rodíme se jako kreativní géniové a školní systém nás otupuje, říkají vědci z NASA. NASA měla udělat vysoce specializovaný test, který by jim umožnil efektivně změřit tvůrčí potenciál raketových vědců a inženýrů NASA. Test se pro účely NASA ukázal jako velmi úspěšný. Vědcům bylo položeno několik otázek. Odkud pochází kreativita? Rodíme se s ní nebo je naučená? Nebo je to z naší zkušenosti? Test vědci provedli na 1600 dětech ve věku čtyři až pět let. To, co našli, je šokovalo. Vytvořili test, zkoumající schopnost vytvářet nové, diferencované a inovativní nápady na problémy. Celých 98% spadlo do kategorie geniální představivosti. Vědci byli tak ohromeni, že se rozhodli udělat dlouhodobou studii. Otestovali děti znovu za pět let. Když jim bylo deset. Výsledek? Jen 30% dětí spadalo do geniální kategorie talentů. A když jim bylo patnáct – počet klesl na 12%. Dospělí jsou po letech školy v kontaktu se svým tvůrčím talentem jen ve 2%. Tyhle výsledky byly ve skutečnosti replikovány více jak milionkrát. Šok, co? Školský systém – naše školství – nás okrádá o tvůrčí talent. Škola je historicky vytvořená instituce, aby v konečném důsledku sloužila potřebám vládnoucí třídy, a ne obyčejným lidem. Aby si tzv. elita udržela svůj okázalý životní styl zjevného luxusu, kam přispívají nejméně, ale nejvíce si to užívají. Chápou, že děti potřebují omámit drogy, vymýt jim mozek do jejich nenasytného systému umělého nedostatku, nekonečně malého, a dokonce obstarávat vykořisťování a věčnou válku.
Vynález knihtisku – byl to přínos? Dnes už bych ve škole řekla – NE! Lidé se naučili číst. Začali se "vzdělávat". Do té doby si lidé moudro předávali ústa – ucho - ústa – ucho; od teď jim moudro předepisovali a ten, kdo psal knihy, psal moudro. A kdo se učil? Kněží. A ti pak sloužili těm, kteří jim umožnili "vzdělávat se". Já na základní škole musela psát s nějakým ruským hošíčkem. Už vůbec nevím, co jsem si s ním patlala. Ale bylo to aspoň něco ze života. Procvičování jazyka. Každý dostal adresu. Cvič se. Snaž se. Trivium - dobré. To se naučí každý. Ale další vědy! Ohlupující.
Lidi jsou uspaní jak hadi. Hltají zdroj "vzdělávání". Bruselskou LžiTV. Z 3500 oborů – řemesel, Česká republika bravurně ovládala 1800!! Byli jsme za socialismu uznávaní. Dnes montovny. Ale radost – velká radost!! – největší radost z dnešní mé exkurze za kováři. Unikátní!! Aspoň kovář a umělecký kovář bude umět chytit svou práci. Doma jsem si prohlížela na fotce kleště a nástroje. :-) A teprve jsem si všimla kovářky. Když jsem to večer všechno sdělovala Petrouškovým uším, o kovářce věděl. Prý je tam jediná. A chtěla se vyučit kovářkou.
Konečně jsem našla rigorózní práci – ne diplomovou! – vystudované právničky Evy Snajdaufové. Tam je rozebráno rozdělení naší federace!!! Je NEPLATNÉ! PROTIÚSTÁVNÍ!!! NEJSME V NATO. NEJSME NIKDE!!! Jen tam...
(ŠNAJDAUFOVÁ, Eva. Ústavní aspekty zániku československé federace. Praha, 2018. Rigorózní práce. Univerzita Karlova, Právnická fakulta, Katedra ústavního práva. Vedoucí práce Gronský, Ján.)
Ústavní aspekty zániku československé federace. Račte si nastudovat, že jsme STÁLE ČESKOSLOVENSKO!!! Radičová i Pithart to potvrdili. Ale hlavně právníci Právnické fakulty UK
Odkaz ZDE!
https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/104412/150042069.pdf?sequence=1&isAllowed=y
Jé, už jdu spát! Zas jsem se rozepsala. Prý stačí pět věcí ze dne!
Tak dobjou!
P. S.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-05-09_Stredni_remeslna_skola_Jaromer/
C. k. Všeobecná řemeslnická škola v Jaroměři byla založena 15. září 1886. Svou činnost zahájila 30. ledna 1887 v suterénu chlapecké školy Na Ostrově. Při škole byla dále otevřena Průmyslová škola pokračovací a veřejná kreslírna. Prvním ředitelem byl jmenován Alois Studnička – absolvent pražské techniky, znamenitý pedagog, znalec lidového umění a pořadatel národopisných výstav. Narůstající počet žáků ve stísněných prostorách přiměly zastupitele města k výstavbě nové školní budovy. Šťastným řešením byl výběr lokality v nově budované části Jaroměře, ve čtvrti Na Ptákách. Autorem projektu školy byl místní stavitel František Hellmann. Zahájení vyučování se uskutečnilo 17. září roku 1906. Během stotřicetileté existence zažila škola vzestupy i útlumy, byla využita pro ubytování vojsk za první i druhé světové války. Měnily se též její názvy. Od roku 2006 se nazývá Střední škola řemeslná Jaroměř.
Výstava postihuje v chronologickém sledu historii i přítomnost školy, působení jednotlivých profesorů mimo půdu školy (Josef Šíma, Josef Václav Pekárek, Miloslav Vávra aj.) a kariéru některých význačných žáků (František Kupka, Otakar Španiel aj.). Cenným dokumentačním materiálem pro expozici jsou ukázky z prací žáků absolvujících obory kovář, zámečník a stavební řemesla. Část vystavovaných exponátů tvoří historické artefakty vyrobené žáky školy, které uchovává Městské muzeum v Jaroměři. Expozici doplňují historické dokumenty z dějin školy, jako je korespondence učitelů s významnými žáky, vysvědčení, školní fotografie či původní školní pomůcky. Humornou zajímavostí je vystavovaná "kolekce" drobných dílek, vyrobených žáky pro vlastní pobavení, která po léta zabavuje a shromažďuje mistr truhlářského výcviku.
Další ukázky současných žákovských prací včetně nástrojů, nářadí a funkčních modelů strojů jsou zapůjčeny Střední školou řemeslnou. Tato škola personálně zajišťuje i ukázky keramické a truhlářské výuky, a to nejen v programu vernisáže, ale i během návštěv škol v průběhu trvání výstavy. Program výstavy je doplněn o "edukační" část, vč. poutavých pracovních listů.
Stránka školy:
Pohled do historie Střední školy řemeslné v Jaroměři
Střední škola řemeslná (dříve Střední odborné učiliště) v Jaroměři je pokračovatelem c.k. Všeobecné řemeslné školy založené roku 1886.
Tradičními obory jsou truhlář, tesař, opravář zemědělských strojů, v oboru podkovář a zemědělský kovář udržujeme kontinuitu výuky jako jediná škola v republice. Škola se zabývá také výukou uměleckých oborů a to oborem umělecký kovář a zámečník a umělecký keramik. U všech učebních oborů je možno pokračovat v nástavbovém studiu zaměřeném na ekonomiku podnikání, ukončené maturitou. Současným zřizovatelem školy je od 1.10.2001 Královéhradecký kraj.
Prvním ředitelem školy byl Alois Studnička (1886-1927), významná osobnost českého školství, učitel matematiky, fyziky a zeměměřičství. Svého času navštěvovali školu pánové Otakar Španiel (1881-1955) a František Kupka (1886-1957), kteří se později stali významnými představiteli českého i světového umění. Vyučoval zde architekt Josef Jiránek a malíř a architekt Josef Šíma.
Poznámka – ten Šíma, to nebyl ten světoznámý malíř, který umřel v roce 1971 v Paříži. Jeho dědeček byl sochařem a kameníkem a učitelem kreslení a malby na c. k. Všeobecné řemeslné škole v Jaroměři...