Koza

6. listopad 2017 v 21:54 · Jaroměř ·

Asi před osmi devíti lety jsem si v Jičíně na Městě pohádky koupila kozu. Měla jsem tehdy jen asi dva tisíce u sebe, ale koza stále sedm. Byla k sežrání. Řezbář mi ukazoval její ksichtíky, protože ona umí hýbat nejen vemínkem, ocáskem, ale i bradkou, očima, ušima, rohy umí nakroutit různými směry - to ani živá neumí. Řezbář mi uvěřil, legitimovala jsem se mu, kolegyně dosvědčily, že jsem ředitelka, žáci dosvědčili... Navíc mi pán dal asi patnáct set nebo dva tisíce slevu. Kozu jsem nesla v náručí, lidé se ptali, kde ji prodávají :-) Přijela jsem domů. Manžel spráknul ruce. Co to je? Povídám: Koza. Kolik stála? Odpověděla jsem otázkou: Kolik bys myslel? Manžel se zajíkl: No, nejmíň tisícovku. Přitakala jsem: No, Peťuš, Ty máš tak přesný odhad! Fakt, Ty ses strefil úplně přesně. Spokojenost na obou stranách, řezbáři jsem doposlala dluh. Kdykoli kdokoli obdivoval naši kozu, manžel vždy říkal: A jak byla drahá. Dal bys za ni tisíc korun? Asi před rokem mě to hraní přestalo bavit. Říkám: Peťuš, musím se Ti s něčím svěřit. Ta koza stála původně sedm! Vykulil oči. Ale já jsem šikulka. Usmlouvala jsem cenu. Dostala jsem slevu. Ta koza stála pět tisíc. A už nechci slyšet, že byla za tisícovku drahá. Je barevná, umí dělat stojku a svou cenu si zasloužila :-)