Krásná jarní doba.

Pomalý rozjezd. Okolo mě pohyb. Neslyším ho. Dospávám. Linda zahradnictví u nás i ve Skalici. Už je tu. Vyveze Petrouška na fréze. V tom svém novém minicooperském zázraku. Jedou umýt auto. Bezkontaktní mytí. Šest let okolo jezdím. Nemám ani tucha, že něco takového v našem městě existuje. Za dvacku si umyjete auto. Linda nemá zkušenost. Bere si Petrouška.

- Od střechy, musíš od střechy!

Přijeli. Zkoumáme s Lindou na FB bezkontaktní mytí. Tři boxy. Stále obsazené. Za pár korun šampon, leštění... Video na FB ukazuje paní, která si vystříká kufr, vnitřek auta.

- Ježkovy voči, vždyť si to vevnitř zničí.

https://www.facebook.com/videoumorismorisate/videos/898813150326089/UzpfSTUwMzcwMjczNjMzODYxNzoyMjU0MDU5MjYxMzAyOTQ3/ 

Linda se směje. 

- Mami, Péťa říkal:

- No to musím mámě taky omýt.

Už je zpátky. Mé auto potřebovalo spršku :-) 

- Peťuš, a omyls mi to jen po vrchu?

- Ne, vystříkal jsem to i zevnitř sakumprdum.

Chci si stihnout do oběda umýt hlavu, zajet pro zeleninu, reklamovat chemickou velikonoční stěrku. Jo, a irigátor v Lidlu - po dvou letech přestal šprkat. Ten irigátor. :-) Nestihla. Až odpoledne.

Polévka - meláska. Vyrostla mi nádherná sibiřská cibule. Ukázková. Játrové knedlíčky. Po o chci pracovat na zahradě. Odkládám, nestíhám.

Ochrana zahrady. Prostoru. Stromy nádherně nakvetlé. V březnu horka. V dubnu... Čarování zopakuji... 

Až odpoledne obchody. Na stěrku nemám paragon. Vyřizují reklamaci. Hm, stála 42 korun. Docela dost na to, že je jedovatá. Smrděla ftalátem nebo benzínem... Hodné prodavačky.

- Podepíšete mi to?

- Myslíte, že to umím?

- Určitě to umíte. Tak - tady, tady, tady.

- Třikrát?

- Ještě tady a tady. Pět podpisů.

- Mohu si to ofotit? Večer o tom napíšu na blog.

Ochotně svoluje. Kvůli jedné jedovaté stěrce tolik papírů. Pětkrát můj podpis. Zajímalo by mě, jestli někdo reklamuje barevnou jedovatou rozkošnost. Peníze jsou moje energie. Letos jsme si začala psát, co vracím, komu a za kolik. Podprsenku. Barvila. Zničila světlé prádlo - měla bych tam vzít i ty zašedlé košilky... Irigátor. Dva roky ho denně používám. Už je unavený. Po roce tekl. Vyměnila jsem hlavici. Po roce se rozhodl, že už toho má dost. Jo, pánev - psala jsem. Zbýval jí ještě rok do konce záruky... Vrátili mi čtyři stovky... Vezme-li se to suma sumárum kolem dokola: Důvěra v skvělé výrobky, po nichž jsme dřív pokukovali v Tuzexu, se zmenšila.  Jistota kvality při nákupu se často rozplyne. Nechám se vždy nachytat. Jsem oklamaná. Jsme oklamáváni všichni. A ještě si za to platíme! Jen zapalovačů a zapalovačů z KIKu! Vydrží tak týden. Naplnit nejdou. Záruka. Zatím!! Zatím!!! Všechny Lisabonské a Marakéšské a čertovské smlouvy, úmluvy, dohody nás ženou do pekla NWO. Proti korporacím bez možnosti reklamací. Vnímám souvislost s únavou lidí. S rapidním snižováním IQ. Testy IQ změkčeny rychle, prudce s klesajícím IQ. A to se chce. A jak se mladí štětí, že jsou hloupí. Lépe řečeno zabednění. Nečtou. Nepíšou rukou. Nereklamují. Nakupují. Platí, Zahazují. 

Na zahradu. Proprchává. Jemňoučce. Zima a ještě vlhko. Nechce se. Skáču na okna. Mimo pracoven a terasy - nablýskáno. Vysavač na okna - skvělý. Dnes nějak nesál. Lekla jsem se. Stačilo ho dobít. Vrátil se ke svému výkonu. Zatím.

Čtrnáct dní se chystám žehlit. Hromada se zvětšuje. Děsivě. Zapomněla jsem. Vlastně: Nechce se mi. Kdysi na rádiu Luxembourg, bylo mi tak dvanáct, letěla písnička Maňana. Vždycky jsem maminku prosila, aby mi nechala ještě chvíli rádio hrát. Usínala jsem a čekala na Maňanu... Zvuk se zeslaboval, zesiloval, zas se ztrácel... Jakmile zahráli Maňanu, projel mnou proud. Maňana prý znamená zítra. Na žehlení u mě platí vždycky maňana...

V úvodu blogu jsem začínala na podzim obrázkem kytiček levandulí. Pověšené na provázku voněly zahradou. Na podzim jsem na kole za mamkou zahlédla plot ověnčený šálkou psího vína. Seskočila jsem, vrátila se. Ta nádhera stála za vyfocení. Větička na obrázku se objeví jen při přejetí kurzorem. Taktéž i u dnes vložených obrázků zimy a jara. Pro jistotu - jsem u posledních dvou text po přejetí kurzorem dala i vedle. Totiž - skladba Třešňové květy zněla kdysi dávno v podvečer z oken Městských kasáren nad střechami našich domů v naší čtvrti... Byla jsem malá. Možná je hrál nějaký voják odpoledne na čajích v PDA - Posádkovém domě armády. Až v dospělosti jsem postřehla, že trubka hrála tehdy dávno dávno do letního večera skladbu s názvem Třešňové květy. Kasárna z Rakouska Uherska zbořená. Zbyla jen budova velitelství. Dnes přestavěná na byty... K obrázku jsem vložila odkaz - po zkopírování a vložení do vyhledavače uslyšíte slavnou skladbu.

Krásný. Jarní. Ledový. Obyčejný den :-) 

Dobrou noc!