Krásná setkání, skvělí lidé, nádherný den

Bože, jak se mi zas nechtělo. Holka, vylez! Má přijet chovatel pro dárky do tomboly. Telefon.

- Tak už jsem tady.

- Jejka, teď jsem vylezla. Musel jste na mě intenzivně myslet :-) :-) :-) 

Vybíhám v noční košili a v dlouhém svetru. Předávám. Přeji, aby se ples vydařil. A za rok ať se ozvou.

- Nevím, jestli to zvládneme i za rok.

- Zvládnete! Organizujete družení lidí. A to se nechce. Takže se snažte. Děláte to pro nás. Na vesnici mají k sobě lidé blíž. Mladí plesy organizovat nebudou. 

Sympatický šedesátník? s krásným obrovským autem děkuje a odjíždí. Vracím se do domu. 

F1 - snídaně, cvičit, popel, vyčistit okýnko u kamen, naplnit krmítka... Už je tu první klient.

- Ireno, byl jsem u doktora. Povídal mi: Ty ses nějak změnil.

- Řekls mu, že se stravuješ u mě?

- Jo, jo.

- A nepozdravuje mě?

- Povídal: to je ta malá, že?

Ach, ten vtipálek Jindra. :-) Já a malá! 185 cm. :-) :-) 

Volá zeť - od starší dcery.

- Irenko, jestli chceš poslat sokolům ty poukazy, jede sem Ondra.

- Počkej, počkej. Jaký Ondra?

- Jé, musím si srovnat jména. Jak se jmenují Petrovi kluci?

- Chápu, chápu, jede k tobě s autem. Moc si vážím, nezapomněls na mě. Moc děkuji. Ale už tu včera byl pán a poslala jsem i hasičům.

- Dobry, dobry. Pozdravuj Péťu. (Zas jsem nevyřídila.)

- Děkuji mockrát. Pozdravuj Denisku!

Mám hodného zetě. Snáším se se snaškami. Dík za to. 

Další telefon. Ředitel komerční banky. 

- Paní Hrobská, máte chvilku času?

- Nemám, tak za čtvrt hodiny.

- Ono to bude krátké. Podařilo se mi pro vás vyreklamovat těch 79 korun. Do tří pracovních dnů vám budou navráceny na účet. Tak kdybyste si to pohlídala a mohla mě informovat, že je vše v pořádku. 

No a je to. A jak se chovají ostatní klienti? Nechají si strhávat poplatky, pokuty, nesmysly. Přátelé, nejste ovce! Braňte se. Je to už druhá banka, která mě chtěla obrat o mé peníze. Nemám v úmyslu financovat víc než je zdrávo majitele jelitáře...

Ještě termín s klientem, pozdravy jeho ženě. Odjíždí. Pošťačka. Máme skvělou. 

- Nemáte náhodou manžela doma?

- Ne, ne. (Cedulku určitě našel, zapomněla jsem vyřídit :-) )

Telefon. Můj dávný, dávný milovaný známý. Vladimírek. Kdysi nás vedl na archeologickém průzkumu v místech dnešního Penny a parkoviště. Krásný čas. Nevědomého mládí. Důchodci kopali. My studentky štětečky ometaly kostry, hledali jsme cennosti, mince na místech bývalého kláštera. Do dnes se ulice jmenuje Na Kameni... Husité nenechali kámen na kameni :-)  Vladimírek. Byl krásný, vlnité vlasy, mladý. Tak se mi líbil! Jenže byl čestný, asi čerstvě ženatý. A já nevěděla o tajemstvích života zhola nic. Žádné nepravosti se neděly. Jen slovní jiskření :-)

- Pane doktore, pozvala bych vás k nám. Kdybyste chtěl .-) 

- Ireno, co kdyby nás maminka přistihla infla granti?

Vůbec jsem nevěděla, co je to za situaci ta infla granti. Prvačka na gymplu. Ještě jsme nevěděli, jak NWO bude prznit genderově duše našich dětí. Jakou dobu si vycinkáme klíči... 

Za politické názory skončil v archivu v textilce v Trutnově. Nová doba ho vynesla do vysokých fcí. Děkan fakulty. Někdy jsme spolu jeli do krajiny. Ukazoval mi pohled archeologa - kde jaká zvlněnina v terénu. Zajímavé výpravy. Na kopci maminčina dětství - na Chloumku jsme byli. Objeli jsme různé kopce... Boušín, Rýzmburk, Chotěborky. Vzala jsem své gymnazisty na fakultu na setkání s Jacquesem Rupnikem. Umožnil nám účast. Dozvěděla jsem se hodně zajímavostí. Volal. Milý rozhovor. 4.2. slavil narozky. 78. A ještě je vysokoškolský učitel. Miluji ho dodnes. Kolik let se známe? Čtyřicátý devátý? :-)  Mluvil o své ženě, o dětech. Jé, zapomněla jsme vyřídit pozdravy Peťulkovi. Zítra.

Rychle oběd. Copak si dnes dám? Jasmínku s quinoou. A co ještě? Kostičky cihly, hromadu křenu s jablky a červenou řepičkou. Rychlé, chutné. Co - chutné. Výborné! Kladu na talířek. Telefon. ¨

- Přijela jsem o chvíli dřív, stojím u domu...

- Jé, zrovna obědvám.

- Nevadí, počkám.

Rychle obědvám, ať nová paní nemrzne v autě.

Na čas vycházím ven. Zdravíme se. Paní je taky Irena. Potřebuje odpálit bříško. Mladá asi jako já, o tři roky mladší. Známe se. Učila jsem jejího syna a dceru na učilišti. Její vnuk chodil do mé školy, kterou jsem řídila. Dozvídám se, že má třetí dítě. To mi uniklo. Taky se vyučil na učilišti. A vnouček? Tomu už je osmnáct. A kde se učí? No - to je otázka! Kde asi? Učiliště - obor kuchař - číšník. Má sedm vnuků!

Ráda přijímám zprávy o svých dávných milovaných učních, studentech, žácích, dětech :-)  Pozdravuji je.

Diář. Jak mi to dnes pokračuje? Do domečku. Mezitím na otočku Vlkov. Po šestnácté paní z TU.

Vlkov. Juj, mají tu Lípu svobody. To musím vyfotit. Vlastenci. A obchod! Na rohu v hospodě promítal Nadin tatínek filmy. Venkovské kino. Naďa - spolužačka z gymplu. Měly jsme se rády. Dnes nově vystavěná hospoda U legionáře. Nadin tatínek ztrácí paměť. Naďa se vracívala do jejich ulice okolo Macounova domu. V něm je dnes hezký venkovský koloniál. :-)  V tom domě bydlel podivín. Jakmile krásná studentka Naďa míjela Macounův dům, stál obnažený v okně a ukájel se. To byla doba, kdy obnažený chlap byl postrach. Dnes obnažených exhibicionistů sedí ve vysokých fcích! Exhibují na svých úřednických seslích a řídí ty tam dole. Denně se předvádějí ne v okně, ale v TV :-)  

Zapadá sluníčko. Fotím. Nemám kvalitní foťák. Jen takové šidítko. Neva. Domů jedu přes Josefov. Blikám doleva - domů. Na stopce se rozhlížím. Na náměstí stojí kůň. Krásný chundeláč. Bože, měním směr jízdy. Blikám vpravo. Jenže koník je odváděn z náměstí. Šup za nimi. Objíždím Čtvercáky - bývalá obrovská kasárna. Stahuji okénko. Pozoruji holčinu. Mluví k němu, drezúruje ho, okřikuje, ale hezky. Netrápí ho. Nejraději bych vypnula motor a dívala se a dívala. Pozorovat ty dva, jak si spolu hrají; čarovné. Cvaky cvak. Už musím. Přijede paní z TU.

Zatápím, chystám Petrouškovi jídlo. Už jsou tady. Aha, dvě. Vítám je. Sympatické matka s dcerou. Dcera má úzké šterbiny mandlových očí. Jé, vypadá jak všechny holčenky v Hrobských rodě. Obě moc příjemné, vstřícné, milé. Řehtáme se. Vysvětluji, objasňuji, vykládám. Maminka chápe. Vlní mi srdce. Dnes dvě nové klientky; všechny tři báječné bytosti. :-)

- Peťuš, pojď se podívat. Je tu holčinka jak z vašeho rodu.

- No jo, fakt. Jak Hrobařka!

Paní poznamenává:

- Prosím, prosím, já jsem tady nikdy nebyla! :-)

Ptám se patnáctileté studentky:

-Jak se jmenuješ?

- Běla.

Ó, krásné české pohádkové jméno. Božena Němcová - pohádka o Bělince. A hadu? Jak k tomu jménu přišla?

Maminka vypráví:

- Ona to jméno dostala až po narození. S manželem jsme se shodli na jméně Michaela - se skřípěním zubů. Rodila jsem. Erik mě držel za ruku. Šla kolem sestra Běla. Eriku, chtěla bych mít Bělu. - Jé, to je krásné jméno! Jdu to zařídit. Za chvíli se vrátil: Jo, máme Bělinku.

To je krásné vyprávění. To musím večer zaznamenat. Běla, Bělka, Bělinka, Běluška. Moc krásné jméno. Dnes jsme si s klientkou Irenou dozvukovaly, jak nádherné jméno máme. Ale Běla je také úchvatné :-)

Odjely. Manžel přivezl mléko.

- Vy jste se tam pořád řehtaly.

- No, my jsme se furt chechtaly, smály. Byly bezva. A ta holčička měla štěrbinky očí jak Váš rod - asi po Čingischánovi :-)

- Jo, byla do našeho rodu.

V duchu se těším, až nové ženy odtají, až zeštíhlí. Obě paní se zbaví tlaků, cholesterolů, bolestí hlav... Jupííí! A tak se staň!

Sedm. Musím do domečku. Lékařka a psycholog. Netuším, že poslali SMS, že mají deset minut zpoždění. Volám, že už jedu. Mám deset minut zpoždění.

- My vjíždíme do náměstí.

- Jaké máte auto?

- Stříbrné...

- Vidím Vás. Ne, neodbočujte. Vraťte se! Jeďte rovně. Stojím na křižovatce. Vidíte mě? Následujte mě. Jedu.

- Jj, vidíme.

Sleduji za sebou světla, abych se jim neztratila. Před domem stojí dodávka. Další pán. Oběma se domek líbí. Ale je nevytopen a musíme po zednících vymalovat. Uvidíme. Další!

- Jedu domů. Telefonuji do DD. Neměla jsem za celý den čas.

- Sestřičko, vysadili jste mamku nebo jste ji zas škrtili v posteli? Mamka je zdravá, kašle celý život...

Opakuji to, co včera.

- Já jsem přišla až večer.

 - Tak mi dejte pečovatelku.

- Ta taky přišla večer, neví. Zavolejte zítra.

Hlavně, že si všechno zapisují. A neumějí podat info.

- Zítra se tam přijedu podívat!

- Jo, máte tu recept, přijeďte.

Je to ta mladá, sympatická. Jupíí, zítra jedu za maminkou. Huráá. Zítra bude určitě vysazena. A zdravá! Protože mají avízo :-) 

Jdu do postele. Ráno pracuji. S radostí!

Dobrou noc!