Krásná tráva, příroda, voděnka, zvířata, rodina

Ó! Dnes významný den. Svítí slunce. Volby, které nic nezmění, do EU. - Jsem si myslela.  Na papírku ze včera úkoly. Zabezpečit Petrouška na víkend. Včera se nabídl Honzík - pozval tátu na obědy k nim, ale už jsem navštívila řeznictví. :-) Rodina, důležité. Pozvánka od druhé snašky na oslavu výročí dětí.

- Peťuš, co je to za den?

- Čtvrtek.

- JO? Já tu vidím v červnu neděli.

- Aha, já bych tam šel tenhle čtvrtek.

Zapsáno do diáře. Snašce píšu, že chtěl přijít ve čtvrtek.

- To klidně může. :-) :-) 

Poslala obrázky vnoučka s deštníkem. Krása. Prý deštník odložil. Pršelo, holínečky, ven. Cáchá se v bahně. - Zpátky k ránu. Dobře na duši. Slunce. Rodina funguje. Čím začít. Večer jsem ochutnala novou příchuť lesní ovoce. Tak šup, chutnám znovu. Výborné. Excelentní. 

Nakrájet kůži na bůčku, okořenit, okmínkovat. Hotovo. Maso na polévku do hrnce. Hotovo. Namlet mouku, chleba. Hotovo. Nařezat rebarboru na buchtu. Dnes žádné lidi. Na zahradu. Jupííí! Zarostlo! Lepší, než upraženo. Kdy už přijde pán od ovcí s kosou...

Zvonek. Ruce v těstě. Chlebíček tvořím.

Haló? Dobrý den. Asi jste si nechala klíče v zámku.

- Děkuji!

Vybíhám ven! Mávám na paní na konci ulice. Volám hlasitě dííík. Petroušek! Stále si mě dobírá, jak zapomínám. Mám hlavu v radostných oblacích. Nic mi neříká čas. Jen žiju. Ejhle - zapomněl veškeré klíče v zámku branky. Kdokoli mohl svazek vzít... No počkej! :-) Napíšu mu na whatsApp:

- Nikdy nepokládej peněženku nebo bloček s čísly na telefonní automat. Nikdy nepokládej v hotelu prstýnky na umývadlo. Už nikdy se s nimi nesejdeš. A teď pozor! Nikdy nenechávej klíče v zámku zvenčí. Mohl bys být překvapen. Nemile. :-)

Celé dopoledne mi sežralo chystání proviantu pro Petrouška. Bůček upečen; rebarborová buchta hotová; chleba - povedl se; polévka vynikající. Petroušek se tu obrátil. Nasál:

- Ó, tady to vonííí!

Okoštoval polévku k obědu. Kousek buchty. K večeři ochutnal bůček s čerstvým chlebem.

- No to je zázrak! Mašo! Máme mašo! Ty seš hodná. 

Po poledni rychle zahrada. Sázím, sázím, sázím. Pleju v jahodách. Za týden tolik žabinečku. Zbytek suchého hnoje se mi vysypal z papírového pytle na dlažbu. Jéžkovy voči, taková drahocennost. Šup s ním do pytle od rašeliny. Zbytek z dlažby do skalky... Jakýpak copak. Zahrada bují. Kmitám. Zítra a v neděli školení. Musím toho hodně stihnout. Během dešťů jsem tu a tam přivezla kytky; hromadily se okolo domu; rajčata se kasala do výšky.

- Peťuš, málem bych zapomněla na volby. 

- Ale ty jsou až za týden!

A on ten bezvýznamný politický akt bude až za týden? To jsme dvojka!

Poslouchám celé odpoledne ve sluchátkách SV. Petr Václav ve svých pořadech nezapomíná přát lidem k svátku. Vždy oznámí, kolik lidí u nás toto jméno nosí; dnes poslouchám pořad z velikonočního víkendu; svěřuje, jak 19.4. popřál Ivošům a Ivům. Jenže ti slaví 19.5. Sekl se o měsíc. :-) Ztratil se v hroutícím se lineárním čase. Mám to taky tak. Nevím, jestli je dopo, odpo... Prý se to poměrně často nyní stává. Lineární čas se mění a slévá do jednoho časového bloku. Lidé se musí víc soustředit na datum, den, měsíc, roční období, dokonce soustředit se, jestli je dopoledne nebo odpoledne... Nebo se člověk zeptá - je únor nebo březen? Byl duben... Zvláštní... Mám to taky. Nejsem truhlík. 

Za maminkou. Bože, krásný den! Sezení v jídelně. Mlčím. Vezu mamku na terasu. Meloun. Přišel vhod. Vezu ji kérii, konvalinky, chrpy...

- Mami, přivoň!

Fotím paní Boženku. Zas zapíchnutá v posteli. Toho bych se nechtěla dožít. Nechci takhle trávit konec života. NECHCI!!!

- Mami, zkus si, jestli bys odsud sama odjela.

- Ne, nejde to.

No bodejť by to šlo. V DD mají bariéry. Lidí na vozíku skoro sto procent, a prahy stoprocentně s bariérou. Přetlačím mamku přes práh - chápete?? Přes práh. Projede si pokojem. Otevře dveře. Na chodbě se chytne zábradlí a jede. Ručkuje.

- Mami, ty seš chytrá.

- No, zblbla jsem, ale ne tak úplně.

Musím se smát. Nerada ji opouštím. Pusinkuji ji. Hladím po vlasech. Simonka jí v neděli připomene, že jsem v Pze.

Uháním domů. Do zahrady. Sázím do devíti. Jedno rajče jsem si přišlápla. Zrovna na špici. Ono je to vlastně jedno. Zkusím ho. Třeba se chytne. Tři levandule. Karafiát. Zlikvidovala jsem loňské tři truhlíky muškátů... Dosázet macešenky... Už končí jejich čas.

Petroušek vede pána od ovcí. Obhlíží zahradu. Tráva je ještě nízká. Tak koncem května. Domluveno. Petroušek má stále choutky na sekání. Prý kosou... Vzala jsem nůžky na byliny; okolo zemních lampiček jsem travičku přišmykla. I přes trávu se nabily. 

- Tys udělala tolik práce.

- Peťuš, jsi zajištěn. Tady máš šunku. Tady máš vařená vejce. Tady je zbytek losové pomazánky ze včera. Tady bůček. Okurky. Polévku. Peťuš, na neděli mi připrav horký čaj. A přivez mléko. 

Nerada ho opouštím.

- Jen jeď. Setkáš se se svými...

Teď si dost přesně uvědomuji, že je pátek večer a v sobotu ráno mě zas bude Petroušek popohánět.

Tak rychle spát!

Dobrou noc!