Krásné zážitky - jaké si to uděláš...

Sobota. Dnes bych se probudila v hotelu. Už jsem zase v abych kdybych. Probouzím se ve své posteli. Chvilenku před budíkem. Od devíti školení. Před devátou se připojuji. Naše plánovací skupina natočila rozkošné video - pixlu s jídlem si přehazují členové skupiny z jednoho snímku na druhý. Začínáme. Dnes nás nezvala svým hitem Tina. Divné. Poprvé bez ní. Poslouchám, opakuji si. Uvědomuji si, že jsem jiná. Nepotřebuji mít víc. Netoužím po zvyšování zisků, navyšování nových klientů. Nepotřebuji postupovat na žebříčku od World teamu k TAB teamu. Ne, nevábí mě to. Jen chci pomáhat lidem odpalovat břicha. A zpevňovat postavy. Ať se jim daří! Ať se vrátí ze svých cukrovek k normálu. Ať se vyváží z braní léků na cholesterol, vysoký krevní tlak. Ať se zavitamínují. Třeba přestanou i s tím svým letroxem a eutyroxem. Ať je naučím hýbat se, nepřežírat se, vybírat si, co jím. Žít normálně. 

Mimochodem: Kuchař Oliver vyhrál soud nad molochem McDonalds; soud mu dal za pravdu! Podle Jamieho Olivera pokrmy v téhle korporaci nelze nazvat jídlem. Maso do hamburgerů a dalších pokrmů se vyrábí z hovězího tuku. Ten se obvykle umývá v hydroxidu amonném!! To by neměl jíst ani pes. Navíc se výrobek obarvuje chemickými barvami. Kuchař položil v Daily Mail otázku veřejnosti: Který rozumný člověk může krmit své děti tukem s amoniakem!? Navíc dětské maso z rituálů bylo taky zjištěno. Pamatuji, jak jsem poprvé pod Břichem Paříže sjela s Ivetou Matějovskou několik pater dolů do podzemního města. Mé první kousnutí do hamburgeru - ble. Sladké! Druhé kousnutí - už sis zvykla.   

Varuji před rychlým stravováním, ale mimo to doporučuji  vyhýbat se uzeninám, bílému pečivu a mouce...

Lidé si nechávají brát svou sílu, svou moc. Každý člověk je vzácný, výjimečný, jedinečný. Nevhodnou stravou si přece nemůžeme nechat brát jedinečný dar života.

Petroušek se někde melouší. Dávám na páru brambory. Před uvařením je i se slupkou zkouším dát do trouby. Luxus. Povedly se. Můj taťka měl prý rád tzv. americké brambory. Mamka mu je asi opekla na pánvi. Tati, co bys asi řekl mému výtvoru. Byly vatové, takové nafouklé. Mňami, mňami! POdle Zdeńka Trošky - nebe v hubě. Stíhám udělat poslední zbytek hovězí špičky - dárku z vánoční doby. Vařím jablíčkový kompot. Ochucuji ho poslední šťávou z černého rybízu.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-01-08_Muzlame_se%2C_sklizim_dekorace/

Během vaření obírám červené třepení stromečku. Odvíjím řetězy. Byl nádherný. Obětoval se. Vyrostl jen na čtrnáct dnů. Tak ti děkujeme za krásnou dekoraci. Lezu na půdu, snáším krabice na ozdoby. Vynáším některé drobnosti. S jakou láskou jsem je instalovala, s takovou láskou je ukrývám zpět. Andělské zvonění. Dárek k svátku od Lindy. Už asi třetí Vánoce mi tu cinká. Staré bylo fční, ale nové bylo krásné. To nové za ty tři sezóny taky zestárlo.  :-) Vánoční dřevěný malovaný stromeček. Sundávám miniozdobičky. Nádherný dřevěný kýč z JYSKu. Před dvěma lety jsem si pro něj jela brzy ráno, (na mé poměry brzy) pak jsem pokračovala přes vesnici, kde na zámku chytala panské způsoby Božena Němcová. Zajímavé. Pamatuji si konkrétnosti nákupu, cesty, počasí... Tehdy byla celé dopoledne tma tmoucí. 

Mám v ntb rozdělaných přes šedesát oken. Kolik toho zkouknu, zavřu, ale nová naskakují... Jak to mám stíhat!

Před dvěma lety jsem dostala od jedné ze snach diář. Na konci každého dne se mě ptali:

- Co mi dnes udělalo radost?

- Čím jsem dnes udělala radost někomu jinému?

- Za co jsem dnes vděčná?

Víte, co tam bude dnes?

Každý den jsem si poctivě vypisovala odpovědi. To je důležité - každý večer si uvědomit svou sílu, zrekapitulovat den a radovat se z něj.

Hlásím rodině:

- A teď si jdu odpočinout!

Ze spánku slyším tichý hovor. Linda s Péťou likvidují stromeček. Otevírám oči. Zmizel. Zbyly po něm jen krabice, světelné šňůry... Letos jsem se nějak rychle rozběhla k odstrojování Vánoc. Včera vrkoč dolů. Zbývá ještě na chodbě šitý vánoční stromeček. Tak pracný. Ten mi dá na kraji adventu vždycky nejvíc zabrat. Pokud bych si měla vybrat - jestli vyčistit všechna okna v domě dvakrát za sebou nebo šití, vybrala bych si lezení po oknech.

V osmnáct půjdu - nepůjdu na novoroční koncert. Chvilkami si říkám jo, hned zas - ale co když budou otravovat. Nejdu nikam. Nebo že by jo?

- Lindo, pojď tam se mnou.

- Je mi zima. Nejdu.

Péťa se nabízí:

- Já tě tam odvezu.

- Ještě nejsem přesvědčena, že tam chci jít, víš?

Volá vnuk. Staví se. Mezi pátou, šestou. Vyřešeno. Nejdu.

Zvonek. Lukáš. Jede na Prahu.

- Luki, ty bys mě nevzal nahoru do Josefova k bastionu?

- Není problém.

- Jdu se obléknout. 

Zatím si povídají s Petrouškem. Jedeme.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-01-08_Na_novorocni_koncert_a_domu/

- Ke kterému bastionu?

- K umělecké kolonii.

Před fortnou svíčka. Stoupám po schodech. Výzdoba, která byla připravena na vánoční trhy; na poslední chvíli zrušené. Prý je pan starosta slušně poprosil, ale měl je prý zakázat. Hm. Necítím v tom rozdíl. Když jsi odkázán na městské peníze, asi na zdvořilou prosbu o zrušení kývneš, ne? V dlouhé chodbě potkávám svou bývalou učenku Ladu. Srdečná. Mám ji ráda. Věnuje se dětem v dílničkách. Šikovná. Hodná.

- Jdete na koncert?

- Kam mám jít?

- Do hodovní síně.

Ukazuje mi dveře. Vstupuji. První koleda odzpívána. Asi středověká. Neslyšela jsem ji. Nádherné hlasy. Vibruji. Postupují přes renesanci, baroko, klasicismus do dvacátého století. Jsem uchvácena harmonií, multivokály. Koncert si nekonečně užívám. Krása stíhá nádheru. Přesné provedení. Přidávají. Potlesk. Jsme urputní. Vracejí se z chodby. Ještě africkou a španělskou. Jak jsem proti cizím vysazená - bože, obě jsou překrásně provedené. Veselé. Mezi zpěváky a diváky jiskří radostná energie. Ještě teď mám husí kůži. Kolik lidí by tu bylo, ale nepřišlo. Už nikdy nepřijdou. Už odešli. Navždycky. Kolegyňka - přes celý obličej černý respirátor. Chjo. Nemám chuť s ní zapříst hovor. Asi se bojí. Nemohu nic vyčítat. Nelze soudit. Každý to má dle své informovanosti. Ale s lidmi v roušce nemluvím. Já jim totiž nerozumím. Nemohu odezírat. Nevidím jejich grimasy. 

Vykračuji do tmy města. Jak jsem ho v pátek dokumentovala jako ošuntělé, oprýskané, šedé, zničené, ve večerním osvětlení není zhouba vidět. Fotím. Vracím se zas do očí malé holčičky. A tak, jako jsem klusávala z kluziště s bruslemi přes rameno a červeným nosem temným parkem beze strachu, tak jsem křižovala tehdy i dnes beze strachu své město. Zavřu oči. Jdu s mamkou. Za ručičku. Tak daleko to je. Město krásné. Jo, ve tmě je přenádherné. Mám na mysli slova sbormistryně - nový rok bude prý nadějný. Hm, bude rodinný, láskyplný, družící, hlavně VÍTĚZNÝ! Prý má být jmelí pověšené celý rok. Ano, mám na všech lustrech celoročně jmelíčko. Hlídá klid a štěstí v domě. Prý loni ho vyhodila. To se vyhodí štěstí. A jaký to byl rok! Prý neprožívala hezký. Hnědým nahoru. No, já větvičky sundávala až v adventu; byl taky těžký, s odchodem drahé osoby, ale přesto

 jsem šlapkala statečně. Odrážela útoky. Byl šťastný. Chceš nechceš i přes velkou ztrátu byl. A letos se asi odhodlám, mám čas, na přihlášení se k občanským právům a vyvázání se z moci bezprávné státní společnosti. Uvidím. Setřesu ze sebe guano ulpělé na cestovním plášti života. Je třeba udělat blbákům pápá. :-)

Vysvětlení najdeš mj. také: ZDE https://www.svobodny-vysilac.cz/2021-12-12-necenzurovane-net-simona-lxviii/?fbclid=IwAR1BQo6_aS1GRyyUUQ5BxZ3R3zsv8B71KtDekGy0nYxuaK-XhdNrUoaOSBw 

Sněží. Vcházím do osvětleného dvora našeho domu. 

- Jaké to bylo?

- Bylo to skvělé. Vynikající.

- Hlásili. Dnes prý byly demonstrace po celé republice.

- No, byly. Sledovala jsem.

- A tak mluvčí ministerstva řekl, že je nucení profesí do píchání protiústavní.

Tak to je úplně nejskvělejší zpráva dne. Nevyhodí vojáky, hasiče a policisty. Hurááá! To jsem moc a moc šťastná. Síla ducha! Vytrvali. Nesepsali smlouvu o svou duši s ďáblem. Velká síla! Zůstali člověkem. 

Mourek od oběda spal na venkovní terase. Přinesla jsem ho v náručí. Najedl se. Zas odešel ven. Co se děje? Proč se nevyhřívá doma? Ráno si Linda všimla, že rozdrásal kmínek bezu. Brousil si na něm drápy. Odstrčila jsem ho. Že by se urazil? Dědek! Vždyť na veterině se shodli, že je to kluk mezi třemi a pěti lety. Břicháč. Možná nechce slyšet moje vzdechy:

- Moure, ty seš tlustej. Kolik tam máš koťat?

Kitty se přišla lísnout. Odvážila se. Okoukla, že je vzduch čistý. Na koši nechrupe ten, kterého se obává. Zrzka se spustila z gauče na koberec. Kitty se posilnila. Všechno tu už spí. Ještě poleno... Jdu.

Co mi dnes udělalo radost? Koncert. Lukáš. Zpráva o zrušení povinného profesního kočko.

Čím jsem dnes udělala radost někomu jinému? Asi rodině dobrým obědem.

Za co jsem dnes vděčná? Za rodinu. Za zdraví. Za virtuální MÍR.

Dobrou noc!