Krásnou krajinou na Trautenberkovu poudačku
Neděle. Ráno. Protahuji se. Podél pelesti jede ocas.
- Moure! Vystřel!
Ani hlásek. Vyplul jak žralok z ložnice.
Petroušek v práci. Měla bych žehlit. Ta věta se mi teď potáhne týden. Budou přibývat pračky… Až nebude zbytí, přijde den Ž. Žehlení.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-10-kocici-ranko
Žófajs zabušil. Mourek po snídani vybíhá do revíru. Žofinka jde do tepla. Teď žere horem dolem víc než Mour. Pořád se dožaduje. Srst má jak lední medvěd. Mourka občas přistihnu, jak si na koberečku hraje s myškou nebo s rybkou navoněnou šantou. Žofie se nechá strhnout ke hře raz dva tři.
Chtěla bych aspoň jednu kočku naučit ležet v košíku u kamen. Odjakživa se tam vyvalovala Micicinda, pak Zrzečka. Koš loni dostal nový plátěný potah. Ani jeden kočičák tam nechtce relaxovat. Vedu hračku přes koš. Třeba by tam mohla zakotvit. Ani náhodou. Zkrátka ne.
Listuji na FB vzpomínkami. Dostávám se až do roku 2017. To jsem ještě nepsala na blog. V roce 2019 byla zrovna neděle. A zrovna jsem jela za maminkou. Netušila jsem, jakou hrůzu pro nás připravili. Lepší, že jsme netušili. Kolik lidí od té doby odešlo, zmizelo, vypařilo se mi ze života navždycky! Mohli tu ještě být. O kolik času mě systém okradl s maminkou. A jak se na tom podíleli lidé! Zákon padajícího lejna. Ředitel zastřešoval… Neexistovalo pustit mě bez změření teploty – co si to dovolují! To je výsostně můj intimní údaj. Nedostali mě tam. Roušku? NE! Ráda dýchám čerstvý vzduch. Ach. Dost. Netahej si do života negaci a blbé lidi.
Dnes na FB vzpomínek moc. Našla jsem i jazykovědný vytýkací rámeček neškoleným hlasatelům:
Ledovci nevyhráli ve volbách. (Lidovci) Statek rozhodne o osudu budovy. (Statik.) Hlavně, že je hlasatelka s velkou pusou. Ale artikulovat neumí!!! NWO...
Ať žije správná česká výslovnost! Hasiči zjišťují příčinu požáru trampolínové haly. Statek(statik) by měl říci víc o stavu budovy.
Poledne. Petroušek volá.
- Chystám se žehlit.
- To je te´d tvoje hobby nějak často, viď?
- No, ještě nemám vyndané prkno. Teď tady něco kutím pro tebe.
Ono to prkno opravdu zůstalo pro dnešek schované. Brambory už ve slupce nedám. Loupu je. Krájím zbytek mrkve, zbytek celeru. Koření.
Našla jsem mezi vzpomínkami na FB asi tři čtyři roky starý recept. Takhle jsme to dělali už v době socialismu. Kuřecí nebo krůtí prsa. Sójka, olej, vajíčko, ráda používám balsamico; píšou tam magi. Dávno nepoužívám. Jdu si do skládku pro svou masovou pastu. Vmíchávám ji do směsi. Navíc nadrobno nakrájená cibulka. Škrob. Má se nechat přes noc uležet. Nechávám uležet hodinku. Krájím houby. Rozpaluji pánev. Špíček na kostičky.
Telefon.
- Mami, máš v chatičce zatopeno?
- Nemám. Čekám, až zavoláte.
- Tak zatop.
- Vy jedete?
- Nemáme? Máme se vrátit?
- Počkej, jedeme na tu pohádku? Já jsem čekala, až se proberete.
- Pojedeme.
- Tak to nebudu topit. Přijeďte. Mám rohlíčky.
Jsou tu. Petroušek taky. Ptám se na včerejší poslední leč. Kdyby nešli, jeli by kousek od nich na Helenu Vondráčkovou. Za šest set!! Helena v horách za hubičku.
- Tak jaké to bylo?
- Hrozné! Žádné uvítání. Nic.
- To na josefovském plese dávali vždycky petrklíč na uvítanou.
- Tady NIC. Ani neřekli zabili jsme tolik a tolik zajíců. Nic. Tombola – losy čtyři barvy. A ještě na to tiskli sluníčko a měsíček.
- Aha, takže velká kapacita losů.
- No. Byl jsem na záchodě, a slyšel jsem, jak myslivci říkají, kolik losů už prodali… Ale strašné je, že jsi nevěděla, co jsi vyhrála.
- Jak? To už v deset vím, že jsem vyhrála to, to a to. Je to vypsáno.
- Ne. Tam sahali na stůl. Vybírali. Já jsem to říkal Zdendovi.
Od nich máme horské mléko.
- A Zdenda říkal, že to vzali do rukou mladí.
- Blbí.
- A když jim něco řekne, že ho usadí, aby byl zticha, že je starý.
- To je chaos.
A jeden stůl ten si koupil poslední losy, ty tam dodali, vyhrávali pořád. No jo, ale oni tam měli mražené zajíce z obchodu.
Valím oči. Myslivci!
- A ti u stolu volali, že už to nechtějí, ať sáhnou pro něco jiného.
- To je hrůza.
- Mami, jedeme.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-10-jedeme-na-trautenberkovu-poudacku-do-cermne
Jedeme. Vůbec nevíme, co to bude. Raději žádné očekávání.
https://www.youtube.com/watch?v=rzj1EnIdaro
V autě si povídáme o tom hochovi s reportážemi o životě v Americe. Včera jsem viděla poslední díl. O studiu na vysoké škole v USA: Bakalářské, tedy nedokončené (pardon, BAKALÁŘI, nedokončené!!) studium na soukromé vysoké stojí asi 400 – 500 tisíc dolarů. Asi 115 tisíc dolarů za jeden školní rok. Zhruba 2 miliony 563 tisíc. Na Berkley to lépe zní. Stojí to jen asi 70 tisíc dolarů. Jde o státní školu.
Odvezly jsme LP domů. Jedeme do Čermné. Ne do té České. Tady v horách. Ó, krásná horská krjaina. Kostelíky. Venkovské zámečky. Na stráních krávy, koníci.
- Mami, támhle je kostel. Tam někde bude hospoda.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-11-10-himlhergodonrvetrkrucajselement
Vskutku. Jdeme tak tak včas. Jé! Krásné kulisy. Program vytištěn na nádherném lesklém papíře. Krakonoš začíná představení. Má v kulisách pokličky s mlhou, deštěm, fukeří. Babka s dědkem začínají vyprávět v nádherném podkérkonošském nářečí. Ješiši, to je krása! Škoda, že jsem nemohla vzít vnuky. Všechny bychom je nabraly a přivezly. No jo, ale když jsem závadná babička, že jo? Když se nechce, tak mi vlezte na záda. Trautenberk – nádherný. Podobný tomu televiznímu. Na motivy hry Petra Tomšů. Lázeňské divadlo snů ze Svobody nad Úpou. Překrásné! Má to hlavu a patu. Hodinu a půl. Přetnuto přestávkou. Vtipné. Radostné. Paní kněžna rozhodla, že si Trautenberk a Krakonoš vymění do podzimu role. Trautenberk musel počítat mladé. Jen co začal, všechny se mu rozutekli. Do toho mu utekl kůrovec. Musí dávat pozor, co je v těch pokličkách. Pustil mráz, pomrzly stromy. Trautenberk se mi moc líbí.
- Já jsem furt tady, ale mám se jít podívat do Harrachova na Mumlavu. Jestli se nerozvodnila po tom mém prudkém dešti. Jako letos v polovině září.
Krakonoš si taky nevedl na Trautenberkově usedlosti moc dobře. Anče a Kuba se už prý dost napracovali. Dostali volno. Anče nohy nahoře. Cpe se za stolem buchtami. Kuba si jde zalézt. Kam? Do pánovy postele.
Všechno obráceno naruby. Legrace. Trautenberk zapomněl text. Improvizuje. Legrační.
- No jo, ale jak teď z toho ven?
Vpomněl. Možná uslyšel nápovědu. :-)
O přestávce jdeme vhodit peníze do pokladny. Valíme oči. Na stole se objevil raut. Ne žádné brambůrky. Kvalitní obložené talíře. Mísy s jednohubkami. Obložené chlebíčky. Lezou nám oči z důlků. Přátelská atmosféra. Tady je tak dobře. Božínku, srdce plesá radostí. Tady je svět normální. Lidé se usmívají. Nemohu vzít jeden ubrousek. Ne a ne ho uchopit z hromádky. Za mnou čeká pán .
- Promiňte, že mi to tak trvá.
- V pohodě. Klid.
Tady je nabíjárna. Sousedské prostředí. Hezké. Milé. Začínají. Děj pokračuje. Přišel podzim. Paní kněžna rozhodla, že už výměna rolí stačila. Ve hře je řada poučení vzdělání. Prokládáno hezkými písničkami s vtipnými texty. Dohadují se, zda na sejkory brambory vařené nebo syrové. To aby si neznalí nemysleli, že sejkora značí sýkoru. Hovořilo se o účincích bylinek. Na co pampeliška, podběl, kopřiva…
Trautenberk se vrátil domů polepšen. Možná práce ho zocelila. Už tolik neklel. Pod postelí kontroloval svou truhličku, jestli mu ji Krakonoš nerozházel. A nerozházel. Naopak. Od pána hor našel pytlík zlaťáků. Ty daroval Ančeti a Kubovi. Našel si manželku. Ta vrátila Kubu a Anče zpátky do pracovního procesu. Každý pátek, nepletu-li se, se Krakonoš a Trautenberk scházeli v hospodě. Trautenberk si neodpustil:
- A tak začal KRNAP.
Závěrečná písnička – vtipná. Každý jednu sloku. Paní kněžna zpívala – chovejme se k sobě slušně… Výchovný cíl v téhle sloce splněn vrchovatě. A to nemluvím o napravení Trautenberka a Ančete a Kuby a hajného… Jednotícím prvkem paní kněžna. Ta to všechno spískala. Refrén zpíváme společně. Mají naučenou hezkou klaněčku. A ještě znovu - ten refrén je veselý.
- A zítra holoti do práce!
Linduška mě veze domů. Děkuji. LP za námi běžel ještě s podnosem s pražskými koláči. Vezu Petrouškovi. Dostane ke svačince do krabičky.
Lindina kamarádka z vesnice měla jít šestého na operaci žlučníku.
- Volalas´ jí, že na ni myslím?
- Ona byla nachlazená.
- Vím. A volalas´ jí?
- Ne.
- Nadiktuj mi její číslo.
Vytáčím. Ozývá se. Vím, že má vycházky do devatenácti.
- Dobrý večer. Tady je zdravotní sociální komise. Jste doma?
- Ano.
- Tak vyběhněte před dům. Šup! Jsme tam za minutu.
Jedeme, jedeme. Máme ještě tak tři minuty.
- Lindo, přidej, ať nenastydne.
Čeká před domem. Drží OP, zdravotní neschopenku.
- Vy jste blbé. Jdete dál?
- Jdeme.
- Prosím tě, jak to, že pracuješ ve zdravotnictví a nevíš, že se mám hlásit okrestní správa sociálního zabezpečení.
- Protože jsem zblbla. Oni chodí na udání.
- Ale ty jsi doma.
Řehotáme se. Odjezd.
Petroušek dovezl mléko od krav.
- Byl tady Lukáš. Ale jen jsme se mezi brankou srazili. Má nové auto. Novou slečnu. Novou agentru. Od nového roku tam bude na plný úvazek.
Volám vnukovi.
- Lukyši, je třeba, abys zavolal předem. Povídal jsi, že se stavíš po Brutalu; to bylo v srpnu.
- Babi, říkal jsem, jestli mi to vyjde.
Nechávám ho. Právě dojel do Phy. Stěhuje věci do bytu.
- Tak se zastav! A dřív než o Vánocích. Měla jsem pro tebe připravené dárky.
- Babi, teď je doba reklam, listopad, prosinec. Teď to budu mít nabité.
Důležité je, že se o sebe umí potarat. Že má práci. Je zdravý.
No!! Pohádka to byla. Celý den! Nádherné zážitky. Děkuji za zprostředkování.
Dobrou noc!
P. S.
Vítězslav Pilmaier - přednáška o historii Slovanů, 24.10.2023 v Táboře, 1. část
https://www.youtube.com/watch?v=N2K8_pexzuc
P. S. 2
Nevěřte televizi - takhle se točí reportáže z války
P. S. 3
O podvodech hovořil tenhle už 20.6.2020!!! O prázdných nemocnicích, o zdravotních lodích bez pacientů…