Krásný deštivý skvělý

Prší! Zalijí se túje, zahrada. Nemám plán. Dnes živelnost. Jediné - za maminkou autem, to je přesné.

Před polednem louskám poslední loňské ořechy. Odebírám je z terasy. Louskáček moc nepoužívám, chci získat půlky skořápek. Pro někoho. Dřív jsem napadené ořechy pálila. Letos je dávám i se skořápkami do krmítek. Mizí nejen jádra, ale i skořápky. Naši ptáci začínají být neomalení. Na dveřích mi klovou do věnce. Kradou mi z něj šípky, makovičky. Copak mají málo?! Odnáším do všech krmítek. Neubývá. V dešti nelétají; někde spí. (Chce se mi napsat spějí, ale Zuzka Ipserová by si mě dobírala. Je tu jednoduchá pomůcka. Řekneš si imperativ - spi - a k tomu přidáš koncovku třetí osoby plurálu. Verbum spět - spěj - spějí. Spát - spi - spí. I když nová pravidla dovolují u některých sloves už dvojí koncovku. Např. směj - oni smějí, ale už i oni smí - čímž se setřel rozdíl mezi singulárem a plurálem.)

Dnes jsem se ponořila do svého horoskopu na najdi se. Začala jsem rozklíčovávat své planety, znamení, domy. Není to těžké. Jen chtít. Planety ukazují, co se děje; znamení ukazují, jak se to děje; domy ukazují, kde se to děje. Našla jsem své charakteristiky; docela seděly. Docela. Třeba Luna ve střelci: Největší potřebou je neustále něco hledat. (Tím nemyslí brýle, ponožky, tužku, ale životní hledání. Smysl života, poslání.) Pro své bezpečí potřebujete nějakou svou filosofii nebo víru, potřebujete vidět cíl nebo poslání, které by vašemu životu dalo smysl. Víra musí být dobrovolná, boj proti dogmatům vás může paradoxně přivést k jiným dogmatům. (Tady bacha - nesoudit jeden národ, jeden kontinent a neprotežovat druhé. Stalo by se to dogmatem; přesvědčením mysli.) Další potřebou je aktivita, ať už v cestování, sportování, turistice, důležitá je i láska ke koňům, psům nebo dalším zvířatům. (Koní se bojím, jak čert kříže. Pejsci si mě ochočují v poslední době. Jinak se jich celoživotně bojím. Dvě zkušenosti z dětství.) Přirozený je optimistický přístup ke světu, i když se dostanete do problému, věříte, že bude lépe. Můžete mít povahu hazardního hráče, potřebu riskovat, když chcete něčeho dosáhnout. Vaše vrozená spontánnost a otevřenost může být pro okolí velmi osvěžující. Ve společnosti můžete hýřit optimismem, o samotě ale můžete někdy cítit prázdnotu.

Telefon. Paní sociální.

- Nejdete už sem?

 - Ještě ne, ale už se chystám.

- Maminka má vyrážku. Vezou ji na kožní. Dám vám vědět, až přijedou.

Probíráme maminčin smutek a nespokojenost. Přemýšlela jsem... Na otázku, jak bych řešila, jednoduchá odpověď.

- Vidím jediné řešení. Když sedí okolo stolu a čučí, je potřeba, aby tam někdo s nimi byl. Jenže pečovatelek je málo, jedou dolů pro jídlo, s prádlem, pro prádlo. Odvážejí konvice, přebalují, myjí, koupou a na lidi nezbývá čas. Pečovatelky se nesmírně snaží. VESMÍRNĚ.

Z rozhovoru mám pěkný pocit. Při práci sleduji Vzpomínky na budoucnost. Dívám se jinýma očima. Očima znalce. Jediné, co jsem zapomněla, je Kočičí ostrov. Tvarované skály...

Petroušek.

- Dal bych si toho králíka, jak tu voněl v poledne.

- Peťuš, ale mám k tomu už jen jeden bramborový a půl houskového z Jakubova dvora.

Polévka z neděle. Myslela jsem, že zítra ještě budu jíst ze soboty. :-) Hotovo. Prý mu to stačilo...

- Peťuš, paní mi zavolá, až se mamka vrátí.

Chystám se, chystám. Už volá paní sociální. Alergie na mycí kosmetiku. Mám jiný náhled. Alergie na prací dryáky. Odrbávají se tu všichni. má se mýt jen vodou. Nebo doporučuje dětskou kosmetiku Johnson and Johnson. Vysvětluji, že je to nejjedovatější šmejdská kosmetika. Dřív jsem ji dětem kupovala v Tuzexu. Stmívá se. Beru to přes lékárnu. V ordinaci mého obvodního se svítí. Sestřička je tu sama. Chci mastičku. Poslední byla v prosinci 2017 od jejího tatínka. 17.4.18 odešel. Jeho dcera slouží v tátově ordinaci s novou milou paní doktorkou. 

- Je to všechno? Potřebujete ještě něco?

- Ne, ne. Mockrát děkuji. To mám zas na další dva roky. 

Jdu do maminčiny lékárny přes krásný dvůr. Nádherný ve všech ročních obdobích. Fotím. Mastičku nemají. Zentiva vybrakovaná. Paní magistra nachází ve starých zásobách.

Banka. Nová. Než si zvyknu. Nemám to ráda. Jsem konzervativní. Chci mít lidi na stejném místě celý život. Tak to asi bylo s Karlem Gottem. A on odešel. Překvapivě. A nečekaně.

Jedu po státní. Oprava mostu už se chýlí ke konci. Dálnice se rýsuje. Hlavně, že se tu utopilo mraky peněz. Naše nádražíčko! :-( Ztratilo pevnostní ráz. Už se tu nikdy nenatočí přijíždějící parní lokomotiva... 

Nežehrej, raduj se. Plácačka nahoře. Jedeš.

Parkuji. Lije jako z konve. Volám Lindě.

- Lindo, ta Zentiva je už vybrakovaná?

Hledá mou mastičku.

- Mami, výpadek do dubna 2020. Ale framykoin momentálně je. Ten má časté výpadky.

- Aha, ten nepotřebuji.

Volám sestřičce. Vysvětluji situaci.

- Tak já bych si vzala ještě jeden framykoin, když tak často vypadává. Dám ho do lednice.

- Už by vám tam měla pípnout SMS.

Pípla. Hlavně že nevypadává nurofen pro vaše miminko, aby lépe spalo!!! Běžím s košíkem nahoru. Lije jako z konve. Starouškové sedí okolo velkého stolu. Nalévám mamince kafíčko, štrůdlík...

- Mami, tys byla dnes na výletě.

- No, chtěli mě omazovat, ale nechtěla jsem. Teď jsme se vrátili z Phy.

- Aha. Ne z Hradce?

- Ne, z Phy.

Usedám k lidem. Ptám se, co dnes dělali. Vedle mě sedí krásná nová babka. Hezounká. Dozvídám se, že byla kadeřnice:

- Nic. Chvilenku jsme cvičili. Pak jsme celý den čuměli.

Jsme tu sami. Budeme si hrát. Jak já jsem si to tu dnes užila!

- Zdvihneme pravou ruku. Pomačkáme levou na bývalých mozolech, na dlani, vytaháme malíček, prsteníček, jak se jmenují další prsty?

Doplňují názvy prstů. Vyměňujeme ruce. A zas si hrajeme s názvy prstů.

- Kolik má týden dnů?

- Sedm.

- Který den je šestý?

- Neděle.

- Spočítejte to znovu.

- Sobota.

- Jak dělíme den?

- Dopoledne a odpoledne.

- Správně. Ale měla jsem na mysli světlou a tmavou část.

- Den a noc.

- Kolik ročních období máme?

- Čtyři.

- Vyjmenujte je.

- Jaro, léto, podzim, zima.

- Co je teď za roční období?

Maminka většinou odpovídá první. Trefila se do podzimu.

- Můžete mi říci, co máte támhle na dveřích za symbol?

- Strom a listí. Podzim.

- A co roste pod stromem?

Nedohlédnou tam.

- Představte si, že mi manžel dnes říkal, že rostou nové houby!

Kadeřnice:

- Můj tatínek vždycky touhle dobou sbíral už jen ryzce.

- Zkusíme si plesknout do stehen, tlesknout a lusknout.

Ó, to se jim líbí.

- Zrychlujeme! Plesknout, tlesknout, lusknout!

Daří se jim, dokonce u toho stíhají říkat plesknout, tlesknout, lusknout.

- Napneme paže. Točíme nad hlavou žárovkou.

Všichni se snaží. I pan Ch. Měl nějakou mrtvičku, mi povídala jeho žena. Ale já to nevnímám. Děsně se mu líbí interaktivní hra. Směje se. 

- Hóóólalá, holala, tydlija, holala, kuku, holala, tydlija, holala kuku...

Lidi zpívají. Nad hlavou zpívá Jakub Smolík. Až se ti jednou bude zdát, že je osud zlej... Zpívám, Jaruška se přidává. Kadeřnice:

- Tuhle moderní neznám, já znám staré.

Jak se hraje na housle? Jak se hraje na bubínek? A na buben? Co je tohle za nástroj? Na co hrají v TV?

- Pane Ch, co jste dělal celý život?

- V kanceláři.

Odněkud někdo napovídá:

- Účetní!

Ptám se všech. Někdo neví, odněkud slyším nápovědu... 

- Teď pozor - těžká otázka: Kdo měl jedno dítě?

Několik rukou.

- A kdo měl dvě?

Paní K. se hlásí, že měla dva kluky. Vypráví o nich. Maminka se hlásí taky ke dvěma dětem. Měla holky...

Přicházejí holčenky pečovatelky; usměvavé, hodné, milé; chystají hnusnou agresivní bílou veku s něčím žlutým. Sestřička rozdává večerní mlsání. Irenka se usmívá:

- My už jsme dnes cvičili.

- A to já vím. Řekli mi to.

- Jaruško, chcete ochutnat můj čaj?

Kýve. Líbí se jí asi moje skleněná láhev z dvojího skla. Vysvětluji jí, že jsou tam vylouhované výlisky z černého rybízu, které jsme dřív doma vyhazovali na kompost, citronová dužnina a vylouhované jablečné slupky. Prý jí chutná. Libě se usmívá.

- Líbilo se Vám dnešní cvičení, zpívání, taneční? Budete si zase chtít hrát?

- Ano, ano, ano.

- Tak já se budu těšit. Teď vám přeju dobrou chuť, dobrou noc! Dnes v noci se vám bude zdát o mamince. Budete s ní na louce. Zažijete krásný sen! 

Jaruška má logiku:

- Ale mně už maminka umřela!

- Jaruško, to nevadí. Maminka i tatínek mají možnost využít snu. A dnes v noci si s maminkou zahrajete na louce. Budete malé holčičky i kluci. S maminkou. Tak dobrou noc!!

- Dej mně pusu. 

Pusinkuji na krk, na tváře. Na mou dobrou noc mi všichni nemluvní indiáni přejí dobrou noc!

Jak lehounce se mi dnes běží po schodech! Přemýšlím, co bych si na ně vymyslela. Vždyť je to jedno. Opakování matka moudrosti. Ale dnes řádili!

Stále lije na zahrady, pole. Země musí dostat napít před zimou. Beru to na státní. Ejhle - zelená! Tam i zpátky jsem projela s přehledem. Zastavím se v Pepco. Zkouším si halenku, svetr. Ne, šunty. Beru vánoční svíčky, rolničky. Hm, krásný kostkovaný růžovo-šedivý pléd; že bych koupila drátěný koš? Ne. Vracím se. Drátěný koš s plátěným pytlem na prádlo. Zas se vzdaluji. Dům není nafukovací. Zas se vracím. V jednom koši mají nacpané deky. Ne. Platím. KIK. Zkouším si měkký svetr. Oranžový. Už mám. Mám nový růžový. Tak zelenkavý? Ne, sama jsem celý život bledá. Bílý? Nemají mou velikost. Mají tu obyčejné dřevěné krabičky. Obyčejné, jak v nich dřív seděly sady závažíček. Velké a malé. Beru malou. Vracím ji. Na co? Až ji budu potřebovat, vrátím se pro ni. Obcházím. Dřevěný dekorativní žebřík stojí pět set korun. Že bych za něj loni tolik zaplatila? Obalila jsem ho girlandami... Halenka. Elegantní. Z téměř tří stovek na padesát. Zkouším. Krásná. Ale co s ní budu dělat? Už nemohu víc nafouknout skříň. A další. Zkouším. Za padesát korun! Neber to. Ne, neberu. Odcházím z KIKu bez ničeho. Jsem DOBRÁ.

Kaufland. Hele, co to tu mají, granulovanou čokoládu na fondue. Vanilkový cukr s doopravdickou vanilkou. Však taky za třináct! S Čechy se nepářou. Otroky ve vlastní zemi! Lusk. Pár semínek. Ten bude mastný! Vanilka v tubě; kupuju ji za sto padesát. Jdu k recepci.

- Tady to máte na výstavu? :-) 

Můj pan zelinář si mě předchází.

- Ne, to bude zítra z katalogu. To si zatím neberte, to asi bude zítra výhodnější. A tam, kde nejsou ceny, to je na zítra. Ale ještě se chvíli zdržte, jdu vám zlevnit mandarinky - jsou skvělé. Vybírejte malé ploché... Všechno vám zlevním!

Procházím regály. To, co chci, není na prodej, až zítra. Přišla jsem o den dřív. Beru svíčky - různé barvy na různé rituály. Voda, slunce, jaro... Modrá, žlutá, zelená. Jen za dvacet osm. Sleva.

U pultu beru malého zavináče. Nechci do fólie. Prodavačka se brání, že musí. NEMUSÍ! Mám přání bez fólie!!! Jediný černý bod dne. Dobíhá mě zelinář. 

- Chcete tyhle sušenky? Za patnáct!

- My je nejíme. Za patnáct?!

- Ještě včera stály šedesát jedna!! Namícháte krém, dáte do nich - pojďte, jak se tomu říká, tyhle tuby, zítra to bude ve slevě... 

- Salko?

Beru krabici sušenek, kterou vůbec nechci. Ale jsou za patnáct. :-)

Regály se svíčkami. Ty samé, jenže za dvacku. 

- Prosím, potřebuji poradit.

Slovenský prodavač ověřuje podle eanu cenu.

- Ano, na recepci vám vrátí osm korun za každou zpátky. Tady regál nepřečíslovali.

Aha, kdybych si nevšimla dalších barev, tak bych přišla o šest krát osm, čtyřicet osm korun!!

Slováček jde k recepci počkat na mě. Jedna jediná pokladna.

- Prosím, kroutí se vám tady had lidí!

- Už jsem volala.

Bécani stojí dlouhou frontu. Jdu se postavit mimo. Běží mladý pokladní.

- Ke které?

Ukazuje. Jsem první. Vytahuji vše z košíku. Mandarinku a citrón s cenovkou. V košíku zůstávají jen citrony a mandarinky. Málem bych jednu svíčku ukradla... Pod deštníkem. Zlomila jsem si drát. To mě ty svíčky přišly skoro na osm stovek. Pokladní se směje. U recepce už čekají. Vracejí mi skoro padesát korun. Zkoumáme svíčky. Jsou stejné. Intuitivně se zdají ty levnější být lehčí. Gramáž, hustota, doba hoření vše totožné... Podvědomí blbne...

Přijíždím domů. Stahuji nejpoužívanější deky z venku, z gauče. Roluji je do úhledných rolek. Ruším Micince její koš. Už dlouho ho nevyužívá. Vyndavám její hračky. Už je to dáma v letech. Vyhazuji plymo polštářek. Koš má nové využití. Sluší mu to.

- Tys mi zavřela vrata před nosem. 

- Teď jsem přijela. 

- Tak sis to užila. Já zas s chlapama. 

- Peťuš, dnes byl den jak víno. Dařilo se mi celý den. Vše, jak jsem potřebovala. Péťo, hrála jsem si s lidmi v DD. Peťuš, to bylo skvělé!!! Divej, mám novou šálu. A vánoční kalhotky. A ještě jsem ušetřila. Na svíčkách a nekoupila jsem koš. J

To byla dřív moje finta. Peťuš, dnes jsem ušetřila. Jela jsem rychle a nechytili mě. Tak jsem si koupila kabát. Nabízím sušenky. výborné. Jenže v nich je palmový tuk a glukózovo-fruktózový sirup. Na játra... 

Jupííí! Je tu KRÁÁÁSNĚ!

Dobrou noc!