Krásný domov, kraj bohatý na koukání
Dnes mě čeká hezký den. Za oknem slunce. V zahradě zima. Jdu na vršky kopřiv. Div jsem nezakopla o toho včerejšího špačíčka. Mrtev. Někdo ho zavraždil. Večer mi Petroušek povídá:
- Ale on na sobě neměl krev. Třeba byl slabý.
- Hm. Kočce stačí udělat dobře mířené cvak.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-26-ranko-mrtvola-na-zahrade
Snídám kopřivu a červenou řepu v pomerančovém koktejlu. Mňamka.
Vařím polévku. Nějaké odkrojky masa mám povařené. Asi z kočičího kvalitního hovězího. Zeleninku. Lžíci své masoxové pasty. Ne, nějaká magi nebo masoxy nebo podravky; to už dávínko neužívám. Poctivě namletá zelenina a krůtí prsa v soli. Výborné dochucovadlo. Cibuli. Česnek. Nudle – samozřejmě moje. A jasně - ze špaldy. Na páru krájím dvě velké brambory. Navrch pokládám nakořeněná krůtí prsa. Sobě jsem namočila do octa rýži. Arsen prý ocet vyplaví. V neživotném maskulinu nejasné – kdo koho. Jestli arsen vyplaví ocet. Nebo jestli ocet vyplaví arsen. Dle kontextu je to jasné. Běžím pro šnytlík, česky pažitku a petrželku. Děkuji jim, že mi tak hezky vyrostly. Rýži proplachuji vodou. Do malé cibule píchám hřebíčky. Vkládám do rýže. Miluji rýži s ovanem cibule s hřebíčkem. Sypu kurkumu. Maličko solím. V rýži vařím nudličky krůtích prsou. Ochutnávám. Oj, to si pošmáknu. Mám z Temu takový maličkatý jídlonosič. Do největší termosky nalévám horkou polévku. Do menší rýži s masem. Do třetí kousek pomeranče, physalis, tři čtyři poslední kuličky hroznového vína. Vše zapínám do pouzdra. Do malé krásné krabičenky s obrázkem vitamín, phytocomplete na břišní tuky a activ mind na nervové spoje. Abych vždycky věděla, kam jet. :-) Láhev s aloe. Do batůžku svačinkovou tyčinku sportovní a mandlovou.
Volá Hana. Jestli se může stavit pro…
- Jakou chceš příchuť?
- Jemnou čokoládu? Ne, křupiny.
- Ok. Stav se, ale co nejdřív. Jen se namaluji, jedu do Kuksu.
Maluji si na obličej mladší podobu. Ráno by mě nikdo nepoznal.
Zvonek. Nesu jídlo k brance.
Má 35 % slevu. Štíhlounká. Krásná. Udržuje se.
Žofie odpočívá doma. Mohu jet. Najedou jsem zapomněla cestu. Ježiši, co to je? Zmátl mě ten nový kruháč. A taky že jsem zahnula na cestu do Dvora. Počkej, už vím. Na nový kruháč a dál. Neboj, nedojedeš do Krkonoš.
Chci odbočit, abych přijela k hospitalu zezadu. Ať se nedřu se sadbou. Vjezd povolen jen dopravní obsluze. Mohla bych se s případnou hlídkou handrkovat, že já jsem ta dopravní obsluha. Ale nechci dávat energii. Obracím se. Jedu dál. Parkovat budu na levém břehu. To znamená proběhnout údolím. Copak, to ono se mi nic nestane, ale měla bych to ulehčené. Zpátky to bude krušné.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-26-jidlo-na-vylet
Parkuji. Chladno. Beru koš, bundu, běžím přes údolí. To je sadby, kytek, keřů, stromků… Keramiky, nápojů.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-26-zahradnicke-trhy-v-kuksu
Nejprve si plním koš rajčaty, pár okurek, gazánií… Nechávám si koš u stánku. Dnes nejdu na přednášky. Ale mohla jsem – o žížalách v bytě? O čem to bylo? Snad odborně nestrašili? Občas jsou tady na trzích spojených s farmaceutickou fakultou přednášky zaměřeny ve stylu – dejte si pozor na tyhle byliny, protože ruší účinek léků…
Mnoho stánků a stánkařů znám. Mnoho zboží mám. U jedné paní si vybírám zápichy ozdobné a zápichy s názvy zeleniny. Totiž některá označení pažitky a další rostlin se mi přes zimu rozsypala. Domlouvám si, že mi vyrobí žluté sluníčko na kraj června na Nábřeží řemeslníků.
- Ale loni to nějak z května přesunuli na červen.
- Dřív totiž bývala jen karamika, pak to spojili se všemi řemesly.
Ještě se stavuji u paní s ro zákusky. Ten talířek hezkostí mě vyšel na pět set šest korun. Cerifikované suroviny bez plísní jsou drahé. Mák – to mohla koupit tady v Českém Meziříčí přímo od výrobce. Cože? Aha, speciální certifikát.
No jo, támhle u mýdel se výrobkyně tetelila štěstím, že mají v Bruselu dovoleno. Proč v Bruselu? Proč ne v Pze? Nebo v Picích! Ať jde celý Brusel s Evropskou mumií k ďasu! Dělají lidem jen těžkosti, překážky.
Zrovna dnes jsem sdílela obrázek – po roce 2027 nepronajmeš, neprodáš dům bez štítku. A když jsem to loni v březnu na lyžování poslouchala do sluchátek, Péťa mi to nevěřil. Vidíš, a je to skutečnost!
Dřu se s košem a v druhé ruce se stokilovým nákladem – dvě sazenice medvědího česneku, sazenice červeného koniklece, sazenice hořce, vanička jahod z moravských skleníků, pytlík s keramickými zápichy… Fakt, na jednu stařenu dost. Hlavně že na pravém břehu se nesmí parkovat. Jděte do háje! Vytrvale sestupuji dolů od hospitalu. Urputně pravidelně vystupuji na jeden zátah schodiště.Pak další schodiště. A úporný kopec. Uf!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-26-obed-v-aute-vynikajici-muj
Ukládám těžký náklad do útrob Kugy. Sundávám bundu. V teple auta pozoruji práškovací letadla. Vyndávám svou termosečku. Pochutnávám si na teplé polévce. Své. Z rána. Vím, co jím. Rýže s kousky krůtích prsou. Nekonečná dobrota. Physalis. Rajče. Pomeranč. Desert – půlka ró dortíku. Po obědě phyto komplex, aktive mind, rozmarýn jako čistidlo.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-26-do-ratiboric
Jedu. Směr Ratibořice. Navštívím Ovčácké slavnosti. Nádherná krajina. Česká. Jabloně jako nevěsty s bílými něžnými voňavými závoji. Srdce plesá. Navigace mě vede uzoučkými cestičkami. Kochám se. To je naše. Cestou projíždím pod chvalkovickým zámkem. Dole strašně ledové koupaliště. Dnes potažené zelenou řasou. Sem jsem doprovázela jako dvanáctiletá na kole Ivu. Tady se totiž nacházel objekt jejího zájmu. Její budoucí manžel Milan. Brr, ještě dnes cítím tu ledovou vodu. Zámek nahoře patřil JZD. Zplundračen. Kdysi sem byla dána na pochycení panských mravů mladička Barbora Panklová do rodiny správce Hocha. Asi měl rád holčičky. Nevím, proč Božena musela nakonec odejít. A vdát se. V té době hovořila pouze německy. Česky ji naučil až její manžel. V Malé Skalici zastavuji u kostelíčka, kde řekla své ano Josefu Němcovi, o sedmnáct let staršímu elegánovi z finanční stráže.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-26-ovcacke-slavnosti
Parkuji dost těžko, ale parkuji u panského hostince. Sousoší od Otto Gutfreunda mě vítá v mně dobře známých místech. Můj první výlet v mateřské škole vedl sem. Matně pamatuji u splavu… Naše hodné paní učitelky… Mé bílé šatičky z hedvábného padáku. Myslím, že je maminka ušila nebo je někomu dala ušít. Byly z heboučkého materiálu, který se používal na padáky. Snad si to nepletu. Měla bych se ještě zeptat Ivy. Šatičky byly po ní, s malým hezkým límečkem – nalevo volánek, napravo. A kanýrky.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-26-atelier-holubi-dum
Stánky. Ateliér Holubí dům. Před týdnem jsme bohužel nedorazili do Jičína na vernisáž – kvůli Dominičkovi. Vrátili bychom se pozdě. Paní má krásnější a vypracovanější anděly… Dnes tu není, prodává její pán.
- Jé, nevidím náhodou jaro, léto podzim, zimu?
Jj. vidím. Šperk – růžový. Mám jen modrý, zimní. V létě v pevnosti si koupím. Andělů mám na rozdávání. Nemohu kupovat na sklad. :-)
Á, Holanďanka se sýry. Asi před pěti šesti lety jsem si u ní koupila. Na účtence stál zaúčtovaný papír šedesát korun. Už jsem k ní pak nikdy nešla. Ono jen holandský sýr sám o sobě je drahý.
Dnes nevidím nahánění oveček do ohrádky. Jsem ráda. Příliš mi to asociuje – psy z EU, nebo temné psy těch neviditelných, kteří nás ovečky tady nahánějí do válek, do zkázy, do green dealu… Dnes si to tu jen prohlížím.
Výrobkyně stříbrných šperků se na mě směje jak slunce.
- Á, jste tady. Natočte si nás.
- Jé, vy jste ta paní z Kuksu tam na křižovatce. Jak jste mi řekla – jen točte, mé nápady mi nikdo nevezme.
A paní s nejjemnějšími křížalami světa. Má hruškové, jablečné, švestkové, banány. Beru kornout jablíčkových. Vzpomínáme, jak ženy hrávávaly v adventu pro děti v kuželníku. Paní kněžna – hodně stará už byla. Malovala krásná příníčka, mám od ní. Blanka – kolegyně, ředitelka školy z Velké Jesenice.
- Ta na tom není dobře.
- Krásně zpívala. Stále usměvavá. Elegantní.
- Nejsou lidi. Odcházejí.
- Na Helenku spadl pomník. To byla duše v kostýmu na oživlých postavách, na Vánocích ve mlýně…
Paní mě zve na oslavy 450 let povýšení České Skalice z vesnice na město 31.5. Ženy v historických souvislostech. Už to mám v diáři zapsané. A taky Nábřeží řemeslníků 7.6.
Na konci stánků si kupuji sklenici medu.
- Takový, jaký dělal můj dědeček před sto lety, takový už neochutnám. :-)
Paní souhlasně pokyvuje; přeje mi, abych měla aspoň podobný chuťový zážitek. Ráda slyší, že každý den ráno připíjím světu teplou medovou vodičkou. To prý dělám moc dobře.
- Víte, na včelí farmě u Nového Města jsem ochutnala zas po letech vosk z odvíčkování pláství před vytáčením.
Jasně, paní ví, o jaké dobrotě mluvím. Jen malá holčička mohla kousat na své perličky beze strachu…
V kuželníku si kupuji sešity s pohádkami Boženy Němcové. Jednu brožuru znám. Nápis Babička. Její autorka mi ji dala před rokem na adventních trzích v pevnosti. Vyprávěla, jak spolupracuje s kamarádkou malířkou.
Ukládám do kufru trofeje. Otevírám sklenici medu. Liju si do pusy. Ano. Výborný.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-26-doma
Jedu domů. K Petrouškovi. Obídek mu chutnal. Dostal výzvu zkrátit trávník. Chtěla jsem ho dovést až ke květu. Ale slimáci by tu měli rej.
Zajíždím. Jde mi pomoci s nákladem.
- Peťuš, to jsem se nadřela. Ale jen dobře pro mé břišní tuky.
- Posekal jsem zahradu, když jsem dostal výzvu.
Hezky. Není to až na dřeň. Mám ráda, když pampelišky mají rosu v listech…
- A teď si jdi hezky lehnout.
- Teď ti uvařím kafíčko. Nesu ró dortíky.
Moc mu to nejede. Ale z FB ví, že to není levná záležitost. Jsme spolu rádi.
Na chvilenku až těsně před večerem zalézám. Žofie mi leží v nohách. Probouzím se právě včas.
- Peťuš, jdu nasadit medvědí česnek.
Posílám fotky Lindičce a Lucince.
- Lindi, chybělas´ mi.
- Mami, já jsem dělala otýpky. Chci to…
- Já vím, mít hotové. Ale je třeba se taky od práce oprostit.
Nakonec jsme se dohodly, že se zítra do Kuksu ještě taky vypraví. Možná i já. Koupit kohouta pro jednu Zuzku.
- Dobrou noc! A nebuď tu do tří! Odpočiň si.
Přikyvuji.
Hezké prožitky! Milé na světě. Děkujeme za den.
Dobrou noc!
P. S. K tomu školnímu balamucení. Srdce NENÍ PUMPA. Opáčko:
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-26-srdce-neni-pumpa
Marie Bezděková
SRDCE NENÍ PUMPA ~Mnozí z nás žijí v lékařském mýtu, že srdce je čerpadlo, což je představa pocházející z industrializované kultury, která vnímá tělo jako stroj. Srdce je však mnohem krásnější a více fascinující, než jsme si kdy dokázali představit! "Moderní analýza srdce ukázala, že navzdory skutečnosti, že nejsilnější srdeční komora dokáže vymrštit vodu šest stop do vzduchu, množství tlaku, které je ve skutečnosti potřeba k tomu, aby krev protlačila celou délkou tělesných cév, by muselo být schopno zvednout stokilové závaží do výšky jedné míle." (Stephen Buhner)Jak se tedy krev pohybuje v cévách našeho těla, které připomínají labyrint? Pohybuje se sama od sebe. Jak vidíte, tok krve není jednoduchý proud, jak jsme si kdysi mysleli. Ve skutečnosti se skládá ze dvou proudů, které se spirálovitě obtáčejí kolem sebe, podobně jako obraz dvojité šroubovice DNA, v jejímž středu je vakuum. "Proudění krve živými cévami se mnohem více podobá tornádu než čemukoli jinému: právě vakuum je nezbytné pro vznik víru." (Stephen Buhner )To je skvělé, není-liž pravda?Tento spirálovitý tanec se vyskytuje nejen v krevním řečišti, ale i u samotných krevních buněk! Krevní buňky se ve skutečnosti otáčejí kolem svých vlastních individuálních os rotace. Jsou to menší rotující buňky ve větším rotujícím víru. Pokud vám to ještě nevyrazilo dech, vraťme se k srdci. Nedávno bylo zjištěno, že srdce není hromada svaloviny, ale spíše "spirálovitý myokardový pruh (pás)" (helicoidal myocardial band), který se spirálovitě stáčí do sebe a vytváří tak svůj jedinečný tvar a oddělené komory. Tento jev se nazývá šroubovicové srdce, a můžete se podívat, jak ho lékaři rozplétají, když si na Youtube vyhledáte heslo "Helical Heart". Když to spojíme s objevem, že srdce funguje jako endokrinní žláza, má vlastní nervový systém, který vytváří a uvolňuje vlastní neurotransmitery a vyzařuje elektromagnetické pole, které je mnohem silnější než pole mozku, začneme se vzdalovat od představy, že srdce je jen mechanická pumpa. Je to spirálovitý orgán vnímání. Jestli tohle není krásné, tak už nevím, co je! Napsal Nimbin ApothecaryIlustrace Gabriel Keleman Do češtiny přeložila Ivanka Marešová