Krásný, slunečný a zas otravní byrokraté :-) :-) :-)

Ó, to byl vstup do nového týdne. Dopoledne služba lidem. Odpoledne srážka s byrokracií. Bohužel, když je srážka s pitomcem, ó, božínku, to je trkando. A večer zas služba lidem.

Dnes jsem pracovala od osmi. Jo, když si jdeš brzy lehnout, máš delší den. Dnes to nebylo jako vždycky - teď si čistím zuby a už je večer. :-) Dnes byl den řádně dlouhý. S bezva lidmi. Co dáváš, to dostáváš.

Zdá se, jako by se svět bortil, praskal v základech. Nehroutím se z toho. Naopak. Raduji se. Žiju v absurdní době. Neplatí zákony. Vůbec je neznají ti, kteří na ně mají dohlížet. Vůbec a za tím si stojím! Dělají si, co chtějí. :-) Dobře jim tak. Tlak mocných blbých i na regionální úrovni sílí. :-) Tlak vyvolává protitlak. :-L Bohužel, bez znalosti zákona by na jednoho padl smutek. No, mají vzor u nejvyšších. Kůže řekl, že vědí, že jim nezákonné vládní nařízení zase soud smete se stolu. Ale hrajeme si na něj. S o to větší razancí se pak zaklesnou růžky těch, kteří právo znají, živí se jím, taky těch, kteří zákony studují a zdokonalují se v jejich znalosti s těmi, kteří by zákon měli znát, dodržovat jej a dohlížet na jeho dodržování. K smutku lidí - nečiní tak. Oni NEKONAJÍ!  A zatím zneužívají svého postavení. Představte si, umělecká tvorba zdrojem popohánění! Věřili byste? Určitě ne. Tady mezi čtenáři jsou mimo přátel i skunkové. Myslela jsem teda - upřímně, že ta míca z loňského května se už zadusila. :-) Ó, možná za tuto větu dostanu pozvánku na přestupkovou komisi. :-) Protože jmenovaná se pozná! :-) Nebo za větu o opičákovi, který snad neumí ani číst. :-) Nebyl sám schopen si napsat stížnost. Musel se schovat za orgán. Umí číst?! :-) No jo, a on se identifikoval. Když napíšu o opičákovi, tak jen ten postižený zakviká. Buď mi sem soudruh chodí na počteníčko, ale spíš bych odhadla, že když tedy snad asi neumí číst, že mu to někdo podstrčil. Ne, on sem chodí na obrázky. A je to prča. To bych mohla volat před komisi tvůrce Homolkových, neb si tak někdy připadám, ba, mohla bych předvolat svého muže, neb ten si z nás dělal třicet let legraci. :-) Hašek v povídce vaří vejce na tvrdo. Hergot, že bych ho popohnala před ruku zákona? Neb i já jsem blb, který neumí. :-) Jan Hus by řekl: O sancta simplicitas!

Něco končí, něco umírá. Lidé, kteří se našli v systému v touze ovládat druhé lidi. Ono to tak je vždycky. Kdo si natáhne uniformu, je schopen všeho. :-)  Doufám, že za toto moudro nebudu popotahována. Právě na tyhle ubožáky už si brousí zuby vojenské koncily; už zasedají. Ono to nebude dlouho trvat, kdy dojde i na donašeče a bulíky, kteří mají na krku kouli, v níž chybí to důležité. Zdravý rozum. A v srdcích mají smrdutou tekutinu. Na rozdíl od těch, kteří mají srdce naplněna láskou, ctí, smyslem pro čest a spravedlnost. Dnes jsem se dozvěděla, bez ohledu na GDPR, který arogant se mnou zacházel jak s kusem hadru, nikoli jako s ženou, s obyvatelem města. Musím se smát. Tak už vím, kdo to je. :-) :-) Nebohé hlupáčky popoženou k zodpovědnosti. No jo, ale obušek v ruce je mocný odznak vzdělanosti. Jestli umí nebo neumí číst, to se v jejich organizaci neřeší. :-) Jsem lev a nezaleknu se hloupého vyhrožování. Jeho zbraň otočím proti němu. :-) Hotovo. Tečka. Náš právník se jen pousmál. Mrknul okem. :-) Tak půjdu v klidu spát.

Vzpomínám, když mamka měla v závěrečné scéně Musíme si pomáhat křičet Urááá. Komparzisti dostali pět se korun za natáčecí den. V té scéně lidé v zlosti rozbíjeli sochu Hitlera. V jiné části náměstí stříhali německé ženě vlasy do hola. Kepke taky nepřišel zkrátka. Ona pomsta v českém národě je známá. A schovaná hluboko. Až když přijde co k čemu.

Dnes byl nádherný slunečný den. Úspěšně jsme vstoupili do nového týdne. Večer na poradě jsem se pochlubila svým druhým živým vysíláním. :-) Náš prezident, ne Zeman, Petr, člen prezidentského týmu, mě pochválil:

- Ireno, my jsme viděli s Petrou, jak hezky a přirozeně chystáš koktejl. Líbilo se nám to.

Přemýšlela jsem, o kterém videu mluvil, umím natočit, ale živák, ten byl dnes první a večer jsem vysílala ještě jeden. Na školení o bílkovinách. Kdo je tu členem naší telegramové skupiny Tým lepší já, mrkněte na to. Mluvím o rozdělení bílkovin, kde které, jak dlouho v těle, o aminokyselinách, o esenciálních kyselinách, o protein faktoru. Udílím rady, jak to s proteinem nepřehnat. Všeho s mírou. Dr. Ignarro, nositel Nobelovy ceny za projekt zdravé srdce - objevitel molekuly NO - i další světoví lékaři vždy upozorňují, že člověk na jedno jídlo může spořádat pouze (ono je to docela dost) 30g. Víc nikoli. To bychom tučněli.

Tak muzlíci, kamarádi, moji milí čtenáříčkové, přátelé, mám radost, že je vás tu okolo sedmi osmi set. Že vás zajímá babka, která se raduje ze života. Která je líná, a přitom tak činorodá, radostná a veselá. Která vás stále ponouká, abyste se neděsili a nesvlíkali kalhoty, když brod je ještě hóódně daleko. Někdo mi zavolá, bojí se doby. Strašení. Bububu. Někdo se ozve na messenger. Vždycky se dobře zkoncentruji, abych byla přesvědčivá, abyste nebyli smutní. Abyste se ničeho nebáli!! Strach je obrovsky lepkavá energie. Něco jako asfalt. Zbavte se jí. Nic vám nehrozí. Přijímejte život, jak to jde! Dýchejte slunce, vydechujte černý mrak. Natahujte sluníčko pažemi. Dívejte se k večeru do něj. Pak mi dejte vědět, jestli vám taky přetáhlo modrý filtr. Den co den hledejte něco, co vás potěší. V sobotu v kapli ve Smiřicích lezla po lavici přede mnou beruška. Ta česká. Nějak se tam holka zatoulala. Když přelezla až na konec, zdvihla krovky a letěla na Gentlemen Singers. Byl to pozdrav léta. Vzpomínky. Vždycky si říkáme - to bylo ještě dobré. Neklesejte na mysli. Všechno zvládneme. Držme při sobě. Pomáhejme si. Mám sousedku. Kdykoli požádám, je připravena. Na oplátku, kdykoli zazvoní, jsem zas připravena já. V lidském souručenství se lépe přežívá v houfu, v jednotné energii. Pokud je tu škodič, který mě nemiluje, ubližuje svou energií právě a jen sám sobě. :-) Přej a bude ti přáno. Nedovedu si představit, že bych ublížila. Jsem orel, mám ostrý zoban, ale bojuji čestně. Jsem lev, nervu mršiny.  Hnusí se mi odporné zároháctví. Vypovídá to o charakteru podrazáka. Lépe řečeno o bezcharakteru. Nemá přátel, není milován a hlavně Vesmírný pán mu nepřeje. Nedaří se mu. A jak socha Zoufalství s ohryzanými nehty v řadě neřestí v Kuksu se trápí, tak i tenhle nepřejícník si hryže nehty a přemýšlí, co zas vyvést. Můžeme se škorpit, ale nesmíme tít do krve. Zlo se vrací. Totiž - odráží se jak od skály. Kdo to neví, nedaří se mu. Trápí se a rozdmychává zlo. A jestli napíšu o opičákovi, že neumí možná číst, jó, to není trestné. To si jen blbeček namlouvá, že za Takový normální byrokratický - tak se to jmenovalo - je možno hnát autora umělecké nadsázky před přestupkovou komisi. :-) Navrhuji: Popravit autora! Co, jednoho! Popravit veškerou inteligenci. Si tady budou psát, tvořit, a blbci se budou cítit méněcenní. Tak! Doufám, že to dojde adresátovi. :-) Ireno, ne abys napsala debilovi, to by bylo zlé, neuctivé, nehezké, nepřátelské. :-) Vždyť jsi milá, sice prostořeká, ale opatrná, aby tě nikdo nemohl nachytat. :-) Bráníš slabé a bezmocné. Ireno, kolikrát se ti stalo, že ten, kdo ti chtěl ubližovat, už tu není! Kolik jich bylo! Až ses´ bála, jak odcházejí ze světa.!!

Hezky vás všechny zdravím a pro dnešek jdu ještě vystavit faktury, poslat výzvy k platbám. Neb dnes jsem hodně obchodovala. Vím, že mi to přejete, a závistiví, kousněte se do zadku. :-) Cože? Že to nezvládnete? Bacha na vyhřezlou plotnu! :-)  Ale to dáte! Udavač nemá páteř, to se musí povést. Chňap!

Dobrou noc!