Krásný vstup do nového týdne

Tak jsem na příští víkend pozvala snašky s rodinami na výlet na Advent v Babiččičně údolí. Přijaly. Dnes na WhatsAppu čtu zprávu od té jedné.

- Ahojda, a byla myšlena tato sobota? Advent v Ratibořicích je až příští víkend, ne?

Odepsala jsem.

- Jsem myslela tuhle, ale mám na mysli až tamtu :-)

Rychle píšu druhé snašce. Petroušek už je doma:

- Peťůůůš, já jsem holky pozvala na tenhle víkend, už jsem dnes umyla první okna, ale Ratibořice jsou až příští víkend!

- Ty se mi líbíš. Ty jsi spokojená důchodkyně. Ty se všemu směješ. A tak to má být. Ty přijedeš někam o den dýl nebo dřív, za moje daně se vrátíš, furt se chechtáš.

- No, Peťuš, to je pravda. Intuitivně se někdy trefím.

Dnes jsem si zavedla nový diář na příští rok. Je mi k něčemu? Klienty si pokud možno opatruji a svou kulturu střílím od boku. V pátek se do diářku podívám naposledy. Divadla mívám v sobotu. To si musím stále připomínat. Péťa to většinou jistí. 

- Ty jdeš dnes do divadla, ne?

 Náhradní termíny v neděli jsou nebezpečné. Kouknu se znovu až v neděli před spaním, abych věděla, čím začíná pondělí :-)

Dnes. Ráno bezva paní důchodkyně. Spolehlivá, dodržuje, váhu drží. Zdravé stravování funguje. Nezlobí. Pozorujeme ptáky. Mají vyzobáno. Ptám se, jestli včera slyšela to dunění z oblohy.

- Duněli hrozně. Silně. Ale nemyslete na to.

Má pravdu. Nemyslím. Dýchám. Žiju. Raduji se ze života. Užívám důchod. Ať si létají! Ať si čárují!

Odpo okna, banka, mamka. Dnes mi projela srdcem ohromná vlna lásky k mamince. Neumím to vypsat. Je trpělivá ve své samotě, odkázanosti na DD. 

Zapomněla jsem držet čtyřiceti denní nestěžování. Stěžuji si mamce na svět, démony, nebezpečí pádu civilizace. 

- Víš, to je v každém režimu. Ať to bylo před válkou, za války, za komunismu, vždycky zlo vystrkuje drápy. Buď je schované nebo veřejné, ale v každém režimu je to stejné.

- Mami, ve Francii se prý rodí jen míšenci nebo černí a v Anglii je chalifát. Tam už mají muslimové navrch, mají tam své starosty asi v padesáti městech; na světě se o uzákonění dere nejen teploušství, ale i pedofilové, i u nás. 

- Ničeho se neboj, to jsou jen pokusy.

Neluštily jsme, přinesla jsem trošičku ananasového kompůtku, dojedla dvě včerejší miňonky.

- Mami, Opavia, malá rodinná firma. Vyráběla třeba fidorky podle jména majitele. Po revoluci přišla zlodějská zlovolná Nestlé. Fa na skupování národních značek - Orion, Opavia. Zmrvili receptury, postavili velikou továrnu na zelené louce. Tolik půdy zničili.

Maminka mě tiší, uklidňuje jak malé dítě. Já ji ještě mám. Mám velké štěstí! Cítím klid v duši. Frčím domů. Přišla klientka. Odhubla. Ze začátku dodržovala. Teď ne. Dnes zhoršena. Vyzvídám, jestli nemá hlad.

- Ne, nehladovím.

Kontroluji snídani, svačiny, oběd, večeři. Moc nespaluje. Jak má člověk hodně tuků, tloustne a tloustne. Nalévá se tukem, zvětšuje objem. Kaloricky její jídelníček teoreticky sedí.

- Jím málo.

- Nejsou mezery mezi jídly příliš dlouhé?

- Ne. Vyhýbám se pečivu, knedlíky sním maximálně dva.

- Knedlíky?

- No, jen dva. Nebo dvě kolečka salámu...

- Uzenině se vyhýbáme.

- Já nesním deset deka.

- Neslavili jste něco?

- Slavili. Bratr měl šedesátiny. Tak v pátek to bylo malé posezení. V sobotu, to jsme si dali.

- Konkrétně? :-)

- Jako předkrm paštičku. Tu jsem snědla všechnu. Výborná. Dala jsem si krůtí prsa, ale bez přílohy! Obložený chlebíček. Pivo.

Aha, už jsme doma. Tady se hodovalo. A ve velkém. Celý víkend! Poměřuji výsledky s minulým měřením, vysvětluji. Jsem upozorněna, že hledím do předminulých ještě úspěšných výsledků. Fakt. Výsledky stojí. Mírně zhoršeny, ale víceméně v některých hodnotách totožné. Jen zestárla z 61 na 76 let. To je víc než dost. Stálo to za to?

- A ještě jsme v týdnu byly na večeři v Inflagranti. Ale já měla jen salát César! Bez houstiček!

- Prosím?

- No, v HK. Syn tam vaří...

Jo, takže už je mi to jasné. Přejídání, nehorázné.

- Ale výsledky jsou stejné! Takže je to vlastně fajn. Užila jsem si a nic se nezměnilo.

 No, ale to je kontraproduktivní. To nemá cenu. Už je mi jasné, proč nehladoví. 

- Dala bych si tu velkou.

- Máme novou příchuť - výrazné jablko nebo banán.

- Ne, já si do vanilky dávám dvě lžíce mletých ořechů, banán...

- Cože? Vlašské ořechy? Dvě lžíce mletých? To je kalorická bomba. Zobnout pár jader ke svačině, ale ne mleté, to je hodně hmoty... 

Nemůže hladovět! Naducá se, naše jídlo s 220 kcal obohatí jako kdyby snídala dva rohlíky s párkem. Náhodně jsem ji potkala s nanukem... To prý bylo výjimečné, náhodné :-) 

Ptám se, jestli do Vánoc zvládne zlepšit výsledky. Nebo bude ještě nějaká oslava? Oslava ne. Ale posezení v práci, posezení tady a támhle... Kuželky.

- Tam se podává párek.

- Ne, dám si pivo a k tomu musím jíst. Bůček...

Radím, aby si vzala láhev se zdravým jídlem. Na vernisáži jsem se pojistila, abych tam nesáhla po jednohubkách, po metýnce, po dobrotách... - Prý jsem byla za exota. No jo, tak buď budu za exota, nebo se budu nezřízeně cpát s ostatními. Ale já chci být zdravá, ne obézní, ne mohutná... Už takhle hřeším vínem. Na případnou večeři, oběd si beru krabičku. Ale to je prý pod důstojnost. Tak nevím, ale ve všech nobl restauracích balí do termoboxíků s sebou, nemusím být za trapáka. Život vidím jinak. I tak se občas zprasím, a napravuji. Suma sumárum:

KDYBY EXISTOVALA HUBNOUCÍ TABLETKA, CHODÍ PO NAŠICH ULICÍCH JEN ŠTÍHLÍ, KRÁSNÍ A ČEKÁRNY JSOU LIDUPRÁZDNÉ. JÍDELNÍČKŮ JE PLNÝ INTERNET. JE POTŘEBA SVIŽNĚ SURFOVAT MEZI NABÍDKOU OBCHODŮ A ZDRAVÝM ŽIVOTNÍM STYLEM.

Zprávy: Nafta zamrzá. Musí se čerpat nějaká zvláštní na zimu. Vydrží do mínus dvaceti. Pokud by bylo minus čtyřicet, je nutno čerpat arktickou naftu. Ta se u nás neprodává. J

- Peťuš, proč to říkají? Když tu mínus třicet někdy je, ale arktická nafta se nesežene?

- To abys věděla, že si můžeš koupit arktickou.

Asi jsem spadla z nebe. Jdu se odmaskovat.

- Peťuš, já jsem měla dnes každou náušnici jinou.

- Já to nekomentuju. V tomhle podniku se to nevyplatí. Před večeří! To už máš potřetí...

- Potřetí?

- Skořápky, Ratibořice a náušnice. A to ještě detaily neřeším.

Vtipný. 

Reklama.

Tak které lay´s si dáš?

Zdvihám oči. O čem to stále melou. Aha, brambůrky. Za nás byly brambůrky, dnes jsou lejs. Říkej mi, Kosťo, zní to tak zápaďacky. Nerozumím světu. 

Jsem blázen, kterého omylem šoupli na tuhle nesmyslnou přenádhernou planetu. Vydržím to. Nic jiného mi nezbývá. 

Dobrou noc!