Kuks, Babiččino oudolí, hory

Zítra brzy vstávám. Naplánovali jsme výlet na Sněžku. Ještě není rozhodnuto, kudy sestoupíme. Obřím dolem? Po Růžové hoře? Necháme to na aktuální náladu. Tak rychle, rychle! Jak to dnes bylo s chozením po povrchu zemském? Jaký byl den v hotelu Země? Překrásný. V klidu jsem vstala. O hodinku dřív než jindy. Lucka s Dominičkem přijeli okolo půl desáté. Mám připraveny omalovánky Babička. Stručně malého Dominika seznamuji s postavami z Babičky. Taky s autorkou. Adélka, Barunka, Jan, Vilím, babička, Kristla, Jakub, pan mlynář… Další.

- Dominiku, měli tam dva pejsky. V té době se vedly boje s Turky. Naši lidé dávali pejskům posměšná jména – třeba Sultán. Ó! Sultáne, k noze! Na Starém bělidle měli dva psy. Sultána a Tyrla.

Dominik pouští auto přes telefon. Teprve mi dochází, že i to je dětskému mozku nebezpečné. Mobil v ruce. Přední lalok mozkový. Vymazávání jistých center vnímaní světa.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-02-rano

- Co hlásí radar? Radare?

Lucka se řehtá. Ví, že se směju oběma Petrům. Čučí do radaru a hlásí, že za hodinu přijde slunce, déšť, konec světa.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-02-do-kuksu

Od včera od radarů vím, že má pršet. To se ještě uvidí!  Nejprve do Kuksu. Ukazuji Lucce naši barokní perlu. Dávám pár informací o Šporkovi. Matyáš Bernard Braun a jeho kamenická dílna. Vzal si Annu Miseliusovou, dceru jaroměřského měšťana… V Bylinkářství prohlížím kapky, masti, sirupy. Dominik by rád sladkou tyčinku. Čtu – palmový tuk, glukozovo fruktozový sirup. Vysvětluji. Vrací ji zpět.

Procházíme se bylinkovou zahradou. Poznáváme mnoho květin. Echynaceu, rudbekii, pažitku, slunečnici, mečíky, slaměnky… Dominik v pažitce objevuje na naše poměry velikého pavouka s pruhovanými trenclemi. Snažím se dostat pár informací do Dominikovy dětské hlavy. Před špitálem prohlížíme dvanáct soch ctností. Neřesti jsme nechali na druhé straně.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-02-do-babiccina-oudoli

Jedeme do Babiččina oudolí. Začíná pěkně lít. Nevadí. V Kuksu nám přálo slunce. Trošku deště přírodě prospěje. Teď  směr Babiččino oudolí. Ukazuji Lucce, kudy má jet. Kde zahnout. Kde odbočit. :-)  Jede opatrně.

- Luci, tady přibrzdi. Pojedeme okolo zámečku, kam byla dána buď desítiletá nebo třináctiletá Božena dána na pochycení panských mravů do rodiny panského správce Hocha.  Po třech letech ze zámečku odešla. Proč asi? Správce Hoch se nechal vyprovokovat živlem Barunkou? 

- Luci, až vystoupíme v Ratibořicích, déšť vypneme.

Projíždíme parkoviště okolo zámku až ke mlýnu. Parkujeme u opuštěného Panského hostince. Připomínám Kristlu, písaře, Jakuba… Přestalo pršet. 

- Všimla sis, jak mi jde čarování?

- Všimla. 

U Guttfreundova krásného sousoší na konci aleje vedoucí k Ludrovu mlýnu si pojmenováváme postavy na pomníku. Odhalen už v roce 1922. To ještě moje maminka chodila po hvězdách. Děti se vrací z návštěvy mlýna – Barunka, Adélka, Jeník a Vilém, při procházce hledají na nebi své hvězdy; babička dětem říká, že každý má svou hvězdu; lidé bohem vyvolení mají hvězdy krásné; lidé jako Viktorka mají hvězdy zakalené.

Procházkou na Staré bělidlo. Tady Barunka Panklová – Božena Němcová byla snad jen jednou na letním pobytu. Bydleli v přízemním bytě u zámku. Na lavičce sedí průvodkyně. Ptám se na paní Novotnou? Ne, jiné jméno.

- To byla paní Jirásková.

- Chodící kronika.

- Umřela asi v roce 2002 nebo 2004. Pamatovala ještě natáčení černobílé Babičky.

- A zatčení Karla Hašlera.

- A stylizovala se do Babičky.

- Nosila fěrtůšek.

- Její manžel měl práci u Schaumburg Lippe. Ona pak bydlela tady, jak jsou ta dvě otevřená okna.

Lucie mezitím s Dominičkem došla k Viktorčinu splavu. Vracíme se zpátky. Ještě chci malému ukázat mlýnské kolo. A co je, když se řekne mít něco za lubem. Nahlížíme do mlýna.

Sedáme do auta. Pouštíme déšť.

Obědváme na zahradě. Hned po obědě zas tahám za déšť. Nedá se zadržet na delší dobu. Když se chce vylít, prosím!

Doma zkoušíme cvičit intuici. Vidění na slepo. Hrajeme si s kyvadélkem. Lucka mě učí práci s ním. Večer. Jedeme do hor k Lindě.

- Vlevo Kuks! Tam jsme dnes chodili. 

Těsně před odbočením pozornost zaměřena na Sněžku. Je v oparu. Černá hora je dnes o něco černější než jindy. Zítra si na jednu z vás vyjedeme.

Dominik hlásí:

- A teď zas pojedeme tou divočinou.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-02-k-linde

Zastavujeme pro mléko.

- Jdu s tebou.

- Pojď. Tady se v králíkárně narodila Žofka.

Bereme láhev s dvěma litry čerstvě nadojeného ještě teplého mléka. Linda už má upečený horký mrkvový korpus. Mám s sebou sice koktejl. Ale dnes dostal přednost mrkváč. Moc dobrý. Vynikající.

Povídáme. Bavíme se. Půl desáté. Kde je Petroušek? Volám.

- Copak? Tady leje. Už jedu.

A opravdu. Venku ševelí déšť. Prve prý nebraly stěrače. Ještě chvíli s Petrouškem. Pochutnává si na dortu.

- Dnes jste to nabarvili na hnědo?

Naráží na mechový dort. To byla dobrota a takový malý úskok. Kdykoli mu na talířek dám snopek špenátu jako doplnění oblohy, pronese, že husí h. nejí. Vrátí mi ho na můj talíř. Linda mu v únoru upekla mechový. Ze špenátu. Vynikající. Seděli jsme okolo něj. Pochutnával si. Dort vzhledově vypadal jak ze světové kuchařky.

- Peťuš? A špenát nejíš, viď?

- Ne.

- A nikdy bys ho nevzal do pusy, viď?

- Ne. To teda ne.

- A dort ti chutná?

- Vynikající!

Seděli jsme okolo něj, váleli se smíchy.  On se cpal. A vedl ty své řeči. Když dojedl:

- Petroušku, víš z čeho byl ten dortík?

- To nevím.

- Ze špenátu.

Když měl kluky malé, chodil s nimi trénovat na hokej. Tehdy bylo v módě sójové maso. Taky jsem koupila taková kolečka. Vypadalo to jak z umělé hmoty. Namočila jsem je do koření. Obalila, aby nebylo nic vidět.

- Holky, až přijdou kluci, tak budeme mít telecí medailonky.

- Ano.

- Zopakujte to.

- Telecí medailonky.

Hoši přišli vymrzlí. To byly zimy i kluci ještě normální. Sedíme všichni u panelákového stolu. Péťa chválí oběd.

- A co to máme?

Holky unisono:

- Telecí medailonky.

- No, kluci, to je dobrota, co? Se vám dělaj boule za ušima. To je masíčko. Pěkně libové. To je delikatesa.

Dojedli.

- Petroušku? Jedl bys sojové maso?

- S tím na mě nechoď. To nevezmu do huby .

- Tak právě jsi měl premiéru.

Dnešní dort není žádný úskok. Je opravdu z mrkve. A tu Péťa jí.

Jedeme domů. V divočině cítím úzkost. Nepotkali jsme ani jedno auto. Asi na dvou místech tam není pokrytí internetem. Nechtěla bych tu cestu jít ve dne, natož teď v noci sama. Brr!! Už vyjíždíme na velkou cestu. Za chvíli jsme doma. Mourek před koly běží domů z protější zahrady. Mamlas.

- Žofce jsem nechal svítit, aby se necítila tak sama.

Celý den byla zas zalezlá. Tentokrát v zimní zahradě. Má zkrátka respekt z dětí. Ty jejich přední laloky jsou zakrnělé, vygumované. A jí to málem na konci ledna stálo život. Štěstí, že máme skvělého veterináře a jeho vynikajícího kolegu operatéra. Přežila. Dostávají oba do misek masíčko. Ne  veterináři; Mourek a Žofka. 

Hezký den.

Dobrou noc!