Zážitková sobotěnka - Kuks, Ratibořice, Tropical a spolu
Šero. Probouzím se zimou. Tak to už dnes nákup ze zahradnických trhů v Kuksu nenasadím. Maňana. Zatopím.
Ještě jdu uklidit do skleníku okurky, rajčata, kytky. Prolévám je vodou z konve, kterou mi připravil Petroušek. Sbírám prádlo ze šňůry.
- Peťuš, nezatopím. Je mi už teplo.
- Ustroj se.
- Jj.
Bude půlnoc. Sedím ve své nové letní halence bez rukávů. Prožila jsem den svých snů. Takhle přesně jsem to chtěla. Petroušek se uvolil, že se pojede se mnou provětrat. A že absolvuje Zahradnické trhy v Kuksu i Ovčácké slavnosti v Babiččině oudolí. Blanka na FB mi psala, že její Štěpán…
Blanka Faltynkova
Luky ,když by ve školce 1978 tak mi hlásil.... mami zítra jedem na výlet do babiččina doliku
Chystám do krabičky můj skvělý chlebíček. Vkládám domácí vajíčko, rajče, papriku… Na krabičku jsem zapomněla po celý den. Beru i Herbalife tyčinky na svačinku. Než odjíždíme, nabízím protein drink mix nápoj. Syti jedeme do dne.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-27-zahradnicke-trhy-kuks
Sestupujeme do Šporkova údolí. Proti nám už mnoho lidí odchází s igelitkami sadby. Někdo se na mě zubí. Tlačí kočárek s bedýnkou kytek. Ó! Sestra mého dětského milovaného přítele. Ona se narodila až o pár let později.
- Támhle je Vlastík.
- To je ten malý Vlastík?
Krásný mladý pán s rodinkou. Nese za krkem pak v náručí miminko. Hezky s ním mluví. Mladá paní odkráčela s druhým napřed.
- Vlastíku, pamatuji si tě jako miminko.
- To je dcera paní Konečné.
- Fááákt? To byla sympatická paní. Já jí chodil někdo pomáhat.
- Já vím. I na koledu.
- Ano, pravidelně jsem k ní chodil koledovat.
- A dnes má dva metry čtyři cm.
Mám na jižní Moravě takovéhle mladé přátele. A s Míšou hovořím velice ráda. Protože on je o hlavu vyšší než já. Skvělé dívat se nahoru. Protože já na každého hledím dolů.
Hovoříme chvíli jako staří známí. Nemohu se od Vlastíka a jeho maminky utrhnout. Je čas. Loučíme se. Scházíme dolů po schodišti, kde o vinobraní teče víno. Dnes voda. Přes most a nahoru k Hospitalu. Letos jsem tu poprvé. A v roce x krát. Letos má kukská sezona dneškem zahájena. Mé oblíbené místo. Támhle nahoře Hospoda Na sýpce. Tam jsme v sedmdesátých letech jezdívali s Ivulkou – otcem mých dětí – a největšími mými životními přáteli – Zlatkou a Pavlem Češokovými. Ach… Zlatka už odešla… Její rodný dům mám tady pár metrů za rohem. Jednou jsme jeli jejich autem do Kuksu. Ivka nepřišel. Natruc jsem ujela. Pavel pro mě měl překvápko. Po zaparkování otevřel kufr svého západního auta. Z něj vyskočil Ivka. Mladá hloupá se radovala, že je tu s námi. Chjo. Vinárna se později přejmenovala na Hospodu Na sýpce. Ale to až daleko později. My jezdívali do konírny. Prý tam byla konírna. Boxy na sezení… Najednou sýpka. Tam jsme křepčili na paprsky stroboskopické lampy. Pohyby byly trhané. Bavilo nás blbnout. To na diskotékách moc neměli. Ale tady v Kuksu ano. Pak jsem se dozvěděla, že lampa není zdraví prospěšná. Vinárník pan Šimák mě nazval šlehačkovou královnou. Cpala jsem se šlehačkovými poháry s jahodami. Po plyšové změně jsme s maminkou jely někam na západ se zájezdem od školy. Už si nepamatuji kam, protože jsme s maminkou tehdy cestovaly víckrát. Úplně poprvé to bylo i s Petrouškem do Vídně. Mexiko Platz. Šunty na trhu. Pro Denisku discman? Už nevím, jak se tomu říkalo. Ale každé dítě to mělo se sluchátky… Tam začala zhouba... Na hranicích jsme šli na večeři. Obsluhovala nás známá tvář:
- Pamatujete si na mě?
- Ano! Šlehačková královna!
V kopci k Hospitalu pět sochařů opracovává dřevo na sochy.
- Hele, tři ženy!
Opravdu. Něžné stvoření s motorovými pilami.
Nahoře na nádvoří plno. Jak lidí tak stánků. Vybírám rajčata, kytky. Okurky nevidím. Hned na kraji prodává cikánečka kovové hezkosti. Tam jsme loni koupily Lindě kohouta na vyzvánění místo zvonku. Paní byla tak obchodnická, že nám nabídla kohouta uschovat, abychom se s ním nedřely. Šikovná.
Kytky nakoupené. Ještě jdu za keramikem z Bechyně.
- Dobrý den! Vy nejste dnes v sukni! Vy chodíte vždycky v sukni!
Jak si to může pamatovat? Ráda chodím v sukních. Podtrhuji ženství! Žádný unisex! I jeho paní se připojila. Taky si mě pamatuje v šatech nebo sukních. Ji si já nepamatuji.
- Loni jsem z legrace reklamovala boudičku. Váš pán mi řekl, abychom ji vyčistili a že se tam ptačí rodinka usídlí. My dva blbci jsme ji fakt sundali. Vevnitř už byl základ vystlání. Péťa to obrátil. Vyklepal. Říkám – vždyť už tam měli přípravu. Nic. Nastěhovali se tam i tak. Vyvedli mladé. Vašemu pánovi jsem to telefonovala. On mi ukazoval totiž videa ptáčků vyletujících z vašich krásných krmítek.
Hodně prodejců znám. A s těmihle nebo spíš s tímhle z Bechyně už jsme známí několik let. Co bych si u něj koupila letos. Udělám mu kšeftík. Beru jeden závěsný květináč. Použiju ho jako pítko. Mám do něj prý vložit klacík, kdyby v něm uvízla včelka. Udělám. A ještě dva ptáčky – mám u tújek u vchodu tři, tyhle jsou na kolíčku. Bože, naše zahrada zas dostane další obyvatele.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-27-o-bylinach-co-kdy-jak-se-sbira
Teď na přednášku o sběru bylin. Dozvídám se, jak, kdy, co a čím sbírat. Jak sušit. Jak uskladňovat. Přednášející ukazuje dvě rebarbory. Ta vpravo má hvězdicovité listy. Ta je léčivá. Ta vpravo má v sobě jedovatosti.
- Chcete říct, že na naši zahradě máme celý život jedovatou rebarboru?
Paní za mnou se taky diví. Jsme uklidněny, že ta zahradní neškodí a není to ta s jedem. Jediný květ, který se suší na slunci, protože je třeba usušit rychle, je květ divizny. Jinak stín. Kořeny sbírat na podzim nebo brzy na jaře. Je v nich síla. Na sušení rozkrájet. Po zalití se z nich dostanou léčivé látky do nálevu. Neplést borůvku - rulík - vraní oko. Bolehlav s fenyklem. Medvěd česnek - konvalinku - ocún. Letos se ve FN v HK léčila žena. Otrávila se, myslela, že sbírá medvědí česnek. Copak to necítila?!
Sesychací poměr neplatí u šípku. Tam je to padesát na padesát. Z kila šípků nasušíš půl kilo. Myslela jsem si, že např. šalvěj se má sbírat za poledne, když se začnou uvolňovat silice. Ne, dopoledne. Silice by utekly.
Tu hromadu pampelišek doma prý mohu použít.
- Já jsem je ale máčela v lavoru, z kořenů bylo hodně hlíny.
- Nemělo by se, ale použijte to.
Přednáška krásná. Dozvěděla jsem se, co jsem chtěla. Vedle takový velký zavalitý pán na mě zle koukal. Jak vlkodlak. Měla jsem strach, že mě sežere. Asi nějaký nevrlý. Br! Šla z něj odporná energie. Hnusné pichlavé zlé oči. Hůlku v rukou. Prchala jsem před ním pryč. Nelida.
Nabízeli tu ve stánku cvrčky a hmyz. Jejich chitinová křídla rozřezávají naše trávící ústrojí. My nejsme ptáci. Nejsme uzpůsobeni na tuhle evropskou mumií propagovanou stravu. Ne! Hmyz v sobě obsahuje navíc množství nebezpečných parazitů, které prorůstají střevy.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-27-karma
Vedle stánek vegetariána. Milý člověk. Prodává i takové ty indické bichle. Má raw placky, dortíky. Nabízí k ochutnání. Povídáme si. Milý. Dvacet pět let nejí maso. Mluvím o tom, že v hospodě si dávám hovězí. Ale jinak mimo krůtích prsou a ryb maso nejím. Zatěžuje tělo. Ale hlavně ho nejím kvůli zacházení zvrhlíků na jatkách s kravami. Pouští do nich proud, tahají je za jednu nohu na kladku. Ubližují jim před smrtí. Žádnou pokutu, vrátila bych jim to.
- Nebojte, karma působí. Víte co je karma?
- Jenže jí to někdy moc dlouho trvá. Dostali by hned, co páchali nazpět. Místo soudu a pokut.
Kupuji dvě sezamová srdíčka. Pětačtyřicet korun jedno. Koupila bych jich aspoň deset. Jsou velice chutná. Loučím se. Děkuji.
Petroušek už mi jde v ústrety. Jsem ráda, že je tu se mnou. Odnesl nahoru na druhý břeh koš a igelitky se sadbou a keramiku do auta.
- Peťuš, já jsem tak šťastná, že jsi tu se mnou. Že mi pomáháš.
Usmívá se. Nenapadlo mě, hlupaňu, abych mu nabídla chlebíček? To by byl šťastný i on. :-) Slupli jsme sezamové raw srdíčko. Nabízím jen pití a náš Herbalife čajík – s kofeinem, guaranou, spalovacími bylinkami…
- Jedeme?
- Jedeme.
- Kudy?
- Peťuš, já bych jela přes Chvalkovice.
- Na Vlčkovice.
Domluveno.
Hrne se k nám jeden Ondra. Taky ho znám jako miminko. S jeho maminkou jsem před mnoha desetiletími začínala učit. Ona v družině nádherně vedla děti. Dělala pro ně z vody a mouky těsto, pak z něj váleli hádky; pekli si je na horkých kamenech na ohni v přírodě…
- Díky za lajky! Ty dáváš, když je tam Petroušek.
- Vy jste tak krásní. To je milé se na vás dívat. Lajkuju.
Vyjíždíme. Za chvilku vidím chvalkovický zámek nad rybníkem. Tam se chodil koupat Milan, budoucí manžel naší Ivy. Jely jsme tam na kolách, jako že náhodně. Aby ho potkala. Voda tam byla jak led. Ale vzali se. V září 1968.
- Peťuš, do Ratibořic do listopadu cesta zavřená. Jedeme o kilometr dál.
Šťastně na místě. Parkujeme. Přecházím přes můstek. Přede mnou Gutfreundovo sousoší dětí, babičky, Sultána a Tyrla. Přede mnou se zubí kolegyně Baruška z Herbalife. Běží na záchod. Stánek nechala o samotě. Točí nádhernou keramiku. Něžnou. Najdete ji na fotkách, jak jsme spolu vyfocené s jejím šejkrem Herbalife. Keramika z hor.
Ježiš, i tady ten samý stánek s hmyzem, jako v Kuksu. Fuj. Odporné. Bez předsudků. Nekupovat. Nevěřit!! Nezdravé. Škodlivé.
Péťa si jde na kafe. Loučím se s Baruškou. Žádám paní od kočárku:
- Prosím vás, pomůžete mi kšandu na rameno?
- Nejste paní profesorka? Učila jste mě.
Mladá paní se mi představuje. Studovala na PSJG - Prvním soukromém jazykovém gymnáziu v HK. Hlásí se ke mně. Pamatuji. Když jsem nastoupila, byla v septimě.
- Třídní Tamara?
- Ne. Hynek.
Je zdravotní sestra. Stěžuje si, jak ji lezou na nervy Ukrajinci.
- Naši čekají tři roky, tihle ihned. Sestry z Ukrajiny si nepamatují míry!!! Udělali pro ně na zeď převodové tabulky!!! Vrchní našim řekla, aby na ně dohlížely. A jako jak? Já mám svou práci! A když ona vykydne nějaký gel, já už nemohu vědět, co a kolik… A tam jde o život pacienta.
Nu, skvělé. Plán se daří, co? Doktoři prý operují mimo svůj operační plán své známé. Kdyby se prý něco nepovedlo, kontroloval by se rozpis služeb, byl by to průšvih. Ježiši, hrozné.
Jsem ráda, že se ke mně přihlásila. Tak jsem nebyla kjava. Loučíme se. Spojíme se na FB.
Péťa mi volá. Scházíme se. Ukazují zahánění oveček do ohrady. Dva psi – voják a policista stádo bezpečně zavedou do klece. Lidské stádo a ovčí – v čem se liší? Ovce se nechá ovládat policejní zvůlí. Víc a víc lidí vzdoruje. Nahlodává systém. - Hele, že to je hezká pohádka. Používám satiru. To jen pro opičáka, který neumí číst a psát. Milé děti, pohádka se už blíží ke konci...
- Petroušku, jdu se podívat na stříhání ovcí.
- Tam už jsem byl.
Jdu omrknout ovečky. Ty bláho! Koza mohérová se mi popletla s beranem. Hodně lidí, hodně dětí. Environmentální výchova v praxi. I pro mě. Kvetou tu jabloně. Sluníčko mě svléká z teplé mikiny do trička. V trávě v ohrádce spí selátko. Nádherné. Chce se mi napsat k zakousnutí! Ale bacha! Píšu k zulíbání, k pochování… Pamatuji, jak v Lejšovce u babičky sousedka Milka mě dovedla do porodny. Tam pracovala její maminka. Chaloupka a v ní žila prasnice s malými kvičícími prasečími miminky. Takový malý prasečí pionýrský chatkový tábor. Milka mi jedno chrochtající dítě dala do náručí. Smrdělo. Ale bylo nádherné.
Vracím se okolo žen zpracovávajících vlnu. Ještě že nevyšlo plánované nařízení evropské mumie spalovat ovčí rouno jako nebezpečný odpad. Satánci.
- Představ si, volal mi kolega a kamarád z Hronova. Na parkovišti uhnul cyklistovi a odřel mi auto. Slušný. Zavolal. Dohodli jsem se na penězích. Odpoledne to budu muset opravit.
- Tak to je opravdu slušný!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-27-na-obed
Jedeme na oběd. Do Tropicalu kousek. Sedáme ven. Teprve tam zjišťuji, že jsem s sebou měla pro Petrouška svačinku. Nic. Dostal sezamové srdce. :-) To moje už má mnoho let
Pozdní oběd. Povídáme. Hodnotíme. Radujeme se. Skoro celý oběd si dávám do skleněné krabičky.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-27-domu
Domů.
Jedu na …
Já si to slovo nezapamatuji. Kogeraci. Kognaci. Koperaci. Kugeraci. Kogeneraci. Směju se. Dobírám si ho:
- No to musíš! :-) Petroušku, to musíš. Já si jdu chvilku odpočinout, pak budu sázet. Možná.
V cukuletu je ve své modré uniformě. Montérky - jeho vášeň.
A dopadlo to tak, jak jsem začala. Usnula jsem.
Dívám se na obrázek na FB.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-27-neco-uz-chapu
Rozumím mu víc, než bych chápala před deseti, třiceti, padesáti lety. Maminka mi říkávala, že něco pochopím později. Za rok, za deset a něco až po jejím odchodu. Měla pravdu. Ano. Ledacos ještě nechápu, ale hodně věcí mi docvakuje jak dílky do mozaiky až nyní. Mami, dnes jsem si Tě mohla pustit na FB. Zbývalo už jen pár dnů do tvého skonu. Mami...
Dobrou noc!
P. S.
Otevři svou mysl
26. duben 2023 ·
Podle OSN bychom měli ve jménu lidských práv dekriminalizovat všechny sexuální a drogové aktivity, včetně sexu s nezletilými. A chtějí, abyste mohli kadit na ulici. Více ve videu.
Zvažte prosím podporu překladů darem na český účet: 2201583969/2010 nebo EUR účet: IBAN: CZ8520100000002201806894. Děkuji!
https://otevrisvoumysl.cz/osn-chce-legalizovat-pohlavni-styk-s-detmi-ostatni-deviace/
P. S. 2
Kami Esméé Laíí
7 hod ·
Proč vibrovat vysoko?
Nemoc má vibraci 5,5 hz, nad 25,5 hz vážně neexistuje.
Důvody nízkých vibrací mohou být: únava, strach, nervové napětí, vztek. Proto musíme vibrovat vysoko - přestaňte neustále sledovat zprávy, aby vám vibrační frekvence neklesla.
Frekvence Země je 27,4 hz,
ale jsou místa, která vibrují velmi nízko jako nemocnice a nákupní centra, bary, noční kluby, vězení, metro, staré kancelářské budovy atd.
Bolest 0,1 až 2 hz
Strach 0,2 až 2,2 hz
Podráždění 0,9 až 6,8 hz
Hluk 0,6 až 2,2 hz
Nadřazenost 1,9 hz
Místo toho:
Být vděčný 150 hz
Soucit 150 hz a více
Dáváme univerzální lásku od 205 hz
Je třeba vibrovat vysoko, v tom nejvědečtějším, významu slova je to důležitější než kdy jindy..!!!
528 Hz, která je známá jako 'Miracle' tón, je zvuková vlna, která může způsobit významné a mimořádné změny v biologických funkcích. Bylo zdokumentováno, že frekvence 528 Hz aktivovala opravu DNA.
Vidíte, moderní vědci tomu říkají "DNA",
ale starověké východní učení to označovalo jako ,,čakry.
Ať už ale chcete používat moderní pojem tradičního jazyka, fakt zůstává stejný...
Stačí jen "aktivovat" energetické centrum, které přitahuje to pravé bohatství a hojnost...
začne bez námahy proudit do vašeho života.
Žít - usmívat se - hrát si - malovat - zpívat - tančit - užívat si života - meditovat - jóga - Taí chi chuan - Slunce - Užívat si přírody -
Krmit se jídlem, které nám Země dává: semínka-zrna-obiliny-puls-ovoce a pitná voda - nám pomůže vibrovat výš!