Kulturní středa. Pískovcová. Jak jsem vyhrál válku :-) Jo, taky ořechová :-)

Středa. Dnešní datum se čte z obou stran stejně. 9.10.2019. Práce až nad hlavu. Dopoledne se chci dospat. Ne. Není mi přáno. Telefon. Kolega. 

- Ještě spím!

Zalézám do postele. Medituji. Usínám... Uau. Zaspala jsem. Venku den jak víno. Chladný. Slunečný. Petroušek se tu otočil.

- Chtěl bych posbírat ořechy, navézt dřevo.

- Zrovna jsem na to myslela.

Popravdě - zrovna jsem myslela na článek o Gottových milenkách. Že mu nedají pokoj! Koho to zajímá? Jak je asi jeho holkám? Co zažívá vdova? Hlavně ho pošpinit.  Mele se mi to v hlavě. Petrouškovi ani muk.

Volám na linku Raifky. Zas mi strhli po roce 250 korun. Potvory jedny. Reklamace. To zas bude anabáze. Už jen dva měsíce. Pak frnk. Pápá. Ředitelka hradecké pobočky - naprosto nemožná prolhaná biorobotka. Mele, mele, mele svou. Lže, jak když tiskne. Je za to placená. Co nejvíc na světě nemám ráda: LEŽ!  Říjen si ošéfuji. Tři platby, poslat peníze. Ať si zabojuji jen o jednu strženou zářijovou platbu. Bankovní šmejdi. Vydřiduchové. Co je divné, nejde jim o lidi. Smutné; naši lidé rothschildovským skunkům pomáhají. Okrádat klienty a bránit bankovní domy mají v popisu práce. Banka je pak nahradí automaty a vyleje je na ulici.

Mám skvělý oběd. Luxusní. Už dlouho jsem něco tak dobrého neměla. Pár kostiček špíčku, cibulka. Namočená čočka. Houby. Hotovo raz dva tři. Vajíčko, okurka. Espumisan. Čeká mě pískovcová svatba. A večer divadlo.

Sbíráme ořechy. Miluji pracovat s Petrouškem. Micka taky. Vlastně miluji práci s hlínou. Přerod nastal přestěhováním do naší zahrady. Co se týče kytek v bytě - jsem naprostá diletantka. Nezalévám, pak doháním... Jen hodně odolné květiny to se mnou vydrží. Kvetou a já zírám, jak se jim to povedlo. U některých se fakt snažím. Opravdu. Přesto odcházejí. Co já jich už pohřbila. Navážíme dřevo na terasu do velké bedny. S Petrouškem. Hotovo. Jdeme na ořechy. Jsou vlhké. Postupně je suším. Ale stále si uchovávám pár vlhkých. Slastné. Ocelovým nožíkem rozloupnout skořápky. Louskáček by skořápky zničil. Sbírám je do adventu do škol. Na výrobu něčeho. Vyďoubnout jadýrko. Stáhnout ho ze slupky. Strčit do pusy.

Mnoho je jich schovaných v trávě. Letos máme nádherný trávník. Celé jaro jsem ho hlídala před kosou a sekačkou. Téměř se mi to povedlo. Vysemenil se. Zhoustnul.

Vyreklamovala jsem zlomenou tyčku u houpačky. Shodil ji vítr. Nevěřila bych, že kovová tyčka na stříšku nevydrží pád. Naše původní bytelná houpačka se nedá srovnat s tintítkem, které jsme za hubičku koupili na jaře. Dnes poslali náhradní díly. Jsem šťastná, že mám světlo mého žití. Co bych si bez něj počala. Nešikovná. Při hodnocení dětí do karet se dřív psalo místo má ruce jak turecké šavle - méně zručný. Jsem méně zručná, tedy mám ruce jak turecké šavle. 

- Peťuš, kolik je hodin?

- Půl páté.

- Aha, tak to už musím jet. Právě začíná v chrámu sv. Mikuláše "Pískovcová".

Pan ředitel ZUŠky mi minulý týden vrazil plakátek do ruky a moc mě zval. Tak jedu. Naše hudebka se jmenuje Základní umělecká škola F. A. Šporka. Nedaleký Kuks propojen s Jaří Braunovou osobou. V měšťanské rodině Miseliusových se narodila a vyrostla nevěsta pro Šporkova sochaře Matyáše Bernarda Brauna. Náměstí s faksimilí Braunova mariánského sloupu a socha Plačící ženy od stejného autora na hřbitově tvoří kulturní bohatství. Dnes výročí od slavného svatebního dne slavného sochaře. Hudba, mluvené slovo, zpěv, kytarový koncert... Vedle jmen sochařů Brokof, Braun, se určitě všem, kteří v pátky nestávkovali za svých studií, vybaví malíři Škréta, Kupecký, nebo architekti Santini, bratři Dientzenhoferové... Kostel plný. Usedám. Poslouchám slovo pana ředitele. Uvádí z Loutny české Adama Michny z Otradovic Svádební píseň. Nevěděla jsem, že v barokní době se psala svadba. Vždy jsem učila v pravopise analogicky - svatý - svatební - svatba. A ono v této době - svadba od sváděti. Ale od sváděti ve smyslu někoho svést. Sváděti dva do svazku manželského. Svést, svázat směrem dohromady. :-) Nádherná barokní hudba. Přenádherná. Něžná, melodická, překrásná. Dnes na den přesně 300 let od sňatku Matyáše Bernarda Brauna a Marie Alžběty Miseliusové. Okouzlena a nadšena originálním programem. Žádná mše. Komponovaný pořad. Svati, ženich, nevěsta... Kytarový orchestr Jobka. Bývalý šéf skupiny Kantoři - Miloš Dvořáček. Minulý týden jsem ho potkala třikrát na náměstí. Nehlásila jsem se. Nakonec jsme si padli do náručí na chodbě hudebky. Jobkův bratr Kostěj hrál v kapele Katakomby na basovou kytaru. Zpívala jsem v Katakombách. :-)V divadélku. Krásné skautské sídélko s loutkovým divadélkem... Později Svaz mládeže využil divadélko k pořádání diskoték; hráli jsme tam my; zpíval tam i Petr Novák a další... Komunisté ho nechali pro jistotu zbořit. To divadélko.

Po programu si ještě fotím panely. Poslouchám nenápadně, pak i nápadně, povídání pána, který připomněl někdy na jaře tento den starostovi. Hovoří o megalomanském úmyslu v Novém lese u Dvora Králové. Braun tam do skal vytesal Betlém. Při stavbě josefovské pevnosti odsud těžili a dováželi pískovec. Těžkými vozy přejížděli neopatrně sochám nohy... Něco jako když Havlová mínila zničit na Hrádečku krajinu. Maximálně tak lavičku Vency Flaška. Dozvídám se, jak je  z kůru vidět špína, zaprášenost gotické drahocennosti... Kdyby místo megaparkoviště u kukského betléma vyčistili a vymalovali kostel. Fotím nádhernou starou gotickou výmalbu... 

Při východu z kostela jsou lidi lehoučce posýpáni pískem s výkřiky: Ať žijí! Jdu po podloubí k autu. Před vinotékou hrají na housle a na kytaru. Poslouchala bych. Spěchám. Ještě mám práci. Do kostela mi volala klientka. Utíkám domů objednat zboží pro ni. Volám lidem na doporučení. Objednávám zboží pro sebe. Jak spěchám, odpinkla jsem platbu převodem. Potřebuji kartou. Spěch nesvědčí. Zítra objednávku zruším a udělám novou. Až zítra. Tři minuty před představením Jak jsem vyhrál válku sedám do auta a řítím se k divadlu. Uvaděčka zavírá sál.

- Už začali?

- Ještě ne.

Minutu po sedmé usedám. Příbramští přivezli Aleše Hámu. Představení nemá chybu. Skvěle narežírované. Víc než skvěle. Unikátně! Divadlo bouří smíchem. V jedné scéně mi tečou slzy. Čelist v křeči. Luxusní divadlo. Výborný kus. Vojenské prostředí druhé války. Mašinérie armády, zabíjení. Smích skrz slzy. Ale ne jako u Čechova. Tady smích vítězí. Maximální spokojenost. 

Krásný den. Petroušek hodnotil:

- Ty si ten důchod užíváš. Tak to má být. Za kulturou.

Dobrou noc!!