Kurz úspěšně ukončen, krásný den seniora. 

Vstávám na budík. Uau! Nechce se. Odvykla jsem si Rychle nakrmit kočky. Vyčistit okýnko od kamen. Vytřít okolo nich. Nasnídat se. Namalovat se. V deset začínám závěrečný den našeho kurzu infovidění a infovědění. Venku stříbrná obloha. Tedy tma. Rozsvěcím chodbu svícemi. Krásné. Spokojenost.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-01-25_Rano/

Zvonek. Začínáme. Dnes infovědění. Mám radost. Daří se, daří. A i přesto, že věřím, tak jsem stále a stále mile překvapena, jak intuice funguje. Mám připraveno několik cvičení. Energetický otisk minulosti. Čtvrtky, kartičky. Kelímky. Začínáme s dvěma kelímky. Končíme s plným stolem. Poslední pokus! Bingo!

Teď se budu těšit na změny. Zlepšení intuice, vidění... Uvítám zprávy.

Oběd černá čočka. Beluga.

Černou čočku uvaříme dle návodu na obalu a odložíme stranou. Na másle orestujeme nadrobno nakrájenou cibuli, po chvilce přidáme očištěnou a na plátky nastrouhanou mrkev a restujeme ještě dalších cca 5 minut. Okořeníme zázvorem, kari, osolíme a nakonec vmícháme uvařenou čočku. Podáváme s volským okem.

Pěkný recept. Líbí se mi lehké okořenění zázvorem. Já si ho snad nakonec oblíbím. Belugu jsem měla namočenou. Proplachuji. Zvykla jsem si proplachovat ořechy, rozinky. Prý plísně. Oběd hotový vcukuletu. Místo buličího oka plátek šunky z vánočního dárku. Sklenice vína. Srdíčka salátu se skyrem.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-01-25_Tubicky_u_vyrobce_a_v_regalu_obchodu/

Po mnoha dnech nákup. Jen tak. Mezi lidi. Jestli ještě žijí. A jestli mají mozky. Okouknout, co nepotřebuji. A co určitě odnesu domů. Koupím rozinky. V nějaké akci. Myslím Kaufland. Stárnu. Utratila jsem mraky peněz ve dvou obchodech. Nakonec na rozinky nedošlo. Ale zas mám nový hadr, no! Nepotřebuji. Povléknu s ním na terase rohožku. Už patřím k těm starým, kteří nakupují nepotřebnosti. Dětské zubní kartáčky kočička Kitty. Ó! Dětství mých holčiček. Zlatka z Německa posílala sponečky, věci s potiskem Kitty. Postavičku, původně pojmenovanou Kitty White, vytvořila v roce 1974 japonská designérka Juko Šimizuová; - Linda si koupila lyžařskou přílbu s Hello, Kitty. Nostalgie. Bílé kočce je krásných čtyřicet devět let. Holka v rozpuku. Beru dva kartáčky Kitty pro děti. Blikají. Bavíme se se studenty u regálu.

- Jak se to vypíná?

- Bude to třicet sekund svítit.

Dva kluci a holka. Holka si jeden taky bere. Loučíme se. Hezky se se mnou loučí. Dobře, že jim nevidím do hlav. Na povrchu sympatičtí.

Ještě nakouknu do Lidlu. Cibuloviny v keramické misce. A ve slevě. Vybírám misku s hyacinty. Zasadím je. Když to vyjde, pokvetou růžovými květu. K tomu nic, které nepotřebuji, beru stále zelenou kytku vhodnou pro mě; nemusíš zalévat, umí prosperovat i v šeru na chodbě. Věřili byste, že ta původní to u mě nevydržela a smrskla se na jeden ubohý výhonek? Prý nezalévat. Všechny pijou. Jen některé míň. Všude ji prodávají už za dvě stovky. Původní cena před nedávnem stovka. Mám ji za sto dvacet. No nekup to! Substrát pro pokojové rostliny bez rašeliny. Co to je? Aha, uhlík. Škodí. No jo. Když myslej. Tak si to nechejte.

Vezu domů hodně niců! A doma než to člověk vynosí z auta! Mám já to zapotřebí?

- Potřebuješ pomoct?

- Jj. Potřebuji. Vezu si i víno. A čočku. A třtinový cukr... A narcisy sobě a mamce. Zítra jí odvezu.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-01-25_Zablesky_jara/

Doplnila jsem muškátové. V Kauflandu zas bylo na dně pod krabicemi. V obchodě se mi mihnul takový strejc. No, strejc. Asi tak starý jako já. Obličej zarámován brýlemi. Zdálo se mi, že ho znám. Bez brýlí. U krabic se nade mnou naklonil.

- Vy byste chtěla to víno tady zezdola?

Určitě ho znám. Ale odkud? Chodil se mnou do školy? Byl starší? Mladší? Dojížděl z vesnice? Nebo z tanečních?

- No, potřebuji, ale zas to mají zarovnané.

- Tak počkejte, já to tajdle zdvihnu.

- Jej, aby se vám to nevysypalo!

Hezky zdvihnul krabici. Rychle jsem ve spodní rozkryla chlopně. Už tam bylo jen asi šest láhví. Beru dvě.

- Budou vám stačit?

Sugestivní otázka.

- Máte pravdu, vezmu si ještě.

Zavírám chlopně. Pokládá krabici na krabici. Děkuji.

Nechtělo se mi ptát, kdo je. Odkud. Určitě mi pomohl, že mě znal ze školy. Ten kurz člověka energeticky vyšťaví. Zeptám se příště.

Odnesli jsme nákup do domu.

- Navezeme dřevo?

Přitakám. Kolečko složeno do bedny na terase. Někdo Petrouška odvolává. Někde něco v nějaké bance prasklo. Nutno odemknout cosi.

Vezme mě na přednášku, až pojede na zápas. Já si pak sama doběhnu domů.

- Za chvíli jsem tady. Donavezeme to. A pojedeme.

Povídali, že mu hráli. Setmělo se.

- Peťuš, tak to povyrovnáme?

- Teď mám mysl na ping pong. Za pět minut odjíždíme.

Ok. Připravila jsem mu nápoj z tropické borůvky akai. Pije ho Cristiano Ronaldo a můj Péťa. :-)

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-01-25_Bedrich_Veliky/

Kočky ven. Doma jen černá. Na druhý díl o Fridrichu Velikém přicházím jednou včas. Sedám si do druhé řady. Na faráři bylo před týdnem narváno. Ptám se pár posluchaček, jestli minule rozuměly. Nerozuměly? Aha. Tak já myslela, že jsem nejblbější, protože jsem taky nerozuměla. A od jezuitů pro jistotu dále. 

Dnes přednášející opět skvěle připraven. Spokojenost. Odcházíme s dvěma posluchačkami stejným směrem. Hodnotíme, jaké to dnes bylo. Krásné. Srozumitelné. A jak to bylo minule. 

- A jdeš?

- Nejdu.

- Já taky nejdu.

- Já jo. To bude druhý díl. Psychologie.

- Já si ho ráda nechám ujít. :-)  Dnes to bylo senzační.

 U stadionu se loučíme. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-01-25_Vecer/

Běžím večerním městem. Kočky už čekají. Všem do mističek.

Otevřeš počítač, vypadne ti agent Pávek. Geislerová, Mádlo, Holubová, Svěrák... Bože, jen boty jim koukají z americké zadele. Už nepatří k mým oblíbeným. Je mi odporná eliminace voličů.

https://www.youtube.com/watch?v=ecDFVcu1deo

Skvělé Aby bylo jasno. Už druhá debata po asi nějakém duelu. Nevím. Nesleduji. U Bobošíkové dr. Klára Samková, ministr Kavan a skvělá, výborná dr. Lipovská. Nemá chybu. Vzdělaná. Umí dobře formulovat myšlenky.

Jdu spát. Zítra mám své plány! Dnes to bylo skvělé. Děkuji!

Dobrou noc!